1 As 9/2003 — Nejvyšší správní soud

22 A 11/2020- 81 - text  7 22 A 11/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D. ve věci žalobce: Ing. T. S., MBA t. č. Věznice Heřmanice sídlem Orlovská 670/35, 713 02 Ostrava proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Heřmanice sídlem Orlovská 670/35, 713 02 Ostrava o přezkoumání rozhodnutí speciálního pedagoga Věznice Heřmanice ze dne 13. 11. 2019, č. j. VS-1855-357/ČJ-2018-803532, ve věci zastavení kázeňského řízení o kázeňském přestupku takto: I. Žalobci se přiznává zcela osvobození od soudních poplatků. II. Žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů se zamítá. III. Rozhodnutí specializovaného pedagoga Věznice Heřmanice ze dne 13. 11. 2019, č. j. VS-1855-357/ČJ-2018-803532 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou označenou jako „žaloba proti nezákonnému zásahu správního orgánu“ se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí specializovaného pedagoga žalované ze dne 13. 11. 2019, č. j. VS-1855-357/ČJ-2018-803532. Nezákonnost vydaného rozhodnutí spatřoval žalobce v tom, že kázeňské řízení o kázeňském přestupku bylo sice zastaveno, neboť marně uplynula lhůta pro kázeňské řízení, ale současně bylo rozhodnuto o vině žalobce. Dále žalobce namítl, že k vydání rozhodnutí nebyl použit předepsaný tiskopis dle nařízení Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR (dále jen „NGŘ“) č. 36/2014 a také to, že mu nebylo umožněno vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a využít opravný prostředek. 2. Současně s žalobou podal žalobce žádost o osvobození od soudních poplatků a také žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů. 3. Žaloba byla podána u Městského soudu v Praze, jehož usnesením ze dne 9. 1. 2020, sp. zn. 14 A 3/2020 byla věc postoupena Krajskému soudu v Ostravě jako soudu příslušnému. 4. Krajský soud se primárně zabýval otázkou typu podané žaloby a dospěl k závěru, že ačkoliv je žaloba označena jako „žaloba proti nezákonnému zásahu správního orgánu“, podle jejího obsahu se jedná o žalobu na přezkum správního rozhodnutí ve smyslu ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), neboť žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí specializovaného pedagoga žalované, které považuje za nezákonné. 5. Dále se krajský soud zabýval otázkou, který subjekt je ve věci žalovaným správním orgánem a dospěl k závěru, že jím je Vězeňská služba ČR – Věznice Heřmanice, jejíž specializovaný pedagog vydal napadené rozhodnutí. 6. Žádost o osvobození od soudních poplatků žalobce odůvodnil tím, že je nemajetný, nemá žádný příjem, má řadu exekučních řízení a dluhy z trestné činnosti v řádech několika milionů korun. Ke své nemajetnosti předložil listinné důkazy, a to potvrzení žalované, že žalobce nemá pracovní příjem a několik usnesení Městského soudu v Brně ve věci exekucí vedených proti žalobci, např. č. j. 77 Nc 1637/2009-107, 96 Nc 6113/2007-72 nebo č. j. 81 EXE 21/2016-42. 7. Podle ust. § 36 odst. 3 věty prvé a druhé s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. 8. Soud po posouzení osobních a majetkových poměrů žalobce dospěl k závěru, že v posuzované věci jsou dány důvody pro plné osvobození od soudních poplatků, neboť žalobce je ve výkonu trestu odnětí svobody bez jakýchkoliv ekonomických prostředků a je nutná ochrana jeho základních práv a svobod. Také předmět řízení se váže ke skutečnosti, že se žalobce nachází toho času ve výkonu trestu. V těchto okolnostech spatřuje soud zvlášť závažné důvody, pro které žalobci zcela přiznal osvobození od soudních poplatků (výrok I. tohoto rozsudku). 9. Dále se krajský soud zabýval důvodností žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů. 10. Podle ust. § 35 odst. 10 věty prvé s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odst. 2 platí v takovém případě stát. 11. V posuzované věci se krajský soud především zabýval otázkou, zda je ustanovení zástupce z řad advokátů nezbytně třeba k ochraně žalobcových práv. Při tomto posouzení vycházel krajský soud především z obsahu podané žaloby a dospěl k závěru, že tato je zcela srozumitelná, obsáhlá a obsahující veškeré náležitosti ve smyslu ust. § 71 odst. 1 s. ř. s. Žalobce dostatečně popsal skutkové i právní důvody, pro které se domáhá soudní ochrany ve vymezené věci. Krajský soud proto neshledal potřebu nezbytného zastupování žalobce zástupcem z řad advokátů pro účely jeho účinné soudní ochrany. Žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů proto soud zamítl (výrok II. tohoto rozsudku). 12. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že napadeným rozhodnutí bylo rozhodnuto o zastavení kázeňského řízení vedeného s žalobcem s ohledem na ust. § 47 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu, v platném znění (dále jen „zákon o výkonu trestu“), kdy kázeňský trest nelze uložit, jestliže od spáchání kázeňského přestupku uplynula doba 1 roku. Kázeňské řízení vedené proti žalobci směřovalo k uložení kázeňského trestu za zneužití omamných a psychotropních látek, jímž by došlo k porušení stanovené kázně a pořádku ve smyslu ust. § 28 odst. 1 zákona o výkonu trestu a ust. § 28 odst. 3 písm. b) téhož zákona, podle kterého je odsouzeným zakázáno vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové látky. Žalovaná po marném uplynutí lhůty zastavila řízení a k uložení kázeňského trestu nedošlo. V odůvodnění napadeného rozhodnutí však žalovaná přistoupila ke konstatování, že v souladu s ust. § 58 odst. 3 vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, v platném znění (dále jen „vyhláška“), je v řízení o kázeňském přestupku důkazním prostředkem vše, co může přispět k objasnění skutku, zejména vlastní zjištění zaměstnance vězeňské služby, výpovědi odsouzených a jiných osob, věci, listiny, ohledání aj. Žalovaná kázeňský přestupek dostatečně projednala a vyslovila, že vina byla žalobci dostatečně prokázána, aniž by však došlo k uložení kázeňského trestu pro marné uplynutí lhůty. Žalovaná má za to, že postupovala plně v souladu s možnostmi, které ukládají právní předpisy České republiky. Podle žalované z ust. § 47 odst. 3 zákona o výkonu trestu nevyplývá, že by správní orgán po uplynutí doby 1 roku neměl kázeňský přestupek projednat a vyslovit vinu, když je zde pouze uvedeno, že po uplynutí lhůty 1 roku nelze uložit kázeňský trest. Žalovaná pro porovnání poukázala na ust. § 29 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v platném znění (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), které uplynutím doby omezuje odpovědnost za spáchání přestupku, z čehož pak vyplývá nemožnost projednání tohoto přestupku. U kázeňských trestů však volil zákonodárce jinou formulaci, takže podle žalované není vyloučena možnost přestupek v kázeňském řízení projednat a rozhodnout o vině, resp. nevině odsouzeného. Dále žalovaná uvedla, že si je vědoma skutečnosti, že rozhodnutí nebylo vydáno na předepsaném tiskopise ve smyslu přílohy č. 3 k NGŘ č. 36/2014, což se stalo opomenutím speciálního pedagoga, má však za to, že úkon správního orgánu je třeba posuzovat podle jeho obsahu a nikoliv podle formy. Závěrem žalovaná uvedla, že žalobce mohl využít možnosti ochrany či nápravy pomocí jiných právních prostředků před správním orgánem, např. stížností v souladu s NGŘ č. 55/2014, o vyřizování stížností a oznámení ve Vězeňské službě ČR. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. 13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí speciálního pedagoga žalované, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a byl vázán obsahem žalobních bodů uvedených v žalobě (ust. § 75 odst. 2 s. ř. s.). 14. Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že dne 8. 8. 2018 byl proveden záznam o kázeňském přestupku, v němž byl popsán skutek tak, že dne 23. 7. 2018 v 10:30 hodin bylo u žalobce na základě podezření ze zneužití omamných a návykových látek rozhodnutím ředitele věznice v souladu s ust. § 3 písm. c) Metodického listu č. 2/2010, o provádění monitoringu výskytu omamných a psychotropních látek ve Vězeňské službě ČR provedeno v prostorách pracovny sester zdravotního střediska Věznice Heřmanice cílené testování tělních tekutin (moče), přiče