1 As 13/2015 — Nejvyšší správní soud

22 A 14/2016- 72 - text  11 22A 14/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. ve věci žalobce : S.O.S. Karviná, z.s., IČO 22759093 sídlem nám. Ondry Foltýna 15/45, 733 01 Karviná – Staré Město zastoupený Mgr. Pavlem Černým, advokátem Frank Bold Advokáti, s.r.o. sídlem Údolní 33, 602 00 Brno proti žalovanému: Český báňský úřad sídlem Kozí 4, 110 01 Praha 1 za účasti: 1. OKD, a.s., IČO 26863154 sídlem Stonavská 2179, 735 06 Karviná 2. Statutární město Karviná sídlem Fryštátská 72/1, 733 24 Karviná - Fryštát o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 23.11.2015 č.j. SBS 31344/2015/ČBÚ-21/1, ve věci povolení hornické činnosti takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 23.11.2015 č.j. SBS 31344/2015/ČBÚ-21/1, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Obvodního báňského úřadu pro území krajů Moravskoslezského a Olomouckého (dále jen OBÚ) ze dne 4.8.2015 č.j. SBS 14654/2015/OBÚ-05/10, kterým byla organizaci OKD, a.s. (dále jen 1. osoba zúčastněná na řízení) povolena hornická činnost uvedená v § 2 písm. a) zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, v platném znění (dále jen zákon o hornické činnosti) – vyhledávání a průzkum ložisek vyhrazených nerostů důlními díly č. 11 3412, č. 11 3410A a č. 11 3411 ve 34. sloji v 11. kře v dobývacím prostoru Karviná-Doly I na Důlním závodě 1, lokalitě Karviná. 2. V podané žalobě žalobce namítl tyto žalobní body: 1) Před povolením hornické činnosti nebyly posouzeny vlivy záměru na životní prostředí dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), v platném znění (dále jen zákon č. 100/2001 Sb.), tzv. EIA. Žalovaný shledal tento požadavek za neopodstatněný s tím, že se nejedná o povolení těžby ve smyslu ust. § 2 písm. b) zákona o hornické činnosti, ale o vyhledávání a průzkum výhradního ložiska ve smyslu § 2 písm. a) zákona o hornické činnosti, a proto se nejedná o záměr, který by měl být předmětem posuzování EIA. Podle žalobce tento výklad neodpovídá bodu 2.1. kategorie II Přílohy č. 1 zákona č. 100/2001 Sb., a to s ohledem na ust. § 1 odst. 3 téhož zákona ve spojení s ust. § 5 odst. 3, které upravují účel procesu posuzování vlivů na životní prostředí a vliv na životní prostředí se hodnotí od přípravy až po rekultivaci území. Žalobce odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 24/2000 ze dne 12.10.2001. Žalobce má za to, že vyhledávání a průzkum ložiska nerostů je přípravou záměru těžby ve shora uvedeném smyslu. Povolení vyhledávání a průzkumu ve 34. sloji a 11. kře uvedeného dobývacího prostoru nepochybně představuje přípravu těžby nerostu. Povolenou hornickou činnost nelze z hlediska povinnosti posouzení (EIA) oddělit od navazujících fází těžby a tedy ani povolit ji bez posuzování vlivů na životní prostředí, resp. alespoň zjišťovacího řízení. Žalobce dále uvedl, že pro záměr těžby v uvedené oblasti dobývacího prostoru aktuálně probíhá proces posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) pod názvem „Pokračování hornické činnosti OKD, a.s., Dolu Karviná na závodě ČSA v období 2015-2023“ (dále „Pokračování hornické činnosti“), což však podle žalovaného nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. S tím se žalobce rovněž neztotožňuje, když předmětná 34. sloj 11. kra je součástí záměru Pokračování hornické činnosti. Pokud před ukončením EIA byla její první fáze (vyhledávání a průzkum ložiska) již povolena, stalo se tak v rozporu s požadavky zákona č. 100/2001 Sb. (§ 4 odst. 1 písm. c), § 7, § 9a odst. 3 zákona). Dále žalobce uvedl, že žalovaný při posouzení otázky nutnosti posouzení EIA vycházel ze stanoviska a sdělení k oznámení podlimitního záměru Krajského úřadu Moravskoslezského kraje (dále jen KÚ MSK) ze dne 16.4.2015 č.j. ŽPZ/9543/2015/Tuh, v němž KÚ MSK vycházel z oznámení „podlimitního záměru“ předloženého 1. osobou zúčastněnou na řízení, a proto dle ust. § 6 odst. 3 zákona č. 100/2001 Sb. uvedl, že předmětný záměr nepodléhá zjišťovacímu řízení tj., že záměr „typově“ podléhá zákonu č. 100/2001 Sb., avšak nedosahuje příslušných limitních hodnot. Takové hodnocení je v rozporu se stanoviskem žalovaného, podle nějž vyhledávání a průzkum ložiska vůbec nepodléhá posouzení. Jestliže však žalovaný současně odkazuje na stanovisko KÚ MSK jako na podklad svého rozhodnutí, je odůvodnění napadeného rozhodnutí v tomto směru vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné. Žalobce dále uvedl, že i pokud by průzkumné ražby ve 34. sloji v 11. kře nebyly součástí širšího záměru Pokračování hornické činnosti, jsou nepochybně součástí záměru těžby ve 34. sloji v 11. kře, a to od fází průzkumu přes otvírku a přípravu po dobývání až rekultivaci území. Součástí záměru těžby ve 34. sloji 11. kře jsou tedy jak průzkumné ražby, tak návazná otvírka, přípravné ražby a dobývání porubů. V souhrnu jde nepochybně o závěr dosahující limitních hodnot dle bodu 2.1. kategorie II přílohy č. 1 zákona č. 100/2001 Sb. Žalobce poukázal na rozsudek Evropského soudního dvora (dále jen ESD) ze dne 10.12.2009 ve věci C-205/08, podle nějž cíl směrnice 85/337/EHS („směrnice EIA“) nelze obejít rozdělením jednoho záměru a nezohlednění kumulativního účinku více záměrů nesmí mít ve skutečnosti za následek, že všechny záměry uniknou pozornosti posouzení, ačkoliv jako celek mohou mít významný vliv na životní prostředí. Dále žalobce zdůraznil, že KÚ MSK, případně správní orgány rozhodující v obou stupních měly v případě pochybností o zařazení záměru do příslušné kategorie nebo do příslušného sloupce dle přílohy č. 1 zákona č. 100/2001 Sb. požádat Ministerstvo životního prostředí (dále jen MŽP) o vyjádření ve smyslu § 23 odst. 3 tohoto zákona. 2) Povolená hornická činnost vyhledávání a průzkumu je z materiálního hlediska otvírkou a přípravou ložiska. Žalovaný se s touto již odvolací námitkou v napadeném rozhodnutí vypořádal odkazem na povinnost 1. osoby zúčastněné na řízení vyplývající z ust. § 31 odst. 3 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), v platném znění (dále jen horní zákon), tj. povinnost v průběhu dobývání zabezpečit v nezbytném předstihu v hranicích svého dobývacího prostoru další průzkum ložiska. Žalovaný se však nevypořádal se všemi tvrzeními a argumenty, které žalobce uvedl, zejména s námitkou, že průzkum slojí je nadbytečný, neboť parametry slojí v předmětných krách musejí být žádajícímu subjektu známy. Napadené rozhodnutí je v tomto směru nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalobce trvá na tom, že potřebné parametry a poměry 11. kry (průběh, vývin a tektonická členitost) jsou žádající organizaci dostatečně známy a jsou popsány v oznámení a dokumentaci EIA. Žalobce poukázal na část dokumentace EIA týkající se 11. dobývací kry, kde je uvedeno, které sloje a poruby se budou těžit, jakými metodami těžby a jaká bude předpokládaná výtěžnost. Z toho lze dovodit, že 1. osoba zúčastněná na řízení má k dispozici detailní informace o 11. kře potřebné pro otvírku, přípravu a dobývání ložiska. Dále žalobce upozornil, že 1. osoba zúčastněná na řízení podala dne 15.12.2014 u Statutárního města Karviná žádost o stanovisko k povolení celkem 17 přípravných ražeb v 34. sloji v 11. kře jako podklad budoucího rozhodnutí o povolení hornické činnosti otvírky a přípravy. Z těchto 17 přípravných ražeb je jedna shodná s jednou z průzkumných ražeb povolených napadeným rozhodnutím. Dle názoru žalobce jsou průzkumné ražby rozsahem a povolením shodné s ražbami provedenými v obdobných případech za účelem otvírky a přípravy ložiska. Z těchto důvodů má žalobce za to, že označení předmětné hornické činnosti jako vyhledávání a průzkum je pouze formální účelové označení, jemuž neodpovídá skutečný obsah hornické činnosti povolené napadeným rozhodnutím. Pokud by povolovaná hornická činnost byla kvalifikována jako otvírka a příprava, pak by nutně podléhala posouzení EIA. K tvrzením v odvolání žalobce, že 1. osoba zúčastněná na řízení nenavrhuje jiné způsoby průzkumu ložiska než průzkumné ražby, a že průzkum v předmětných slojích je nadbytečný, žalovaný nepřihlédl, ani je řádně nevypořádal, když uvedl, že tato tvrzení jsou zcela mimo kompetenci žalobce. S tím se žalobce neztotožňuje s odkazem na soudní judikaturu, v níž došlo v poslední době k zásadnímu posunu co do obsahu a rozsahu námitek spolků ve správních řízeních (rozsudky NSS sp. zn. 1 As 13/2015, 2 As 53/2015 nebo nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 59/14). Žalovaný dostatečně nezjistil, zda nedochází k obcházení účelu řízení o průzkumu ložisek, což měl učinit v rámci úřední povinnosti a nevypořádal se řádně s relevantními námitkami žal