— Nejvyšší správní soud

22 A 14/2014- 21 - text - 5 - pokračování 22 A 14/2014 22 A 14/2014 - 21 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., v právní věci žalobce J. K., proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje se sídlem 28. října 117, Ostrava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MSK 159473/2013 ze dne 2. 12. 2013, ve věci ustanovení do funkce mysliveckého hospodáře, t a k t o : I. Rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje č. j. MSK 159473/2013 ze dne 2. 12. 2013 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Frýdku-Místku č. j. MMFM 98665/2013 ze dne 19. 8. 2013. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byl zamítnut návrh Mysliveckého sdružení Nošovice - Lhoty, o. s., jako uživatele honitby na ustanovení žalobce mysliveckým hospodářem v honitbě „Nošovice – Nižní Lhoty“ (dále jen „honitba“). Žalobce nesouhlasí s tím, že správní orgány zamítly návrh uživatele honitby na ustanovení žalobce mysliveckým hospodářem, protože nesplňuje podmínku bezúhonnosti. Správní orgány dle žalobce nesprávně dovodily, že mají-li právo při posuzování bezúhonnosti mysliveckého hospodáře vyžádat si dle ustanovení § 35 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o myslivosti“) opis z evidence Rejstříku trestů, pak je tím myšleno uplatnění stejného pravidla při posuzování bezúhonnosti jako u myslivecké stráže dle ustanovení § 12 odst. 5 zákona o myslivosti. Žalobce namítá, že odsouzení bylo zahlazeno, proto se na něj hledí, jako by odsouzen nebyl, a že nespáchal žádné přestupky na úseku myslivosti. Je tedy ve smyslu ustanovení § 35 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti osobou bezúhonnou. Pokud správní orgán prvního stupně a žalovaný k zahlazení odsouzení nepřihlédli, překročili zákon, neboť na žalobce měli hledět jako na kandidáta bezúhonného ve smyslu ustanovení § 35 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti. Toto ustanovení přímo odkazuje na ustanovení § 12 odst. 4 téhož zákona, vztahujícího se k podmínkám pro ustanovení myslivecké stráže. Přitom podmínky bezúhonnosti u myslivecké stáže jsou zpřísněny ustanovením § 12 odst. 5 zákona o myslivosti, kde je pro mysliveckou stáž stanoveno, že k zahlazení odsouzení dle trestního zákona se nepřihlíží. Pokud by podle tohoto ustanovení mělo být postupováno i v případě mysliveckého hospodáře, zákon by tak stanovil. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že pro mysliveckého hospodáře platí stejná kritéria bezúhonnosti jako pro mysliveckou stráž a k zahlazení odsouzení se nepřihlíží, jak plyne ostatně i ze skutečnosti, že bezúhonnost se dokládá opisem z evidence rejstříku trestů, ve kterém jsou uváděna i zahlazená odsouzení, a navrhl zamítnutí žaloby. Krajský soud zjistil ze správního spisu následující skutečnosti: Dne 19. 6. 2013 obdržel správní orgán prvního stupně návrh Mysliveckého sdružení Nošovice – Nižní Lhoty, o. s., na ustavení žalobce mysliveckým hospodářem honitby. Správní orgán prvního stupně si vyžádal opis z evidence Rejstříku trestů, v němž bylo mimo jiné uvedeno odsouzení žalobce rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku s poznámkou, že na odsouzení se vztahuje amnestie prezidenta republiky ze dne 8. 5. 1980. Rozhodnutím ze dne 19. 8. 2013 správní orgán prvního stupně zamítl návrh na ustanovení žalobce mysliveckým hospodářem v honitbě. Rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce nesplňuje podmínku bezúhonnosti dle § 35 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které bylo žalovaným zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný uvedl, že pro mysliveckého hospodáře platí stejná kritéria bezúhonnosti jako pro mysliveckou stráž a k zahlazení odsouzení se, v souladu s ustanovením § 12 odst. 5 zákona o myslivosti, nepřihlíží. Žalovaný dále vycházel ze skutečnosti, že obecně platí, pokud se při ověřování bezúhonnosti nepřihlíží k zahlazení odsouzení, prokazuje se tato opisem z evidence Rejstříku trestů. V opačném případě se k ověření využívá toliko výpisu z evidence Rejstříku trestů. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů [dále jen „s. ř. s.“]) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Skutkové okolnosti nebyly mezi účastníky řízení sporné. Žalobce byl odsouzen pro úmyslný trestný čin rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku, dle opisu z evidence Rejstříku trestů je jeho odsouzení zahlazeno. Spornou otázkou je otázka právní, a to, zda u něj byla splněna podmínka bezúhonnosti dle ustanovení § 35 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti pro ustanovení do funkce mysliveckého hospodáře. Pro posouzení sporné právní otázky jsou podstatná následující ustanovení zákona o myslivosti: Podle § 35 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti, ve znění zákona č. 124/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. 7. 2008, je mimo jiné předpokladem pro zastávání funkce mysliveckého hospodáře bezúhonnost osoby s odkazem na ustanovení § 12 odst. 4 (jedná se o ustanovení, které se vztahuje k ustanovení myslivecké stráže a podle něhož za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin nebo byl uznán vinným ze spáchání přestupku na úseku myslivosti nebo komu byla pravomocně uložena pokuta podle tohoto zákona), s dovětkem, že k uloženým pokutám za přestupky na úseku myslivosti a k pokutám za přestupky uložené podle tohoto zákona se nepřihlíží, pokud od právní moci rozhodnutí o jejich uložení uplynuly 2 roky). Podle ustanovení § 35 odst. 2 zákona o myslivosti orgán státní správy myslivosti, který rozhoduje o ustanovení mysliveckého hospodáře, si k ověření bezúhonnosti podle odstavce 1 písm. c) vyžádá podle zvláštního právního předpisu opis z evidence Rejstříku trestů (v elektronické podobě). Ke splnění podmínky bezúhonnosti je také třeba předložení čestného prohlášení, jímž fyzická osoba prokáže, že na úseku myslivosti jí nebyla pravomocně uložena sankce za spáchání přestupku podle zákona o přestupcích, ani jí nebyla pravomocně uložena pokuta podle tohoto zákona. Bezúhonnost jako podmínka pro ustanovení do funkce mysliveckého hospodáře je tedy definována odkazem na bezúhonnost stanovenou pro mysliveckou stráž. I pro ověření podmínky bezúhonnosti je správní orgán rozhodující o ustanovení myslivecké stráže oprávněn podle ustanovení § 12 odst. 5 cit. zákona vyžádat si opis z evidence Rejstříku trestů (rovněž v elektronické podobě). Přitom je v ustanovení § 12 odst. 5 věty druhé cit. zákona výslovně stanoveno, že při posuzování bezúhonnosti se nepřihlíží k zahlazení odsouzení podle zvláštního zákona (s odkazem na ustanovení § 69 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon). Předchozí právní úprava zákonných předpokladů pro ustanovení do funkce mysliveckého hospodáře účinná do 30. 6. 2008 byla poněkud odlišná. Zákonem č. 59/2003 Sb. byla s účinností od 28. 2. 2003 novelizována i ustanovení týkající se mysliveckého hospodáře. Nejenže bylo nově stanoveno, že k prokázání bezúhonnosti se dle ustanovení § 35 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti předloží pouze výpis z evidence Rejstříku trestů [tedy nikoli opis, jako dosud dle ustanovení § 12 odst. 5, ve spojení s ustanovením § 35 odst. 6 zákona o myslivosti, ve znění do 27. 2. 2003, a jako následně dle ustanovení § 35 odst. 2 zákona o myslivosti, ve znění účinném od 1. 7. 2008], zároveň bylo v § 35 odst. 6 zákona o myslivosti zakotveno, že pro ustanovení mysliveckého hospodáře platí obdobně ustanovení § 12 odst. 3, tedy nikoli i ustanovení § 12 odst. 4 až 6, jako tomu bylo do 27. 2. 2003. K této novelizaci byla vydána důvodová zpráva, která hovořila o tom, že myslivecký hospodář není veřejným činitelem jako myslivecká stráž, a je proto nesprávné, aby byla uplatňována stejná kritéria při jejich výběru. Tento úmysl zákonodárce odlišit podmínky pro ustanovení do funkce mysliveckého hospodáře a do funkce myslivecké stráže již v důvodové zprávě k další novelizaci ustanovení § 35 zákona o myslivosti vyjádřen nebyl. Důvodová zpráva k zákonu č. 124/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, v části týkající se novelizace některých ustanovení zákona o myslivosti zmiňovala legislativně technickou úpravu (zjevně související s možn