2 Aps 3/2012 — Nejvyšší správní soud

65 Af 31/2017- 41 - text  7 65 Af 31/2017 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a soudců Mgr. Barbory Berkové a Mgr. Michala Rendy ve věci žalobce: Ing. D. K. bytem Š. 367/4, O. – P. zastoupený advokátem Mgr. Alešem Vejrem sídlem Heršpická 813/5, Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2017, č. j. 20089/17/5100-31462-711180, ve věci daně z nabytí nemovitých věcí, takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 2. 5. 2017, č. j. 20089/17/5100-31462-711180 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11.228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Aleše Vejra, advokáta se sídlem Heršpická 813/5, Brno. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 2. 5. 2017, č. j. 20089/17/5100-31462-711180, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Olomoucký kraj, Územní pracoviště v Olomouci (dále jen „správce daně“) ze dne 10. 11. 2016, č. j. 1920471/16/3101-70463-805821, jímž správce daně zastavil podle ustanovení § 106 odst. 1 písm. e) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“) řízení zahájené dne 23. 9. 2016 podáním daňového přiznání žalobce k dani z nabytí nemovitých věcí, neboť dospěl k závěru, že žalobce není poplatníkem předmětné daně. 2. Žalobce s rozhodnutím žalovaného nesouhlasí, považuje ho za nezákonné, a to pro nesprávné právní posouzení věci. Žalobce namítá, že žádný zákon ani prováděcí předpis nestanovuje povinnost předložit dohodu o osobě poplatníka daně katastru nemovitostí v rámci vkladového řízení, podle § 1 odst. 1 písm. a) zákonného opatření postačuje, aby mezi smluvními stranami existovala dohoda o tom, kdo bude poplatníkem daně, v posuzovaném případě došlo k uzavření dohody před podáním návrhu na vklad vlastnického práva. Tato dohoda musí být v kupní smlouvě. Ustanovení § 1901 občanského zákoníku umožňuje smluvním stranám ujednat si změnu svých práv a povinností, dodatek je změnou smlouvy a je tak součástí kupní smlouvy. Odkaz žalovaného na judikát Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2009, č. j. 1 Afs 5/2009–62 je nepřiléhavý, neboť dopadá na určení základu daně. Odkazuje-li žalovaný na § 241 daňového řádu ohledně zákazu přenosu daňové povinnosti, toto ustanovení nelze aplikovat, neboť pro placení daně z nemovitých věcí existuje speciální právní úprava v § 1 odst. 1 písm. a) zákonného opatření. O uzavření dodatku ke kupní smlouvě týkající se přenosu daňové povinnosti na žalobce byl správce daně vyrozuměn ještě před vydáním rozhodnutí správního orgánu I. stupně a měl tedy postaveno najisto, kdo je poplatníkem daně. Podle § 34 zákonného opatření je přílohou daňového přiznání písemnost, na jejímž základě bylo zapsáno vlastnické právo, tato povinnost byla žalobcem splněna. Ustanovení nelze vykládat extenzivně v tom smyslu, že by správci daně musela být předložena jakákoli jiná dohoda smluvních stran soukromoprávního charakteru, jež se vztahuje k uzavřené kupní smlouvě. Žalobce dále uvedl, že mezi žalobcem (jakožto kupujícím) a prodávajícím nedošlo k dohodě, která by bránila nebo jinak mařila splnění daňové povinnosti, o čemž svědčí skutečnost, že daňové přiznání bylo podáno a daň byla odvedena v zákonných lhůtách. Správce daně bez právního důvodu nereflektoval dohodu smluvních stran ohledně osoby poplatníka daně. 3. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby jako nedůvodné a předně odkazuje na žalobou napadené rozhodnutí, v němž shrnul veškeré relevantní skutečnosti a detailně popsal zjištěný skutkový stav s tím, že nepovažuje za účelné provádět opis odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný je i nadále přesvědčen, že jeho právní názor je správný, tedy že žalobce nebyl v souladu s ustanovením § 1 odst. 1 písm. a) zákonného opatření č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí (dále jen „ZOS“) poplatníkem daně, neboť správce daně je povinen ve vyměřovacím řízení vycházet z listiny v takové podobě, v jaké byla účastníky vkladového řízení předložena katastrálnímu úřadu. Předmětná kupní smlouva předložená katastrálnímu úřadu neobsahovala žádné ujednání o změně osoby poplatníka ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 ZOS a poplatníkem tak byl převodce, nikoli nabyvatel (žalobce). Dodatek ke kupní smlouvě ze dne 2. 5. 2016, ve kterém se smluvní strany dohodly, že poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí bude kupující, nebyl součástí návrhu na vklad do katastru nemovitostí. Žalobce tak nebyl poplatníkem daně a nestal se jím ani podáním daňového přiznání. Jelikož v daňovém řízení zahájeném dne 23. 9. 2016 podáním daňového řízení nelze pokračovat z důvodu, který stanoví zákon, tj. bylo toto daňové přiznání podáno osobou nepříslušnou k tomuto podání, správce daně v souladu s ustanovením § 106 odst. 1 písm. e) daňového řádu předmětné řízení zastavil. 4. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zákona č. 152/2002 Sb., soudního řád správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.)] a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 5. Krajský soud rozhodoval o věci samé bez jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem souhlasili (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). 6. Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že dne 22. 4. 2016 uzavřel žalobce, jakožto kupující, s prodávajícím M. B. kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k nemovitým věcem, účinnost smlouvy byla vázána na úhradu kupní ceny. Dne 2. 5. 2016 došlo k úhradě kupní ceny, o čemž prodávající vystavil potvrzení, a kupní smlouva nabyla účinnosti. Téhož dne smluvní strany uzavřely písemný dodatek ke kupní smlouvě, jehož předmětem byla dohoda o tom, že poplatníkem daně bude dle § 1 odst. 1 písm. a) zákonného opatření žalobce, jakožto kupující. Dne 18. 5. 2016 byl podán návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí (spolu s kupní smlouvou, bez dodatku). Dne 29. 6. 2016 byl proveden vklad vlastnického práva do katastru s právními účinky vkladu ke dni 18. 5. 2016. Dne 23. 9. 2016 žalobce podal přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí a odvedl daň. Dne 17. 10. 2016 byly správci daně doručeny listiny: vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí, prohlášení prodávajícího o zaplacení kupní ceny a dodatek č. 1 ze dne 2. 5. 2016 ke kupní smlouvě ze dne 22. 4. 2016, v němž se smluvní strany dohodly, že poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí bude kupující, tj. žalobce. Dne 10. 11. 2016 správce daně vydal rozhodnutí o zastavení řízení podle ustanovení § 106 odst. 1 písm. e) daňového řádu, neboť žalobce podle kupní smlouvy předložené katastru nemovitostí nebyl poplatníkem daně. Správce daně uvedl, že aby mohl být ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) ZOS zohledněn dodatek smlouvy, musel by být jako nedílná součást smlouvy předložen již s návrhem na vklad do katastru nemovitostí. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, jehož odvolací námitky byly obsahově obdobné jako námitky žalobní. Žalovaný o odvolání žalobce rozhodl dne 2. 5. 2017, jak uvedeno v odst. 1 tohoto rozsudku. 7. Podle ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) zákonného opatření senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění účinném do 31. 10. 2016 (dále jen „ZOS“), poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí je převodce vlastnického práva k nemovité věci, jde-li o nabytí vlastnického práva koupí nebo směnou a převodce a nabyvatel se v kupní nebo směnné smlouvě nedohodnou, že poplatníkem je nabyvatel. 8. Podle ustanovení § 34 písm. a) ZOS přílohou daňového přiznání je písemnost, na jejímž základě bylo zapsáno vlastnické právo, právo stavby nebo správa svěřeneckého fondu do katastru nemovitostí, s přiloženým vyrozuměním katastrálního úřadu o provedeném vkladu do katastru nemovitostí, je-li nemovitá věc evidována v katastru nemovitostí. 9. Podle ustanovení § 1 odst. 2 daňového řádu je správa daně postup, jehož cílem je správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady. 10. Podle ustanovení § 5 odst. 1 daňového řádu správce daně postupuje při správě daní v souladu se zákony a jinými právními předpisy. 11. Podle ustanovení § 5 odst. 3 daňového řádu správce daně šetří práva a právem chráněné zájmy daňových subjektů a třetích osob v souladu s právními předpisy a používá při vyžadování plnění jejich povinností jen takové prostředky, které je nejméně zatěžují a ještě umožňují dosáhnout cíle správy daní. 12. Mezi účastníky soudního řízení není sporu o skutkové stránce věci. Podstatou sporu mezi nimi je, zda došlo platně k přenesení daňové povinnosti z prodávajícího na kupujícího ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) věty poslední ZOS. Žalobce se domnívá, že ano, neboť se na tom s prodávajícím platně doh