7 As 43/2005 — Nejvyšší správní soud

22 A 34/2015- 37 - text pokračování - 2 - 22 A 34/2015 22 A 34/2015 – 37 U s n e s e n í Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. v právní věci žalobce J. D., zastoupeného Mgr. Alešem Nytrou, advokátem se sídlem Přívozská 703/10, Ostrava, proti žalovaným 1) Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje se sídlem 28. října 117, Ostrava, 2) Ministerstvu vnitra České republiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání potvrzení ve věci státního občanství, t a k t o : I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal zrušení potvrzení vydaného dne 13.12.2013 žalovaným 1), podle něhož byl žalobcův otec československým státním občanem, a toto občanství pozbyl v roce 1943, takže ke dni 16.1.1950 (tj. ke dni úmrtí) již československým občanem nebyl. Žalobce uvedl, že jeho otec pozbyl čsl. st. občanství vadným a nezákonným řízením tehdejších úřadů, je poškozena nejen otcova památka, ale žalobce sám je poškozen na svých subjektivních právech (v dětství strádal psychicky i finanční nouzí). Žalobce požádal žalovaného 2) o přešetření způsobu vyřízení stížnosti na žalovaného 1), avšak neuspěl. Podle § 46 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Z judikatury soudů rozhodujících ve správním soudnictví vyplývá, že státní občanství vyjadřuje právní vztah mezi občanem a státem a obsahem tohoto vztahu jsou práva a povinnosti toliko těchto subjektů. Možnost, že by rozhodnutím ve věci státního občanství byla jiná osoba přímo dotčena na svých právech a povinnostech, je tedy vyloučena (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.8.2005 č.j. 7 As 43/2005-53, Sbírka rozhodnutí č.710/2005). Již v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 24.1.2000 č.j. 6 A 37/1997-33 se uvádí: Zamítne-li správní úřad žádost o vystavení potvrzení o tom, že státní občanství žadatelova zemřelého otce zůstalo zachováno podle ústavního dekretu presidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, kteréžto potvrzení žalobce potřebuje k uplatnění vlastního restitučního nároku, není žadatel legitimován takové zamítavé rozhodnutí naříkat správní žalobou, protože jím není zkrácen na "svých" právech (§ 247 odst. 1 o. s. ř.). Ve věci je pouhým zájemníkem, interesentem, jehož vlastní právo není předmětem řízení, ale odvisí od sporného statusu jiné osoby. Tento názor byl později potvrzen např. rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 2.8.2004 č.j. 2 As 83/2003-62. Tam soud přezkoumával sice potvrzení o státním občanství podle dřívější právní úpravy (§ 1 a 2 zákona č.39/1969 Sb.), které není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s.ř.s., takže už z toho důvodu nepodléhá soudnímu přezkumu, avšak soud v citovaném rozsudku dále uvedl: ...i kdyby se v daném případě jednalo o rozhodnutí ve smyslu ust. § 65 odst. 1 s. ř. s., nebyla by splněna podmínka žalobní legitimace stěžovatelky podle uvedeného ustanovení. Jak totiž vyplývá z jeho znění, domáhat se žalobou zrušení rozhodnutí, popř. vyslovení jeho nicotnosti, může pouze ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení rozhodnutím. V daném případě by tak nemohla zákonnost potvrzení o státním občanství osoby, jíž je vnučkou, stěžovatelka žalobou naříkat, neboť jím není zkrácena na svých právech ve smyslu cit. ustanovení. Ve věci je pouhým zájemníkem, interesentem, jehož vlastní právo není předmětem řízení, ale odvisí od sporného statusu jiné osoby. I zde by šlo o chybějící podmínku řízení, tento nedostatek by byl neodstranitelný a krajský soud by musel takové podání usnesením odmítnout, tentokráte podle ust. § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Krajský soud proto v souladu s § 46 odst. 1 písm. c) s.ř.s. žalobu v této věci odmítl, neboť byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou – pouhým zájemníkem, jehož práva nebyla a nemohla být dotčena napadeným rozhodnutím. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 3 s.ř.s., podle kterého žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je m o ž n o podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. V Ostravě dne 28. ledna 2016 JUDr. Monika Javorová předsedkyně senátu