6 Afs 161/2014 — Nejvyšší správní soud

22 Af 100/2013- 26 - text pokračování - 8 - 22 Af 100/2013 22 Af 100/2013 - 26 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., a JUDr. Miroslavy Honusové ve věci žalobce FICHEM spol. s r. o., se sídlem Prostějov, Vrahovická 123, zastoupeného JUDr. Michalem Hudečkem, advokátem se sídlem Olomouc, Krapkova 38, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18.10.2013, č.j. 25797/13/5000-14401-700796, ve věci obnovy daňového řízení o dani z převodu nemovitostí, t a k t o : I. V řízení se pokračuje. II. Žaloba se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou k soudu v zákonné lhůtě domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Olomoucký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 10.5.2013, č.j. 1017290/13/3101-24403-805743. Předmětným rozhodnutím správce daně dle § 106 odst. 1 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále je „d.ř.“), zastavil řízení o návrhu žalobce na obnovu řízení ve věci daně z převodu nemovitostí. Skutkový stav je mezi účastníky nesporný, proto soud toliko stručně shrnuje obsah spisu: V původním řízení žalobce podal dne 1.4.2008 přiznání k dani z převodu nemovitostí, které bylo vedeno pod č.j. 109523/08. Daňová povinnost vznikla žalobci jako prodávajícímu v souvislosti s úplatným převodem (prodejem) budovy č.p. 562 a souvisejících pozemků v k.ú. Lašťany společnosti AGROMONELA, s.r.o. na základě kupní smlouvy ze dne 26.11.2007, přičemž k témuž dni došlo k právním účinkům vkladu práva do katastru nemovitostí provedeného Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj dne 18.12.2007. Daň byla vyměřena žalobci ve výši 201.084 Kč a proti jejímu vyměření nebylo podáno odvolání. Dne 14.5.2012 předložil žalobce správci daně rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 28.2.2012, č.j. 15 C 201/2008-322, který nabyl právní moci dne 25.4.2012, a jímž soud určil, že vlastníkem budovy č.p. 562 a souvisejících pozemků v k.ú. Lašťany je žalobce. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud posoudil kupní smlouvu ze dne 26.11.2007 jako absolutně neplatný právní úkon. Dne 10.4.2013 bylo správci daně doručeno podání žalobce ze dne 9.4.2013, nazvané „Vyjádření k domnělé povinnosti k úhradě daně z převodu nemovitostí“, v němž žalobce namítl, že byla-li kupní smlouva od počátku neplatná, neexistuje právní důvod pro placení daně z převodu nemovitostí. Správce daně měl proto po předložení rozsudku zahájit z moci úřední řízení o obnově, jehož výsledkem mělo být zrušení povinnosti žalobce uhradit daň z převodu nemovitostí. Současně poukázal na skutečnost, že v identické situaci již rozhodoval Finanční úřad v Prostějově, který v rámci obnovy řízení povinnost žalobce uhradit daň zrušil. Správce daně podání žalobce ze dne 9.4.2013 posoudil dle obsahu jako žádost o povolení obnovy řízení. Rozhodnutím ze dne 10.5.2013 však řízení o povolení obnovy řízení zastavil. V odůvodnění uvedl, že byť je rozsudek soudu o určení vlastnického práva obnovovacím důvodem ve smyslu § 117 odst. 1 d.ř., nemohl obnovu řízení povolit, ani sám nařídit, neboť dne 31.12.2010 marně uplynula zákonná lhůta pro povolení či nařízení obnovy. Správce daně se však o existenci obnovovacího důvodu dozvěděl až dne 14.5.2012 po předložení předmětného rozsudku žalobcem a návrh na povolení obnovy byl podán dokonce až 10.4.2013. Žalovaný následně zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí správce daně potvrdil. Zdůraznil, že povolit či nařídit obnovu daňového řízení lze jen za podmínky dodržení zákonných lhůt. Objektivní lhůta je přitom ztotožněna s prekluzivní lhůtou pro vyměření daně. Jelikož byl vklad práva do katastru nemovitostí dle předmětné kupní smlouvy zapsán dne 18.12.2007, bylo povinností daňového subjektu podat přiznání k dani z převodu nemovitostí dle § 21 odst. 3 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o trojdani“) do konce třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž byl vklad zapsán, tj. do 31.3.2008. Podle § 22 odst. 1 zákona o trojdani nelze daň vyměřit po uplynutí tří let od konce kalendářního roku, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání, proto skončila lhůta pro vyměření daně, a tím i objektivní lhůta pro povolení obnovy řízení dne 31.12.2010. Dále žalovaný označil za nedůvodnou argumentaci potvrzením o stavu osobního daňového účtu, neboť Finanční úřad v Prostějově v něm uvedl pouze skutečnosti týkající se daní, které byly pro žalobce u něj evidovány, tj. potvrzení neobsahovalo informace o daňových povinnostech vůči všem správcům daně v ČR. Správce daně je povinen posoudit dodržení zákonných lhůt dle konkrétních okolností každého případu, tudíž nelze případ ztotožnit s případem řešeným Finančním úřadem v Prostějově, který se týkal jiné kupní smlouvy, a zákonné lhůty v něm běžely odlišně. Žalobce v žalobě namítá, že: 1) z důvodu prohlášení předmětné kupní smlouvy za neplatnou od počátku neexistuje právní důvod pro placení daně z převodu nemovitostí; 2) správce daně sice na podkladě předloženého rozsudku zrušil rozhodnutí o zřízení zástavního práva, které bylo k předmětným nemovitostem zapsáno kvůli závazkům společnosti AGROMONELA, s.r.o., avšak ve věci daně z převodu se správce daně nezachoval tak, jak žalobce předpokládal, tj. daň nezrušil a naopak jej následně vyzval k jejímu zaplacení; 3) dle potvrzení o stavu jeho osobního daňového účtu ze dne 29.9.2011, který byl výpisem z celostátní evidence, jak byl žalobce opakovaně ujišťován, byl stav jeho účtu na dani z převodu nemovitostí „nula“, tudíž neměl ani žádný důvod podávat návrh na obnovu řízení. Pouze splnil svou povinnost doložit správci daně novou skutečnost, na jejímž základě měl správce daně sám činit úkony směřující ke zrušení daňové povinnosti; 4) podání ze dne 9.4.2013 žalobce nezamýšlel jako žádost o povolení obnovy řízení, neboť měl za to, že stav jeho účtu je nulový, toliko tímto podáním reagoval na z jeho pohledu nesmyslnou výzvu k zaplacení daně z března 2013. Žalobce je tudíž v poněkud „schizofrenní“ situaci, neboť překvapivým postupem správce daně je nucen prosazovat obnovu řízení, ačkoli to nezamýšlel; 5) žalovaný odkázal v napadeném rozhodnutí na nález Ústavního soudu ze dne 2.12.2008, sp. zn. I. ÚS 161/07, nalus.usoud.cz, avšak v tomto nálezu soud vyložil počátek běhu doby, po jejímž uplynutí nelze daň doměřit, způsobem, který vyznívá ve prospěch daňových subjektů. Nadto se předmětný nález týkal zcela jiné skutkové situace, tudíž je jeho použití v posuzované věci nepřiléhavé; 6) odkaz na datum 31.12.2010, po němž nelze dle žalovaného s daňovou povinností žalobce již formálně nic udělat, je zcela nepochopitelný, neboť rozsudek, který nabyl právní moci až v dubnu 2012, byl správci daně obratem předložen; 7) žalobce předpokládal, že olomoucký správce daně bude postupovat stejně, jako předtím postupoval ten prostějovský, který sám po předložení rozsudku učinil kroky ke zrušení povinnosti žalobce platit daň z převodu nemovitostí. Postup správců daně by měl být jednotný v rámci všech regionů, na což by měly nadřízené orgány dbát. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě shrnul průběh řízení. K jednotlivým žalobním bodům uvedl: 1) správce daně při vyměření daně z nemovitosti vycházel ze stavu zápisu v katastru nemovitostí, přičemž v průběhu původního řízení nevyvstaly o správnosti stavu zápisu v katastru žádné pochybnosti. Správce daně byl dle § 28 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „ZSDP“), vázán pravomocným rozhodnutím katastrálního úřadu o vkladu práva do katastru nemovitostí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9.1.2013, č.j. 1 Afs 85/2012-54, www.nssoud.cz); 2) zabránit zdanění je v případě vyměření daně na základě absolutně neplatné smlouvy možné jedině prostřednictvím dodatečného daňového přiznání nebo za použití mimořádných opravných prostředků. Žádat o obnovu řízení tudíž bylo nutné; 3) potvrzení o stavu osobního daňového účtu ze dne 29.9.2011 vystavil žalobci Finanční úřad v Prostějově, který postupoval dle § 151 d.ř. Z logiky věci přitom vyplývá, že správce daně může vystavit potvrzení o stavu osobního daňového účtu toliko pro účty, které pro daňový subjekt vede. Nedoplatek na dani z převodu nemovitostí tudíž evidoval vůči žalobci Finanční úřad v Olomouci, jakožto správce daně; 5) odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 2.12.2008, sp. zn. I. ÚS 161/07 je zcela přiléhavý, neboť v tomto nálezu soud řešil do té doby v judikatuře spornou otázku počátku běhu lhůty pro vyměření daně dle § 47 ZSDP, která je vázána na povinnost podat daňové přiznání k příslušné dani. Ústavní soud konstatoval, že tříletou lhůtu nelze prodlužovat na čtyřletou, tudíž nelze v