52 A 34/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

52 A 34/2025- 40 - text  7 52 A 34/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Aleše Korejtka a JUDr. Petry Venclové, Ph.D., v právní věci žalobkyně: E. V. zastoupená advokátem Mgr. Stanislavem Bodlákem sídlem Petrov nad Desnou 270, 788 16 Petrov nad Desnou proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, IČ 70892822 sídlem Komenského náměstí 125, 532 11 Pardubice v řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 26. 5. 2025, č. j. SpKrÚ 8493/2022-9 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně (dále v textu i jako „žalobce“) se žalobou ze dne 27.6 2025 domáhala soudního přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo podle ust. § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen „správní řád“), zamítnuto pro opožděnost odvolání právního předchůdce žalobkyně Ing. P. V. (dále v textu i jako „odvolatel“), proti rozhodnutí Magistrátu města Pardubic ze dne 23. 3. 2022, č. j. 30368/2021, jímž bylo vydáno podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, v platném znění (dále jen „stavební zákon“) společné povolení na stavbu „Rekonstrukce chodníků v ulici P., včetně odstavných ploch“ (dále jen „stavba“). Žalobkyně po obecném konstatování, že žalované rozhodnutí je neodůvodněné, nepřezkoumatelné a že jím byly porušeny základní zásady činnosti správních orgánů, což je zásada legality, ochrany nabytých práv v dobré víře a materiální pravdy, vymezila žalobní body v části III. žaloby. Nejprve namítla, že právnímu předchůdci žalobkyně, tj. odvolateli Ing. P. V., nemohlo být předmětné rozhodnutí stavebního úřadu, kterým bylo vydáno společné povolení na uvedenou stavbu, doručováno prostřednictvím veřejné vyhlášky, neboť ten byl účastníkem řízení podle § 27 odst. 1 správního řádu, neboť byl vlastníkem betonové přístupové cesty ke garáži a chodníku k rodinnému domu situovaných na pozemku par. č. X v katastrálním území Ohrazenice, přičemž tato stavba byla povolena rozhodnutím Magistrátu města Pardubic a kolaudována rozhodnutím téhož stavebního úřadu. Tato přístupová cesta a chodník byly uvedenou stavbou přímo dotčeny, když stavební činností došlo k jejich částečnému a faktickému zničení. Proto nebylo možné zmíněnému odvolateli doručit uvedené stavební povolení na výše zmíněnou stavbu veřejnou vyhláškou, ale výlučně osobně do vlastních rukou, to stejné platilo i pro formu oznámení o zahájení společného řízení posuzované stavební věci. Postupem stavebního úřadu při vydání uvedeného společného povolení na zmíněnou stavbou došlo ke zcela zásadnímu zásahu do vlastnických práv odvolatele jako účastníka řízení vedeného podle stavebního zákona. Pokud správní orgán, respektive zmíněný stavební úřad, věděl o existenci zmíněné přístupové cesty a chodníku ve vlastnictví právního předchůdce žalobkyně, tj. Ing. P. V., pak měl stavební úřad logicky a důvodně zjišťovat, komu tyto stavby (cesta i chodník) patří a pakliže „dané stavby jsou komunikacemi, a tedy vedou odněkud někam, je tedy logické, že tvoří funkční celek s jinou nemovitostí, a tedy slouží zcela zjevnému účelu obsluhy daných nemovitostí. Nebylo tedy nic složitého, aby byl v rámci inženýringu Ing. P. V. osloven, zda není vlastníkem daných staveb. Jejich zápis do katastru nemovitostí není v daném případě podstatný tak, jakož otázka nepřevedení do vlastnictví obce. Takové skutečnosti nemohou být k tíži účastníka řízení.“ Dále žalobkyně namítla, že odvoláním napadené rozhodnutí stavebního úřadu bylo vydáno bez nezbytného stanoviska místně příslušného dopravního inspektorátu. Žalobkyně navrhla, aby soud žalované rozhodnutí zrušil a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. 2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na obsah žalovaného rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu zamítl. 3. Krajský soud v řízení vedeném podle ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“), dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. 4. Jak již konstatoval zdejší soud ve svém předchozím rozsudku ze dne 27. 9. 2023, č. j. 52 A 14/2023-60 v bodu 4, stavebním povolením Magistrát města Pardubic ze dne 29. 6. 1999, č. j. T 97/1721/99/To, jímž byl proveden důkaz v předchozím soudním řízení, stavebníku Ing. P. a I. V. byla povolena stavba „přestavba, přístavba a původní vestavba rodinného domu čp. Y v Pardubicích – Ohrazenicích – B.J.4+1, když součástí povolené stavby bylo také přeložení a realizace nových povrchů stávajících zpevněných ploch na veřejném pozemku parc. č. X a to chodníku z betonové dlažby 30/60, příjezdu ke garáži přes zelený pás a přístupu k brance, přičemž stavebníkům bylo kolaudačním rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 10. 11. 2000, č. j. T/97/1721/99/00/TO povoleno mimo jiné i užívání těchto zpevněných ploch k příjezdu na pozemku parc. č. X. Tato skutečnost mezi účastníky není sporná, tedy, že uvedené zpevněné plochy vybudované na základě uvedeného stavebního povolení nebyly umístěny ani v současné době nejsou umístěny na pozemku ve vlastnictví těchto stavebníků, přičemž tento stav existoval i v době vydání společného povolení na již výše zmíněnou stavbu „rekonstrukce chodníku v ulici P.“. 5. Krajský soud z obsahu správního spisu zjistil, že správní orgán prvního stupně ve věci rozhodl rozhodnutím ze dne 23. 3. 2021, č. j. MmP 30368/2021, o vydání společného povolení, jímž byl schválen stavební záměr „Rekonstrukce chodníku v ul. P., vč. odstavných ploch“, SO 101 – Chodníky a parkovací plochy na pozemcích p. č. Z (ostatní plocha), Z1 (ostatní plocha), X (ostatní plocha), W (ostatní plocha). Uvedené rozhodnutí bylo žalobkyni doručováno veřejnou vyhláškou. Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podal odvolatel dne 28. 12. 2021 blanketní odvolání s odůvodněním, že předmětné rozhodnutí bylo doručeno až dne 10. 12. 2021 prostřednictvím právního zástupce, který toho dne nahlédl do spisu dané stavební věci a s obsahem rozhodnutí se seznámil. Dále v odvolání bylo uvedeno, že odvolání se podává v zákonné lhůtě a že bude doplněno do 15 pracovních dnů. Odvolání doplněno nebylo. Žalovaný přezkoumal podle § 89 odst. 2 správního řádu napadené rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, a shledal, že odvolání bylo podáno mimo stanovenou lhůtu a jako opožděné jej zamítl podle § 92 odst. 1 správního řádu. 6. Toto rozhodnutí žalovaného bylo vydáno dne 21. 12. 2022, č. j. KrÚ 97754/2022, a žalobce ji napadl žalobou u zdejšího soudu, který rozsudkem ze dne 27. 9. 2023, č. j. 52 A 14/2023-60, toto předchozí rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, přičemž stěžejním důvodem pro zrušení žalovaného rozhodnutí byla skutečnost, že žalovaný pochybil, když nevyzval žalobce k odůvodnění tohoto odvolání. Jak vyplývá ze žalovaného rozhodnutí, tato vada byla poté odstraněna, když žalovaný vyzval žalobkyni k odstranění vad podání v souladu s výše zmíněným právním názorem krajského soudu obsaženém v jeho předchozím rozsudku. Jak vyplývá ze správního spisu a v podstatě i ze žalovaného rozhodnutí, žalobkyně v doplněném odvolání ze dne 8. 2. 2024 uvedla námitky, které jsou zcela totožné z žalobními námitkami obsaženými v žalobě. Dokonce jak vyplývá z porovnání textu odvolání a textu žaloby, obsah odvolání byl zkopírován i do žaloby. Stěžejní námitkou žalobkyně bylo její tvrzení o tom, že právní předchůdce žalobkyně Ing. P. V. byl vlastníkem stavby betonové přístupové cesty ke garáži a chodníku k rodinnému domu na pozemku parc. č. X katastrální území Ohrazenice, a tato přístupová cesta a chodník byly v jeho vlastnictví a zmíněnou stavbou rekonstrukce chodníku byly přímo dotčeny, když stavební činností došlo k jejich částečnému a faktickému zničení. Proto nebylo možné Ing. P. V. doručovat zmíněné stavební povolení na uvedenou stavbu „rekonstrukce chodníku“ veřejnou vyhláškou, ale výlučně do vlastních rukou, přičemž Ing. P. V. byl účastníkem řízení podle § 27 odst. 1 správního řádu. S touto námitkou a ostatně dalšími námitkami (obsahující tvrzení žalobkyně o tom, že správní orgán I. stupně, tj. stavební úřad věděl o existenci uvedené stavby, a že „nebylo tedy nic složitého, aby v rámci inženýringu Ing. P. V. osloven, zda není vlastníkem daných staveb, a dále tvrzení žalobkyně o tom, že napadené rozhodnutí stavebního úřadu bylo vydáno bez nezbytného stanoviska místně příslušného dopravního inspektorátu, tak s těmito námitkami, obsaženými shodným způsobem v odvolání proti zmíněnému rozhodnutí stavebního úřadu, se žalovaný věcně vypořádal, stejně tak jako s uvedenou zásadní a stěžejní námitkou žalobkyně“) se žalovaný vypořádal v žalovaném rozhodnutí. 7. Vzhledem k tomu, že odvolací námitky se zcela shodují s námitkami, které jsou uvedeny i v žalobě, tak je nutné uvést následující skutečnosti a závěry. 8. Předně je nutné zdůraznit, že podle ust. §