1 Afs 75/2012 — Nejvyšší správní soud

22 Af 122/2010- 74 - text pokračování - 4 - 22Af 122/2010 22Af 122/2010 – 74 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Jiřího Gottwalda v právní věci žalobce Likérka GOLD COCK s.r.o., se sídlem v Praze 5 – Radotíně, nám. Osvoboditelů 1372, zastoupeného daňově poradenskou kanceláří ARIADNA s.r.o., se sídlem v Praze 3, Bořivojova 21, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem v Brně, Masarykova 31, o přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 29.10.2010 č.j. 6218/101302-806254, ve věci spotřební daně z lihu, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 29.10.2010 č.j. 6218/101302-806254, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu v Olomouci ze dne 13.5.2003 č.j. 116606/03/379911/5151, kterým byla žalobci vyměřena spotřební daň z lihu za zdaňovací období červenec 2002. V žalobě žalobce uvedl, že žalovaný v návaznosti na předchozí rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.4.2008 č.j. 22Ca 6/2008-92 upřesnil své předchozí závěry tak, že daňová povinnost vznikla žalobci v důsledku skladování lihu a že odkaz na ust. § 5 odst. 1 písm. j) zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSD) byl v předkládací zprávě uveden omylem a následně v roce 2008 byl tento omyl napraven vydáním dodatku k předkládací zprávě. Žalovaný byl tedy v novém řízení povinen zabývat se tím, kdy žalobce fakticky převzal sklady s lihem. V tomto směru však žádné další důkazní řízení neprováděl a svou argumentaci opřel o dřívější tvrzení žalobce a o písemnosti, které souvisejí s neplatnou smlouvou o prodeji části podniku, tedy o důkazní prostředky, které měl k dispozici již před vydáním svého předchozího rozhodnutí. Tvrzení žalovaného, že se zabýval skutečností, kdy žalobce fakticky převzal sklady s lihem, nemá oporu v daňovém spise. Z obsahu správního spisu je zřejmé, že všechna dřívější tvrzení žalobce o datu převzetí skladů s lihem vycházela z údajů smluv o prodeji části podniku a z příslušných ustanovení obchodního zákoníku, nikoliv ze skutečnosti. Také lihová bilance Likérky Dolany, a.s. byla vytvořena na základě smluv o prodeji části podniku a je pouze formálním aktem stejně jako výdejky, které jsou její součástí. Rovněž protokol o předání a převzetí aktiv a pasiv je součástí smluv o prodeji části podniku a tedy čistě formálním aktem. Jelikož smlouvy o prodeji části podniku jsou neplatným právním úkonem od samého počátku, nemohou být tyto smlouvy ani jejich součásti důkazem o tom, že nastala nějaká skutečnost. Žalobce rovněž nesouhlasí s tím, jak se žalovaný vypořádal s tvrzením Ing. K., k jehož vyhodnocení byl zavázán soudem, když v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že tvrzení Ing. K. nebylo vyhodnoceno jako hodnověrné, zejména ve vazbě na odpovědi žalobce ze dne 5.5.2003, z nichž je zřejmé, že žalobce líh skladoval již k 31.7.2002. Tvrzení jedné osoby vyvrací žalovaný tvrzením osoby jiné, což je v rozporu s obecnými pravidly pro hodnocení důkazních prostředků. Žalobce poukázal na to, že v doplnění odvolání ze dne 23.9.2010 namítal, že k nabytí nezdaněného lihu došlo formálně dne 31.7.2002 podpisem kupní smlouvy, která však je neplatným právním úkonem. K faktickému převzetí nezdaněného lihu došlo ke dni 1.8.2002, o čemž svědčí účetnictví žalobce (účetní deník a účetní doklady U/10 a U/11, podle nichž bylo pořízení zásob polotovarů atd. zaúčtováno 1.8.2002). Zaměstnanci Likérky Dolany, a.s. byli jejími zaměstnanci ještě dne 31.7.2002 a celý tento den nakládali s lihem jako s vlastnictvím Likérky Dolany, a.s. Teprve dne 1.8.2002 se stali zaměstnanci daňového subjektu a s lihem bylo teprve od tohoto dne nakládáno jako s vlastnictvím daňového subjektu. Daňový subjekt neměl ke dni 31.7.2002 žádné zaměstnance, kteří by mohli nezdaněný líh fakticky převzít, což nemohl učinit ani jednatel daňového subjektu dne 31.7.2002, neboť takové převzetí není v silách jednoho člověka, takže mohlo být pouze formální. Až do konce dne 31.7.2002 byla Likérka Dolany, a.s. rovněž nájemcem areálu, ve kterém byl líh skladován a tedy skladovatelem. Žalobce se stal skladovatelem až dne 1.8.2002, kdy skončila platnost pronájmu. Žalobce navrhl jako důkazní prostředky své účetnictví, likvidační list faktury – nájemné 7/2002, vnitřní účetní doklad MZ1 – zaúčtování mzdových nákladů. Žalovaný se nezabýval absolutní neplatností smluv o prodeji části podniku s tím, že se jedná o skutečnost irelevantní, přitom se těchto listin dovolává jako důkazů v odůvodnění svého rozhodnutí. Takový přístup je v rozporu s ust. § 2 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSDP). V rozporu s tímto ustanovením se také žalovaný vyjádřil k navrhovaným důkazům jako k irelevantním. Pokud by žalovaný řádně hodnotil všechny důkazní prostředky, musel by dojít k závěru, že žádný z nich nesvědčí o tom, že žalobce převzal sklady s lihem již dne 31.7.2010, ale naopak nasvědčují tomu, že sklady s lihem žalobce převzal fakticky až dne 1.8.2010, kdy začali jeho noví zaměstnanci s lihem nakládat jako s domnělým vlastnictvím žalobce. Žalobce se domnívá, že měl být vyslechnut jako svědek Ing. K., zástupce Likérky Dolany, a.s. a dále mělo být zjištěno, jakými konkrétními úkony převzal žalobce sklady s lihem. Při neplatnosti smluv o prodeji podniku pouze skutečně provedené úkony ze strany žalobce mohou osvědčit, který den se mohl stát nejdříve skladovatelem nezdaněného lihu. Žalovaný v novém odvolacím řízení nesplnil to, co mu uložil soud, neodstranil vady postupu správce daně a závěry, že žalobce se stal skladovatelem nezdaněného lihu již dne 31.7.2002, nemají oporu v provedeném důkazním řízení ani ve skutečnosti. Žalovaný ve vyjádření uvedl především odkaz na odůvodnění napadeného rozhodnutí a dále doplnil, že skutečnost, že žalobce skladoval líh k datu 31.7.2002, shledal prokázanou písemnou odpovědí žalobce ze dne 5.5.2003 na výzvu k předložení důkazních prostředků ze dne 11.4.2003 č.j. 90942/03/379932/4123. Podle ust. § 24 písm. d) ZSD a § 26 písm. e) ZSD vznikla u žalobce jednoznačně daňová povinnost na spotřební daň z lihu ke dni 31.7.2002, jakožto dni převzetí (nabytí) nezdaněného lihu. Skutečnost, že Likérka Dolany, a.s. vydala ze skladu žalobci zásoby lihu k datu 31.7.2002, vyplývá také z lihové bilance tohoto subjektu za období od 1.1.2002 do 31.12.2002. Datum převzetí lihu dne 31.7.2002 vyplývá také z vyjádření žalobce do protokolu ze dne 13.5.2003 č.j. 114575/03/379932/2641. Žalovaný zdůraznil, že správní orgány obou stupňů postupovaly při vyhodnocování důkazů v souladu s ust. § 2 odst. 3 ZSDP. Podle žalovaného nelze učinit jiný závěr než, že žalobce skladoval a nabyl nezdaněný líh k datu 31.7.2002. Žalovaný uvedl, že neprováděl žádné další důkazní řízení, když se opíral o skutečnosti již shora uvedené a podle žalovaného krajský soud ve svém zrušujícím rozsudku neshledal dřívější tvrzení žalobce a písemnosti nedostačujícími, konstatoval pouze nejednoznačnost závěru žalovaného ohledně důvodu vzniku daňové povinnosti žalobce. Pokud jde o vyjádření Ing. K., toto nebylo shledáno hodnověrným nejen z toho důvodu, že nebylo doloženo důkazními prostředky, ale zejména proto, že žalobce opakovaně tvrdil a důkazními prostředky dokládal, že nabyl a skladoval líh od data 31.7.2002. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve věci bylo již krajským soudem rozhodnuto, a to rozsudkem ze dne 28.6.2012 č.j. 22Af 122/2010-40, jímž bylo napadené rozhodnutí žalovaného zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. Tento rozsudek byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27.11.2012 č.j. 1 Afs 75/2012-23, který nabyl právní moci dne 13.12.2012. Současně byla věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení. V dalším řízení krajský soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění – dále jen s.ř.s.) a v souladu s dispoziční zásadou (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) byl vázán žalobními body obsaženými v žalobě. Rovněž byl při posouzení věci vázán závazným právním názorem, který vyslovil NSS ve zrušujícím rozsudku. Z obsahu správních spisů krajský soud zjistil, že dne 31.7.2002 byly uzavřeny smlouvy o prodeji části podniku mezi žalobcem jako kupujícím a společností Likérka Dolany, a.s. jako prodávajícím, jejichž předmětem byly provozovny Dolany a Těšetice, na jejichž základě převzal žalobce líh a dne 1.8.2002 zahájil vlastní činnost. V průběhu daňového řízení žalobce namítl absolutní neplatnost kupních smluv, neboť dozorčí rada Likérky Dolany, a.s. neudělila k jejich uzavření souhlas. Žalobce namítl, že líh do vlastnictví nikdy nenabyl a nevznikla mu daňo