8 As 6/2016 — Nejvyšší správní soud

22 A 50/2018- 19 - text  6 22 A 50/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Martina Láníčka ve věci žalobkyně: BASE IC, s.r.o. sídlem Stará 1470/6, 735 64 Havířov - Prostřední Suchá zastoupená advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Ledčická 649/15, 184 00 Praha proti žalovanému: Magistrát města Havířova sídlem Svornosti 86/2, 736 01 Havířov o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) dne 18. 9. 2018 se žalobkyně domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného, kterou spatřovala v nevydání rozhodnutí v její věci vedené u žalovaného pod sp. zn. 7977/P/64246/2017/Vít. 2. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný vyhotovil dne 9. 8. 2017 příkaz č. j. MMH/64246/2017-2, kterým ji uznal vinnou ze spáchání přestupku. Žalobkyně podala dne 21. 8. 2017 proti příkazu odpor prostřednictvím zmocněnkyně Asociace pro poskytování právní ochrany z. s. Podle názoru žalobkyně došlo v důsledku podání odporu ke zrušení příkazu a žalovaný byl povinen do 60 dnů vydat ve věci rozhodnutí. Žalovaný však nerozhodl a žalobkyni bylo doručeno vyrozumění o nedoplatku ze dne 13. 3. 2018. Žalobkyně následně podala u nadřízeného Krajského úřadu Moravskoslezského kraje žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti, kterou však krajský úřad zamítl s odůvodněním, že odpor byl podán osobou neoprávněnou, protože Asociace pro poskytování právní ochrany z. s., která odpor podala, v okamžiku podání odporu nebyla zapsaná do veřejného rejstříku a jeho úkony tudíž nelze uznat. Žalobkyně s uvedeným názorem nesouhlasí. V žalobě připustila, že uvedený spolek nebyl v době podání odporu ještě zapsán ve spolkovém rejstříku, byl však již ustaven. Odpor byl fakticky učiněn, a to v zákonné lhůtě, proto bylo podle žalobkyně povinností žalovaného se jím zabývat, případně vyzvat k odstranění jeho vad postupem podle § 37 odst. 3 zákona číslo 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Dále žalobkyně poukázala na skutečnost, že jako zástupce byl v odporu sice označen spolek Asociace pro poskytování právní ochrany, z. s., ale pod textem podání byla podepsána Š. Š. Pokud žalovaný považoval odpor za úkon učiněný neexistující osobou, měl jej posoudit jako úkon učiněný existující a plně svéprávnou Š. Š. s tím, že jedinou vadou by tak byla absence prokázání jejího zmocnění. Žalobkyně v této souvislosti poukázala na § 127 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), podle kterého lze za právnickou osobu jednat jejím jménem již před jejím vznikem s tím, že kdo takto jedná, je z tohoto jednání oprávněn a zavázán sám, což podle jejího názoru podporuje závěr, že jedná-li za dosud nevzniklou právnickou osobu jiná osoba, je nutno takové jednání přičíst této osobě a zároveň vylučuje závěr žalovaného, podle kterého jednání za dosud nevzniklou právnickou osobu nemá žádné právní účinky. Na závěr žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že v důsledku podaného odporu došlo v souladu s § 150 odst. 3 správního řádu ke zrušení příkazu a povinností žalovaného je vydat meritorní rozhodnutí, což dosud neučinil, ačkoliv lhůty stanovené v § 71 odst. 3 správního řádu již uplynuly. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí v uvedeném řízení ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Nezpochybnil skutkový děj popsaný žalobkyní, pouze dodal, že žalobkyně byla informována již 15. 9. 2017 o tom, proč nelze k podanému odporu přihlížet. Žalovaný dále poukázal na některá rozhodnutí zdejšího soudu, ve kterých byly žaloby podané ve skutkově obdobných věcech (také odpor podaný shodným zmocněncem v době, kdy ještě právně neexistoval) zamítnuty. Žalovaný dále uvedl, že odpor byl podaný s plným vědomím žalobkyně Asociací pro poskytování právní ochrany z. s. a nikoliv Š. Š. 4. Ze správního spisu žalovaného sp. zn. 7977/17 krajský soud zjistil, že příkazem žalovaného ze dne 9. 8. 2017, č. j. MMH/64246/2017-2, byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání správního deliktu, za což jí byla uložena pokuta ve výši 1 500 Kč. Podle doručenky datové zprávy byl příkaz doručen žalobkyni do její datové schránky dne 14. 8. 2017. Dne 22. 8. 2017 byl žalovanému doručen odpor proti příkazu, ve kterém je jako obviněná označená žalobkyně, zastoupená Asociací pro poskytování právní ochrany z. s. a odpor je podepsán Š. Š., která je v něm označena jako předseda. K odporu byla připojena plná moc datovaná 6. 6. 2017, kterou žalobkyně udělila Asociací pro poskytování právní ochrany z. s. pro zastupování ve správním řízení pod sp. zn. 4583/P/27580/2017/Bj (tj. k odlišné právní věci, než ve které byl vydán napadený příkaz). Přípisem ze dne 15. 9. 2017, který byl podle doručenky doručen do datové schránky žalobkyně téhož dne, oznámil žalovaný žalobkyni, že odpor byl podán neoprávněnou osobou, protože zmocněnec, který za žalobkyni odpor podal, není zapsán ve spolkovém rejstříku a de iure neexistuje. Podáním datovaným 10. 4. 2018 požádala žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Voříškem Krajský úřad Moravskoslezského kraje o uplatnění opatření proti nečinnosti. V žádosti uvedla, že proti příkazu ze dne 9. 8. 2017 podala odpor a ke dni podání žádosti nebylo ve věci vydáno meritorní rozhodnutí. Usnesením ze dne 19. 4. 2018, č. j. MSK 56969/2018, Krajský úřad Moravskoslezského kraje žádost žalobkyně zamítl s odůvodněním, že spolek, který podal odpor, v době podání odporu ještě nevznikl, neboť nebyl zapsán ve veřejném rejstříku. Podle závěru odvolacího správního orgánu tak proti příkazu nebyl podán řádný odpor a příkaz nabyl právní moci dne 23. 8. 2017. Odvolací správní orgán uzavřel, že nečinnost žalovaného neshledal, a proto neučinil žádné opatření proti nečinnosti. 5. Podle § 79 odst. 1 zákona číslo 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), se může ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. 6. Krajský soud předně konstatuje, že žalobkyně splnila veškeré procesní podmínky pro věcné projednání žaloby, včetně vyčerpání příslušných prostředků podle správního řádu (podnět nadřízenému správnímu orgánu podle § 80 správního řádu) a její žaloba je včasná. Bylo tedy možné přistoupit k jejímu věcnému projednání. 7. Nečinnostní žaloba je procesní prostředek sloužící k obraně proti nečinnosti správních orgánů, které v zákonné lhůtě nevydaly rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Míří jak na případy, kdy správní orgán nekoná, aniž by mu v postupu cokoliv bránilo, tak na situace, kdy správní orgán nekoná, neboť se domnívá, že je zde překážka, která mu brání pokračovat v řízení nebo ve vydání rozhodnutí (např. se domnívá, že řízení je přerušeno, nebo již skončilo). Ve druhém z uvedených případů se pak správní soud rozhodující o nečinnostní žalobě existencí takové překážky zabývá jako předběžnou otázkou. V projednávané věci nastala druhá z výše uvedených situací, kdy žalovaný po vydání příkazu nepokračoval v řízení, protože zastává názor, že odpor byl podaný neoprávněnou osobou a příkaz již nabyl právní moci. 8. Podle § 150 správního řádu (který se v níže uvedeném rozsahu subsidiárně použije i na příkazy vydané v režimu § 90 zákona číslo 250/2016 Sb., což je případ posuzovaného příkazu ze dne 9. 8. 2017), nabývá příkaz právní moci, pokud byl doručen účastníkovi a nebyl proti němu ve lhůtě podán odpor. Řádným a včasným podáním odporu se naopak příkaz ruší a správní orgán pokračuje v řízení. Z obsahu správního spisu se podává, že příkaz žalovaného ze dne 9. 8. 2017 byl žalobkyni oznámen (doručením do její datové schránky) dne 14. 8. 2017 a dne 22. 8. 2017, tj. v zákonem stanovené 8 denní lhůtě (§ 150 odst. 3 věta první správního řádu), byl žalovanému doručen odpor, který v zastoupení žalobkyně podal zmocněnec označený jako Asociace pro poskytování právní ochrany, z. s. a podepsala jej z pozice předsedy Š.Š. Potud ani nebyly rozhodující skutečnosti mezi účastníky sporné. Sporné nebylo ani to, že označený zmocněnec v době podání odporu nebyl zapsán v příslušném veřejném rejstříku, pročež podle § 226 odst. 1 o. z. v době podání odporu ještě „právně“ nevznikl a podle § 118 odst. 1 o. z. neměl v té době právní osobnost. Těžiště právního posouzení pak spočívá v posouzení právních následků podání odporu právnickou osobou (spolkem) v pozici zmocněnce účastníka, která v době udělení zmocnění ani podání odporu nebyla zaps