6 Ads 13/2013 — Nejvyšší správní soud

72 Ad 12/2012- 99 - text -10- pokračování 72Ad 12/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobce Mgr. P. V., bytem M. 66, zast. JUDr. Radomírem Pickem, advokátem se sídlem v Olomouci, třída Svobody 31, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 2. 2012, č. j. X, ve věci starobního důchodu, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 20. 2. 2012, č. j. X, se ruší a věc s e vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci k rukám jeho zástupce do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 5.200 Kč. Odůvodnění: [1] Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované, označeného v záhlaví, kterým byly zamítnuty námitky a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 6. 1. 2012, č. j. X, o zvýšení starobního důchodu od 1. 1. 2011 podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. na 8.710 Kč měsíčně. Podle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 286/2011 Sb. se žalobci zvýšil od ledna 2012 starobní důchod na 8.854 Kč měsíčně. [2] V žalobě (adresované žalované jako podnět k zahájení přezkumného řízení) žalobce namítal, že nedošlo k zápočtu jeho studia na vysoké škole podle § 24 odst. 5 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Podle žalobce je naprosto zřejmé, že rehabilitační komise Právnické fakulty Univerzity Karlovy by v žádném případě nemohla rehabilitovat podle § 18 odst. 3 zákona o mimosoudních rehabilitacích někoho, kdo byl vyloučen ze studia z jiných než politických důvodů. Zpochybnění rehabilitačního dekretu je absurdní, protože žádná jiná než politická rehabilitace podle citovaného zákona v ČR neexistuje. Tímto způsobem lze potom zpochybnit úplně všechno, diplom z vysoké školy, maturitní vysvědčení, volbu senátu i poslanců. Ze strany žalované se jedná o argumenty naprosto účelové, které nemají žádnou oporu v zákoně. Dále žalobce namítal, že mu nebyla započtena doba od 1. 1. 1976 do 31. 1. 1979. Tehdy žalobce dostal velice špatné kádrové hodnocení, které způsobilo, že nemohl získat zaměstnání odpovídající jeho ukončenému středoškolskému vzdělání. Manuální práci nemohl tehdy ze zdravotních důvodů vykonávat. Toto je taktéž jeden z důvodů jeho vyloučení ze studia z politických důvodů. Žalobce práci našel až v ústavu sociální péče, kde v tuto dobu nechtěl nikdo na jeho místě pracovat, a tak ho vzali i s tímto špatným politickým hodnocením. Argumentace uvedená v předmětném rozhodnutí zde také nemůže obstát. Žalobcův případ je totiž případem sui generis, zvláštního zřetele hodným. Jedině tímto způsobem lze k něčemu přistupovat. V té době neexistovaly žádné úřady práce, a tak se žalobce mohl spolehnout jen na pomoc svých rodičů. Žalobce přiložil druhé svědectví o nemožnosti najít zaměstnání v letech 1976 - 1979. Žalobce konstatoval, že je opravdu smutné, že někdo, kdo byl závažně poškozen minulým režimem, se do dnešního dne nemůže dovolat svých zákonných práv. S ohledem na uvedené žalobce požádal, aby bylo jeho zcela oprávněným požadavkům ve smyslu § 95 odst. 2 správního řádu autoremedurou vyhověno, jinak by mu byla způsobena vážná nenahraditelná újma. Pokud žalobce v zákonné době nedostane podrobný rozklad důvodů zamítavých stanovisek k jeho věci, je rozhodnut požádat o pomoc veřejného ochránce práv nebo se přímo obrátí na prezidenta republiky, včetně zveřejnění veškeré jeho korespondence s žalovanou sdělovacím prostředkům. [3] V doplnění žaloby žalobce soudu uvedl, že v roce 1975 byl nespravedlivě vyloučen ze studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1992 byl žalobce rehabilitován a studium úspěšně dokončil. Žalobce žalované předložil rehabilitační dekret, který však byl zpochybněn s odkazem na to, že neprokazuje vyloučení ze studia z politických důvodů. Proto nedošlo k zápočtu jeho studia na vysoké škole podle § 18 odst. 5 zákona č. 87/1991 Sb. Jako přílohu žalobce přiložil zprávu o rehabilitacích na Právnické fakultě UK v Praze, kterou napsal Vladimír Kindl do Jubilejního sborníku této fakulty v roce 1998. Z této zprávy je naprosto zřejmé, že jiná potvrzení o protiprávním vyloučení než je žalobcův citovaný rehabilitační dekret se nevydávala. Argumenty žalované jsou naprosto účelové a nemají žádnou oporu v zákoně a mají za cíl poškodit žalobce. Žalobce byl rehabilitován, a proto má nárok na rehabilitační odškodnění. Pokud jde o období od 1. 1. 1976 do 31. 1. 1979, i když žalobce předložil žalované dvě místopřísežná prohlášení v předmětné věci, nebyla tato prohlášení brána v potaz. Prohlášení jsou založena ve správním spise žalované. [4] Ve vyjádření ze dne 19. 3. 2002 žalovaná uvedla, že žalobci byl přiznán rozhodnutím ze dne 8. 4. 2011 dle jím uplatněné žádosti na OSSZ Olomouc od 1. 1. 2011 starobní důchod podle § 29 odst. 1 zdp, v platném znění, ve výši 8.525 Kč měsíčně. Uvedené rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím o námitkách ze dne 11. 8. 2011. Žalobce již tehdy požadoval započtení let 1976 - 1978, kdy byl z politických důvodů vyloučen z vysoké školy, do doby důchodového pojištění. Žalovaná své zamítavé rozhodnutí odůvodnila zejména tím, že není předloženo osvědčení vydané podle § 22 zákona č. 87/1991 Sb. potvrzující vyloučení ze studia z politických důvodů. Žalobce pouze předložil doklad PF UK ze dne 22. 4. 1992, jímž rehabilitační komise školy vyslovuje lítost pro nespravedlivé vyloučení ze školy a pro způsobenou životní křivdu. Dovyžádaným dopisem PF UK sdělila dne 20. 7. 2011, že žalobce studoval první ročník v letech 1967/1968, druhý ročník v letech 1968/69, třetí ročník v letech 1969/70, tento opakoval v letech 1970/71, čtvrtý ročník v letech 1971/72, pátý ročník v letech 1972/73, tento opakoval v letech 1973/74, následně bylo v době od 1. 9. 1974 do 31. 1. 1975 přerušeno studium, od 25. 2. 1975 opět zapsán ke studiu, dne 16. 10. 1975 vyloučen pro neprospěch. V 70. letech bylo studium pětileté. Dne 22. 4. 1992 byl žalobce rehabilitován. V tomto dokladu škola nepotvrdila, že se jednalo o politické důvody. V rámci řízení o námitkách se proto žalovaná snažila došetřit tento údaj telefonicky. Ze záznamu provedeného ve spise dne 9. 8. 2011 o telefonickém hovoru s pracovníkem archivu UK Mgr. P. C. pak vyplývá, že tento sdělil, že nelze s jistotou říci, že by se v případě žalobce jednalo o rehabilitaci z politických důvodů, jelikož z podkladů založených v archivu toto nelze dovodit. Pracovník archivu se vyjádřil v tom smyslu, že se rehabilitační komise úmyslně vyhnula výroku, že by se jednalo o politickou rehabilitaci. Tímto tedy žalovaná argumentovala ve svém rozhodnutí o námitkách. Proti rozhodnutí o námitkách ze dne 11. 8. 2011 žalobce žalobu nepodal. Dne 6. 1. 2012 žalovaná vydala nové rozhodnutí, jímž zvýšila žalobcův starobní důchod na částku 8.710 Kč měsíčně po zápočtu doby zaměstnání za roky 1969 až 1980 a 1982 dle svědeckého prohlášení. Rehabilitační odškodnění v tomto rozhodnutí již řešeno nebylo. Dne 1. 2. 2012 žalobce uplatnil námitku a opět požadoval zvýšení svého důchodu za dobu neoprávněného vyloučení ze studia z politických důvodů podle § 18 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb., což je prokázáno rehabilitační komisí a svědeckými prohlášeními. Rehabilitační komise by nerehabilitovala někoho, kdo by nebyl vyloučen ze studia z jiných než politických důvodů. Dne 20. 2. 2012 žalovaná vydala další rozhodnutí o námitkách, jímž potvrdila rozhodnutí ze dne 6. 1. 2012. V rozhodnutí se žalovaná vypořádala s námitkou, proč nelze zohlednit dobu, kdy nemohl žalobce sehnat zaměstnání přiměřené jeho vzdělání. K místopřísežnému prohlášení svědka nelze přihlédnout, neboť prokazování dob je upraveno v § 85 zákona č. 582/1991 Sb. Pokud jde o odškodnění dle zákona o mimosoudních rehabilitacích, žalovaná odkázala na své předchozí rozhodnutí o námitkách ze dne 8. 11. 2012, jímž byla podrobně řešena tato problematika a o námitkách rozhodnuto. Rozhodnutí žalobce převzal dne 24. 2. 2012. V žalobě žalobce setrval na svém požadavku a opět připojil další místopřísežné prohlášení. Ani v tomto případě nelze tento doklad použít jako důkaz prokazující vyloučení žalobce z politických důvodů a nemožnost výkonu zaměstnání. Podle § 18 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb. se zrušují rozhodnutí, jímž byli žáci a studenti vyloučeni ze studia na školách poskytujících střední nebo vyšší vzdělání a na vysokých školách, pokud se tak stalo v důsledku politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody. Studijní rehabilitace se řídí pokynem příslušného resortního ministra. Za účelem zmírnění křivd způsobených vyloučením ze studia studentů vysokých škol se doba jejich vysokoškolského studia hodnotí pro účely důchodového zabezpečení tak, že se rok studia včetně let předepsaných pro ukončení tohoto studia, které nebylo možno z důvodů vyloučení absolvovat, započítává jako 2 roky zaměstnání, jak upravuje § 24 odst. 5 téhož zákona. Zákon