— Nejvyšší správní soud

38 Ad 14/2012- 126 - text Pokračování -5- 38Ad 14/2012 38Ad 14/2012-126 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobkyně M. K., zastoupené Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem Ostrava 10, Jaklovecká 18, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 1/376, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11.6.2012 sp. zn. SZ/482/2012/9S-MSK, č.j.: MPSV-UM/4981/12/9S-MSK, o příspěvku na živobytí, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Odměna advokáta Mgr. Petra Mikety se určuje částkou 3.146,- Kč, která bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě 60-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 11.6.2012 sp. zn. SZ/482/2012/9S-MSK, č.j.: MPSV-UM/4981/12/9S-MSK žalovaný změnil ve výroku rozhodnutí Úřadu práce ČR, Krajské pobočky v Ostravě ze dne 15.3.2012 č.j. MPSV-UP/1292226/12/HMN, kterým nebyla žalobkyni přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi – příspěvek na živobytí. Uvedené rozhodnutí žalovaný ve výroku změnil tak, že výrok rozhodnutí zní: „Úřad práce České republiky – Krajská pobočka v Ostravě, kontaktní pracoviště Ostrava-Zábřeh, Na Obvodu 1098/41, 703 00 Ostrava 3, příslušný k rozhodování podle § 5 odst. 1 zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s § 2, § 9, § 21, § 61 a § 67 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a v souladu se zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění pozdějších předpisů, rozhodl nepřiznat dávku příspěvek na živobytí M. K., nar. X, trvale bytem H. 1427/60, O.“ Uvedené rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že částka příjmu žalobkyně za rozhodné období ve výši 5.154,80 Kč po odečtení přiměřených nákladů na bydlení není nižší než částka živobytí ve výši 3.410,- Kč. Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného včasnou žalobu, ve které uvedla, že se rozhodnutí opírá o nepravdivé důkazy a že zákon o hmotné nouzi je diskriminační pro osoby, které mají faktický příjem 5.188,- Kč, kdy z tohoto příjmu nelze ušetřit na regulační poplatek 30,- Kč, a proto byla rozhodnutí vydána v rozporu se skutečností a to obdrženého příjmu. V jejím případě nelze řešit lékařské ošetření tím, že se bude zadlužovat. Je osobou se zdravotním postižením již od tří let věku a od roku 2008 byla zbavena nároku na ošetření při dušnosti a další a byly navíc zrušeny léky, které užívala 3x2 tablety (Syntophylin) dlouhodobě od útlého věku. Jejím příjmem je částečný invalidní důchod I. stupně ve výši 5.188,- Kč a sociální příspěvek 2.180,- Kč, celkový příjem žalobkyně je 7.368,- Kč. Po úhradě nájmu bytu ve výši 2.510,- Kč, elektřiny ve výši 600,- Kč, plynu 120,- Kč, odpadu 39,- Kč, telefonu ve výši 600,- Kč a průkazky dopravního podniku ve výši 441,- Kč jí zbývá 101,9333 Kč na jídlo, ošacení, hygienu a další. V roce 2008 měla velké bolesti pravé nohy a byla nucena navštívit lékaře se žádostí o pomoc. Lékař jí sdělil, že až zaplatí 30,- Kč tak jí dá injekci proti bolesti. Protože je neměla, byla ošetřena až na pohotovosti v nemocnici a byla nucena zadlužit se na 90,- Kč. Poté, kdy jí byla ukončena pracovní neschopnost byla nucena se zaevidovat na úřadu práce a podpora v nezaměstnanosti činila 99,- Kč měsíčně. V této evidenci je doposud a práce pro nií není žádná. Lékaři jí bylo řečeno, ať si požádá o papír na ošetření, tedy rozhodnutí, kterým se prokáže, aby nemusela hradit poplatek 30,- Kč. Musela čekat na rozhodnutí, které bylo posléze vydáno a proti kterému podává žalobu. Žalobkyně dále v žalobě namítala, že jí zákon oproti jiným osobám znevýhodňuje, zatímco její příjem je 5.188,- Kč, po úhradě za bydlení 3.269,- Kč a z příjmu jí zůstane 1.919,- Kč, tj. 63,96 Kč na celý den na stravu. Žalobkyně žádá o pomoc ve vydání rozhodnutí, že nemusí hradit 30,- Kč poplatek ani 90,- Kč za poplatek u lékaře v případě nutného ošetření. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby žalobkyně jako nedůvodné. Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 11.6.2012 sp.zn. SZ/482/2012/9S-MSK, č.j.: MPSV-UM/4981/12/9S-MSK, připojeným správním spisem Úřadu práce ČR, Krajské pobočky v Ostravě, kontaktní pracoviště Ostrava sp. zn. MPSV-UP/1292226/12/HMN, správním spisem žalovaného sp. zn. SZ/482/2012/9S-MSK a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Z obsahu správního spisu správního orgánu I. stupně vzal krajský soud za prokázáno, že žalobkyně uplatnila žádost o příspěvek na živobytí dne 30.1.2012. Podle dokladu o výši měsíčních příjmů za období října, listopadu a prosince 2011 a dokladu o výši pobíraného invalidního důchodu byl příjmem žalobkyně v uvedených měsících invalidní důchod pro invaliditu I. stupně ve výši 5.102,- Kč měsíčně a podpora v nezaměstnanosti v měsíci říjnu a listopadu 2011 ve výši 90,- Kč a v měsíci prosinci 2011 ve výši 18,- Kč. Spis dále obsahuje informace o užívaném bytu žalobkyní a doklady týkající se poplatků na dodávky elektřiny, plynu, vody a tepla i dalších poplatků spojených s užíváním bytu. Podle rozhodnutí Úřadu práce ČR, Krajské pobočky v Ostravě ze dne 7.4.2011 byla žalobkyní přiznána podpora v nezaměstnanosti od 7.3.2011 ve výši 129,- Kč měsíčně po dobu prvních dvou měsíců, ve výši 99,- Kč měsíčně po dobu dalších dvou měsíců a 90,- Kč měsíčně po zbývající podpůrčí dobu. Podle protokolu sepsaného dne 7.3.2012 žalobkyně doložila výpis z účtu stavebního spoření s konečným zůstatkem 78.603,- Kč za rok 2010 a uvedla, že toto spoření se nadále hradí a vklady hradí známý. Na základě stavebního spoření byl otevřen překlenovací úvěr v roce 2008, aby koupila rodinný dům, dům byl zakoupen k podnikatelským účelem. Nyní je na její osobu vypsán osobní bankrot a s majetkem nemůže disponovat. Známý, který jí hradí stavební spoření, je hradí na základě její přímluvy, že finanční prostředky v budoucnu vrátí až bude mít vyšší důchod. Žalobkyni byla poskytnuta dostatečně dlouhá doba na seznámení se s podklady pro rozhodnutí a k podkladům neměla žádné námitky. Na to správní orgán I. stupně vydal rozhodnutí ze dne 15.3.2012, kterým žalobkyni dávku příspěvek na živobytí nepřiznal. Z obsahu správního spisu žalovaného krajský soud zjistil, že kromě odvoláním napadeného prvoinstančního rozhodnutí, odvolání žalobkyně a rozhodnutí o tomto odvolání, je jeho součástí i tzv. kalkulační list, ve kterém je mimo jiné uveden celkový průměrný měsíční příjem žalobkyně 5.154,80 Kč, přiměřené náklady na bydlení 1.546,44 Kč a částka živobytí 3.410,- Kč. Podle ust. § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů se osoba nachází v hmotné nouzi, jestliže její příjem po odečtení přiměřených nákladů na bydlení nedosahuje částky živobytí, přičemž si tato osoba nemůže tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním a zabezpečení jejich základních životních podmínek je tak vážně ohroženo. Podle ust. § 21 odst. 1 téhož zákona nárok na příspěvek na živobytí má osoba v hmotné nouzi podle ust. § 2 odst. 2 písm. a), jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob (§ 9 odst. 2) nedosahuje částky živobytí posuzovaných osob. Podle ust. § 9 odst. 1 písm. c) citovaného zákona se za příjem považuje pro účely tohoto zákona 100% ostatních započitatelných příjmů podle zákona o životním a existenčním minimu, s výjimkou příspěvku na živobytí. Podle ust. § 10 odst. 2 téhož zákona rozhodným obdobím, za které se zjišťuje příjem v případě podání žádosti o dávku, je u opakujících se dávek období 3 kalendářních měsíců předcházejících aktuálnímu kalendářnímu měsíci, tj. měsíci v němž byla podána žádost o tuto dávku. Se zřetelem k těmto citovaným zákonným ustanovením a výše uvedeným údajům obsaženým ve správním spisu prvoinstančního správního orgánu byl rozhodnutím obdobím žalobkyně měsíc říjen až prosinec 2011, přičemž průměrná částka vyplacených invalidních důchodu a podpory v nezaměstnanosti činila 5.154,- Kč. Od tohoto příjmu byla odečtena částka přiměřených nákladů na bydlení podle ust. § 9 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi, podle kterého se za přiměřené náklady na bydlení považují odůvodněné náklady na bydlení, nejvýše však do výše 30% příjmů osoby. V případě žalobkyně činí tyto náklady 1.546,44 Kč, tj. 30% z částky 5.154,80 Kč. Příjem žalobkyně rozhodný pro posouzení nároku na příspěvek na živobytí činí tedy 3.608,36 Kč. V rozhodném období činila částka živobytí 3.410,- Kč (jakožto rozdíl existenčního minima navýšeno o plnou částku rozdílu mezi životním a existenčním minimem), a protože tato částka je nižší než celkový výše uvedený příjem žalobkyně, žalobkyni nárok na příspěvek na živobytí nevznikl se zřetelem k výše citovanému ust. § 21 odst. 1 zákona č. 111/2006