5 As 126/2011 — Nejvyšší správní soud

52 A 16/2025- 107 - text 12 52 A 16/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci v Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Petry Venclové, Ph. D., a soudců JUDr. Aleše Korejtka a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry ve věci žalobce: X, narozený dne X, t. č. X, zastoupený JUDr. Romanem Kouckým, advokátem, sídlem generála Svobody 339, 533 51 Pardubice, proti žalovanému: Vězeňská služba České republiky, Věznice Pardubice, sídlem Husova 194, 530 44 Pardubice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2025, č. j. VS-236971-18/ČJ-2024-802132-KŘ, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. 1. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobci vykonávajícímu trest odnětí svobody ve Věznici Pardubice byl rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 1. 2025, č. j. VS-236971-18/ČJ-2024-802132-KŘ, ve spojení s rozhodnutím správního orgánu prvého stupně ze dne 15. 1. 2025, č. j. VS-236971-16/ČJ-2024-802132-KŘ, za porušení povinností a zákazů stanovených § 28 odst. 1, 3 písm. b) zák. č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, v rozhodném znění (dále též „ZVTOS“), uložen podle § 46 odst. 3 písm. g) ZVTOS kázeňský trest celodenní umístění do uzavřeného oddělení na 7 dnů nepodmíněně. 2. Povinnost dodržovat stanovený pořádek (§ 28 odst. 1 ZVTOS) a zákaz konzumovat návykové látky [§ 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS] měl žalobce porušit tím, že v přesně nezjištěný den, nejpozději však dne 11. 9. 2024, na přesně nezjištěném místě ve Věznici Pardubice zkonzumoval návykovou látku, což bylo dne 7. 10. 2024 potvrzeno Toxikologickou laboratoří pro Oddělení soudního lékařství a Oddělení klinické biochemie a diagnostiky Nemocnice Pardubického kraje, a. s. Výsledky laboratorního vyšetření č. 909/24 potvrdily pozitivitu žalobce na amfetamin a metamfetamin. 3. Správní orgány uzavřely, že v řízení bylo výsledky laboratorního vyšetření č. 909/24 jednoznačně prokázáno, že žalobce v přesně nezjištěný den, nejpozději však dne 11. 9. 2024, na přesně nezjištěném místě ve Věznici Pardubice zkonzumoval návykovou látku (amfetamin a metamfetamin). Sám žalobce ani nezpochybňoval, že užil amfetamin a metamfetamin, pouze tvrdil, že nejednal zaviněně, neboť se napil ze své plastové lahve na vodu, kterou zanechal v ložnici odsouzených, odešel sportovat na vycházkový dvůr, přičemž v mezidobí si lahev žalobce bez jeho vědomí půjčil odsouzený L. R. a rozpustil si v ní drogy. Dle správních orgánů však došlo k zaviněné konzumaci návykové látky žalobcem, byť z nedbalosti, neboť žalobce byl opakovaně prokazatelně poučen o riziku průniku omamných, psychotropních a návykových látek do věznice, jakož i o tom, že vzhledem k této skutečnosti musí věnovat zvýšenou pozornost riziku kontaminace především potravin a nápojů těmito látkami (což znamená, mimo jiné, že je povinen dbát zvýšené opatrnosti při jakékoliv konzumaci jídel nebo tekutin, nenechávat neuzamčenou osobní skříňku, nevzdalovat se od hrníčku s nápojem apod.), a proto si vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům měl být vědom toho, že návykovou látku konzumuje, a to i přesto, že pil z vlastní lahve, neboť tuto lahev nechal v rozporu s poučením o riziku průniku omamných, psychotropních a návykových látek do věznice bez dozoru na stole u své postele v ložnici, kde je ubytován, přičemž ložnici odsouzených nelze považovat za soukromý prostor, jelikož v ložnicovém systému ubytování odsouzených není možné tyto ložnice uzamykat a má do nich přístup jakýkoliv odsouzený z daného oddílu. Z tohoto důvodu je každý odsouzený povinen dbát zvýšené opatrnosti ve vztahu ke konzumaci nápojů a potravin ve všech prostorách věznice. Žalobce přitom je prokazatelně povinen a schopen mít plnou kontrolu nad svými věcmi, neboť má mít veškeré své věci uložené v přidělené uzamykatelné skříňce. Dle článku 6 odst. 2 Vnitřního řádu pro odsouzené Věznice Pardubice není ukládání osobních věcí na jiných místech než v přidělené skříňce povoleno. Žalobce měl možnost uložit si svou lahev do přidělené skříňky, kterou si měl uzamknout. Pokud tak neučinil, mohl vodu z lahve, které nevěnoval zvýšenou pozornost, vylít a natočit si novou. 4. Pokud jde o kázeňský trest, správní orgány konstatovaly, že žalobce je ve Věznici Pardubice od 7. 4. 2022, je zařazen ve II. prostupné skupině vnitřní diferenciace. Doposud byl patnáctkrát odměněn a pětkrát kázeňsky trestán. Program zacházení aktuálně neplní z důvodu uložení kázeňského trestu v pravomoci vychovatele za přechovávání nepovoleného předmětu. Pracovně zařazen není a do prací pro věznici se nezapojuje. Účelu výkonu trestu není v jeho případě aktuálně dosahováno. Jeho jednání správní orgány považovaly za velmi závažné, neboť užití návykových látek významným způsobem ohrožuje bezpečnost ve věznici, a to jak bezpečnost zaměstnanců a příslušníků Vězeňské služby, tak samotných odsouzených. Současně je užití návykové látky odsouzeným mimořádnou událostí. Proto bylo přistoupeno k uložení kázeňského trestu ve formě celodenního umístění do uzavřeného oddílu na 7 dnů nepodmíněně. 5. Proti žalovaného ze dne 22. 1. 2025, č. j. VS-236971-18/ČJ-2024-802132-KŘ, podal žalobce žalobu, v níž nezpochybňoval, že požil návykovou látku (amfetamin a metamfetamin), zdůrazňoval však, že nejednal zaviněně, neboť „neměl vůbec tušení a ani se nemohl s ohledem na okolnosti domnívat, že si jiný odsouzený rozmíchal v jeho lahvi omamnou a psychotropní látku“. V této souvislosti žalobce poukázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2022, č. j. 51 A 92/2021-118, v jehož odůvodnění, mimo jiné, Krajský soud v Praze zdůraznil, že „ke vzniku odpovědnosti za nevědomou nedbalost nestačí pouze to, že bylo prokázáno porušení určité zákonné povinnosti (zde zákazu konzumace návykových látek), ale zároveň je třeba přinejmenším prokázat, že porušitel vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům měl a mohl vědět, že se vůbec nějakého porušení dopouští – např. že konzumuje návykovou látku“. Dle žalobce však správní orgány v jeho věci výše citované závěry správního soudu nerespektovaly (zavinění žalobce „presumovaly“) a dle názoru žalobce postupovaly nepředvídatelně. Jejich požadavky na kontrolu osobních věcí ze strany odsouzených jsou navíc „nerealistické“, resp. „absurdní“. Pochybení správních orgánů pak vyústila v uložení kázeňského trestu ve formě celodenního umístění do uzavřeného oddělení na 7 dnů nepodmíněně, a proto je třeba je hodnotit jako závažná. Ze všech výše uvedených důvodů by dle žalobce mělo být žalobou napadené rozhodnutí zrušeno. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě [jež není třeba podrobně rekapitulovat, neboť jeho obsah účastníci znají, nadto v řízení byl žalovaný úspěšný, přičemž v odůvodnění rozsudku je třeba vypořádat základní námitky toho účastníka, kterému soud za pravdu nedal; ostatně rozhodnutí soudu je primárně reakcí na žalobní námitky, Jak mnohokrát uvedl Nejvyšší správní soud (viz např. rozsudky ze dne 15. 1. 2021, č. j. 7 Ads 435/2019 – 34, bod 10, ze dne 28. 11. 2019, č. j. 7 As 71/2018 – 31, bod 34, ze dne 31. 10. 2019, č. j. 7 As 303/2019 – 49, bod 15, ze dne 29. 3. 2016, č. j. 5 As 74/2015 – 56, ze dne 25. 11. 2015, č. j. 2 Afs 174/2015 – 45), „je to žalobce, kdo určuje rozsah a meze přezkumu napadeného rozhodnutí v podobě žalobních bodů“ a „správní soud je tak povinen vypořádat se pouze s žalobní argumentací“. teprve až v druhé řadě - a pouze tehdy, je-li to pro vyjasnění stěžejních otázek nezbytné - případně může reagovat i na vyjádření k žalobě (srov. shodně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2021, č. j. 10 Afs 405/2020 – 41, bod 9)] setrval na závěrech obsažených v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, které je dle jeho názoru věcně správné a zákonné, a navrhl, aby soud žalobu zamítl. K osobě žalobce žalovaný doplnil, že se jedná o odsouzeného, který má 11 záznamů v rejstříku trestů a ve výkonu trestu odnětí svobody je aktuálně podruhé. Jedná se tedy o odsouzeného, který se dobře orientuje ve vězeňském prostředí, neboť ve výkonu trestu strávil téměř 10 let. Odsouzen byl mimo jiné i za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (§ 337 zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník), kterého se dopustil tím, že si dne 6. 4. 2020 ve Věznici Stráž pod Ralskem bez povolení či jakéhokoliv souhlasu oprávněných osob opatřil a vědomě přechovával v oblasti svého konečníku tzv. chytré hodinky s možností vložení SIM karty, která nebyla přiložena, včetně připojovacího USB kabelu, které se takto snažil pronést při návratu ze střeženého pracoviště PSHČ obj. č. 20 - Česká pošta, s. p., přes detekční rám v prohlídkové místnosti do dalších vnitřních prostor věznice. V době výkonu trestu ve Věznici Pardubice byl žalobce 4 x kázeňsky trestán. Dne 24. 7. 2024 mu byl uložen kázeňský trest umístění do uzavřeného oddílu na 5 dnů (s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení) nepodmíněně za porušení § 28 odst. 1 ZVTOS, neb