7 As 335/2016 — Nejvyšší správní soud

52 A 83/2025- 106 - text 16 52 A 83/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci v Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Venclové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Korejtka a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry ve věci žalobce: Š. S. zastoupen JUDr. Michalem Morawski, advokátem, sídlem Rybná 678/9, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, sídlem nábř. Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1, za účasti: Ředitelství silnic a dálnic, s. p., IČO: 65993390, sídlem Čerčanská 2023/12, Krč, 140 00 Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2025, č. j. MD-53040/2025-910/3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. 1. Rozhodnutím Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 10. 7. 2025, č. j. SpKrÚ 88059/2023-63, sp. zn. SpKrÚ 88059/2023, ve spojení s rozhodnutím Ministerstva dopravy ze dne 26. 11. 2025, č. j. MD-53040/2025-910/3, bylo na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení (dále též „vyvlastnitel“ či „ŘSD“) podle § 24 odst. 3 písm. a) bod 3. zák. č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, v rozhodném znění (dále též „zákon o vyvlastnění“), a podle zák. č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací, v rozhodném znění (dále též „zákon o urychlení výstavby infrastruktury“ či „liniový zákon“), rozhodnuto o odnětí vlastnického práva žalobce ke spoluvlastnickému podílu ve výši id. 5/7 vzhledem k celku k pozemkům evidovaným v katastru nemovitostí jako parc. č. X o výměře 4289 m² (druh pozemku: orná půda) a parc. č. Y o výměře 996 m² (druh pozemku: orná půda), vše zapsáno na LV č. X pro katastrální území a obec X, a to za účelem uskutečnění veřejně prospěšné stavby s názvem „I/2 Pardubice, jihovýchodní obchvat“ (vlastnické právo přešlo právní mocí rozhodnutí na Českou republiku s příslušností hospodaření pro Ředitelství silnic a dálnic, s. p., IČO 65993390, se sídlem Čerčanská 2023/12, Krč, 140 00 Praha 4). 2. Současně bylo podle § 24 odst. 4 písm. a) zákona o vyvlastnění rozhodnuto o náhradě za vyvlastnění ve výši 10 499 520, 75 Kč. Dále bylo podle § 24 odst. 4 písm. d) zákona o vyvlastnění rozhodnuto o náhradě nákladů za zpracování znaleckých posudků v celkové výši 54 450 Kč. 3. Proti výroku o vyvlastnění (§ 24 odst. 3 zákona o vyvlastnění) podal žalobce žalobu, v níž předně zpochybňoval postup vyvlastnitele (osoby zúčastněné na řízení) před zahájením samotného vyvlastňovacího řízení, z něhož vzešlo žalobou napadené rozhodnutí. Konkrétně žalobce namítal, že „pokus o dosažení dohody ze strany vyvlastnitele byl pouhým formalismem“ a vyvlastnitel předložil vyvlastňovanému v kontraktační fázi „posudek, který nabídl cenu neadekvátně nízkou“ (posudek byl zpracován znalcem Ing. M. R.). V této souvislosti žalobce poukázal též na vady zmíněného posudku znalce Ing. M. R. [konkrétně namítal, že i) do porovnání byly ve znaleckém posudku zahrnuty i pozemky, které byly předmětem prodejů pro účely veřejně prospěšných staveb – konkrétně „obchvatu Pardubic“, ii) použité vzorky pocházejí z let 2020 až 2022, ocenění má však být provedeno podle stavu ke dni podání žádosti o vyvlastnění, tedy ke dni 27. 10. 2023, iii) jako srovnávací vzorky byly vybrány pozemky nacházející se v jiných katastrálních územích než Pardubice, na některých pozemcích se pak nacházela vodní plocha, ostatní komunikace, ostatní plocha či zahrada]. Skutečnost, že nabízená cena vycházející ze shora uvedeného znaleckého posudku je „neadekvátně nízká“, „potvrzuje“ dle žalobce „i to, že znalec Ing. M. R. v minulosti (dne 20. 2. 2017 – poz. soudu) tytéž nemovitosti již oceňoval, a to v rámci znaleckého posudku č. 040/1546/2017 (tehdy se jednalo o pozemek s parc. č. Z v katastrálním území a obci Pardubice)“, přičemž „obvyklá cena dle posudku znalce činila 1 000 Kč/m², byla tedy mnohonásobně vyšší než cena uváděná ve výše uvedeném posudku téhož znalce“. Navíc žalobce části pozemku p. č. Z v k. ú. X v letech 2016 a 2017 prodával jako zahrady za 1 200 Kč/m², poslední zahradu pak prodal v roce 2022 za 3 190 Kč/m². Z „opatrnosti“ žalobce navrhl, aby „soud za účelem přezkumu znaleckého posudku předloženého vyvlastnitelem v kontraktační fázi“, resp. za účelem „potvrzení, že nabídnutá cena byla neadekvátně nízká, nyní ustanovil znalce“. Žalobce spatřuje nedostatky kontraktačního procesu také v nedostatečné „komunikaci vyvlastnitele s vyvlastňovanými“. Vyvlastňovaní měli být podle žalobce „již v rámci průběhu přípravy VPS řádně seznámeni se všemi důsledky realizace VPS, především jim měly být poskytnuty informace související s narušením vlastnických a jiných majetkových práv a s možnostmi jejich vypořádání“, resp. „stavební záměr“ měl být lépe „projednán“. V průběhu „probíhající přípravy realizace stavby (řízení) však byla vyvlastňovaným předkládána pouze zjednodušená grafická dokumentace (graficky znázorňující pouze nově oddělené pozemky určené k trvalému záboru stavby), která neobsahovala podstatné náležitosti“. Ze všech výše uvedených důvodů dle žalobce nebyla splněna jedna z podmínek pro možnost přistoupení k vyvlastnění ve vyvlastňovacím řízení a správní orgány pochybily, pokud dospěly k opačnému závěru. 4. Dále žalobce, vzdor tomu, že žalobou byl napaden pouze výrok o vyvlastnění (§ 24 odst. 3 zákona o vyvlastnění), nikoliv výrok o náhradě za vyvlastnění (§ 24 odst. 4 zákona o vyvlastnění), který je oprávněn přezkoumávat pouze soud v občanském soudním řízení, namítal, že mu nebyla přiznána „plná náhrada za vyvlastnění“ a že se správní orgány nevypořádaly se všemi námitkami týkajícími se náhrady za vyvlastnění. 5. Konečně žalobce správním orgánům vytkl, že „nerozšířily předmět vyvlastnění“ ve smyslu § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění též o část pozemku parc. č. Z v k.ú. X, která bude „dotčena“ silničním ochranným pásmem. Dle žalobce totiž „omezení vzniklá v důsledku existence ochranného pásma jsou zcela zásadního charakteru“. Navíc „v části pozemku, kam zasahuje ochranné pásmo, je zároveň plánována vodovodní přípojka či přeložka a zřízení věcného břemene k ní“ a v „mezidobí byl předmětný pozemek Z v k. ú. X rozdělen, resp. došlo k oddělení pozemku s parc. č. W“. Těmito argumenty se podle mínění žalobce správní orgány dostatečně nezabývaly. 6. Ze všech výše uvedených důvodů by dle žalobce mělo být žalobou napadené rozhodnutí zrušeno a věc by měla být žalovanému vrácena k dalšímu řízení. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě [jež není třeba podrobně rekapitulovat, neboť jeho obsah účastníci znají, nadto v řízení byl žalovaný úspěšný, přičemž v odůvodnění rozsudku je třeba vypořádat základní námitky toho účastníka, kterému soud za pravdu nedal; ostatně rozhodnutí soudu je primárně reakcí na žalobní námitky, Jak mnohokrát uvedl Nejvyšší správní soud (viz např. rozsudky ze dne 15. 1. 2021, č. j. 7 Ads 435/2019–34, bod 10, ze dne 28. 11. 2019, č. j. 7 As 71/2018 – 31, bod 34, ze dne 31. 10. 2019, č. j. 7 As 303/2019 – 49, bod 15, ze dne 29. 3. 2016, č. j. 5 As 74/2015 – 56, ze dne 25. 11. 2015, č. j. 2 Afs 174/2015 – 45), „je to žalobce, kdo určuje rozsah a meze přezkumu napadeného rozhodnutí v podobě žalobních bodů“ a „správní soud je tak povinen vypořádat se pouze s žalobní argumentací“. Samotná „vyjádření správního orgánu k žalobě jsou zpravidla pouze určitá vodítka pro rozhodující správní soud, ale přezkum zůstává zaměřen na samotné rozhodnutí. Jelikož soudy přezkoumávají správní rozhodnutí v rámci žalobních námitek (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), je zohlednění vyjádření správního orgánu vhodnou, ale nikoli nutnou, částí odůvodnění rozsudku“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2015, č. j. 4 Ads 167/2015–27, bod 49). teprve až v druhé řadě - a pouze tehdy, je-li to pro vyjasnění stěžejních otázek nezbytné - případně může reagovat i na vyjádření k žalobě (srov. shodně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2021, č. j. 10 Afs 405/2020 – 41, bod 9)] setrval na závěrech obsažených v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, které je dle jeho názoru věcně správné a zákonné, a navrhl, aby soud žalobu zamítl. 8. Osoba zúčastněná na řízení taktéž označila žalobu za nedůvodnou. II. 9. Soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále též „s. ř. s.“) žalobou napadené rozhodnutí [přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§75 odst. 1 s. ř. s.)], a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 10. Předně soud připomíná, že ačkoliv je povinností orgánů veřejné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit, nelze tuto povinnost interpretovat jako požadavek odpovědi na každou námitku, resp. argument. Rozsah reakce na konkrétní námitky je co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry (proto zpravidla postačuje, jsou-l