1 As 130/2014 — Nejvyšší správní soud

65 A 21/2018- 72 - text  11 65 A 21/2018 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudkyň JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a Mgr. Jany Volkové ve věci žalobkyně: Ž.-A., spol. s r. o., IČO X sídlem D. 100, X P. zastoupená advokátkou Mgr. Soňou Bernardovou sídlem Koliště 55, Brno proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR sídlem Staroměstské náměstí 6, Praha za účasti: PharmDr. L. J. bytem P. K. 328/60, P. zastoupena advokátem Mgr. Lukášem Míšou sídlem Dominikánské náměstí 656/2, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 12. 2017, č. j. MMR-29379/2016-83/2061, ve věci určení existence právní vztahu z veřejnoprávní smlouvy takto: I. Rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 27. 12. 2017, č. j. MMR-29379/2016-83/2061 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 25 485,57 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Soni Bernardové, advokátky, se sídlem Koliště 55, Brno. III. Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Dne 17. 3. 2015 byla mezi Magistrátem města Prostějova (dále jen „stavební úřad“) a osobou na řízení zúčastněnou, paní PharmDr. L. J. (dále jen „stavebník“) uzavřena veřejnoprávní smlouva, sp. zn. SÚ/402/2015 - Ing. K., která nahrazuje územní rozhodnutí a stavební povolení na stavbu „Přístavba polikliniky K., v ulici S. 87, P., na pozemcích parc. č. X, X (přípojky inženýrských sítí na pozemku parc. č. X) v k. ú. x“ (dále jen „Přístavba“). Smlouva dle vyznačené doložky nabyla účinnosti dne 19. 3. 2015. 2. Žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. X, jehož součástí je stavba č. p. X (bytový dům) taktéž ve vlastnictví žalobkyně, a dále pozemku parc. č. X, zahrada, vše v k. ú. x. Oba pozemky se nacházejí v blízkosti pozemků stavebníka, nejedná se však o pozemky mezující. 3. V žalobě žalobkyně uvedla, že s obsahem veřejnoprávní smlouvy byla seznámena až dne 26. 8. 2015 na základě žádosti o poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb., přičemž nabyla přesvědčení, že veřejnoprávní smlouva byla uzavřena v rozporu se zákonem, neboť pro její platnost a účinnost vyžaduje § 78a odst. 4 a § 116 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (stavební zákon“), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ stavební zákon“) souhlas osob, které by ve standardně vedeném územním či stavebním řízení měly postavení účastníka dle § 85 odst. 2 písm. b) a § 109 písm. e) stavebního zákona. Takovou osobou by žalobkyně dle svého tvrzení byla, tudíž jí byla postupem stavebního úřadu odepřena možnost realizace zákonem stanovených procesní práv k ochraně jejího práva vlastnického a jeho nerušené realizace. 4. Dne 27. 8. 2015 proto žalobkyně požádala o vydání rozhodnutí o neúčinnosti veřejnoprávní smlouvy, resp. o určení, že právní vztah z předmětné veřejnoprávní smlouvy nevznikl, dle § 142 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř.“). 5. Krajský úřad Olomouckého kraje (dále jen „krajský úřad“) rozhodnutím ze dne 27. 5. 2016, č. j. KUOK 41988/2016 určil, že právní vztah z předmětné veřejnoprávní smlouvy ze dne 17. 3. 2015 vznikl dnem 19. 3. 2015, kdy výše uvedená veřejnoprávní smlouva nabyla účinnosti, a tento právní vztah trvá. 6. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 27. 12. 2017, č. j. MMR-29379/2016-83/2061 zamítl odvolání žalobkyně a rozhodnutí krajského úřadu potvrdil. B) Obsah stanovisek účastníků řízení 7. Žalobkyně se včas podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí krajského úřadu. Žalobní body soud z žaloby vymezuje takto: a) s ohledem ke všem okolnostem je žalobkyně osobou, jež by byla účastníkem územního či stavebního řízení, neboť jak samotný text zákona, tak také ustálená judikatura i odborná literatura nevyžadují k účastenství v řízení prokazatelný zásah (budoucí) stavby do vlastnického práva (vedlejšího) účastníka, nýbrž dle nich postačuje myslitelná možnost, že k takovému zásahu může dojít. V pochybnostech je třeba přitom s vlastníkem nemovitosti, u níž přichází v úvahu konkrétní dotčení, zacházet jako s účastníkem řízení (srov. též § 28 s. ř.), což platí tím spíše, pokud se vlastník takové nemovitosti sám přihlásí a domáhá se účastenství na základě konkrétních tvrzení o dotčení svých práv k nemovitosti. Jelikož je z rozhodnutí správních orgánů obou stupňů zřejmé, že tyto nerozporují potenciál možného zasažení vlastnického práva žalobkyně Přístavbou, je žaloba bez dalšího důvodná; b) orgány obou stupňů nesprávně kvantifikují míru zásahu do vlastnického práva žalobkyně (úvahy o míře zastínění, která plyne žalobkyní doložené fotodokumentace, jakož i úvahy o možnosti cíleného obtěžování pohledem), přičemž docházejí k nesprávnému závěru, že do vlastnického práva žalobkyně nebylo zasaženo do takové míry, aby bylo možné konstatovat neúčinnost veřejnoprávní smlouvy. Je zřejmé, že zde existovalo hned několik okolností, které považovala žalobkyně za problematické a potenciálně narušující její vlastnické právo, přičemž v případě účastenství ve standardním řízení by měla širší možnost ochrany svých práv. Úkolem správního orgánu v této fázi řízení však nebylo hodnotit, do jaké míry zasahuje či nezasahuje Přístavba do vlastnického práva žalobkyně. Již sama skutečnost, že takové hodnocení správní orgány obou stupňů činí, je zjevným důkazem toho, že jsou si vědomy potenciálu Přístavby do výkonu vlastnického práva žalobkyně zasahovat. Imise v podobě stínění, k němuž by jinak nedocházelo, správní orgány uznaly, byť tento důsledek vyhodnotily zcela irelevantně jako marginální. K pohledovým imisím či zhoršení panoramatu z nemovitosti žalobkyně se správní orgány nevyjádřily. Existuje-li reálná možnost, že stavební záměr zasahuje do vlastnického práva žalobkyně stíněním, pohledovými imisemi či zhoršením panoramatu, je povinností správního orgánu jednat se žalobkyní jako s účastníkem. Neproběhnou-li pak standardní územní a stavební řízení, je k účinnosti veřejnoprávní smlouvy, která je nahrazuje, třeba souhlasu žalobkyně. Konstatování správních orgánů, že do vlastnického práva žalobkyně bylo vlastně zasaženo jen poměrně málo, a je tedy v pořádku, že jí bylo upřeno procesní postavení účastníka řízení (projevující se při uzavírání veřejnoprávních smluv vázaností účinnosti takové smlouvy na souhlas), je v příkrém rozporu se zásadami správního procesu. 8. Závěrem žalobkyně uvedla, že pokud by soud neměl možné dotčení vlastnického práva žalobkyně za zjevné z dokazování již provedeného, navrhuje z procesní opatrnosti také znalecký posudek ohledně stínění či pohledových imisí. 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Zdůraznil, že předmětem řízení o určení právního vztahu nebyl přezkum zákonnosti uzavřené veřejnoprávní smlouvy, nýbrž výlučně otázka, zda z této smlouvy vznikl právní vztah, kdy se tak stalo a zda trvá. K přezkumu zákonnosti slouží institut přezkumného řízení dle § 165 s. ř., které v posuzované věci rovněž proběhlo a bylo krajským úřadem zastaveno usnesením krajského úřadu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 87100/2015 se závěrem, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s předpisy. Podmínkou účastenství v územním i stavebním řízení je možnost přímého dotčení vlastnického nebo jiného věcného práva souseda. Otázka míry dotčení vlastnických práv žalobkyně byla proto otázkou klíčovou. K námitce imisí v podobě stínění žalovaný uvedl, že vzdálenost stavby od domu žalobkyně činí cca 15 m a stěny Přístavby nejsou protilehlé ke stěnám domu žalobkyně, tudíž vzhledem k prostorovému uspořádání, resp. orientaci ke světovým stranám, zcela jistě nehrozí zastínění nemovitosti žalobkyně, resp. omezení denního osvětlení a proslunění ve smyslu obecných požadavků na výstavbu. K pohledovým imisím žalovaný poukázal na to, že okna Přístavby nejsou protilehlá ke stěnám domu žalobkyně, a dále uzavřel, že Přístavba nezmění stávající míru pohledových imisí v důsledku mezujícího sousedství pozemku žalobkyně s rozsáhlou stavbou střední školy. Otázka urbanistických a architektonických hodnot území v podobě zhoršení panoramatu, není dle žalovaného v daném řízení rozhodující. Absence souhlasu žalobkyně proto nezpůsobuje neúčinnost předmětné veřejnoprávní smlouvy. 10. V replice k vyjádření žalovaného, doručené soudu dne 3. 9. 2018 uvedla, že řízení o určení právního vztahu musí správní orgán automaticky zkoumat, zda byl tento vztah založen v souladu se zákonem, tj. zda je veřejnoprávní smlouva formálně platná a zákonná. Dále uvedla, že kroky proti Přístavbě začala činit ve chvíli, kdy tato byla bez existence jakéhokoli dokumentu umožňujícího její provádění rozestavěna do výšky prvního nadzemního podlaží, přičemž na hranici pozemku žalobkyně probíhaly výkopové práce. Žalobkyně má za to, že veřejnoprávní smlouva byla antedatována v reakci na snahu žalo