8 As 56/2007 — Nejvyšší správní soud

65 A 23/2019- 27 - text  7 65 A 23/2019 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Volkové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: E. K., narozená dne X bytem a sídlem podnikání H. 1936/35, X Z. zastoupená advokátem Mgr. Faridem Alizeyem sídlem Stodolní 7, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Krajský úřad pro Olomoucký kraj sídlem Jeremenkova 40a, 779 11 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2019, č. j. KUOK 28748/2019, ve věci zrušení živnostenského oprávnění, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Obsah žaloby 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 20. 5. 2019 domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Zábřeh, Obecního živnostenského úřadu (dále jen „živnostenský úřad”), ze dne 13. 11. 2018, č. j. 2017/1774/ŽÚ-MUZB. Živnostenský úřad tímto rozhodnutím podle § 58 odst. 3 věty druhé zákona č. 455/1991 Sb, o živnostenském podnikání, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „živnostenský zákon”) zrušil žalobkyni živnostenské oprávnění k provozování živnosti s předmětem podnikání „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona” a „činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence”. 2. Žalobkyně namítala: 1) právní a skutkovou nesprávnost napadeného rozhodnutí. Domnívala se, že v jejím případě nebyly pro zrušení živnostenských oprávnění dle § 58 odst. 3 věty druhé živnostenského zákona splněny podmínky, neboť toto ustanovení se nevztahuje na případy pouze částečného neplnění závazků vůči státu, tj. na případy částečného prodlení, kdy je navíc vyvíjena snaha závazek vůči státu plnit. Žalobkyně měla za to, že žalovaný své rozhodnutí vydal pouze na základě přezkumu základního spisového materiálu a v rozsahu skutkového stavu tak, jak byl zjištěn prvoinstančním orgánem, aniž by se zabýval tím, že žalobkyně své závazky vůči státu částečně dobrovolně splnila. Žalovaný se rovněž nezabýval dalšími skutečnostmi tvrzenými žalobkyní, např. možností žalobkyně umořovat dluh na základě přivýdělku z vedení účetnictví po zlepšení její zdravotní situace nebo příslibem finanční výpomocí syna. Žalobkyně tvrdila, že § 58 odst. 3 živnostenského zákona nezakotvuje obligatorní postup správního orgánu, který se použije v každém případě nesplnění závazku vůči státu, nýbrž pouze potencionální možnost, jež se jako krajní řešení aplikuje v situacích, kdy podnikatel své závazky zcela neplní a kde rovněž není možné využít jiného vhodného institutu jako např. pozastavení provozování živností nebo jejich přerušení, a to zejména v případě, kdy žalobkyně vyvíjela snahu své závazky vůči státu plnit. Vhodnost postupu žalovaného nelze dle žalobkyně odůvodnit ani tvrzením správního orgánu o zásahu do práv třetích osob dle čl. 26 a 30 Listiny základních práv a svobod, když právě zrušením živnostných oprávnění správní orgán žalobkyni znemožnil aktivně podnikat a tím i umořit dluh vůči OSSZ postupným splácením v částkách, kterými by bylo postupně snižováno penále za prodlení, čímž, jak namítala žalobkyně již v řízení před prvoinstančním správním orgánem, by minimálně došlo k zastavení navyšování dluhu a jeho následnému postupnému umořování. Žalovaný, resp. živnostenský úřad, proto dle žalobkyně nezjistil úplný stav věci a neuvedl, na základě jakých konkrétních skutečností k rozhodnutí dospěl, ani úvahy, kterými se při jejich hodnocení řídil. Nesprávným posuzením podmínek pro aplikaci postupu dle § 58 odst. 3 věta druhá živnostenského zákona pak žalobkyni nepřiměřeně zkrátil na jejich právech způsobem, který měl za následek nezákonné rozhodnutí; 2) porušení procesního práva na seznámení se spisovým materiálem. Žalovaný závažným způsobem porušil její procesní právo tím, že před vydáním svého rozhodnutí ji jako účastníka neseznámil se spisovým materiálem, nedal jí možnost prostudovat spis, již před vydáním prvoinstančního rozhodnutí. II. Vyjádření žalovaného 3. Žalovaný trval na správnosti svého rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby. K námitce ad 1) uvedl, že postupoval v souladu s dikcí zákonného ustanovení upravující postup odvolacího orgánu v odvolacím řízení. Zkoumal, zda byly splněny zákonné podmínky pro postup živnostenského úřadu dle § 58 odst. 3 živnostenského zákon, dospěl k závěru, že ano, přičemž správnost rozhodnutí byla posuzována v rozsahu vznesených odvolacích námitek, kterými se žalovaný důkladně zabýval (viz str. 3-5 rozhodnutí). Zjistil, že žalobkyně začala dobrovolně plnit až po podání návrhu OSSZ na zahájení správního řízení o zrušení živnostenského oprávnění, od podání návrhu do zahájení řízení se dluh vůči státu zvýšil z 299.673 Kč na 302.234 Kč. Nejedná se tedy o nahodilé porušení právních předpisů, ale o dlouhodobý udržovaný takřka konstantní stav poruchového jednání (žalobkyně zcela neplnila závazky od dubna 2007 do června 2015), který žalobkyně nepoměrně, bezvýsledně a jen určitou dobu řešila až v době podání návrhu na zrušení živnostenského oprávnění. Přitom musela po celou dobu vědět, že neplní své povinnosti, neboť byla ze strany OSSZ opakovaně vyzvána k jejich úhradě. Splátku 6.000 Kč při dluhu 302.234 Kč v době podání návrhu nelze hodnotit jako plnění závazků s drobným opomenutím. 4. Co se týče možnosti pozastavení živnostenského oprávnění, tento institut se využívá v jiných případech, např. pokud jde o nedostatky na straně podnikatele, které lze odstranit. Zrušení živnostenského oprávnění je krajním řešením, které OSSZ podává obvykle v případě, kdy vyčerpá všechny prostředky k vymožení pohledávek a podnikatel porušuje právní předpisy dlouhodobě, systematicky a dluh podnikatele stále narůstá. Živnostenský úřad má možnost, nikoli povinnost živnostenské oprávnění zrušit, v daném případě proto zjišťoval opakovaně u OSSZ, zda u žalobkyně nedošlo k zásadní změně postoje a zda na návrhu na zrušení živnostenského oprávnění i nadále trvá. Po roce od podání návrhu a bezvýsledné snaze žalobkyně však OSSZ na svém návrhu trvala a živnostenský úřad dospěl k závěru, že daný případ je shodný s těmi, ve kterých s ohledem na základě jednoznačně prokázané dlouhodobosti neplnění závazků a výši dluhu přistupuje právě ke zrušení živnostenského oprávnění. Pokud žalobkyně věděla, že po určitou dobu nemůže své povinnosti plnit, mohla podnikání sama na tuto dobu přerušit, což je běžně využívaný institut právě pro překonání určitého období. Naopak pokud živnostenský úřad obdrží návrh na zrušení živnostenského oprávnění, který je odůvodněný, platební nekázeň podnikatele je dlouhodobá až trvalá, dluh podnikatele stále narůstá, nelze takový návrh ignorovat pouze na základě žádosti podnikatele odůvodněné aktuálně špatnou rodinnou situací, když dluh vzrůstá již od roku 2007. Námitka nedostatečně zjištěného skutkového stavu není důvodná, neboť živnostenský úřad měl pro rozhodnutí k dispozici správní spis, který obsahoval návrh OSSZ, přehledy pohledávek k 3. 10. 2017, platební výměry, výzvu OSSZ k zaplacení nedoplatku a exekuční příkaz srážkami ze mzdy. Ze všech těchto podkladů je zřejmé, že žalobkyně své povinnosti neplnila. 5. K námitce ad 2) žalovaný uvedl, že ze správního spisu plyne, že živnostenský úřad splnil svoji povinnost seznámit žalobkyni s jejími procesními právy a umožnil jí vyjádřit se a nahlédnout do spisového materiálu, a to písemností ze dne 17. 10. 2018, doručenou dne 19. 10. 2018. Na základě této písemnosti zaslala žalobkyně (opr. krajským soudem) žádost, ve které popsala svoji osobní situaci a žádala o strpení. S ohledem na to, že živnostenský úřad již spisový materiál dále nedoplňoval, považuje žalovaný tento postup za souladný se zákonem. III. Správní spis 6. Ze správního spisu krajský soud zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Podáním ze dne 3. 10. 2017 navrhla Okresní správa sociálního zabezpečení Šumperk (dále jen „OSSZ“) dle ust. § 6 odst. 4 písm. y) zák. č. 582/1991 Sb. zrušení živnostenských oprávnění žalobkyně, neboť neplnila povinnosti a závazky podnikatele vůči státu při odvodu pojistného, kdy trvale a řádně nehradila své finanční závazky vůči státu a přehledy o příjmech a výdajích podávala opožděně. Součástí návrhu je přehled pohledávek žalobkyně k 3. 10. 2017 v celkové výši 299.673 Kč, platební výměry jimiž bylo žalobkyni vyměřeno dlužné pojistné a penále, č. X (penále), č. X (penále), č. X (penále), č. X/OSVČ ze dne 12. 9. 2012 (dlužné pojistné a penále), č. X/OSVČ ze dne 26. 9. 2008 (dlužné pojistné a penále), výzva k zaplacení nedoplatku ze dne 7. 11. 2008, exekuční příkaz srážkami z důchodu ze dne 12. 3. 2012, pracovní výpis z živnostenského rejstříku žalobkyně ke dni 10. 10. 2017, dle něhož žalobkyně vlastnila dvě živnostenská oprávnění: výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a činnos