1 Afs 42/2007 — Nejvyšší správní soud

78 Ad 19/2012- 26 - text pokračování - 7 - 78 Ad 19/2012 78 Ad 19/2012 - 26 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., v právní věci žalobkyně VENA – TRADE, s.r.o., se sídlem Štěpánov, Moravská Huzová 85, zastoupené JUDr. Kamilem Andree, advokátem se sídlem v Olomouci, Dolní náměstí 22/43, proti žalované České obchodní inspekci, ústřední inspektorát, se sídlem v Praze 2, Štěpánská 15, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 31. 1. 2012, č. j. ČOI 127105/11/O100/4000/11/12/ Be/Št, ve věci správního deliktu, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 620 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í: Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 31. 1. 2012, č. j. ČOI 127105/11/O100/4000/11/12/Be/Št, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu Moravskoslezského a Olomouckého (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 7. 11. 2011, č. j. ČOI 114380/11/4000. Tímto rozhodnutím byla žalobci uložena pokuta za správní delikt podle ustanovení § 9 odst. 1 písm. b) zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících předpisů (dále jen „zákon o pohonných hmotách“) ve výši 20.000 Kč, za to, že v provozovně žalobkyně Otočná 371, Stará Ves u Rýmařova, jako kontrolovaná osoba v postavení prodávajícího, prodala motorové palivo, které nesplňuje požadavky na jakost a složení stanovené provádějícím předpisem, zvláštními právními předpisy a českými technickými normami, neboť odebraný vzorek výrobku – motorové palivo Ethanol E85 nevyhovuje ve zkoušeném ukazateli jakosti v kritériu Tlak par DVPE 43,9 kPa (min. 48,0 – max. 102,0 kPa), tj. nevyhovuje limitním hodnotám ČSN 65 6512. Dále jí žalovaná uložila povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1.000 Kč. Žalobkyně namítá, že: 1) rozhodnutí žalované je založeno na nesprávném skutkovém zjištění, neboť dle jejího názoru žalovaná nevzala v potaz skutečnost, že na dané palivo byly provedeny dvoje testy, totožnou společností SGS, se dvěma rozdílnými výsledky. Na základě reklamace paliva u výrobce žalobkyně zjistila, že prodávané palivo E85 je v souladu s normou ČSN 65 6512, což žalobkyně dovozuje ze zkušebního protokolu ze dne 4. 1. 2011, předloženého jí výrobcem, z nějž vyplývá, že zkouška tlaku par daného paliva byla provedena laboratoří SGS s výsledkem 52,6 kPa při 26% benzínu. Dle žalobkyně je tedy zřejmé, že společnost SGS došla u jednoho výrobku stejné šarže z jedné cisterny ke dvěma různým výsledkům v oblasti tlaku par. Ve stejné době byla provedena kontrola na čerpací stanici ve Valašském Meziříčí, kde při dodávce paliva za stejných podmínek a od stejného výrobce bylo zjištěno společností SGS tlak par 50,6 kPa při 26,1 % benzínu; 2) v případě společnosti SGS, která provádí laboratorní rozbory paliva E 85 pro žalovanou, je důvod pochybovat o její nepodjatosti, neboť tato společnost úzce spolupracuje s Českou asociací průmyslu a obchodu, jejíž zástupci předmětné palivo neprodávají a již několikrát aktivně veřejně vystoupili proti jeho prodeji; 3) správní orgán jednal v rozporu s ustanovením § 71 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, když nerozhodoval v zákonem stanovených lhůtách. Žalobkyni byla povinnost k zaplacení pokuty uložena příkazem 4. 4. 2011, žalobkyně podala včasný odpor 18. 4. 2011. Poté žalobkyně podala proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 16. 5. 2011 včasné a řádné odvolání, toto zůstalo bez odezvy. V rámci ochrany před nečinností podala žalobkyně žalované dne 5. 8. 2011 podnět s žádostí o další stanovisko ve věci, žalovaná vydala další rozhodnutí až 2. 9. 2011. Při ústním jednání dne 25. 3. 2014 žalobkyně dále namítla, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť se žalovaná ve svém rozhodnutí řádně nevypořádala s námitkami uvedenými žalobkyní v odvolání. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby s tím, že s argumentací žalobkyně se již vypořádala ve svém rozhodnutí, na která odkázala. Dále uvedla, že výsledky rozborů paliva E85, na něž poukazoval žalobce ve správním řízení, nejsou v rozporu s výsledkem, k němuž dospěla zkušebna SGS v parametru tlak par u vzorku odebraného správním orgánem I. stupně dne 1. 2. 2011. Pokud měla žalobkyně v úmyslu účinně zpochybnit daný výsledek, měla si v prvé řadě nechat přezkoumat tlak par u referenčního vzorku. Ten byl odebrán správním orgánem I. stupně při dané kontrole průkazně z téže dávky paliva a byl žalobkyni za daným účelem ponechán. Co se týče námitky vznesené při ústím jednání, k té se vyjádřila tak, že by k ní nemělo být vůbec přihlíženo, neboť již uplynula dvouměsíční lhůta pro podání žaloby a po jejím uplynutí nelze již žalobní body rozšiřovat. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že dne 1. 2. 2011 bylo u žalobkyně v místě čerpací stanice Stará Ves u Rýmařova, Otočná 371, odebráno za účasti obsluhy čerpací stanice několik vzorků paliva za účelem posouzení jeho jakosti, mezi nimi i E85, č. vzorku 11/40/11, v množství 9,1 litru v celkové ceně 217,49 Kč, a to 3 x 2,5 l v kanystrech, 2 x 0,8 l v láhvích. Na provozovně byly ponechány referenční vzorky v množství 3, 3 l (2,5 l v kanystru a 0,8 l v láhvi), o čemž byl sepsán a podepsán oběma stranami kontrolní protokol. Dne 9. 2. 2011 byl vyhotoven protokol o provedení rozboru vzorku zkušební laboratoří č. 1152.1 SGS Czech republic, s.r.o., z něhož vyplývá, že vzorek číslo 11/40/11 nevyhovuje ČSN 65612 v kritériu tlak par s hodnotou 43,9 kPa při 25% benzínu, neboť hodnota specifikace při zahrnutí nejistoty měření dle ČSN EN ISO 4259 je min. 48,0 kPa, maximum 102,0 kPa. Dne 10. 2. 2011 bylo správním orgánem I. stupně žalobkyni formou kontrolního protokolu sděleno, že odebraný vzorek paliva E85 nevyhovuje limitním hodnotám ČSN 656512. Dne 11. 2. 2011 zaslala žalobkyně žalované vyjádření s tím, že nesouhlasí s výsledkem kontroly, neboť žalobkyně splnila v celém rozsahu povinnosti při nákupu, dopravě a prodeji paliva E85 podle § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 311/2006 Sb. Zdůraznila, že nakládka je dozorována a kontrolována průběžně Celním úřadem a uvedla, že dodávka předmětného paliva na čerpací stanici ve Staré Vsi byla provedena dne 21. 12. 2010 a nádrž byla v podstatě prázdná, čímž chce žalobkyně vyvrátit domněnku, že nádrž mohla obsahovat letní směs E85. Žalobkyně ve vyjádření uvedla, že v rámci zajištění právní jistoty bude proveden rozbor paralelního vzorku, který správní orgán I. stupně zanechal na čerpací stanici při kontrole dne 1. 2. 2011, a poté se žalobkyně dále vyjádří. Dne 7. 4. 2011 uložil správní orgán I. stupně formou příkazu žalobkyni za výše popsané protiprávní jednání pokutu ve výši 20.000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Proti tomuto příkazu podala žalobkyně dne 19. 4. 2011 odpor s odůvodněním, že v rámci reklamace u výrobce paliva byla provedena zkouška na tlak par s výsledkem 52,6 kPa při 26% benzínu a že v rámci stejné dodávky E85 při minimální odchylce benzínu je tak velká odchylka par nemožná. K prokázání tohoto tvrzení doložila zkušební protokol č. 10082 společnosti SGS z něhož vyplývá, že vzorek paliva E85 od výrobce byl společností SGS k rozboru přijat 4. 1. 2011. Na podporu svých tvrzení dále uvedla, že správní orgán I. stupně provedl 8. 2. 2011 kontrolu totožného paliva na čerpací stanici ve Valašském Meziříčí, kde bylo zjištěno při 26,1% benzínu tlak par 50,6 kPa, což doložil kontrolním protokolem a inspekční zprávou č. 287/2011 ze dne 16. 2. 2011. Dne 16. 5. 2011 bylo vydáno správním orgánem I. stupně rozhodnutí, jímž byla žalobkyni uložena totožná pokuta. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 27. 5. 2011 odvolání. Dne 2. 9. 2011 bylo žalovanou rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušeno a věc mu byla vrácena k novému projednání s tím, že nevypořádal všechny námitky žalobkyně. Dne 7. 11. 2011 vydal správní orgán I. stupně nové, ve výroku totožné, rozhodnutí. Správní orgán I. stupně své rozhodnutí zdůvodnil mj. tak, že nižší tlak par je jednoznačně důsledkem nedostatečné výměny paliva při přechodu z letního na zimní zboží (výrok žalobkyně ve vyjádření ke kontrole ze dne 11. 2. 2011, že při dodávce paliva 21. 12. 2010 nádrž na E 85 byla v podstatě prázdná). V letním období je tlak par nižší a pro přechod na zimní období je třeba udělat několik dodávek zboží v zimní kvalitě. Čím nižší je hodnota tlaku par dodávek (a čím blíže spodnímu limitu 50 kPa), tím vyšší musí být počet těchto dodávek, které zaručí dostatečně přechod na zimní kvalitu. Proto je správní orgán I. stupně přesvědčen, že k chybě měření v laboratoři nedošlo. Pokud měla žalobkyně dojem, že výsledek rozboru je chybný, mohla si nechat změřit tlak par u vzorku, který zůstal na čerpací stanici po kontrolním odběru. Tlak par výsledné směsi není