5 As 24/2009 — Nejvyšší správní soud

18 A 5/2014- 44 - text 2 pokračování 18A 5/2014 18A 5/2014-44 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce J. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Kopeckým, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, 28. října 150/2663, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem Ostrava, 28. října 117, o žalobě na přezkoumání rozhodnutí žalovaného o přestupku ze dne 9.1.2014, č. j. MSK 165758/2013, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou ze dne 4.2.2014 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9.1.2014, č. j. MSK 165758/2013, jímž žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Frýdlant n. Ostravicí ze dne 14.10.2013, č. j. MUFO 9605/2013 o přestupcích podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, a podle § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích tak, že rozhodnutí změnil ve výroku o vině ad 1), který zní: Podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., kterého se dopustil tím, že dne 1.5.2013 poté, co v době okolo 18:10 hod řídil v obci Malenovice po tzv. „Staré cestě“ ve směru jízdy na Frýdlant n. Ostravicí vozidlo Fiat Tempra, RZ X, se téhož dne kolem 20:00 hodin na obvodním odd. Policie ČR ve Frýdlantu n. Ostravicí přes výzvu policisty podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb. odmítl podrobit vyšetření ke zjištění, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem. Tímto svým jednáním porušil ust. § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb. Ve výroku o vině ad 2) se čas „kolem 19:53 hod“ změnil na „kolem 19:45 hod“. Ve zbytku bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno. V žalobě namítal, že mu nebylo prokázáno jednání, pro které byl uznán vinným z přestupků, rozhodnutí správního orgánu I. stupně trpí vadami a bylo vydáno v rozporu se zákonem. Tvrdil, že svědci i policisté měnili své výpovědi a stali se tak nevěrohodnými, výpovědi v protokolu o podání vysvětlení jsou vytvořeny a zpracovány účelově, neboť pozdějšími výslechy před správním orgánem byly těmito svědky zcela vyvráceny nebo je sami svědci odvolali. Uvedl, že Policie ČR uvěřila nesmyslnému tvrzení pana L. D., že uskakovali s manželkou za svodidla, při druhém podání vysvětlení na Policii ČR svědek svou původní výpověď odvolal a změnil. Při výslechu na Městském úřadu ve Frýdlantu n. Ostravicí výpověď svědek znovu změnil a tvrdil, že nebyli vůbec ohroženi a dokonce šli spolu po nesprávné straně pozemní komunikace. Poznamenal, že z přiloženého videa je patrno, že se při policejním zákroku v restauraci Pod Borovou nacházel i svědek L.D., který v následném podání vysvětlení dne 1.5.2013 v 21:25 hod. celou událost vykreslil tak, že neodpovídá skutečnosti zachycené na videu. Lživé a křivě obviňující a neodpovídající důkaznímu materiálu je i tvrzení svědka L. D., že kamarádi žalobce měli hlídku policie napadat slovně a fyzicky jí bránit v odjezdu. Žalobce dále namítal, že svědkyně V. D. vylíčila celou událost tak, aby co nejvěrohodněji zapadla k manželově výpovědi (svědka L. D.). Přiznala, že šli po nesprávné straně a nebyli vůbec ohroženi. Zajímavě vykreslila osobní zónu, do které se „vcucnul“ údajný řidič – žalobce. Uvedla, že ucítila z něho zápach alkoholu, který odpovídá stavu vylučující způsobilost a to jsou podle jejího tvrzení 3 dvanáctistupňová piva. Zajímavě se shodující množství údajně požitého alkoholu. Dle mínění žalobce zajímavé na tom všem je, že pokud Policie ČR věděla podle telefonátu, kde se žalobce nachází, neprovedla předvedení bez přítomnosti údajného oznamovatele a neprovedla následnou rekognici. Žalobce uvedl, že je těžké uvěřit tvrzení, že pan D. ukázal onoho řidiče policistům na místě v restauraci Pod Borovou. Nikdo jiný nemůže zřejmě toto potvrdit. Žalobce klade otázku, proč tedy Policie ČR neměla s sebou videokameru, aby svá tvrzení o poznání údajného pachatele neprovedeného přestupku zaznamenala. Žalobce dále v žalobě odkazem na § 93 odst. 2 trestního řádu činí výklad o povaze rekognice, jakožto procesního úkonu a uvedl, že postupem správního orgánu byla porušena základní zásada zákonnosti, neboť rekognice osoby má probíhat tak, že se podezřelému, obviněnému nebo svědkovi ukáže osoba mezi nejméně třemi osobami, které se výrazně neodlišují. Celé řízení se žalobci jeví jako zmatečné a nepřezkoumatelné. Žalobce dále namítal, že výzvy policistů vylíčené svědkem D. nikdo jiný neslyšel. Úřední záznam policistů vůbec nekoresponduje s vylíčením události svědků a ani s poskytnutým videem služebního zákroku. Poukázal na to, že jako hlavní důkaz mělo být předloženo video o dechové zkoušce. Nic takového správní orgán nepředložil. Po opakované výzvě byla poskytnuta audionahrávka rozhovoru údajně mezi žalobcem a někým dalším. Z jejího obsahu je zřejmé, že se zde vůbec nemluví o řidiči ani o výzvě k řidiči, který měl být zastaven a vyzván podle platných právních předpisů k dechové zkoušce. Obviněnému z přestupku, ani správnímu orgánu nebyl předložen jakýkoliv věrohodný důkaz – záznam o tom, do jakého přístroje se měla provádět dechová zkouška a zda byl přístroj kalibrován. Žalobce zdůraznil, že Policie ČR nemá oprávnění vytahovat občany z restaurací a „tahat“ je bezdůvodně kamkoli a „pro důvodné křivé nesepsané obvinění“. Podle žalobce žádnou výzvu a ani prokázání totožnosti nikdo neviděl a ani neslyšel. Policií předložené výpovědi se nezakládají na pravdě a byly provedeny dodatečně, což dokazují časové záznamy provedené policií a samo o sobě to svědčí ve prospěch žalobce. Byly porušeny základní zásady správního řízení a hlavně zásada ochrany dobré víry. Žalobce v žalobě vytkl žalovanému, že se dostatečně nevypořádal s důkazy prokazujícími tvrzení žalobce, s nepravdivými údaji a výpověďmi, které jsou označovány za důkazy, zopakoval, že všechny výpovědi před správním orgánem I. stupně byly svědky odvolány a změněny, tzn., že svědky musel někdo ovlivňovat nebo jim podání vysvětlení napovídat. Žalovaný se nevypořádal s důkazem požadujícím prostřednictvím zmocněnce žalobce, na jakém základě byl žalobce zadržen, když nehrozilo nebezpečí z prodlení. Žalobce namítal, že zákon č. 361/2000 Sb. lze aplikovat vůči řidiči, který ujíždí nebo ujel z dopravní nehody, nebo před Policií ČR, nikoli ve vztahu k občanovi v restauraci na základě pochybného udání. Žalobce dále odkázal na zákon č. 273/2008 Sb., namítal, že nebyla použita náležitá výzva „jménem zákona“, jak ji specifikuje zákon, z předložené nahrávky není patrno, koho policisté oslovují, zda chodce nebo řidiče, není slyšet oslovení, žalobce se dále v žalobě táže, kde je ona nahrávka – video, kterou se od počátku oháněla Policie ČR a správní orgán ji uváděl jako důležitý důkaz. Uvedl, že až požádal o tuto nahrávku zmocněnec žalobce, tak se objevila sestříhaná a k tomu ještě ve zvukové podobě. Žalobce uzavřel, že při zjišťování přestupku nelze někoho zatknout, odvléci na oddělení a poté si shánět nějaké důkazy a upravovat si je, aby byl dotyčný obviněn. Nikde není uvedeno, že občan, který sedí v restauraci a požívá alkohol s přáteli, ač nic neprovádí proti zákonu, je povinen se na požádání policisty podrobit lékařskému vyšetření nebo odběru krve, aniž by se přímým způsobem podílel a účastnil silničního provozu. Žalobce uvedl, že se žádného protiprávního jednání nedosputil. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na to, že obsahem žaloby jsou námitky, které žalobce uplatnil již v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně a s nimiž se žalovaný ve svém rozhodnutí řádně vypořádal. U jednání žalobce setrval na svých dosavadních stanoviscích k věci a zdůraznil, že k přestupku spočívajícímu v odmítnutí vyšetření, zda obviněný při řízení motorového vozidla nebyl ovlivněn alkoholem, krajský úřad spatřuje materiální znak přestupku v ohrožení nebo porušení zájmu společnosti, které spočívá v daném případě v porušení zájmu na spolehlivém zjištění, zda byl obviněný jako řidič motorového vozidla ovlivněn alkoholem a odmítnutím výzvy obviněný toto objektivní zjištění zmařil. Ke ztotožnění obviněného se skutkem jako řidiče poukázal na to, že krajský úřad použil časové údaje svědků a především kamerových záznamů. Na nich je zachyceno pouze vozidlo obviněného a „osoba v černé bundě“, která se pohybovala a parkovala od doby oznámení přestupku oznamovatelem do okamžiku příjezdu policie do restaurace Pod Borovou. Z tohoto hodnocení pak krajský úřad vyvodil definici řidiče a ztotožnil osobu obviněného s řidičem tohoto vozu. Podezření na opilost pak podle odůvodnění rozhodnutí krajského úřadu vyplývá pouze z výpovědi oznamovatele přestupku, přičemž z úředního záznamu policie vyplývá přímý opak této domněnky. Z úředního záznamu ze dne 3.5.2013 je zřejmé, že „hlídka přistoupila k muži, který nejevil známky opilosti, plynně komunikoval s okolím