7 Afs 216/2006 — Nejvyšší správní soud

52 A 42/2025- 79 - text 14 52 A 42/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Aleše Korejtka a JUDr. Petry Venclové, Ph.D., v právní věci žalobce: M. M. zastoupený advokátkou Mgr. Kateřinou Dvořákovou, LL.M. sídlem V Ráji 1722, 530 02 Pardubice proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Pardubicích, IČ 46494804 sídlem Čechovo nábřeží 1791, 530 03 Pardubice za účasti: F. Z. A. Z. v řízení o žalobě proti rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Pardubicích ze dne 29. 5. 2025, č. j. ZKI PA-O-007/00469/2025-04 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se včasnou žalobou domáhal soudního přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo změněno rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj ze dne 18. 2. 2025, sp. zn. OR-462/2024-603 (dále v textu jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“), a to způsobem konkrétně specifikovaným ve výroku žalovaného rozhodnutí, přičemž toto rozhodnutí bylo vydáno v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu dle ustanovení § 36 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, v platném znění (dále v textu jen jako „katastrální zákon“). Žalobce odůvodnil žalobu následujícím způsobem. 2. Žalobce se u správního orgánu I. stupně domáhal opravy chyby v katastrálním operátu, přičemž požadoval, aby katastrální úřad vymazal věcné břemeno zapsané na LV č. X v katastrálním území X, přičemž toto věcné břemeno spočívalo ve služebnosti chůze a průhonu dobytka a služebnosti stezky, když věcná břemena byla v katastru nemovitostí zapsána jako oprávnění pro parcelu č. P1 (historicky p. č. P1 a P2) a povinnost pro parcelu p. č. st. P3 a p. č. P4 (historicky p. č. 3, 4 a 5). Žalobce při nahlížení do katastru nemovitostí zjistil, že toto věcné břemeno vzniklo tak, že původně byly zapsány uvedené služebnosti na základě trhové smlouvy z 15. 6. 1928, kdy do tehdejší evidence vedené v pozemkové knize byla vložena služebnost chůze a průhonu dobytka přes stavební parcelu č. kat. P3 jako pozemek služební ve prospěch dočasných vlastníků pozemkové parcely č. k. P1 a P2 a dále byla vložena služebnost stezky přes stavební parcelu č. P3 a pozemkovou parcelu č. kat. P4 a P5 jako služebné ve prospěch dočasných vlastníků pozemkových parcel č. kat. P1 a P2 jako panujících. V žalobě stejně jako v průběhu řízení o návrhu na opravu chyby žalobce namítal, že tyto služebnosti jako věcné břemeno byly zapsány přepisem tehdejších závad váznoucích na nemovitostech na základě notářského zápisu ze dne 15. 6. 1967, avšak žalobce již v průběhu řízení o návrhu na opravu chyby a nyní v žalobě tvrdil a tvrdí, že se jednalo o chybný zápis v katastru nemovitostí, když listina z roku 1928 zřizující služebnosti je stanovena na dobu určitou, kterou je doba trvání vlastnictví daného pozemku č. P1 a P2 (sloučeného do dnešního pozemku p. c. st. P1). Žalobce tedy uvedl, že „je zcela nepochybné, že při vedení katastru nemovitostí došlo k chybě, když nekonečnost doby trvání služebnosti nemá oporu v podkladové listině služebnosti zřizující“. K tomu uvedl argumentaci o tom, že věcného práva služebnosti k věcem zapsaných ve veřejných knihách bylo možné nabýt pouze zápisem do těchto knih a osobní služebnost se zapisovala do listu C (Závady) pozemkových knih. Dále uvedl, že na předmětném notářském zápisu došlo k zápisu poznámky vedle článku III. a to dopsání velkého písmene C dvakrát potrženého a z této poznámky je zřejmé, jak významnou váhu má právě to, na kterém listu pozemkové knihy zatížené nemovitosti byl zápis služebnosti proveden, a že je třeba správnost zápisu zachovat. Jednalo se tak o služebnost dočasnou a osobní a dle tehdejší právní úpravy tak služebnost zanikla uplynutím času, tj. převodem pozemku parc. č. P1 a P2 na nového vlastníka. Uvedený závěr vyplývá i z článku VIII. trhové smlouvy z 15. 6. 1928, z jehož obsahu vyplývá, že cílem účastníků této smlouvy bylo zřídit práva ze služebnosti pouze pro stranu prodávající, a nikoliv pro její právní nástupce. Správní orgán měl tedy chybný zápis opravit, když vůle stran je v trhové smlouvě vyjádřena zcela jasně a o úmyslu stran není možné, jakkoliv pochybovat. Ve chvíli, kdy původní prodávající přestali být vlastníky pozemku parc. č. P1 a P2, služebnost zanikla a dodatečné dopsání služebností do katastru nemovitostí po desítkách let bez tohoto zápisu tak nemá oporu v podkladové listině a jedná se tak o evidenční zřejmý omyl při vedení a obnově katastrálního operátu. Stejně jako v průběhu správního řízení, zejména v odvolání pro rozhodnutí správního orgánu I. stupně, tak i v žalobě žalobce poukázal i na to, že služebnosti nebyly zmíněny ani v kupní smlouvě ze dne 8. 1. 1975, kterou prodávající F. a M. Z., kteří nemovitosti nabyli v roce 1939 a 1949, převádí vlastnictví nemovitosti na kupující, tj. na současné vlastníky F. a A. Z. I z toho vyplývá, že zde „panovalo vědomí“ o tom, že služebnosti zřídili prarodiče pouze a výlučně pro sebe. Zároveň byly zapsány služebnosti na celý pozemek žalobce č. 3, ani jeden ze zápisů nemá oporu v podkladové listině, správní orgán po dlouhou dobu řízení odmítal svou chybu uznat. Služebnost chůze a průhonu dobytka byla pouze na pozemku st. p. kat. P3, nikoliv na pozemku č. kat. P4 a P5. Historicky došlo ke sloučení parcel č. 3, 4 a 5 do jediné, a to do pozemku p. č. P4. Pokud katastr nemovitostí v roce 2004 zapsal služebnosti na pozemek p. č. P4, pak jeho hranice a rozsah neodpovídaly parcelám P4 a P5 v roce 1928. Katastr nemovitostí tak v moderní elektronické době rozšířil svou chybou služebnosti na pozemek, který nikdy nebyl ničím zatížen. Zároveň žalobce doplnil to, že služebnosti není možné dnes realizovat, protože cesty, kam by bylo možné se z pozemku žalobce dostat, neexistují, ale především se o ně nikdo nestará a jsou zcela neprůchozí. Dobytek vlastníci pozemku p. č. P1 nevlastní a uvedl i další skutečnosti svědčící o faktické neexistenci možnosti výkonu práv vyplývajících z těchto služebností, proto bylo nutné a je nutné je z katastru nemovitostí vymazat. Jednalo se tak o zřejmý omyl při vedení a obnově katastru operátu způsobené pracovníkem evidence, a tím, že správní orgány chybu odmítly opravit, způsobilo, že žalobce je krácen na svých právech a jeho movité věci jsou zatíženy protiprávně. Žalobce navrhl, aby žalované rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení, žalobce navrhl i to, aby soud zrušil rozhodnutí správního orgánu I. stupně. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukázal na obsah žalovaného rozhodnutí, konstatoval podstatné okolnosti, které vedly k rozhodnutí o tom, že nebylo vyhověno návrhu žalobce na opravu chyby v katastrálním operátu, čímž žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. 4. Krajský soud v řízení vedeném podle ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“), dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. 5. Mezi účastníky nejsou sporné a ze správního spisu a z žalovaného rozhodnutí vyplývají následující rozhodné skutečnosti. 6. Žalobce se u správního orgánu I. stupně žádostí doručenou dne 30. 7. 2024 domáhal výmazu věcného břemene zapsaného na LV č. X v katastrálním území X. Toto věcné břemeno bylo zapsáno do katastru nemovitostí na základě notářského zápisu Státního notářství v Chrudimi ze dne 15. 6. 1967, č. j. NZ 211/67 N 315/67 (v textu jen jako notářský zápis ze dne 15. 6. 1967), když v článku III. byla uvedena služebnost chůze a průhonu dobytka přes stavební pozemku č. P3 jako pozemek služební ve prospěch dočasných vlastníků pozemkové parcely č. P1 a č. P2 jako pozemků panujících s odkazem na knihovní vložky Pozemkové knihy, přičemž služebnosti byly zřízeny původně na základě smlouvy trhové ze dne 15. 6. 1928 jako služebnosti osobní, tj. ve prospěch „dočasného vlastníka“ a podle názoru žalobce zánikem původního vlastnictví měla být předmětná služebnost ze zápisu v katastru nemovitostí vymazána, když byla-li služebnost zřízena ve prospěch dočasného vlastníka v roce 1928 a pak v roce 2024, tak nepochybně původní oprávnění již neexistuje. V tomto řízení o opravě chyby žalobce tvrdil a v žalobě i toto tvrzení opakuje, že služebnost byla v roce 1928 zřízena ve prospěch dočasných vlastníků parcel P1 a P2, tedy po dobu života a vlastnictví těchto pozemků prodávajících manželu F. a M. Z., tato služebnost již není desítky let využívána, neboť se jednalo o služebnost dočasnou. V průběhu řízení žalobce doplnil, že služebnost stezky přes stavební parcelu č. P3 a pozemkovou parcelu č. P4 a P5 sjednali jeho právní předchůdci, poté došlo ke sloučení pozemku č. 3, 4 a 5 v jediný pozemek č. P4 a pozemková parcela č. 5 nikdy nebyla dohodou smluvní stran žádnou služebností zatížena, katastr nemovitostí tak neoprávněně roz