1 Azs 105/2008 — Nejvyšší správní soud

63 Az 12/2016- 208 - text pokračování 3 63Az 12/2016 63Az 12/2016-208 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: I.O., st. příslušnost U., t. č. X., zastoupeného Mgr. Beatou Kaczynskou, advokátkou se sídlem Nádražní 38/8, Český Těšín, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9.5.2016, č. j. OAM-1020/ZA-ZA02-P16-2015, takto: I. Žaloba se z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu). Proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalovaného podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu, kterou doplnil podáním doručeným soudu dne 31.8.2016 a u jednání dne 20.9.2016. Žalobce namítal, že v jeho případě je naplněn azylový důvod uvedený v § 12 písm. a) zákona o azylu, podle kterého se azyl udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod. Vedle toho nelze vyloučit také naplnění azylového důvodu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, kterým je skutečnost, že cizinec má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Žalobce uvedl, že z jeho žádosti a provedeného pohovoru plyne, že důvodem žádosti o mezinárodní ochranu je strach z pronásledování jeho a jeho rodiny ze strany státních orgánů Ukrajiny. Uvedl, že správnímu orgánu popsal své politické aktivity v hnutí Antimajdan a skutečnosti, pro které se po událostech z 2.5.2014 přestal cítit na Ukrajině bezpečně, výhrůžky, kterým čelila jeho manželka a dcera. To vše u něho vyvolává obavy o jeho život v případě, že by se na Ukrajinu vrátil. Žalobce namítal, že nesouhlasí se způsobem, jakým žalovaný zhodnotil relevantní skutečnosti, tedy s tím, jaké závěry dovodil jednak z jeho výpovědi a jednak ze shromážděných informací o politické a bezpečnostní situaci a stavu dodržování lidských práv na Ukrajině. Nesouhlasí se závěrem žalovaného, že nebyl ve své vlasti za svou politickou činnost prokazatelně a azylově relevantním způsobem pronásledován. Uvedl, že jeho žádost a výpověď před správním orgánem obsahuje dostatek skutečností, prokazujících pronásledování, jemuž byl on sám a jeho rodina vystaveni a jeho tvrzení nebyla ze strany správního orgánu vyvrácena. K hnutí Antimajdan, ve kterém byl aktivní, uvedl, že jej tvoří v podstatě lidé podporující bývalého prezidenta Janukovyče. Obavy z trestního postihu tak lze vztáhnout i na osoby jako je žalobce, což ostatně podporuje důkaz jím předložený v průběhu soudního řízení o provedené domovní prohlídce. Žalobce dále namítal, že žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí v podstatě zkresluje vyznění např. zprávy Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva, Zprávu o stavu lidských práv na Ukrajině za období od 16.5. do 15.8.2015. Ta dle žalobce obsahuje poznatky o četných případech porušování lidských práv ze strany státních orgánů. Žalobce konkrétně odkázal na článek 8, 9, 49, 54, 55, 71, 78, 79, 80, 118, 121. Co se týče Informace UNHCR ze září 2015, pak žalovaný sice uvedl, že z této zprávy vycházel, nicméně nereagoval např. na závěr obsažený v článku 52 této zprávy, podle kterého nelze Ukrajinu považovat za bezpečnou zemi původu. Dále odkázal na Informaci Ministerstva zahraničních věcí ze dne 21.5.2015, konkrétně na odpověď na dotaz č. 1, v níž se uvádí, že v situaci neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti se v současné době předpokládá trestní stíhání představitelů režimu Janukovyče. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal především na odůvodnění napadeného rozhodnutí a dále uvedl, že při hodnocení žádosti žalobce vycházel především z jeho vlastních tvrzení sdělených v průběhu správního řízení, z nichž bylo zjištěno, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany je strach z pronásledování jeho a jeho rodiny státními orgány Ukrajiny kvůli tomu, že podporoval hnutí Antimajdan. Žalobce uvedl, že byl aktivní člen Antimajdanu, účastnil se dění na Kulikovém Poli, kde bylo stanové městečko Antimajdanu, a kde 2.5.2014 došlo ke střetům, které měly za následek smrt 47 lidí. Žalobce sdělil, že po této události bylo jemu a jeho rodině vyhrožováno a obával se toho, že půjde do vězení nebo ho „zlikvidují“. Žalovaný uvedl, že popírá oprávněnost námitek uvedených žalobcem, uvedl, že se řádně případem žalobce zabýval, jeho případ posoudil individuálně a jeho výpověď zhodnotil a porovnal s dostatečným množstvím aktuálních informací o zemi původu, které popisují, jak obecnou situaci v zemi původu, tak konkrétní situaci v návaznosti na případ žalobce. Ze všech dostatečných podkladů je zřejmé, že závěry, které žalovaný učinil v odůvodnění napadeného rozhodnutí, jsou správné a rozhodnutí žalovaného vychází z řádně zjištěného skutkového stavu věci. K doplňujícím tvrzením u jednání dne 20.9.2016 pověřenkyně žalovaného uvedla, že žalobce v průběhu správního řízení do protokolu o pohovoru, který podepsal a jeho správnost stvrdil svým podpisem uvedl, že žádné potíže se státními orgány na Ukrajině neměl. O domovní prohlídce se nezmínil a ani žádný materiál, jímž by domovní prohlídku doložil, nepředložil. Zdůraznila, že v průběhu řízení žalobce uváděl, že má strach z jednání nějakých osob, avšak nikdy se nikde o pomoc neobrátil. Uváděl také, že dostal nějaké obsílky, aby se dostavil na milici, ovšem když tam nepřišel, nic se nestalo. Nebyl žádným způsobem trestně stíhán a ani nebyl omezován ve vycestování z vlasti. Krajský soud rozsudkem ze dne 25.10.2016, č. j. 63Az 12/2016-116 žalobu zamítl. Uvedený rozsudek byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 17.1.2017, č. j. 5 Azs 293/2016-19 se závěrem, že nemůže aprobovat postup krajského soudu, který se odmítl zabývat relevancí zjištění plynoucích z předvolání ze dne 19.4.2016 a protokolu o domovní prohlídce ze dne 4.5.2016 s odůvodněním, že se jednalo o důkazy týkající se skutkových novot a že krajský soud měl přímo aplikovat článek 46 odst. 3 směrnice 2013/32/EU a tedy prolomit pravidlo dle § 75 odst. 1 s.ř.s. normou s aplikační předností a ke skutečnostem, které vyšly najevo až po vydání napadeného rozhodnutí, přihlédnout. Krajský soud opětovně přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích žalobních bodů a po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo zahájeno žádostí žalobce ze dne 27.11.2015. V žádosti o udělení mezinárodní ochrany a v pohovoru k této žádosti žalobce uvedl, že je státním příslušníkem Ukrajiny, ukrajinské národnosti, křesťanského náboženského vyznání pravoslavné církve a že nikdy proti němu nebylo vedeno trestní stíhání. V O. na adrese Z. 17 žil 28 let asi do října 2011. Od té doby pak bydlel v obci Velikyj Dalnik. Před odchodem z vlasti bydlel s bývalou manželkou v obci Velikyj Dalnik a poslední dobou s nimi žila i jejich dcera. V roce 2002 se jeho manželka účastnila politického hnutí Žinky za Majbutne, kandidovala na poslanecký mandát. Když byla jeho manželka členkou strany, tak ji podporoval, pomáhali dětským domovům, domovům důchodců. Od března roku 2014 podporoval hnutí Antimajdan, které požadovalo, aby bylo vyhlášeno referendum, aby ruština byla druhý státní jazyk a aby více peněz zůstalo městu Oděsa a nebylo odvedeno do Kyjeva. V centru města na Kulikově Poli bylo stanové městečko, tam se konala prohlášení a vydávaly se požadavky. Potom, co počátkem května 2014 byli upáleni lidé na Kulikově Poli, začali být ostatní státními orgány sledováni. Od té doby se na Kulikově Poli lidé z hnutí Antimajdan nescházeli, přesto byli ve vzájemném kontaktu. V prosinci 2014 žalobce dostal předvolání z milice. Na policii nešel. Druhé předvolání obdržel v únoru roku 2015, opět tam nešel. V dubnu 2015 odjel na Krym ke své tetě, která byla nemocná. Od manželky se dozvěděl, že v té době, tedy v květnu roku 2015 přišli k nim domů lidé, kteří se na něho ptali, na dotaz jeho manželky, proč ho potřebují, jí začali vyhrožovat s tím, že se žalobce musí dostavit na policii a pokud to neudělá, provedou něco jemu a jeho rodině. Následující den šla jeho manželka podat na policii oznámení a požádat o ochranu. Když tam zjistili, že toto oznámení má spojitost s 2.5.2014, přestali ji poslouchat a vystrčili ji z místnosti. Manželka v důsledku toho upadla ze schodů a narazila si žebro a nos. Na k