7 Afs 216/2006 — Nejvyšší správní soud

52 A 51/2025- 51 - text 8 52 A 51/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci v Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Dvořákem ve věci žalobce: V. M. zastoupený advokátem JUDr. Petrem Plavcem, Ph.D. sídlem Na zábradlí 205/1, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, IČO 00007064 sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha v řízení o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky ze dne 19. 9. 2025, č. j. OAM-6684-9/ZR-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se včasnou žalobou domáhal soudního přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí, kterým byla podle ust. § 46e odst. 1 ve spojení s ust. § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „zák. č. 326/1999 Sb.“), zrušena platnost zaměstnanecké karty žalobce a zároveň tímto rozhodnutím byla podle § 46e odst. 2 téhož zákona žalobci stanovena lhůta k vycestování z území České republiky do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Žalobce odůvodnil žalobu následujícím způsobem. 2. Žalobce v žalobě uvedl žalobní body, ve kterých namítl nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, když podle jeho názoru byly naplněny podmínky pro užití správního uvážení, dále nebyl zohledněn nejlepší zájem nezletilých dětí a dopadu rozhodnutí na ně a žalovaný nezohlednil trestně právní relevantní okolnosti. Tyto námitky, resp. tyto žalobní body odůvodnil tím, že když účastník řízení konkrétně namítal negativní dopady na jeho soukromí a rodinný život, je správní orgán povinen se zabývat přiměřeností těchto dopadů do svého rozhodnutí. V dané věci žalobce tyto konkrétní námitky vznesl, žalované rozhodnutí neobsahuje jedinou zmínku o přílohách jako vyjádření žalobce, které žalobce v řízení navrhl k projednání jako důkaz, žalované rozhodnutí je nepřezkoumatelné, když není zřejmé, jaký skutkový stav vzal žalovaný za rozhodný a jak uvážil v souvislosti s rozhodnými skutečnostmi, tedy jakým způsobem postupoval při posuzování těchto skutečností. Žalobce v souvislosti se žalobním bodem, který se týká nezohlednění nejlepšího zájmu nezletilých dětí a dopadu rozhodnutí na ně, namítl, že se žalovaný nezabýval posouzením přiměřenosti dopadu svého rozhodnutí na nezletilé děti žalobce, které jsou plně finančně závislé na ekonomické činnosti žalobce, ačkoliv na tuto skutečnost žalobce u žalovaného řízení výslovně upozorňoval. V této souvislosti odkázal na obdobný případ, který řešil Krajský soud v Brně č. j. 33 A 8/2025-55. Žalobce uvedl, že další neprodlužování pobytového oprávnění manželky a nezletilých dětí žalobce za účelem odchodu do domovského státu bylo učiněno za účelem zajištění vzdělání nezletilých dětí, bez příjmu žalobce, který každý měsíc své rodině zasílá třetinu své čisté mzdy, nebude možné zajistit pro nezletilé děti bydlení a uhradit veškeré náklady spojené se začátkem školního roku. Navíc žalobce upozornil na skutečnost, že nezletilé děti jsou ve státě, který je ve válečném stavu. V posledním žalobním bodu namítl, že žalovaný vychází z překonané judikatury, že žalovaný se vůbec nezabýval trestně právními aspekty trestného činu, za které byl žalobce odsouzen. Žalovaný žádnou trestně právní okolnost, na kterou žalobce upozorňoval, nezhodnotil. Žalobce namítl, že „predikce žalovaného, že dochází k falšování osobních dokladů za účelem páchání široké škály trestné činnosti, není ve vztahu k žalobci absolutně relevantní“. Žalovaný nezohlednil míru narušení veřejného pořádku v případě jednorázového užití zfalšovaného osvědčení. Žalobce proto považuje žalované rozhodnutí za nezákonné, čímž navrhl, aby soud žalované rozhodnutí zrušil. 3. Žalovaný se ve vyjádření k žalobě odkázal na obsah žalovaného rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu zamítl. 4. Krajský soud v řízení vedeném podle ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“) přezkoumal žalované rozhodnutí v mezích žalobních bodů, přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. 5. Podle ust. § 6d odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. ministerstvo zruší platnost zaměstnanecké karty z důvodu uvedených v § 37, z důvodů uvedeného v § 46 odst. 6 písm. b), d) nebo e) a dále jestliže cizinci nebyla uznána odborná kvalifikace příslušným uznávacím orgánem. 6. Podle ust. § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 329/1999 Sb. ministerstvo zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu. 7. Ze správního spisu vyplývají a mezi účastníky nejsou sporné následující rozhodné skutečnosti. 8. Jak vyplývá z rejstříku trestů fyzických osob České republiky, žalobce byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu, a to trestním příkazem vydaným Okresním soudem v Pardubicích pod č. j. 1 T 34/2025-34, a to pro spáchání přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 trestního zákoníku, přičemž tento úmyslný trestní čin žalobce spáchal tak, že dne 12. 2. 2025 na odboru azylové a migrační politiky Ministerstva politiky ČR v souvislosti s podáním žádosti o trvalý pobyt na území České republiky předložil padělané osvědčení o znalosti českého jazyka pro účely získání povolení k trvalému pobytu na území České republiky, podle něhož měl zkoušku znalosti českého jazyka vykonat dne 13. 11. 2024, ačkoliv tuto zkoušku nikdy nevykonal. V průběhu správního řízení, v němž bylo žalované rozhodnutí vydáno, žalobce ve svých vyjádřeních uvedl námitky, které v podstatě zopakoval i v žalobě, tedy že správní orgán by měl ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců hodnotit i závažnost a druh protiprávního jednání žalobce s tím, že žalobce se nedopustil „nikterak závažného narušení veřejného pořádku“. Poté poukázal na okolnost, že v případě návratu na Ukrajinu by ho čekal nucený nástup k vojenské službě, když se svoji bezvýchodnou situaci snažil vyřešit tím, že požádá o udělení povolení k trvalému pobytu, k tomu však potřeboval získat osvědčení o dostatečné znalosti českého jazyka, to nebyl schopný získat ve stanovené desetidenní lhůtě. Poukázal i na skutečnost, že v České republice pobývá již osm let, kde pracuje a jeho příjmy tvoří část příjmů rodiny, kterou tvoří jeho manželka a jeho dva nezletilí synové. Dále žalobce uvedl, že má i silné vazby na další rodinné příslušníky, tj. na svoji sestru a bratra, kteří žijí v České republice. Žalobce poukázal i na rozsudek NSS ze dne 5. 2. 2021, č. j. 5 Azs 203/2020-36, podle něhož s odkazem na judikaturu ESLP musí správní orgány v těchto případech vzít v úvahu i trestně právně významné okolnosti. Dále žalobce poukázal na to, že se v minulosti nedopustil jiného trestněprávního jednání, správní orgán by měl dostatečně zjistit skutkový stav a správně interpretovat a aplikovat požadavek na závažné narušení veřejného pořádku. Žalobce uvedl, že by se správní orgán měl zabývat otázkou, zdali intenzita protiprávnosti jednání žalobce skutečně zásadně zasahuje do samotné podstaty příslušných právních předpisů. Konečným výsledkem správního řízení byla povinnost opustit Českou republiku, v takovém případě výsledek je zcela nepřiměřený spáchanému skutku, když úmyslem žalobce nebylo kohokoliv poškodit, ale chtěl jen zůstat na území ČR pracovat a zajistit finanční stabilitu své rodině žijící na Ukrajině, země ve válečném konfliktu. 9. Krajský soud se předně musel zabývat námitkou nepřezkoumatelnosti žalovaného rozhodnutí. K tomu soud uvádí, že v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí jsou zmíněny podklady pro jeho vydání a dále i úvahy, kterými se žalovaný správní orgán řídil při jejich hodnocení, při aplikaci právních předpisů. V odůvodnění jsou též srozumitelně popsány veškeré důvody výroku rozhodnutí a jsou vypořádány základní námitky žalobce. K tomu je třeba uvést, ačkoliv je povinností orgánu veřejné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit, nelze tuto povinnost interpretovat jako požadavek detailní odpovědi na každou námitku, orgán veřejné moci na určitou námitku může reagovat i tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí prezentuje od názoru účastníka odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní, tím se s námitkami účastníka řízení vždy – minimálně implicitně – vypořádá. Nelze toto bez dalšího uzavřít, že absence odpovědi na ten či onen argument žalobce v odůvodnění žalovaného rozhodnutí (či rozhodnutí soudu) způsobuje nezákonnost rozhodnutí či dokonce jeho nepřezkoumatelnost, podstatné je, aby se správní orgán či následně správní soud vypořádal se všemi základními námitkami účastníka řízení (srov. např. rozsudek NSS ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008-13). Napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů nebo pro nesrozumitelnost a netrpí vadou, která by opodstatňovala postup podle § 76 s.ř.s. O tom ostatně svědčí i obsah odůvodnění žalovaného rozhodnutí, kdy na devíti stranách žalovaného rozhodnutí se správní orgán podrobně zabýval danou věcí, o