1 Afs 88/2009 — Nejvyšší správní soud

31 Af 13/2025- 40 - text  13 31 Af 13/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: Mgr. J. S. proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. června 2025, č. j. 17681/25/5100-10612-710970, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Včas podanou žalobou namítal žalobce nezákonnost shora identifikovaného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj č. j. 1176227/24/2701-51523-609484 ze dne 17. 7. 2024, kterým byla správcem daně žalobci vyměřena pokuta ve výši 15 000 Kč za nepodání kontrolního hlášení za období 1. čtvrtletí 2024. K tomu žalobce uvedl, že daň z přidané hodnoty na výstupu činila 16 625 Kč a samotná daňová povinnost po odpočtech pak činila zanedbatelných 1 292 Kč. I. Obsah žalobních bodů 1. Žalobce podanou žalobou napadl jednak platební výměr o vyměření pokuty a rovněž i rozhodnutí o odvolání a žádal jejich zrušení. 2. Konstatoval, že žalobce jako osoba samostatně výdělečně činná nesplňuje ani zákonnou hranici pro povinnou platbu DPH a udržuje registraci s ohledem na své klienty. Většinu komunikace s úřadem vede sám a snaží se dostát svým povinnostem, byť občas neuspořádaně. 3. Dále uvedl, že jeho účetnictví vedl více než 5 let pan P. L. na základě dálkového přístupu v minimálním možném rozsahu, přičemž komunikaci se správcem daně zajišťoval žalobce sám. Účetní pan L. náhle dne 20. 4. 2024 zemřel a o této události se žalobce dověděl až později. Žalobce se tak dostal do situace, se kterou si neuměl poradit, zaměstnával koncipienta, musel vést agendu zaměstnaneckou, účetní a daňovou a neměl k dispozici nikoho. Okamžitě proto zahájil komunikaci se správcem daně a po poradě s ním podal neúplné hlášení za první čtvrtletí, kde neuvedl faktury, které dosud neměl vystavené. Pokusil se zajistit novou účetní a následně bylo celé účetnictví za rok 2024 rekonstruováno podle faktur a výpisů z účtu. 4. V červnu 2024 obdržel žalobce výzvu k doplnění kontrolního hlášení. Žalobce předal své nové účetní podklady a dne 1. 7. 2024 od ní obdržel doplnění kontrolního hlášení, které obratem zaslal správci daně. 5. Žalobce uvedl, že dle změny zákonné úpravy doručování ve věci kontrolního hlášení je sice lhůta k doplnění počítána 17 dnů, nicméně nikoli od doručení do datové schránky, tedy ode dne, kdy se adresát do datové schránky přihlásil, ale od dodání do datové schránky, tedy ode dne, kdy nadepsaný úřad do datové schrány zprávu zaslal. 6. Dále žalobce uvedl, že přestože je advokátem a jeho účetní je zkušený praktik, oba se v důsledku situace domnívali, že lhůta 17 dnů je zachována, protože žalobce vyzvedl zprávu 12. 6. 2024 a v takovém případě by lhůta končila v sobotu 29. 6. 2024 a tedy až v pondělí 1. 7. 2024, kdy bylo doplňující opravné hlášení skutečně zasláno. Samotné podání se tak správci daně dostalo v pondělí, stejně jako by se dostalo, kdyby bylo podáno v pátek. Pro žalobce tak bylo zcela šokující, když mu byla vyměřena pokuta ve výši 15 000 Kč. Správce daně platební výměr zdůvodnil odkazem na zákon a dále neřešil, kdy po formální stránce bylo možno konstatovat opožděné podání. Lze usuzovat, že z formálního hlediska se správce daně domnívá, že pokuta byla vyměřena řádně, to potvrdil i odvolací orgán. 7. Žalobce připomenul, že je povinností orgánů státní správy vykonávat státní správu účelně, efektivně a tak, aby práva fyzických a právnických osob byla šetřena. Samotné zavedení kontrolního hlášení lze považovat za nevyrovnaný zásah do práv a povinností právních subjektů, kdy je přenášena povinnost zjišťovací a prokazovací plošně na poplatníky. V kombinaci s datovou schránkou znamená ukládání povinností a následně pokut pouhým kliknutím. I pro osobu s vysokoškolským vzděláním v oboru práva je již obtížné vést evidenci vlastními silami, byť vystavuje pouhých několik faktur za čtvrtletí. 8. Ze strany žalobce nebylo úmyslem zneužívat daňovou evidenci nebo se vyhýbat plnění svých povinností. Přesto mu byla uložena pokuta, kterou vnímá jako více než citelnou. Nebylo přitom posuzováno, že celková ochraňovaná povinnost má hodnotu zlomku uložené pokuty a dále že do dispozice úřadu se hlášení dostalo v pondělí, ve stejný den, kdy by bylo fakticky převzato ke zpracování, i kdyby bylo podáno v pátek večer. Nebyly nijak hodnoceny nulové následky opožděného doručení, nebyly porovnávány okolnosti, které situaci zapříčinily. Žalobce jako daňový subjekt musí hradit odměnu kvalifikovanému účetnímu, sledovat termíny, vyplňovat formuláře ve formě, se kterou neumí pracovat, zasílat je prostřednictvím internetové aplikace, do které je povinen přihlašovat se prostřednictvím speciálního klíče nebo dokonce prostřednictvím své banky. K tomu musí používat počítač a speciální přihlašovací údaje. Správce daně však nečiní vůbec ničeho, pouze zasílá pokuty. 9. Žalobce zmínil, že ust. § 101g odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“) rozšiřuje pravomoci finančního úřadu dokonce do té míry, že žalobci nemusí ani doručit výzvu, jejíž nevyhovění je sankcionováno pokutou, která přesahuje více než polovinu minimální mzdy a to zcela automaticky, aniž by úřad musel čehokoli zkoumat, aniž by došlo alespoň k fikci doručení, která např. v jiných případech ze zákona nesmí být použita, protože by mohla způsobit nevratné následky subjektům práva. Žalobce se jako subjekt práva cítí být touto nevyrovnaností mezi jeho povinnostmi a právy na přezkum poškozen. A to až do té míry, že se domnívá, že povinnost mít datovou schránku, přihlašovat se prostřednictvím banky, přistupovat k internetu každých 10 dnů, aby nedošlo k nevratnému propadnutí jeho práv, je zásahem do života žalobce, který není nezbytný a který nepotřebuje k tomu, abych mohl vykonávat své povolání, být nositelem práv a povinností jak ve vztahu k ostatním právním subjektům, tak vůči veřejné správě. 10. Shora zmiňované ust. § 101g odst. 3 zákona o DPH považuje žalobce za neakceptovatelné, neboť v důsledku znamená, „že je adresátem a příjemcem státní moci, aniž by musel vůbec zapnout počítač nebo datovou schránku nebo ji jinak využít, aniž by byl seznámen s obsahem a odůvodněním rozhodnutí. Toto ustanovení bylo zavedeno až s účinností k loňskému roku a vzhledem k vnímání lhůt a fungování procesních pravidel v ČR je žalobce přesvědčen, že jde o ustanovení hrubě neústrojné, nevhodné a v důsledku poškozující práva adresátů státní moci.“ 11. Dále žalobce vzpomenul článek 41 Listiny základních práv Evropské unie 2012/C 326/02 a vyslovil přesvědčení, že současný postup správce daně a způsob komunikace předvídaný v § 101g zákona o DPH je již nepřiměřeným zásahem do jeho občanských práv a je nejen v rozporu s Listinou práv EU jak uvedeno výše, ale také s právy žalobce garantovanými Listinou základních práv a svobod, kdy žalobce je sice subjektem státní moci, ale nemůže být jeho povinností se podrobovat nepřiměřeným zásahům a zavazovat se k povinnostem, které sice mohou v důsledku pomáhat vyšší efektivitě státní moci, ale zároveň podstatně zvyšují jeho administrativní a osobní zátěž, bez praktického významu pro jeho osobní život a pro jeho osobnostní práva. 12. K tomuto žalobce zdůraznil, že cílem přezkumného řízení má být kontrola správné činnosti státní správy, nikoli potvrzení rozhodnutí prvního stupně za každou cenu. Žalovaný se nijak nezabýval smysluplností udělené pokuty, ani vhodností právní úpravy doručování dodáním do datové schránky. Stane-li se dodání do datové schránky standartním způsobem doručování státní moci, bude pak občan jako její cíl, vydán napospas libovůli úřadů. Samotné rozhodnutí žalovaného jako odvolacího orgánu trvalo rok od podání odvolání, bez jakéhokoli následku. Zatímco chyby a neschopnost státní moci tak nejsou nijak sankcionovány, žalobce je nucen hradit pokuty za formální pochybení. 13. Žalobce žádal, aby soud obě rozhodnutí – platební výměr i napadené rozhodnutí zrušil. Dále žádal, aby soud zvážil ústavní přezkoumání ustanovení § 101g odst. 3 zákona o DPH. II. Vyjádření žalovaného Nezohlednění všech skutkových okolností 14. Žalovaný se s touto námitkou vypořádal v odst. [20] až [23] napadeného rozhodnutí. 15. K tomu zdůraznil, že v nyní projednávané věci byly naplněny zákonné podmínky pro uložení pokuty za porušení povinností souvisejících s kontrolním hlášením, jak vyplývá z § 101h zákona o DPH. Žalobce tuto skutečnost ve svých podáních nezpochybňuje, zjištěný skutkový stav nijak nerozporuje a přiznává, že následné kontrolní hlášení podal po marném uplynutí lhůty stanovené Výzvou ve smyslu § 101g odst. 3 zákona o DPH (Výzva byla dodána do datové schránky žalobce dne 11. 6. 2024; k marnému uplynutí lhůty ve smyslu § 101g odst. 3 ZDPH