22 A 127/2014

JMÉNE M REPUBLIKY

Krajský so ud v Os tra vě rozhodl v sená tě slo že ném z předsedy senátu

Mgr. Jiřího Gottwalda a soudkyň JUDr. Mo niky Ja voro vé a JUDr. Miroslavy Ho nuso vé

v p rá vní věci žalobce B.H. D., zas toupe né ho JUDr. Matoušem Jírou, advokátem se

síd lem 28. října 1001/3, Pra ha, proti ža lo vané Komisi pro rozhodování ve věcech

pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdi nů 1634/3, Pra ha, o pře zko umá ní rozhodnutí

žalo va né ze dne 17. 9. 2014, č.j. MV-43908-3/SO-2013, ve věci zruše ní platnosti

povolení k trva lému pobytu,

t a k t o:

Od ů vod ně n í:

Podanou žalobou se žalobce domáhal pře zko umá ní ro zhod nutí ža lo va né ze dne 17. 9. 2014, č. j. MV-43908-3/SO-2013, jímž b ylo zamítnuto je ho od vo lání a potvrze no ro zhod nutí Ministerstva vnitra ze dne 21. 1. 2013, č.j. OAM-3850-41/ZR- 2011, kterým b yla podle us t. § 77 odst. 2 písm. g) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinc ů na území České republiky a o změně něk terýc h záko nů, v platném znění (dále jen „záko n o pobytu cizinců“) zr uše na žalobci platnost po vole ní k trva lému pobytu.

[OBRÁZEK]pokračování - 2 - 22 A 127/2014

V podané ža lobě žalobce namítá ne záko nnost napadeného rozhodnutí, neboť má za to, že přísluš né znění zákona o pobytu cizi nců umožňuje zrušení povolení k trva lému pob ytu po uze za situace, kdy „jiný členský stát Evropské unie nebo smluvní stát uplatňující společný postup ve věci vyhošťování rozhodl o vyhoštění cizince ze svého území z důvodu odsouzení ci zince k trestu odnětí svobody v délce nejméně 1 rok anebo pro důvodné podezření, že spáchal záva žnou trestnou činnost nebo takovou činnost připravuje na území některého státu Evropské unie nebo smluvního státu uplatňujícího společný postup ve věci vyhošťování, a dále z důvodů porušení právních předpisů upravujících vstup a pobyt cizinců na jejich území“. Žalobce má za to, že vyhoštěním záko n ro zumí toliko vyhoštění správní, nikoliv rozhodnutí vydané v trestním říze ní. Na podporu s vého tvrzení žalobce dále uvád í, že směrnice Rady 2001/40/ES ze dne 28. 5. 2001, o vzá jem ném uznávání rozhodnutí o vyhoštění s tátníc h přís luš ník ů třetích zem í (dále jen „Směrnice“) ro zumí rozhodnutím o vyhoštění ro zhod nutí přijaté příslušným správním orgánem.

Žalobce dále namítá nepřiměřenost zrušení platnosti povolení k trvalé mu pobytu, kdy tuto spatřuje především v ro vině zásahu do jeho so ukromé ho a rodinného ži vota. Žalobce spatřuje nepřiměřenost také s ohledem na zá važnos t trestné činnosti j ím spác ha né. Žalobce má za to, že Ministerstvo vnitra, jakožto správní orgán prvního stup ně posuzo va lo přiměřenost zása hu toliko v obecné ro vině , aniž by hodnotilo ko nk rétní okolnosti pos uzo vané věci. Žalobce odkazuje na obsah odvolání proti rozhodnutí sp rá vního orgánu prvního s tup ně a dále dodává, že žalobce pobývá na území České republiky již od roku 1999, má zde zaříze n s vůj so uk romý i pracovní ži vot. Syn i manželka žalobce žijí na území Vietnamské socialistické republiky (dále je n „domovský stát“ či „Vietnam“), o všem s manže lko u má žalobce pouze formální vzta h, syn je student, zá vislý na příjmech rodičů. Žalobce namítá, že se správní orgán prvního s tupně ani ža lo vaná nevypořádaly se skutečností, že žalobce je dlouhodobě nemocný, ztratil veškeré vazby na stát své ho p ůvod u a neb yl by tedy schopen si v po zdějš ím věk u či v p řípadě zhoršení jeho zdra vo tního stavu zajistit adekvátní péči. V té to souvislosti odkazuje žalobce na ro zs udek Nejvyššího sp rá vního so udu č. j. 9 Azs 41/2014-34 ze dne 27. 2. 2014 (všec hna rozhodnutí Ne jvyšš ího správního soudu jsou dostup ná na www.nssoud.cz): „Rozhodnutí správního orgánu musí být přezkoumatelné a nepostačuje tedy, pokud je obecně odkázáno na to, že vzal v úvahu příslušná kritéria, ale z rozhodnutí není seznatelné, jak je hodnotil konkrétně v posuzované věci. Rozhodně tak nepostačuje uvést pouze , že byla v zata v úvahu délka pobytu a že zde žalobce vlastní majetek a pracuje, ale mělo být popsáno, jaké konkrétní dopady bude mít zrušení trvalého pobytu na žalobce s ohledem na jeho délku pobytu v ČR, a s tím nepochybně související klesající vztah k zem i původu a naopak vzrůstající va zby v ČR, na možnost spravovat jeho majetek a na jeho konkrétní možnosti výdělku. Teprve konkrétně vymezené dopady do soukromého nebo rodinného života žalobce mohou být poměřovány s povahou a závažností dotčeného veřejného zájmu.“

Žalo va ná ve vyjádření uvád í, že námitky žalobce po va žuje za ned ůvod né a navrhuje, aby byla ža loba zamítnuta. Žalo va ná se ne zto to žňuje s právním ná zo rem žalobce, že nebyly splněny podmínky pro aplikaci ust. § 77 odst. 2 písm. g) záko na o pobytu cizi nc ů, neboť citovaný záko n ko nziste ntně používá so uslo ví správní vyhoštění, v předmětném usta no ve ní je o všem použito po uze slo va vyhoštění, z čehož ža lo va ná do vo zuje, že úm ys lem zákonodárce bylo, aby b ylo toto us ta no vení aplikováno jak na vyhoštění správní, tak na vyhoštění trestní. K argumentaci žalobce

pokračování - 3 - 22 A 127/2014

opírajíc í se o zně ní Směrnice žalo va ná uvád í, že Směrnice ne vyluč uje aplikaci předmětného usta no ve ní zákona o pob ytu cizi nců pro případ, že je ci zinci uděle n trest vyhoštění v rámci trestního říze ní. Ža lo va ná zd ůra zňuje , že při interpretaci prá vníc h norem není mo žno vyc há zet pouze z ja zykové ho výk lad u, nýbrž je ne zb ytné použití i dalš íc h interpretačních metod, jako je metoda teleologická, když smys lem ust. § 77 odst. 2 p ísm. g) záko na o pobytu ci zinců je pravomoc zr ušit pla tnos t povolení k trva lému pobytu v případě naruše ní veřejné ho pořádku ci zincem, přičemž je důraz kladen na zá va žnost narušení, promíta jíc í se ve výši trestu odnětí svobod y, nikoli v ve zp ůsobu ro zhod nutí o vyhoštění.

K otázce přiměřenosti aplikace citova ného usta no ve ní záko na o pobytu cizi nců v da ném případě žalo va ná v podrobnostech odkazuje na napadené rozhodnutí. Dále uvád í, že dle je jích zjištění jso u vazby žalobce na Českou republiku poměrně slabé a přesídlení do domovské ze mě neb ude představovat inte nzi vní zása h do jeho rodinné ho a so ukromé ho ži vota . Te nto závě r ža lova ná ve s vém vyjádření k podané žalobě doplňuje a uvád í, že aplikovala žalobcem cito va né závěry obsažené v ro zs udku Ne jvyšš ího správního soudu č. j. 8 As 68/2012-39 ze dne 6. 8. 2013, když poro vná va la zá va žnost žalobcova protiprávního jednání s i nte nzito u zása hu do je ho souk romé ho a rodi nné ho ži vota . K tvrzeným silným va zbá m žalobce na území České republiky ža lova ná odkázala na protokol o výslechu žalobce ze dne 24. 7. 2012, č. j. OAM.3850-34/ZR-2011, kdy na základě j ím uvede nýc h skutečností ža lo va ná dospěla ke s hora to hoto odstavce o značené mu zá věru.

Krajský so ud pře zko uma l napadené ro zhod nutí, jakož i říze ní, které je ho vydá ní předcházelo, přičemž vyc há ze l ze skutko vé ho a p rá vního s ta vu, který tu byl v době ro zhodo vá ní správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a v so ulad u s dispoziční zásadou (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) b yl vá zán žalobními body obsaženými v žalobě.

Z obsahu správního spisu krajský so ud zjistil, že oznámením ze dne 16. 1. 2012 č. j. OAM-03850-5/ZR-2011 bylo s žalobcem zahá je no správní říze ní ve věci zruše ní platnosti povo le ní k trvalé mu pobytu, které b ylo žalobci uděle no dne 19. 7. 2006. Dne 15. 2. 2012 b ylo u správního orgánu prvního stup ně podáno vyjádření žalobce k podkladům pro vydá ní rozhodnutí, kdy žalobce předevš ím namíta l nemožnost aplikace ust. § 77 odst. 2 p ísm. g) záko na o pobytu cizinc ů, a to s ohledem ke skutečnosti, že Dánsko ne ní státem, který upla t ňuje společný postup ve věcech vyhošťo vá ní. Dá le žalobce pova žo va l postup dle cito vané ho us ta no vení za nepřiměřený s ohledem k jeho rodinnému a soukromému ži votu. Dne 24. 7. 2012 byl s žalobcem sepsán protokol o výslechu účastníka řízení ve věci říze ní o zrušení platnosti po vole ní k trvalému pob ytu č. j. OAM-3850-34/ZR-2011. Žalobce, mimo jiné , uvedl, že pobývá na území České republiky od přelomu let 1999 a 2000, v době provedení výslechu měl uza vře n pracovněprávní poměr (brigádní) a práci vykonává v bistru Orient v Os tra vě. Žalobce dále uvedl, že má mírné zdra vo tní potíže , které jsou léčeny a zlepš ují se. V letech 2009 až 2011 se žalobce zdržo va l v Dánsku, a to na základě nab ídk y zaměstnání, prováděl dělnické práce na rodinném domu. Žalobce byd lí u své ho zaměstnavatele, vzta h nemá, stará se pouze o sebe, dochází pouze do zaměstnání, jinak zůstá vá doma. V domovském státě má ma nželk u a syna , s ma nželko u telefonuje pouze zřídka , se s ynem často, a pokud má možnost, posílá mu fina nč ní prostředky. Od roku 2004 ve Vietnamu neb yl. Jako příbuznou uvád í pouze ne teř, se kterou na sobě nejso u fi na nčně zá vislí. Žalobce uvedl, že majetek v České republice žád ný nevlastní. Ve Vietnamu vlastní se svou ma nželko u rodinný

pokračování - 4 - 22 A 127/2014

dům. Dne 24. 10. 2012 b ylo žalobcem opět podáno vyjádření účastníka říze ní k podkladům pro vydání ro zhod nutí, ve kterém žalobce uvedl, že tr vá na námitce nepřiměřenosti a dále uved l, že má za to, že me zi Českou republikou a Dánskem v této věci neproběhlo konzultační říze ní.

Správní orgán prvního stup ně vydal dne 21. 1. 2013 pod č. j. OAM-3850- 41/ZR-2011 ro zhodnutí, jímž žalobci podle us t. § 77 odst. 2 písm. g) zákona o pobytu cizinc ů zruši l pla tnos t po vole ní k trvalé mu pob ytu. Proti tomuto ro zhod nutí podal žalobce odvo lá ní, o němž b ylo ro zhod nuto napadeným ro zhodnutím žalo va né ho.

Podle ust. § 77 odst. 2 písm. g) záko na o pob ytu ci zinců ministerstvo zruš í platnost po vole ní k trvalému pobytu, jestliže jiný čle nský stát Evropské unie nebo smluvní stát uplatňujíc í společný postup ve věci vyhošťo vá ní ro zhod l o vyhoštění cizi nce ze své ho úze mí z d ůvod u odsouzení ci zince k trestu odnětí svobody v délce ne jmé ně 1 rok a nebo pro d ůvod né podezření, že spáchal zá va žno u trestnou či nnost nebo takovou činnost připravuje na úze mí něk teré ho státu Evropské unie nebo smluvního státu up latňujíc ího společný postup ve věci vyhošťování, a dále z d ůvodů po ruše ní prá vníc h předpisů upra vujíc íc h vstup a pobyt cizi nců na jejich území.

Žalobce v podané žalobě prvořadě namítl, že na daný př ípad nelze ap likova t ust. § 77 odst. 2 p ísm. g) záko na o pobytu ci zinc ů, když vyhoštěním zákon ro zumí toliko vyhoštění sp rá vní, nikoliv rozhodnutí vyda né v tres tním říze ní. So ud se neztotožňuje s ná zorem žalobce, že v dané m případě nebyly splněny podmínky pro aplikaci ust. § 77 odst. 2 písm . g) zákona o pobytu cizinc ů. K interpretaci uvede ného us ta no vení ne lze přistoupit toliko ja zyko vým výkladem, neboť i d le žalo va ným citova né ho ná zoru Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97: „jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě. Je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.). Mechanická aplikace abstrahující, resp. neuvědomující si, a to buď úmyslně, nebo v důsledku nevzdělanosti, smysl a účel právní normy, činí z práva nástroj odcizení a absurdity.“ Je zce la ne zb ytné přistoupit při interpretaci právních norem i k využití i dalších výk lado vých metod. Nejvhodnějším se je ví výklad e ratione legis, tedy výk lad právní normy dle smys lu záko na, úmys lu zákonodárce apod. Předmětná no rma b yla přijata jako důsledek transpozice Směrnice, jakožto nástroje opatření týka jící se přistěhovalecké politiky v oblasti podmínek pro vs tup a pobyt, ale také týkajíc í se nedo vole né ho přistěhovalectví a nedo vo lené ho pobytu. Smysle m je možnost smluvního státu zr ušit povolení k trvalému pob ytu tomu ci zinci, který narušil veřejný pořádek v jiné smluvní zemi, přičemž to to naruše ní b ylo tak zá va žné, že za něj byl odso uze n k trestu odnětí svobody v délce nejmé ně 1 roku a bylo ro zhod nuto o je ho vyhoš tě ní, bez ohled u na orgán, který o vyhoštění rozhodo va l. Obsah transpozičního opatření má odpovídat významu obsahu směrnice, není sta no ve na povi nnost doslo vné ho převzetí znění směrnice do vnitrostátního p ráva . Za stě že jní po va žuje so ud tu skutečnost, že Směrnice nestano vuje možnost zruše ní povo le ní k trva lému pobytu koge ntně pouze v případě správního vyhoštění cizi nce. Rozhodnutí přijatá jednotlivými státy se provádí v souladu s použitelnými prá vními předpisy pro vádějíc ího čle nské ho státu. Česká republika, jakožto provádějící čle nský stát ro ze zná vá správní vyhoštění a trest vyhoštění ulo že ný soudy v rámci trestního říze ní. Jak o všem vyp lývá kupříkladu

[OBRÁZEK]pokračování - 5 - 22 A 127/2014

z a na lýzy Ne jvyšš ího správního soud u ze dne 31. 9. 2012 - Soudní přezkum vyhoštění1), kdy zadáním b ylo vyp racová ní analýzy české a evropské legislativy a judikatury k o tázce vyhoštění z po hled u správního a trestního p ráva , me ziná rodní a evropské právo příliš mezi trestním a správním vyhoštěním ne ro zliš uje. So ud se také ztotožňuje s ná zorem žalo va né ho, že záko n o pobytu cizi nců ko nziste ntně používá so uslo ví správní vyhoštění, nebo trest vyhoštění. Prá vě v důsledku použití obecného výra zu vyhoštění je, dle ná zo ru so ud u, míně no vyhoštění trestní i správní.

V souladu s us tále no u judikaturou Nejvyššího správního soudu, kdy v ro zs udk u ze dne 13. 5. 2004, č. j. 1 As 9/2003-90 Nejvyšší správní so ud vys lo vil ná zor, že : „v souladu s principem právní jistoty má každý adresát právní normy právo očekávat, že řešení, která zákonodárce zvolí, jsou racionální a směřují k funkčnímu uspořádání společenských vztahů, a nikoliv naopak. Jestliže zákonodárce z nejrůznějších - často velmi pochybných a voluntaristických - důvodů zvolí řešení jiné, musí je tím spíše přesně, jasně, určitě a srozumitelně vyjádřit v právních předpisech, jimiž jsou právní normy komunikovány svým adresátům. Neučiní-li tak, je zcela na místě dát přednost takovému výkladu, který je rozumný a odpovídá přirozenému smyslu pro spravedlnost“ a shora uvede ným od ůvod ně ním, kdy d le soudu neexistuje rozumný d ůvod pro omezení aplikace předmětného usta no ve ní pouze pro př ípad sp rá vního vyhoštění, po va žuje námitku žalobce so ud za ned ůvod nou.

V dalš ím žalobním bodě žalobce na mítl nepřiměřenost a nepře zko uma telnos t napadeného ro zhod nutí. Ani tuto námitku krajský so ud d ůvod no u nes hledal. Při posuzování přiměřenosti zása hu do soukromého nebo rodinného ži vota žalo va né ho vyc há zel správní orgán prvního s tupně i žalo va ný přede vš ím z výpovědi žalobce za zna mena né v protokolu ze dne 27. 7. 2012.

Jak uvád í Nejvyšší sp rá vní so ud ve svém ro zs udku ze dne 6. 8. 2013, č. j. 8 As 68/2012-39: „Z e samotné podstaty principu přiměřenosti plyne, že se poměřuje „něco k něčemu“, zde tedy veřejný zájem spočívající v ochraně veřejného pořádku s právem na soukromý a rodinný život cizince“. Krajský so ud přezko uma l ro zhod nutí správního orgánu prvního stup ně a napadené rozhodnutí a dospěl k zá věru, že byť správní orgán prvního stup ně poněkud re zig no val na řád né hodnocení přiměřenosti zása hu do života žalobce a po uze shrnul mu známé skutečnosti, toto pochybení napravila ža lova ná , když ve svém ro zhod nutí řád ně poměřila dopady zruše ní po vole ní k trva lému pob ytu a veřejný záje m, respektive zá va žnost trestného činu spácha né ho žalobcem. Ža lo va ná se zab ýva la jak otá zko u rodinné ho ži vota žalobce, tedy je ho vazba mi na rodinu či zná mé v České republice, jeho zd ra votním sta vem, tak i povahou vyko náva né práce, s ohledem na ekonomickou strá nku jeho živo ta, to vše b ylo řád ně od ůvodně no , a to v so ulad u s rele va ntní judikaturou, především ro zsudke m Ne jvyšš ího správního soudu ze dne 6. 8. 2013, č. j. 8 As 68/2012-39, kdy te nto soud zfo rmulo va l faktory, které mají b ýt brány v potaz při hodnocení přiměřenosti zásahu: „(1) povaha a závažnost dotčeného veřejného zájmu (např. závažnost porušení veřejného pořádku či trestného činu spáchaného cizince); (2) délka pobytu cizince v hostitelském státě; (3) doba, jež uplynula od porušení veřejného pořádku či spáchání trestného činu a chování cizince v průběhu té to doby; (4) stěžovatelova

1) dostupné na: www.nssoud.cz/dokumenty/ODA/Soudni_prezkum_vyhosteni.docx

pokračování - 6 - 22 A 127/2014

rodinná situace (např. doba trvání manželství a jiné faktory vyjadřující efektivnost rodinného života páru); (5) počet nezletilých dětí a jejich věk; (6) rozsah, v jakém by byl soukromý a/nebo rodinný život cizince narušen (tj. vliv na ekonomický, osobní a rodinný život jednotlivce, včetně vlivu na ostatní rodinné příslušníky, kteří by jinak měli právo zůstat v hostitelském členském státě na základě samostatného pobytového oprávnění); (7) ro zsah a intenzita va zeb na hostitelský stát (příbuzní, návštěvy, jazykové znalosti apod.); (8) imigrační historie dotčených osob (např. porušení imigračních pravidel v minulosti); a (9) věk a zdravotní stav dotčeného.“

Správní orgány řád ně poměřily zá va žnost po ruše ní veře jného pořádku se zása hem do ža lobco va rodinného a soukromého života . Je pravdou, že žalobce neb yl orga nizátorem trestného činu, a však ze spisového materiálu soud zjistil, jak žalo va ná v napadeném rozhodnutí zd ůra znila, že žalobce se podílel jak na zaři zo vání profesionální laboratoře, tak na pěstování ve lké ho mno žs tví mari hua ny. Popsanou trestnou či nnost lze dle ná zoru zde jš ího soudu po va žo vat za naruše ní veřejné ho pořádku, b yť ne v tako vé míře , jakou by předs tavo va la účast žalobce na trestném činu jako organizátora. Ovše m zruše ní po vole ní k trva lému pobytu žalobce nemůže být po va žo váno za zá va žný zásah. Ža lovaná zcela jas ně a řádně zhod noti la vazby žalobce na Českou republiku, kdy své zá věry taktéž řád ně od ůvodnila , v ná va znosti na ro zhod nutí orgánu prvního stup ně, a to na základě spisového materiálu, především výpovědi žalobce. Byť lze žalobci přisvědčit v tvrzení, že pob ývá na území České republiky již od roku 2000, ne lze přehlédnout fakt, že za tuto dobu si zde žalobce ne vyb udo val vztahy, které by re leva ntně odůvod ňo valy nepřiměřenost zása hu. Soud nespatřuje zása h do žalobcova rodi nného a so ukromé ho ži vota jako nepřiměřený, neboť žalobcova ma nže lka, byť má s touto po uze formální vztah, jeho syn i so uro ze nci žijí ve Vietnamu. Žalobce se kromě kolegů v zaměstnání s jinými osobami nes týká, čas tráví po uze v za městná ní či sám doma. Informace o české kultuře se sna ží získávat především sledováním te le vize či př ípad nými ho vory po uze v za městná ní s kolegy. Žalobce je zaměstnán jako pomocná s íla v restauraci (v roce 2012 tomu bylo již šest le t). Soud dále nepovažuje za nepřiměřený ani vliv zruše ní po vole ní k trvalému pob ytu žalobce na území České republiky z hlediska ekonomického, neboť ztráta fina nč ních příjmů z d ůvodu zrušení povolení k tr valé mu pobytu v tomto konkrétním případě nepředstavuje zása h do je ho soukromého života , neboť s tě žo vatel se m ůže ste jně up latnit i ve své domovské zemi. Na tom tedy nic nemění ani skutečnost, že žalobce fi nanč ně vypomáhá s yno vi, který je studentem. Na základě výpo vědi žalobce i při lo ženýc h lékařských zprá v orgán prvního s tupně i žalo va ná správně vyhod noti ly, že zdra votní problémy ža lobce, kterými trpěl v době rozhodování žalo va né ho, nejso u tako vé ho charakteru, aby znemo žňo va ly vycestování, a nevyžadují speciální lékařskou péči, která by b yla dostupná pouze v České republice (k tomu blíže např. ro zs udek Ne jvyšš ího správního so udu č. j. 1 Azs 106/2015-48 ze dne 29. 7. 2015).

Zdejší so ud tedy uzavírá, že správní orgány řádně aplikovaly p rincip y a podmínky pře zk umu nepřiměřenosti zásahu způsobe né ho ro zhod nutím zrušení povolení k trva lému pob ytu sta no ve né rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2013, č. j. 8 As 68/2012-39 a svůj postup řád ně od ůvodni ly.

V této souvislosti považuje soud za ne zb ytné zdůraznit, že hod notit napadené rozhodnutí ža lo vané a rozhodnutí je mu předc há zejíc í je třeba jako celek. Proto je

pokračování - 7 - 22 A 127/2014

na m ístě zr ušit rozhodnutí žalo va né ho správního orgánu teprve tehd y, pokud k porušení záko na došlo v tako vé intenzitě, že by byla zpoc hyb něna záko nnos t posuzo vané ho správního říze ní jako ce lku (k tomu b líže ro zs udek Ne jvyšš ího správního soudu ze dne 12. 4. 2006, č. j. 5 A 126/2002-55). Jak uvád í Nejvyšší správní soud ve svém ro zs udk u č. j. 6 As 161/2013-25 ze dne 31. 10. 2014, „Z hlediska ekonomie řízen í není vyloučeno, aby odvolací orgán argumentaci správního orgánu prvního stupně pou ze doplnil. Při soudním přezkumu odvolacího rozhodnutí je třeba vzít v úvahu, že ve správním řízení tvoří rozhodnutí obou stupňů celek. Mezery v odůvodnění rozhodnutí odvolání, které by jinak způsobovaly jeho nepřezkoumatelnost, proto mohou zaplnit argumenty obsažené již v rozhodnutí prvního stupně.“

Ve světle sho ra označe né ho rozhodnutí lze kons tato va t, že napadené rozhodnutí správního orgánu i rozhodnutí je mu předc há zejíc í splňují, každé zvlášť a předevš ím jakožto celek, kritéria přezkoumatelnosti, tj. jedná se o rozhodnutí srozumitelná, která jso u opřena o dostatek re le va ntníc h d ůvod ů, z nic hž je zřejmé, proč bylo rozhodnuto tak, jak je uvede no ve výroc íc h ro zhod nutí.

Na základě shora uvede né ho neshledal krajský so ud ža lob u důvodnou, a proto ji podle ust. § 78 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání v so ulad u s us t. § 51 odst. 1 s. ř. s.

Výrok o ná hradě nákladů řízení je odůvod ně n ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť ža lova né, která měla ve věci úspěch, vzniklo prá vo na ná hrad u nákladů říze ní, avšak podle obsahu soudního spisu jí žád né nák lad y s tímto říze ním nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

P ou če n í : Proti tomuto ro zs udk u lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týd nů po doručení to ho to ro zhod nutí k Ne jvyšš ímu sprá vnímu soudu.

V Ostravě dne 11. úno ra 2016

Mgr. Jiří Gottwald předseda senátu