3 Ads 96/2011 — Nejvyšší správní soud

63 Az 2/2018- 34 - text  8 63 Az 2/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: V.H.N., státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18.12.2017 č. j. OAM-827/ZA-ZA11-HA10-2017, o udělení mezinárodní ochrany takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů. 2. Žalobce namítal nedostatečnou konkrétnost a určitost výrokové části napadeného rozhodnutí, nesprávné datum vydání rozhodnutí – v rozhodnutí je uvedeno datum 18.12.2018 a zřejmě jde o rok 2017 (rozhodnutí bylo doručeno žalobci 29.1.2018). V rozhodnutí není řádně označen účastník řízení dle § 18 odst. 2 správního řádu, v rozhodnutí absentuje uvedení relevantních právních ustanovení, na jejichž základě bylo rozhodováno. Po věcné stránce žalobce uvedl, že namítá zcela nedostatečné posouzení jednotlivých důvodů pro udělení azylu a neodůvodnění závěru správního orgánu, které nerespektuje požadavky § 68 odst. 3 správního řádu. Dle názoru žalobce správní orgán prakticky vůbec nezohledňuje jím samotným shromážděné podklady a tyto neváže k aktuální situaci žalobce. 3. Žalobce uvedl, že zejména při pohovorech s ním jako s žadatelem o udělení mezinárodní ochrany, opakovaně poukazoval na složitou životní situaci, kdy se obává návratu do vlasti s ohledem na jeho rodinnou vazbu na území České republiky. Na území ČR má kromě manželky i syna, o kterého se stará a finančně mu přispívá. I kdyby nebyly zjištěny informace, pokud jde o azylové důvody dle § 12, zcela jistě je namístě poukázat na prokazatelnou existenci důvodů zvláštního zřetele hodných, pro které je namístě udělit azyl dle § 14a zákona o azylu. Z podkladů plyne, že vláda Vietnamu podporuje migraci, a tedy co největší odliv občanů z Vietnamu, po návratu z ciziny tito nemají prakticky možnost se bez pomoci rodiny, kterou žalobce na území domovského státu nemá, ve Vietnamu usadit, neboť nezískají zaměstnání a s ohledem na chybějící sociální systém, nemůže ani překlenout dobu po návratu do vlasti. Na území ČR žalobce žije se svým otcem, s jinými členy rodiny není v pravidelném kontaktu. 4. Ve vztahu k důvodům udělení azylu dle § 14, tedy tzv. humanitárního azylu žalobce zdůraznil, že manželka a nezletilý syn se zdržují na území České republiky a žijí s ním ve společné domácnosti. Manželka a nezletilý syn mají na území ČR povolení k trvalému pobytu. Vycestováním do domovského státu by se tyto vztahy narušily, což je pro žalobce vážná újma v jeho soukromém a rodinném životě. Žalobce namítal, že žalovaný tato zjištění nijak ve svém rozhodnutí neposuzuje, ačkoliv jsou detailně zmíněny na několika stránkách napadeného rozhodnutí při shrnutí obsahu daného pohovoru. Žalovaný vůbec neprovedl posouzení těchto okolností ve vztahu k důvodům pro udělení humanitárního azylu. 5. Dle žalobce si žalovaný měl obstarat takové informace, které by mu umožnily objektivně rozhodnout, zda skutečnosti tvrzené žalobcem mohou či nemohou zakládat důvodné obavy z pronásledování či hrozby závažné újmy. Správní orgán při posuzování jeho žádosti nevycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci, nehodnotil shromážděné důkazy ve svém souhrnu, ty podstatné pro posouzení žádosti zcela ignoroval nebo dokonce uvedl zavádějící informace, rozhodnutí nedostatečně odůvodnil, což v komplexu činí rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, tedy nezákonným. 6. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. K výtkám žalobce o údajné nedostatečně konkrétní a určité výrokové části napadeného rozhodnutí, žalovaný odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Azs 14/2017-30, sp. zn. 7 Azs 166/2015 a zdůraznil, že žalobce je v napadeném rozhodnutí dostatečně identifikován, a to uvedením jména, příjmení, datem narození a státní příslušností. Nedošlo tak k záměně žalobce s osobou jinou. Žalovaný rovněž citoval závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 7 Azs 166/2015. K námitce žalobce, že v rozhodnutí je chybně uvedeno datum vydání rozhodnutí, a to 18.12.2018, žalovaný uvedl, že rozhodnutí založené ve spise a podepsané vedoucí oddělení mezinárodní ochrany nese správné datum 18.12.2017. Rozhodnutí, které žalobce obdržel, je totožné s písemným vyhotovením založeným ve správním spise a má náležitosti, které stanoví zákon pro písemné vyhotovení rozhodnutí. Skutečnost, že datum bylo zapsáno ve tvaru 18.12.2018, tedy s chybně uvedeným rokem, nemá vliv na správnost rozhodnutí a jedná se pouze o chybu v psaní. 7. Žalovaný vyslovil nesouhlas s žalobními námitkami ohledně skutkového stavu věci. Poznamenal, že při rozhodování vzal v úvahu skutečnosti tvrzené žalobcem a přihlédl ke konkrétnímu případu žalobce, shromáždil adekvátní a aktuální informace o situaci v zemi původu a své závěry postavil na aktuálních, transparentních a dohledatelných informacích. Shromážděné důkazy hodnotil ve svém souhrnu a vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Žalovaný zdůraznil, že v souladu s ust. § 36 odst. 3 správního řádu byla dne 7.12.2017 žalobci dána možnost se v rámci seznámení s podklady rozhodnutí s výše uvedenými informacemi seznámit, vyjádřit se k nim, navrhnout další podklady rozhodnutí či vyjádřit námitky proti zdrojům informací a způsobu jejich získání. Žalobce této možnosti nevyučil, nenavrhl žádné další podklady pro rozhodnutí, a ani proti uvedeným zdrojům informací a způsobu jejich získání nevyslovil žádné námitky. 8. Žalovaný rovněž poukázal na to, že žalobce o mezinárodní ochranu formou azylu požádal až v době, kdy mu reálně hrozilo vycestování z území České republiky. Hlavním důvodem podání žádosti byla tedy legalizace jeho dalšího pobytu na území ČR, jelikož v důsledku vlastního zavinění pozbyl dříve mu povolené pobytové oprávnění. Žalovaný konstatoval, že důvody pro udělení azylu na základě § 12 písm. b) zákona o azylu jsou jednoznačně vymezeny. Důvodem zahájení správního řízení ve věci mezinárodní ochrany žalobce je jeho snaha o setrvání na území České republiky a legalizace jeho pobytu v ČR, jelikož chce zůstat v České republice se svým nezletilým synem. Žalovaný poznamenal, že žalobci bylo uděleno povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR za účelem zaměstnání a poté za účelem podnikání, o které přišel, jelikož nepožádal v zákonné lhůtě o prodloužení. Skutečnost, že si správním řízením ve věci udělení mezinárodní ochrany hodlá na území ČR legalizovat svůj další pobyt, nezakládá relevantní důvod udělení azylu dle tohoto ustanovení. V daných souvislostech žalovaný citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 37/2003. 9. Žalovaný konstatoval, že se zabýval rodinnou, sociální a ekonomickou situací žalobce a přihlédl i k jeho věku a zdravotnímu stavu. Žalovaný podotkl, že na udělení humanitárního azylu není právní nárok a žalobce se jeho udělení ani nijak výslovně nedomáhal. Žalovaný připomenul rovněž, že humanitární azyl je udělován pouze za výjimečných okolností v případech, kdy nebyl shledán důvod pro udělení azylu dle § 12, a kdy by bylo zcela „nehumánní“ azyl neudělit. Okolnost, že žalobce na území ČR má nezletilého syna, či že se zde žalobce snaží o legální pobyt, nelze podřadit pod důvody zvláštního zřetele hodné. Co se týče rodinného života, žalovaný zopakoval, že žalobce tvrdil, že v České republice pobývá jeho nezletilý syn, o kterého chce pečovat i po rozvodu manželství. Žalobce neprokázal, že by neudělením mu doplňkové ochrany, porušila České republika své mezinárodní závazky z oblasti ochrany rodiny a práva na rodinný život. Žalobce v průběhu správního řízení uvedl, že zvažuje rozvod manželství. Žalovaný z dostupných policejních evidencí zjistil, že k rozvodu manželství dosud nedošlo. Samotné právo na společný život žalobce s jeho manželkou a nezletilým synem není neudělením mu mezinárodní ochrany rozhodně popřeno, neboť i oni jsou státními příslušníky Vietnamu a mohou společně pobývat v místě, kde budou mít možnost legálního pobytu, což nepochybně nemusí být výhradně území České republiky. Vyživovací povinnost vůči nezletilému synovi může žalobce plnit i z území domovského státu, neboť jak žalobce sám uvedl, ve Vietnamu žijí jeho rodiče a bratr, kteří mu v případě jeho návratu do vlasti mohou poskytnout materiální pomoc i v této záležitosti nebo si může legalizovat své pobytové povolení na území ČR dle jiného platného zákona. Žalovaný konstatoval, že existence rodinných vazeb nemůže být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany v žádné její formě, jak také opakovaně vyložil Nejvyšší správní soud v rozhodnutích ve věci sp. zn. 2 Azs 66/2008, sp. zn. 9 Azs 3/2010, sp. zn. 6 Azs