2 Afs 239/2015 — Nejvyšší správní soud

22 Af 65/2019- 37 - text  9 22 Af 65/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. ve věci žalobce: RATO reality s.r.o. sídlem Lannova 2061/8, 110 00 Praha – Nové Město zastoupený advokátem JUDr. Petrem Hampelem, Ph.D. sídlem Nivnická 388/12, 709 00 Ostrava-Mariánské Hory proti žalovanému: Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj sídlem Na Jízdárně 3162/3, 702 00 Moravská Ostrava a Přívoz o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2017 č. j. 2295405/17/3215-00540-801771 ve věci námitky proti exekučním příkazům takto: I. Rozhodnutí Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 7. 6. 2017 č. j. 2295405/17/3215-00540-801771 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Petra Hampela, Ph.D., sídlem Nivnická 388/12, 709 00 Ostrava-Mariánské Hory. Odůvodnění 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2017 č. j. 2295405/17/3215/00540/801771, jímž byla zamítnuta námitka proti exekučním příkazům na prodej nemovitých věcí ze dne 11. 4. 2017 č. j. 1727912/17/3215-00540-801771, č. j. 1729027/17/3215-00540-801771, č. j. 1729168/17/3215-00540-801771, č. j. 1729424/17/3215-00540-801771, č. j. 1729548/17/3215-00540-801771, č. j. 1729650/17/3215-00540-801771, č. j. 1729743/17/3215-00540-801771, č. j. 1729836/17/3215-00540-801771 a ze dne 19. 4. 2017, č. j. 843596/17/3215-00540-801771. 2. V podané žalobě žalobce namítl tyto body: 1) Nevhodnost zvoleného způsobu exekuce, když vymáhaná částka je ve srovnání s hodnotou nemovitostí nepoměrně nižší a zároveň je možné zcizení nemovitostí pro žalobce nepřiměřeně tvrdé. Ve smyslu stávající judikatury (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu – dále jen „NSS“ – ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 2 Afs 81/2004 a ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 2 Afs 70/2009 nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. I. ÚS 752/04, ze dne 3. 1. 2008, sp. zn. III. ÚS 478/05, ze dne 3. 3. 2009, sp. zn. Pl.ÚS 51/05 a ze dne 8. 7. 2008, sp. zn. II. ÚS 1038/08) bylo povinností žalovaného zabývat se testem proporcionality, vypořádat se se skutečností, zda exekuce prodejem nemovitých věcí není pro žalobce jednostranně nevhodná nebo neúměrná, což může mít nepochybně vliv i na jeho podnikatelské aktivity. Daňová exekuce nemůže být postavena pouze na principu jednostranné proporcionality ve prospěch žalovaného. 2) Žalovaný se v napadeném rozhodnutí argumentačně nevypořádal s námitkami žalobce. Argumentace žalovaného a podmínky vhodnosti zvoleného způsobu exekuce jako podklad pro vydání exekučních příkazů jsou stanoveny v rozporu s dostupnou judikaturou, neboť nerespektují podmínky aplikovatelné přímo u žalobce. Žalovaný nařídil exekučními příkazy prodej nemovitých věcí ve vlastnictví žalobce, a to v k. ú. Šenov u Nového Jičína a v k. ú. Kunín. Obě jmenované nemotivosti včetně pozemků mají tržní hodnotu zhruba ve výši cca 10 000 000 Kč (první cca 7 000 000 Kč a druhá cca 3 000 000 Kč). Exekuční příkazy přitom byly vydány na úhradu dluhu, který činí cca 757 000 Kč. Žalovaný tedy vydal exekuční příkazy na prodej nemovitostí ve zjevném nepoměru k hodnotě dluhu. Ačkoliv je žalovanému známo, že by výše zajištované částky mohla být uspokojena prodejem pouze jedné nemovitosti, vydal exekuční příkazy na prodej obou nemovitostí a porušil tak zásadu hospodárnosti a zásadu přiměřenosti ve smyslu ustanovení § 7 a § 5 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, v platném znění (dále jen „daňový řád“). 3) V exekučním příkazu ani v rozhodnutí o námitce se žalovaný argumentačně nevyrovnává s hodnotou majetku, která je předmětem exekučních příkazů na prodej nemovitých věcí, ačkoliv má možnosti, jak tržní hodnotu majetku zjistit. Z rozhodnutí žalovaného není zřejmé, jaké kroky učinil k ohodnocení majetku. 4) Z rozhodnutí žalovaného nevyplývají důvody upřednostnění exekučního příkazu na prodej nemovitých věcí před jiným způsobem provedení daňové exekuce, včetně možnosti zřízení zástavního práva, jímž by si správce daně zajistil dobytnost dosud nestanovené daně. Žalovaný se v rozhodnutí o námitce ve věci vhodnosti jiného způsobu provedení exekuce vyjadřuje tak, že při vydání exekučního příkazu na prodej nemovitých věcí zhodnotil především skutečnost, že s jeho vydáním se pojí zákaz zcizení této věci a že postižení majetkových práv brání personální propojení osob. Žalovaný se nevypořádal se skutečností, že žalobci tak může vzniknout nenahraditelná škoda. 3. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že pokud jde o vhodnost a přiměřenost zvoleného způsobu daňové exekuce, nelze na tyto zásadně usuzovat v situaci, kdy neexistuje jiný způsob, jehož prostřednictvím by bylo možno docílit vymožení exekuovaných pohledávek. Neexistence jiného vhodného exekučně postižitelného majetku je skutečností negativní a je na daňovém subjektu, aby namítáním pozitivní komplementární skutečnosti (tzn. že má takový majetek) úsudek správce daně o neexistenci takového majetku vyvrátil. Žalobce se nezmiňuje, že by takový majetek existoval. Žalovanému nelze přičítat k tíži, že se při neexistenci takového majetku nezabýval otázkou jiných způsobů daňové exekuce. Pokud není zvolený způsob exekuce zřejmě nevhodný, nemůže rozsah exekučně postižených věcí zásadně založit nezákonnost exekučního příkazu a nutnost jeho zrušení. Skutečnost, že určité věci jsou exekučním příkazem postiženy, neimplikuje nevyhnutelnost jejich prodeje a tedy zmenšení majetku exekuované osoby. Postačí-li k uspokojení pohledávky prodej pouze části exekučně postižených věcí, je toto důvodem pro zastavení exekuce ve zbývajícím rozsahu. Protože správce daně před nařízením exekuce objektivně nemůže předvídat, zda se určitou věc podaří vůbec zpeněžit, a pokud bude zpeněžena, za jakou cenu, nemůže být zákonnosti exekučního příkazu na újmu, je–li jeho prostřednictvím postiženo více věcí, než by hypoteticky postačovalo k uspokojení pohledávky. Žalobce nijak nedoložil svůj úsudek o ceně exekuovaných nemovitostí a ani předpoklad, že jejich exekuční prodej za takové ceny lze důvodně předpokládat. K argumentaci ohledně nepřiměřeného zásahu do podnikání žalobce žalovaný uvedl, že žalobce nijak nedoložil svou ekonomickou situaci a vliv daňové exekuce na svou podnikatelskou činnost. Argumentace je protismyslná v kontextu žalobcova tvrzení, že k úhradě vymáhané částky není potřeba prodej dvou nemovitých věcí, ale pouze jedné. V takovém případě by totiž prodej jedné nemovité věci znamenal důvod pro zastavení daňové exekuce ve zbývajícím rozsahu. Ani při zohlednění zásadního významu vlastnictví nemovitých věcí pro podnikání žalobce by mu úspěšně provedená daňová exekuce nemohla způsobit újmu takové intenzity, jak tvrdí. Předmětem podnikání žalobce zapsaným v obchodním rejstříku je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 – 3 živnostenského zákona, z čehož nevyplývá, že by byl v rámci své podnikatelské činnosti oprávněn poskytovat toliko nájem nemovitých věcí. Nelze proto usuzovat, že by mu případné ekonomické obtíže v důsledku prodeje exekučně postižených nemovitých věcí zásadním způsobem ztížily či znemožnily nadále podnikat v souladu se zapsaným předmětem podnikání. Žalobce nedoložil, proč by konkrétní dvě exekučně postižené nemovité věci měly mít pro jeho podnikání takový význam, aby bylo možno usuzovat o jejich nezastupitelnosti. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 4. Krajský soud přezkoumal napadné rozhodnutí žalovaného, jakož i správní řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění – dále jen „s. ř. s.“), a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). 5. Z obsahu správních spisů krajský soud zjistil, že žalobci bylo dne 11. 4. 2017 vydáno celkem 8 exekučních příkazů na prodej nemovitých věcí, jejichž předmětem je podle ust. § 177 odst. 1 a § 218 daňového řádu a § 335 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) nemovitá věc se všemi součástmi a příslušenstvími ve vlastnictví žalobce zapsaná na LV 926 v k. ú. Šenov u Nového Jičína: pozemek parc. č. 340, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. 40, občanská vybavenost a dále pozemky parc. č. 341, zastavěná plocha, zbořeniště a nádvoří, parc. č. 343/16, ostatní plocha, manipulační plocha, parc. č. 343/17, ostatní plocha, zeleň, parc. č. 343/18, ostatní plocha zeleň, parc. č. 348/1, zahrada a parc. č. 370/26, ostatní plocha, manipulační plocha. Nedoplatky, k jejichž úhradě byla exekučními příkazy nařízena exekuce uvedených nemovitých věcí, ve svém součtu činí částku 409 972 Kč. Dne 19. 4. 2017 vydal správce daně exekuční příkaz n