5 Afs 115/2006 — Nejvyšší správní soud

65 A 92/2018- 48 - text  11 65 A 92/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Volkové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobce: D. U D. S. z. s., IČO X sídlem P. 181, X P. zastoupený advokátem Mgr. Alešem Sázavským sídlem Nad Splavem 1045, Náměšť nad Oslavou proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 8. 2018, č. j. MPSV-2018/132457-220/1, ve věci přestupku, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 22. 8. 2018, č. j. MPSV-2018/132457-220/1, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Aleše Sázavského, advokáta se sídlem Nad Splavem 1045, Náměšť nad Oslavou. Odůvodnění: A. Vymezení věci 1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci dne 17. 9. 2018 se žalobce domáhal, aby krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 8. 2018, č. j. MPSV-2018/132457-220/1 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 22. 5. 2015, č. j. KUOK 50545/2018, a toto rozhodnutí potvrdil. Správní orgán I. stupně rozhodl, že žalobce „poskytováním ubytování a zajišťováním dalších činností (ve formě přímého zajišťování Mgr. M. S. – předsedkyní organizace, nebo umožněním poskytování dalšími fyzickými osobami) v nemovitosti na adrese P. 175, X P., vykonával činnosti, které svou povahou naplňují znaky sociální služby definované v ustanovení § 49 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (domov pro seniory), minimálně v období od října 2017 do ledna 2018 tak poskytoval jako právnická osoba sociální službu bez oprávnění k jejímu poskytování podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o sociálních službách, a tím se dopustil jako právnická osoba přestupku podle ustanovení § 107 odst. 1 zákona o sociálních službách“. Za to mu správní orgán I. stupně podle § 35 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), a podle § 107 odst. 5 písm. f) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen „zákon o sociálních službách“) uložil pokutu ve výši 350 000 Kč a povinnost k náhradě nákladů správního řízení ve výši 1 000 Kč. B. Žaloba 2. Žalobce navrhoval, aby krajský soud zrušil napadené rozhodnutí. Konkrétně namítal, že: a) správní orgán I. stupně rozhodl na základě výsledků kontroly, která nebyla řádně zahájena. Správní orgán I. stupně předložil dne 16. 10. 2017 pověření k provedení kontroly Ing. J. S., který není členem ani zaměstnancem žalobce, nekoná pro žalobce žádnou práci a ani nevyužívá jeho služby; Ing. S. je toliko pronajímatelem pozemku parc. č. st. X v k. ú. P. Kontrola tak nebyla řádně zahájena a kontrolní zjištění správního orgánu I. stupně nebylo způsobilé vyvolat jakékoli právní účinky; b) vstupem do obydlí pod záminkou kontroly bez souhlasu osob, které mají byty pronajaty, došlo k porušení ústavního práva na nedotknutelnost obydlí podle čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a proto tímto způsobem získané důkazy lze považovat za nezákonné důkazy. Správní orgán I. stupně měl při provádění kontroly ověřit charakter kontrolované nemovitosti. Následně měl požádat vlastníka pozemku, aby mu předložil smlouvy upravující užívací práva k pozemku, a „pomocí řetězení práv se měl dopracovat k závěru, zda do budovy může vstoupit i bez souhlasu osob, které zde mají obydlí“. Správní orgán I. stupně nedisponoval příkazem k domovní prohlídce, měl tedy respektovat právo na domovní svobodu podnájemců; c) dokazování nebylo dostatečné a probíhalo v rozporu se zákonem. Podle žalobce správní orgány porušily zásadu dle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, jelikož odmítly provést navržené důkazní prostředky, které by prokazovaly manipulaci s důkazy a prokázaly by nesprávnost učiněných závěrů. Žalobce brojil proti tomu, že správní orgán I. stupně provedl výslechy podnájemců bez znalosti jejich zdravotního stavu, nepostupoval se souhlasem podnájemců či jejich opatrovníků a zneužil úřední autoritu. Nezákonně získané důkazy provedl s cílem poškodit žalobce a tyto důkazy úmyslně pozměnil tak, aby v rozporu se skutečností odůvodnily hypotézu kontrolního orgánu. Žalobce následně popsal konkrétní vady dokazování v průběhu správního řízení. Namítal, že navrhoval provedení výslechu J. V. a MUDr. A. A. ohledně výpovědi osoby s omezenou svéprávností, pana M. D., ze které správní orgány v rozhodnutích vycházely. Správní orgány však tento výslech neprovedly. Žalobci dále nebylo zřejmé, jak mohl správní orgán I. stupně vyslechnout M. F., která dle vyjádření rodiny nemluví a nekomunikuje. Žalobce dále upozornil na to, že správní orgán I. stupně nezaznamenal do kontrolního protokolu stížnost M. S., která si v průběhu kontroly stěžovala na narušení svého soukromí. Žalobce zdůraznil, že k objasnění věci a vyvrácení závěrů správního orgánu I. stupně navrhl v odvolání provedení důkazů, žalovaný však ani jeden z těchto důkazů neprovedl. Konkrétně se jednalo o výslech rodinných příslušníků podnájemců, osob, které se mohly vyjádřit ke zdravotnímu stavu podnájemců, asistentů sociální péče a vlastních podnájemců. Žalobce měl za to, že správní orgány na základě provedeného dokazování neprokázaly, jaké osoby služby sociální péče poskytovaly a jaký byl vztah těchto osob k žalobci; d) závěr správního orgánu I. stupně o vlastnictví zdravotních pomůcek je nesprávný. Žalobce uvedl, že z rozhodnutí správních orgánů nejsou zřejmé skutečnosti, na jejichž základě správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že věci a pomůcky, nacházející se v kontrolované nemovitosti, jsou ve vlastnictví žalobce. Žalobce sdělil, že předmětem podnájemních smluv byl pouze objekt vhodný k bydlení, nikoli jakékoli vybavení, a není mu známo, kdo je vlastníkem předmětných pomůcek; e) ze stanov žalobce ani z inzerátů, na které správní orgány odkazovaly, nevyplývá, že je žalobce poskytovatelem služeb sociální péče podle § 49 odst. 2 zákona o sociální péči. Žalobce se ohradil i proti závěru správních orgánů, že vlastní jeho název evokuje poskytování sociálních služeb. Podle žalobce žalovaný nesprávně hodnotil důkazy, o které opíral tyto závěry; f) žalobce žádal, aby krajský soud osvědčil legitimitu uzavřených nájemních smluv. C. Vyjádření žalovaného 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 4. 12. 2018 navrhl zamítnutí žaloby. K námitce, že kontrola nebyla zahájena v souladu se zákonem č. 255/2012 Sb., o kontrole (dále jen „kontrolní řád“), sdělil, že pověření ke kontrole předal kontrolní orgán Ing. S., kterého považoval za osobu povinnou. Ing. S. měl správnímu orgánu I. stupně sdělit, že není osobou povinnou, což neučinil. Místo toho poskytl v rámci kontroly součinnost a dostavil se i k ústnímu jednání, aniž by namítal, že nemá s kontrolovanou osobou nic společného. Kontrolní orgán splnil povinnost dle § 5 odst. 3 kontrolního řádu i vůči předsedkyni žalobce, Mgr. S., která následně přišla na místo kontroly. Nenamítala, že mezi Ing. S. a kontrolovanou osobou neexistuje kromě nájemního vztahu žádné propojení. Žalovaný upozornil na to, že žalobce nezákonné zahájení kontroly nenamítal ani v námitkách proti kontrolním zjištěním, tuto námitku vyslovil poprvé až ve správním řízení. Dle žalovaného z uvedeného vyplývá, že kontrolní orgán zahájil kontrolu v souladu se zákonem. 4. V souvislosti s námitkou o porušení Listiny základních práv a svobod žalovaný uvedl, že kontrolní orgán využil zákonné možnosti vstupu do obydlí v rámci kontroly dle čl. 4 LZPS a § 7 kontrolního řádu, jelikož kontrolní zjištění nebylo možné zajistit jiným způsobem. Kontrolní orgán provedl rozhovor pouze s osobami, které byly ochotné ho poskytnout, fotodokumentace objektu byla pořízena ve snaze minimalizovat zásah do soukromí. Nedošlo k nepřiměřenému vpádu ani nuceným výslechům, rozhovory nebyly prováděny v nevhodném okamžiku péče o osobní hygienu. Žalovaný poukázal na to, že osoby v podnájemním vztahu jsou ubytovány v podmínkách, které nenaplňují specifika „soukromého azylu, místa nejintimnějšího, zákonem chráněného obydlí“, jelikož obyvatelé nedisponují klíči od obydlí, místnosti, které obývají s cizími lidmi, nejsou uzamykatelné, apod. K porušení práva na nedotknutelnost obydlí tak dochází v nemovitosti žalobce zcela běžně, jelikož vstup třetích osob do podnájemních prostor je zcela mimo svolení podnájemců. 5. Žalovaný měl na základě provedené kontroly za prokázané, že žalobce poskytuje v rozporu s § 78 odst. 1 zákona o sociálních službách pobytovou sociální službu „domov pro seniory“ bez oprávnění k jejímu poskytování. Neregistrované sociální služby často nedostatečně chrání práva uživatelů či je přímo porušu