6 Azs 82/2018 — Nejvyšší správní soud

65 A 19/2018- 62 - text  11 65 A 19/2018 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a soudkyň Mgr. Jany Volkové a Mgr. Barbory Berkové ve věci žalobce: V. N. D., narozený dne X státní příslušnost: Vietnamská socialistická republika ubytování zajištěno na adrese: H. 95/2, L. n. B. zastoupený advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Příkop 834/8, Brno proti žalovanému: Velvyslanectví České republiky v Hanoi sídlem 13 Chu Van An, Hanoj, Vietnamská socialistická republika o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 8. 2017, č. j. 2968/2017-HANOI-IV, ve věci nepřijatelnosti žádosti takto: I. Usnesení Velvyslanectví České republiky v Hanoji ze dne 30. 8. 2017, č. j. 2968/2017-HANOI-IV, se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Mgr. Marka Sedláka, advokáta se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno. Odůvodnění: 1. Velvyslanectví České republiky v Hanoji (dále jen „velvyslanectví“) usnesením ze dne 30. 8. 2017, č. j. 2968/2017-HANOI-IV, rozhodlo o nepřijatelnosti žádosti žalobce o udělení dlouhodobého pobytu za účelem zaměstnání, neboť si žalobce podle § 169h odst. 1 písm. a) a odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), nesjednal termín k podání žádosti, ačkoliv tato povinnost je zastupitelským úřadem stanovena, a dále žádost nepodal osobně. 2. Žalobce se toutéž žalobou, podanou ke Krajskému soudu v Ostravě, domáhal jak zrušení uvedeného usnesení, tak eventuálně nezákonného zásahu spočívajícího ve vrácení tiskopisu žádosti bez věcného vyřízení. Krajský soud v Ostravě vyloučil žalobu proti rozhodnutí k samostatnému řízení a postoupil věc zdejší pobočce jako soudu místně příslušnému, neboť žalobce uvedl, že má zajištěno ubytování na adrese H. 95/2, L. n. B. Žaloba ve věci nezákonného zásahu byla dále vedena u Krajského soudu v Ostravě. 3. Žalobce v žalobě uvedl, že se dne 30. 8. 2017 dostavil k žalovanému osobně spolu se zástupcem a zástupkyní zmocněnou pro přítomnost při osobním podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty. Do prostor žalovaného byl žalobce vpuštěn na základě sjednaného termínu pro podání žádosti o dlouhodobé vízum za účelem podnikání. Pracovníci žalovaného zkontrolovali totožnost žalobce. Žalobce podal osobně na podacím místě na vyplněném úředním formuláři úřední osobě svoji žádost o zaměstnaneckou kartu. Žádost byla žalobci vrácena zpět spolu s opisem žalobou napadeného usnesení o nepřijatelnosti žádosti. Postup žalovaného a samotné usnesení považoval žalobce za nezákonné z následujících důvodů: a) tvrzení žalovaného o nesjednání termínu k podání žádosti je nepřezkoumatelné a nebylo nijak blíže odůvodněno. Žalobce měl termín sjednán, byť k podání žádosti o dlouhodobé vízum za účelem podnikání, neboť bez sjednaného termínu by ani nebyl vpuštěn do vnitřních prostor žalovaného. Ze zákona nevyplývá, že by měl žalobce povinnost sjednat si termín pro podání konkrétního typu žádosti; b) žalovaný není oprávněn na základě platné právní úpravy žádost posoudit jako nepřijatelnou dle § 169h/1 písm. a) zákona o pobytu cizinců z důvodu nesjednání termínu pro osobní podání žádosti, žalobcova žádost tedy nemohla být nepřijatelná. Dle § 169h odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců je žádost nepřijatelná pouze tehdy, když cizinec nedodrží způsob sjednání termínu pro podání žádosti, který stanoví zákon o pobytu cizinců. Tento zákon však žádný termín pro podání žádosti nestanovoval. Ustanovení § 169f zákona o pobytu cizinců sice upravuje povinnost předem si sjednat termín osobního podání žádosti, ale není možné ho používat odděleně od § 169h odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Zastupitelský úřad nemůže na své úřední desce zveřejnit jakýkoli způsob sjednání termínu podle vlastního uvážení; c) registrace prostřednictvím systému Visapoint není stanovena jako způsob sjednání termínu osobního podání žádosti v zákoně o pobytu cizinců; d) žalobce se opakovaně marně pokoušel prostřednictvím zástupce v systému Visapoint registrovat po 23. 8. 2017, ale dle systému nebyly žádné termíny volné a měl se o registraci pokusit později. Způsob sjednání termínu pro podání žádosti prostřednictvím systému Visapoint není stanoven zákonem a navíc fakticky neumožňuje registraci; e) tvrzení žalovaného, že žádost nebyla podána osobně, je nepravdivé, nepřezkoumatelné a nebylo nijak odůvodněno. Totožnost žalobce byla zkontrolována podle cestovního dokladu před vstupem do prostor žalovaného i na podací přepážce při podání žádosti. Žalobce byl u podací přepážky s výše uvedenými zástupci, jimž je osobně znám, osobně také jednal s úřední osobou, která s ním komunikovala prostřednictvím tlumočícího vietnamského zaměstnance žalovaného a která vydala žalobci stejnopis napadeného usnesení. Přítomní byli i jiní zaměstnanci žalovaného a úřední osoby. Žalobci za této situace není zřejmé, jak může žalovaný tvrdit, že žádost nebyla podána osobně; f) žalovaný měl o jednání spojeném s podáním předmětné žádosti sepsat protokol dle § 18 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „s. ř.“), jímž by postavil najisto, jaké osoby byly podání žádosti osobně přítomny a jaký byl průběh podání žádosti. Povinnost sepsat protokol vyplývá z § 169d odst. 2 zákona o pobytu cizinců (ve znění účinném do 15. 8. 2017), jelikož osobní podání žádosti je jistě „jiným úkonem souvisejícím s řízením daném při němž dochází ke styku s účastníky řízení“. Pokud by žalovaný splnil svoji povinnost a protokol existoval, nemusel by žalobce prokazovat svoji přítomnost při podání žádosti (srov. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 12. 2016, č. j. 57 A 53/2015, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2017, č. j. 10 Azs 97/2017). 4. K žalobě se místo žalovaného vyjádřilo Ministerstvo zahraničních věcí České republiky (dále jen „MZV“), které navrhlo zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Ve vyjádření konstatovalo MZV nejdříve svou pasivní žalobní legitimaci, a to s ohledem na § 4 odst. 1 zákona č. 150/2017 Sb., o zahraniční službě (dále jen „zákon o zahraniční službě“), který žalovaného definuje jako útvar MZV. MZV je tak přičitatelné jednání žalovaného a MZV je minimálně oprávněno v řízení, které se týká výkonu veřejné správy zastupitelského úřadu, za žalovaného jednat. 5. Dále MZV namítlo, že je žaloba nepřípustná, neboť usnesení o nepřijatelnosti žádosti podle zákona o pobytu cizinců není dle jeho názoru rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. U tohoto usnesení není předpokládán ani správní přezkum, těžko proto dovodit úmysl zákonodárce podrobit ho přezkumu ve správním soudnictví. Usnesení se ze zákona neodůvodňuje, což působí jeho nepřezkoumatelnost. Usnesení není konstitutivní a nedochází jím tedy k významnému zásahu do právní sféry žalobce. 6. K argumentaci žalobce proti věcným důvodům rozhodnutí MZV uvedlo, že žádost byla jako nepřijatelná posouzena správně, neboť si žalobce k jejímu podání nesjednal termín, a tudíž ji proto osobně ve smyslu zákona o pobytu cizinců nepodal. Odkázalo na § 169d odst. 2 zákona o pobytu cizinců a uvedlo, že žalobce byl povinen si podat takovou žádost, pro kterou si sjednal termín pro její podání. Má-li být žádost podána osobně v době určení pro jednotlivé druhy a účely pobytových oprávnění a zároveň je stanovená povinnost si sjednat termín pro jejich osobní podání, je tato podmínka splněna pouze za předpokladu, že se žadatel zaregistroval pro druh a účel pobytového oprávnění, který skutečně zamýšlí podat. MZV zde odkázalo na důvodovou zprávu k zákonu č. 222/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „zákon č. 222/2017 Sb.“). I pokud by výše uvedené zákon nestanovoval, je dle MZV důležité, aby vůle jednajícího byla svobodná a vážná, tj. aby jeho úmysl směřoval k vyvolání právních účinků spojených s projevem vůle. V opačném případě se jedná o disimulované právní jednání (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2009, č. j. 30 Cdo 833/2008). Registrací k osobnímu podání žádosti o jiný druh pobytového oprávnění by neoprávněně zvýhodňovalo žalobce vůči jiným žadatelům. Určení konkrétního způsobu sjednání termínu osobního podání žádosti ponechává § 169f zákona o pobytu cizinců na zastupitelském úřadu, což odpovídá i účelu uvedeného ustanovení dle důvodové zprávy. Žalovaný tak určil a prostřednictvím stránek zveřejnil způsob sjednávání termínů pro osobní podání žádosti prostřednictvím sjednávacího systému Visapoint. Byl proto oprávněn vyžadovat předchozí registraci žalobce pro dotčený druh a účel pobytu, který skutečně zamýšlel podat, prostřednictvím systému Visapoint. Žalobce však registrační povinnost nesplnil. Povinnost osobního podání žádosti je přímo