7 As 28/2009 — Nejvyšší správní soud

72 A 35/2016- 42 - text  24 72 A 35/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: I. P. bytem X.. zastoupena advokátem JUDr. Františkem Novosadem sídlem Smetanova 1101, 755 01 Vsetín proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem tř. Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín za účasti: Karel Pavlovský bytem Sladské 1061, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm zastoupen advokátem Mgr. Martinem Ludvíkem sídlem Palackého 2205, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2016, č. j. KUZL 48244/2016, ve věci přestupku, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se včas podanou žalobou domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného, citovaného v záhlaví, kterým žalovaný zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Rožnov pod Radhoštěm (dále jen „městský úřad“) ze dne 22. 6. 2016, č. j. MěÚ/PO/277/2/2015/Př/Pol. 2. Tímto rozhodnutím městský úřad výrokem I uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku proti majetku podle § 50 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dle jen „zákon o přestupcích“), kterého se žalobkyně dopustila tím, že dne 16. 8. 2015 kolem 10.00 h, na ulici S. úmyslně a vědomě vstoupila na zahradu domu č. p. 1061 v R. p. R. syna K. P., tak, že přeskočila plot, tedy bez souhlasu a přivolení oprávněné osoby, a nechtěla opustit zahradu, čímž neoprávněně užívala cizí věc. 3. Výrokem II rozhodnutí městského úřadu byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích, kterého se dopustila tím, že dne 16. 8. 2015 kolem 10.00 h na ulici S. u domu č. p. 1061 v R. p. R. se úmyslně dožadovala vstupu k navrhovatelce, matce L. V., tak, že vyzváněla a bouchala na vstupní dveře domu a vyhrožovala, že dveře „rozbije“, a po otevření dveří se o dveře agresivně přetahovala, čímž se dopustila hrubého jednání. Za tyto přestupky byla žalobkyni uložena sankce napomenutí. 4. V žalobě žalobkyně namítala, že městský úřad neumožnil žalobkyni, respektive jejímu právnímu zástupci, aby byli přítomni opětovnému výslechu svědkyně M. M. a svědka R. P.. Zmocněnec žalobkyně byl na řádné dovolené a v dostatečném předstihu požádal městský úřad o odročení nařízeného jednání. Na to reagoval městský úřad tak, že právní zástupce má koncipienta a tento ho může zastoupit, přestože žalobkyně trvala na osobní účasti svého právního zástupce u jednání a tento neměl od žalobkyně žádný souhlas s tím, aby za sebe vyslal v rámci substituce zástupce. Tím porušil městský úřad právo žalobkyně na právní pomoc. O návrhu Bc. I. P. dosud žádný orgán nerozhodl, a tato svévolně vydala rozhodnutí ve věci samé. Své rozhodnutí opřela především o výpověď M. M., která však v řízení vystupovala jako zmocněnkyně navrhovatelky L. V., a po celou dobu jednání byla přítomna v místnosti, a proto měla dostatek času potvrdit návrh a výpověď dalšího navrhovatele K. P.. Tato zástupkyně pochybila i v tom, že při výslechu navrhovatele K. P. při podané otázce zmocněnce žalobkyně uvedla navrhovateli, že na otázky zmocněnce nemusí odpovídat, čehož navrhovatel okamžitě využil a na další otázky zmocněnce odmítal odpovídat. Tím tato zástupkyně zamezila objektivnímu prošetření údajných přestupků, a proto rozhodnutí městského úřadu nebylo podloženo objektivními důkazy. 5. Dalším pochybením zástupkyně bylo i to, že v době, kdy byl zmocněnec žalobkyně na dovolené, jeho zaměstnancům, a poté i v odůvodnění rozhodnutí, uvedla oprávněná úřední osoba – že nepředložil potvrzení o dovolené, přestože ho předtím nepožadovala, a to ani po žalobkyni. V řízení žalovaný námitku podjatosti zamítl. 6. Podle žalobkyně rozhodnutí správních orgánů obou stupňů trpí zásadními vadami formálního i obsahového rázu, které byly výše popsány a jejichž vydáním byla žalobkyně zkrácena na svých právech. Správní orgány nezjistily řádně skutkový stav, dopustily se nesprávného posouzení skutků, v rámci posouzení skutku překročily meze správního uvážení a rozhodly v rozporu s právní úpravou i ustálenou rozhodovací praxí. Rozhodnutí správních orgánů nemají oporu v provedeném dokazování ani v platných zákonech. Z výroků obou rozhodnutí není zřejmé, jakými podklady se správní orgány při svých rozhodováních řídily nebo jejich skutkové závěry jsou převážně spekulativní. 7. Žalovaný měl především vyřešit podjatost městského úřadu, sám nerozhodoval nestranně. Správní orgány nepřihlížely především k tomu, že žalobkyně měla oprávnění vstupu do domu č. p. 1061 v ulici S. v R. p. R. na základě darovací smlouvy sepsané notářským zápisem ze dne 17. 7. 2003. Správní orgány se nezabývaly ani motivem vstupu žalobkyně do nemovitosti K. P.. Ze strany žalobkyně byla především obava o zdraví své matky L. V.. Již předtím měla špatné zkušenosti s náhlou zdravotní příhodou své matky, které se musela volat rychlá záchranná služba, a to ve dvou případech. Žádný jiný důvod ani úmysl vstupu do nemovitostí navrhovatele K. P. nebyly. Z toho důvodu nebyla prokázána subjektivní stránka údajných přestupků. K důkazu žalobkyně navrhla darovací smlouvu ze dne 17. 7. 2003 a obsah správního spisu. 8. Žalovaný se ve vyjádření k žalobě s námitkami žalobkyně neztotožnil. Žalobkyně v žalobě neuvedla žádné nové skutečnosti či námitky, které by již neuplatnila ve správním řízení a kterými by se správní orgány nezabývaly. 9. K námitce nedostatečného zjištění skutkového stavu žalovaný uvedl, že ten byl v řízení zjištěn bez důvodných pochybností v souladu s požadavky vyjádřenými v § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a to z písemných i ústních vyjádření žalobkyně, navrhovatelů K. P. a L. V., výpovědí svědků M. M. a R. P., a dále z listin předložených navrhovatelem i žalobkyní, které jsou součástí spisu. Jedná se zejména o darovací smlouvu a záznamy ze spisu vedeného úřadem práce ve věci poskytování příspěvku na péči L. V. (úřední záznamy, záznam z kontroly využívání příspěvku na péči ze dne 9. 6. 2015, hlášení změn, protokol ze dne 20. 7. 2016). Ze zjištěného skutkového stavu napadené rozhodnutí žalovaného vychází. Podklady, na jejichž základě bylo rozhodováno, jsou uvedeny v odůvodnění rozhodnutí žalovaného. 10. K námitce žalobkyně k vyloučení oprávněné úřední osoby žalovaný uvedl, že námitka podjatosti vznesená žalobkyní byla vyhodnocena jako opožděná, a proto k ní podle § 14 odst. 2 věta druhá správního řádu žalovaný nepřihlížel. Důvody, proč námitku považuje za opožděnou, uvedl správní orgán na straně 7 svého rozhodnutí ze dne 22. 6. 2016, a žalovaný se s tímto hodnocením ve svém rozhodnutí ztotožnil (strana 13 rozhodnutí). Nad rámec této námitky podala žalobkyně podáním ze dne 19. 7. 2016, doručeným žalovanému dne 21. 7. 2016, stížnost na profesní postup oprávněné úřední osoby Bc. I. P.. Žalovaný toto podání vyhodnotil jako stížnost podle § 175 správního řádu a postoupil ho k vyřízení městskému úřadu. V této stížnosti žalobkyně barvitě popisuje jednání svého syna K. P., který byl v řízení navrhovatelem, a jeho přítelkyně – svědkyně M. M., a nevybíravě hodnotí postup Bc. I. P.. Stížností se v rámci Městského úřadu Rožnov pod Radhoštěm zabývala vedoucí právního odboru Mgr. O. V., která stížnost řádně prošetřila a neshledala ji důvodnou, o čemž žalobkyni dne 27. 9. 2016 vyrozuměla (viz přiložený spis). 11. K námitce neuznání omluvy právního zástupce žalovaný uvedl, že uvedenou námitkou se zabýval ve svém rozhodnutí a shledal ji nedůvodnou (strana 11 až 13 rozhodnutí). 12. Za nedůvodné považoval žalovaný námitky stran toho, že žalobkyně měla dle darovací smlouvy oprávnění vstupovat do domu č. p. 1061, a že se správní orgány nezabývaly motivem jejího vstupu do této nemovitosti. Tyto námitky vypořádal žalovaný v odůvodnění rozhodnutí na straně 9. 13. Podle žalovaného v přestupkovém řízení postupovaly správní orgány v souladu s právními předpisy, stav věci byl dostatečně, bez důvodných pochybností zjištěn, žalobkyně nebyla nijak krácena na svých zákonných právech, ze spáchání přestupku byla uznána vinnou právem. Vzhledem k okolnostem případu, kdy se jednalo o vztahy uvnitř blízké rodiny, byla žalobkyni za její protiprávní jednání uložena nejnižší možná sankce (napomenutí) s tím, že tato by měla působit preventivně a přispět ke konsolidaci vzájemných vztahů. 14. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 5. 8. 2016 – s přihlédnutím ke sp