7 As 12/2010 — Nejvyšší správní soud

19 A 30/2017- 39 - text  9 19 A 30/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobkyně: M. Š., zastoupené JUDr. Petrem Grobelným, advokátem sídlem 702 00 Ostrava, Sokolská třída 21 proti žalovanému: Městský úřad Hlučín, sídlem 748 01 Hlučín, Mírové náměstí 23, o žalobě proti usnesení žalovaného ze dne 22.9.2017 č. j. HLUC/45210/2017/OP/Ni takto: I. Usnesení žalovaného ze dne 22.9.2017 č. j. HLUC/45210/2017/OP/Ni se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 15.342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce. Odůvodnění: 1. Žalobou ze dne 9.10.2017 podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví uvedeného usnesení žalovaného, jímž žalovaný zastavil řízení o přestupku proti občanskému soužití dle § 49 odst. 2 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, kterého se měl dopustit M. M., narozen X, bytem H., S. X tím, že dne 29.1.2017 v blíže neurčenou dobu oznámil ztrátu registračních značek z osobního automobilu značky Škoda Octavia, RZ X, nové značky nevyzvedl a znemožnil tak manželce M. M. užívat tento automobil, čímž měl úmyslně narušit občanské soužití tím, že se vůči jinému dopustí schválnosti. O zastavení řízení správní orgán rozhodl dle ust. § 86 odst. 1 písm. c) zákona o odpovědnosti za přestupky, neboť spáchání skutku, o němž se vede řízení, nebylo obviněnému prokázáno. 2. Žalobkyně namítala, že hodnocení provedené správním orgánem, který uvedl, že „úmysl či schválnost vůči její osobě není stvrzována žádným důkazem kromě jejího tvrzení, s tím, že důkazy si správní orgán vyhodnotil v souladu se zásadou in dubio pro reo a dospěl k závěru, že úmysl obviněného činit schválnost nevyzvednutím registračních značek k vozidlu není prokázán“, je absurdní. Vyslovila názor, že v daném případě je dáno zavinění ve formě úmyslu, a to přímého úmyslu či přinejmenším nepřímého. Jednání, kdy spoluvlastník vozidla nevyzvedne registrační značky, kdy si je vědom, že tím znemožní užívání vozidla druhému spoluvlastníku, kdy je žádán druhým spoluvlastníkem o vyzvednutí registračních značek, a přesto takto neučiní, a neučiní takto ani poté, co je vyzýván u soudního jednání, a ani poté, co je podáno oznámení pro přestupek, nemůže být jednáním nedbalostním, ale úmyslným. Za alibistické považuje žalobkyně tvrzení, že se obviněný obával, že ona s vozidlem spáchá nějaký přestupek. Zdůraznila, že za dopravní přestupek odpovídá řidič a nikoli osoba zapsaná v technickém průkazu. Žalobkyně rovněž konstatovala, že u jednání před správním orgánem byla vyslechnuta, stejně tak i obviněný M. M. Odkázala na protokol o výslechu M. M., stejně tak na protokol o jeho výslechu v řízení o rozvod manželství, který správnímu orgánu předložila, z něhož lze dle jejího názoru zjistit, že pan M. M. se ke spáchání přestupku fakticky doznal. Dle jejího názoru můžeme vzít za prokázáno, že panu M. M. je velmi dobře známo, že předmětný osobní automobil je ve společném jmění manželů a že je oprávněna ho užívat. Z jeho výpovědi vyplynulo, že sám s tímto vozidlem nejezdil a vozidlo užívala po celou dobu ona. Z jeho výpovědi se dále podává, že skutečně postupoval tak, že po „podivné ztrátě“ registračních značek, toto oznámil na odboru dopravy, kde mu byly přiděleny značky nové, které si však odmítl vyzvednout a ponechal je v depozitu. Z jeho výpovědi také vyplynulo, že jej žádala, ať registrační značky vyzvedne a znovu namontuje, anebo je namontuje ona sama na vozidlo. Před správním orgánem na výslovný dotaz M. M. uvedl: „jednou snad mě požádala, jinak mám na ni vyblokované její telefonní číslo“. Toto účelové tvrzení uvedl proto, že jej žádala nejen osobně, ale i několikrát formou SMS. Dle jejího názoru si správní orgán měl uvědomit také to, že požadavek na vyzvednutí značek byl vznesen i v rámci řízení o rozvod manželství. Tehdy na chování obviněného poukazovala a ostatně i oznámení pro přestupek svědčí o tom, že žádá, aby registrační značky k vozidlu byly osobou, která je zapsána v registru, a která je oprávněná jednat k tomuto úkonu, vyzvednuty. Ostatně i z protokolu sepsaného v řízení o rozvod manželství mohl správní orgán zjistit, že pan M. uvedl „potvrzuji, že mne manželka žádala o instalaci značek“. Žalobkyně shrnula, že z výpovědi pana M., jak v rozvodovém řízení, tak i u správního orgánu vyplynulo, že osobně sám nemá o užívání vozidla zájem a v obou řízeních přednesl, že „vozidlo vydá poté, co se vyřídí majetek“ a „když se vyřeší naše majetkové spory, tak poté jsem ochoten bývalé manželce vydat osobní automobil, ale to až se vyřeší majetek“. Dle žalobkyně je zjevné a muselo to být zjevné i správnímu orgánu, že jde o vydírání a schválnost. Zcela úmyslně nejsou vyzvednuty registrační značky, je jí znemožňováno užívání vozidla, jehož je spoluvlastnicí a je vydírána tak, že pan M. značky vyzvedne, až se s ním dohodne v majetkových záležitostech podle jeho představ. 3. Žalobkyně namítala, že správní orgán neuplatnil základní zásady formální logiky při hodnocení důkazů a došlo k extrémnímu nesouladu mezi důkazy a jejich hodnocením správním orgánem. Správní orgán nerespektoval obsah provedeného dokazování, přičemž při interpretaci výsledků důkazního řízení došlo k logickým chybám, zkreslení a přehlížení při tak závažném procesu, jímž je hodnocení důkazů. 4. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Předně zrekapituloval průběh správního řízení a zdůraznil, že žalobkyně akcentuje pouze svůj pohled na celou věc a ve své argumentaci učiněné v rámci správní žaloby zcela opomíjí postoj a vyjádření samotného M. M. k celé záležitosti, které bylo rovněž podstatné pro posouzení správního orgánu, že jeho jednání nenaplňuje znaky úmyslné schválnosti vůči žalobkyni. Vyslovil názor, že žádné jiné důkazy, než tvrzení žalobkyně nepotvrzovaly, že by ze strany obviněného mělo jít o úmyslnou schválnost vůči ní. Poukázal na to, že v rámci provedeného řízení bylo zjištěno, že M. M. nepopírá, že nevyzvedl nové registrační značky vozidla. K tomu uvedl, že uložil registrační značky do depozita až poté, kdy jim byly zřejmě odcizeny registrační značky z auta, toto odcizení nahlásil 1.2.2017 na Odboru dopravy v Hlučíně. Toho dne 1.2.2017 zaplatil obratem nové registrační značky a dne 6.2.2017 tyto nové registrační značky uložil do depozita. K tomu v průběhu celého řízení popíral, že by toto jeho jednání mělo být motivováno tím, aby činil schválnosti vůči své manželce, resp. bývalé manželce. Důvodem, proč uložil registrační značky do depozita, bylo to, že jsou v rozvodovém řízení, manželka mu vyhrožovala, že s autem něco provede (např. přestupek) – auto je psáno na jméno M. M., a tak by mohl být za toto odpovědný. Obával se tak možného jednání s autem ze strany žalobkyně. Skutečnost, že registrační značky dosud nevyzvedl, odůvodnil rovněž svou finanční situací, (k vyzvednutí značek z depozita by musel mít platné osvědčení o technické způsobilosti a uhrazeno povinné zákonné pojištění automobilu), která mu to neumožňuje a uvedl, že žalobkyně mu nepřispívá na provoz domu. Přednesl rovněž, že když se vyřeší jejich majetkové spory, tak poté je ochoten vydat bývalé manželce osobní automobil, a to i do jejího výlučného vlastnictví, ale až dojde k majetkovému vypořádání. U ústního jednání 11.9.2017 uvedl, že automobil je technicky vyřazen. Dle žalovaného je nepochybné, že tzv. „ponechání auta mimo provoz“ je nutno vnímat v kontextu rozvodového řízení mezi žalobkyní a M. M. Vztahy mezi nimi nejsou dobré a doposud není vypořádáno SJM, v souvislosti s čímž mohou vznikat majetkové spory. Na jedné straně tak stojí tvrzení žalobkyně, že tímto jednáním se M. M. dopustil vůči ní schválnosti, naopak M. M. zdůvodňuje své jednání zcela jinak, a to právě neexistencí majetkového vypořádání SJM, finančními důvody a obavami z jednání žalobkyně s tímto autem, když automobil je psán na něj. Vyjádřil ochotu, aby v rámci majetkového vypořádání automobil přenechal do výlučného vlastnictví žalobkyně. Za této situace dospěl správní orgán k závěru jistě i zcela se zásadou in dubio pro reo, že úmysl obviněného tímto jednáním se vůči žalobkyni dopustit schválnosti není prokázán. Za účelovou, nemající opodstatnění, považuje žalovaný argumentaci žalobkyně, že rozhodnutí o přestupku se negativně projevilo v její právní sféře. Žalovaný poznamenal, že v právní sféře žalobkyně se mohlo projevit pouze samotné jednání M. M., který nevyzvedl registrační značky, což mohlo zasáhnout do jejího práva užívat majetek. Dle žalovaného jde však o soukromoprávní vztah a žalobkyně by se svého práva na vydání věci domáhat soukromoprávní cestou. Samotný závěr správního orgánu, že takové jednání není přestupkem, se nemohlo projevit v právní sféře žalobkyně, žalobkyně nemá zákonně zakotveno žádné právo, které by stanovilo povinnost, jednání jejího bývalého manžela postihnout jako přestupek.