— Nejvyšší správní soud

65 A 95/2019- 95 - text  8 65 A 95/2019 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a Mgr. Michala Rendy ve věci žalobce: město Velká Bystřice, IČO 00299651 sídlem Zámecké náměstí 79, 783 53 Velká Bystřice proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc za účasti: PhDr. S. S., narozená dne X bytem P. 1004, X V. B. zastoupena advokátem Mgr. Pavlem Piňosem sídlem Kramářova 3379, 750 02 Přerov o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 10 2019, č. j. X takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 18. 10. 2019, č. j. X a usnesení Magistrátu města Přerova ze dne 17. 5. 2019, č. j. X, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Osoba zúčastněná na řízení, PhDr. S. S. (dále jen „žadatelka“), chce realizovat stavbu „Rybník Velká Bystřice – Vrtov“ (dále jen „rybník“), která byla umístěna rozhodnutím Městského úřadu Bystřice ze dne 28. 8. 2008, a následně povolena rozhodnutím Magistrátu města Olomouce (dále jen „vodoprávní úřad“) ze dne 30. 8. 2013. 2. Dne 23. 2. 2018 podala žadatelka k Magistrátu města Olomouce v působnosti silničního správního úřadu žádost dle § 142 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“), o určení, zda se na pozemcích parc. č. X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X a X v k. ú. Velká Bystřice, obec Velká Bystřice (tj. na pozemcích, které mají být stavbou rybníka dotčeny), nachází veřejně přístupná účelové komunikace ve smyslu § 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Z důvodu podjatosti vedoucí stavebního úřadu pověřil žalovaný vyřízením věci Magistrát města Přerova (dále jen „MmPr“). Rozhodnutím ze dne 10. 10. 2018 MmPr určil, že se na částech všech v žádosti uvedených pozemků (kromě pozemku parc. č. X) veřejně přístupná účelová komunikace nachází. Rozhodnutí MmPr však zrušil žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 2. 2019, a to z důvodu neurčitosti jeho výroku, nedostatečně zjištěného skutkového stavu a dalších vad. 3. Následně MmPr usnesením ze dne 17. 5. 2019, č. j. X, řízení podle § 66 odst. 1 písm. f) s. ř. zastavil. Uvedl, že se dne 5. 9. 2018 dozvěděl ze sdělení vodoprávního úřadu, že dne 25. 8. 2015 byla stavba rybníka zahájena. Dále MmPr uvedl, že předmětná část účelové komunikace, která je předmětem řízení, zanikla, protože pozemky, na kterých je stavba umístěna, jsou stavebními pozemky, tedy staveništěm ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“). Důvodem zastavení řízení byl tudíž dle MmPr zánik věci nebo práva, kterého se řízení týká, přičemž řízení se zastavuje dnem, kdy se správní orgán o zániku dozvěděl. Dále MmPr uvedl, že mu nepřísluší posuzovat právní názor vodoprávního úřadu o termínu zahájení stavby rybníka, ani stupeň jeho rozestavěnosti a že vodoprávní úřad je také příslušný koordinovat provádění stavby rybníka ve vazbě na znemožnění užívání účelové komunikace, kdy podmínka č. 16 stavebního povolení ukládá stavebníkovi povinnost zajistit bezpečný přístup k okolním nemovitostem. 4. Proti usnesení MmPr podal žalobce odvolání. Namítal, že pro zastavení řízení nebyl dán důvod. Rozporoval, že by se dotčené pozemky staly stavebními. Stavba rybníka dle žalobce nebyla zahájena ani v roce 2015, jak měl tvrdit předchozí stavebník p. M., ani v roce 2018, jak dne 2. 8. 2018 zjistil MmPr při místním šetření. Stavebník dle žalobce nevykonal na staveništi žádné práce směřující k realizaci stavby, neprovedl přípravné práce prováděné před zahájením stavby a nesplnil žádnou z povinností dle § 153 odst. 3 stavebního zákona. Pan M. pouze v srpnu 2015 účelově provedl nepatrnou úpravu terénu v rozsahu několika m², což nelze označit za přípravu stavby nebo její zahájení, a tento stav trvá dosud. Dále žalobce uvedl, že považoval-li MmPr otázku zahájení stavby rybníka za podstatnou pro své rozhodnutí, pak měl zjistit stav věci, o němž nejsou pochybnosti a respektovat zásadu materiální pravdy, nikoliv slepě vycházet ze sdělení vodoprávního úřadu o tom, že stavba rybníka byla zahájena, přestože vlastní zjištění MmPr svědčila o opaku. 5. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl. Uvedl, že MmPr nepochybil, když vycházel ze sdělení vodoprávního úřadu, neboť ten je jakožto věcně a místně příslušný speciální stavební úřad v souladu s § 115 odst. 4 stavebního zákona příslušným k posouzení, zda byla stavba zahájena do 2 let od právní moci stavebního povolení a zda je tak stavební povolení platné. Dále žalovaný uvedl, že v odvolacím řízení obdržel od vodoprávního úřadu podklady, na jejichž základě vydal vodoprávní úřad dne 3. 9. 2018 předmětné sdělení, a to oznámení stavebníka P. M. o termínu zahájení stavby, jejím zhotoviteli a odborném dozoru, s přílohami v podobě plné moci, výpisu z živnostenského rejstříku, osvědčení o autorizaci a fotografií ze zahájení stavby. Žalovaný ocitoval § 152 odst. 3 písm. a) stavebního zákona a uzavřel, že pokud stavebník splnil povinnost oznámit termín zahájení stavby a vodoprávní úřad považoval jím předložené podklady za dostačující k posouzení, zda byla stavba rybníka dne 10. 8. 2015 zahájena, nemá žalovaný důvod o platnosti stavebního povolení ze dne 30. 8. 2013 pochybovat. Odkázal-li odvolatel na vlastní zjištění MmPr o tom, že stavba zahájena nebyla, uvedené v jeho prvém rozhodnutí ze dne 10. 10. 2018, pak se jedná o rozhodnutí, které žalovaný zrušil mj. proto, že MmPr uváděné skutečnosti neměly ve spise oporu. 6. Žalobce v žalobě navrhoval, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil. Po obsáhlé rekapitulaci obsahu odvolání, které podal proti prvostupňovému rozhodnutí, žalobce uvedl, že má stále za to, že nebyl dán důvod pro zastavení řízení, neboť na předmětných pozemcích nebyla zahájena stavba rybníka, stavební povolení pozbylo platnosti, pozemky se nestaly staveništěm, a tudíž je možné dále vést řízení o určení existence veřejně přístupné účelové komunikace. Dále žalobce namítl, že se žalovaný řádně nevypořádal s jeho argumentací uvedenou v odvolání, na níž v žalobě odkázal. Vodoprávní úřad dle žalobce přistupoval k věci formálně a nikdy neučinil vlastní šetření na místě. Jeho sdělení ze dne 3. 9. 2018 o existenci stavby rybníka nemá závaznou povahu. Existencí stavby se skutečně zabýval až MmPr ve zrušeném rozhodnutí ze dne 10. 10. 2018, v němž uvedl, že stavba rybníka zahájena nebyla. MmPr si byl dle žalobce oprávněn sám na základě svého šetření učinit úsudek o existenci stavby, popř. pokud si odporovala zjištění dvou správních orgánů, měl MmPr řízení přerušit a dát podnět vodoprávnímu úřadu ke zjištění, zda stavba skutečně zahájena byla a zda je tak stavební povolení platné. MmPr však popsaným způsobem nepostupoval, rozhodl nesprávně a toto rozhodnutí následně žalovaný potvrdil. 7. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl. Uvedl, že s ohledem na totožnost žalobních bodů s odvolacími námitkami, odkazuje na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. 8. Žadatelka požadovala, aby krajský soud žalobu zamítl. Žalobce dle žadatelky ve správním řízení dle § 142 s. ř. neuvedl, jaký má zájem na požadovaném určení existence účelové komunikace. Z žaloby pak dle žadatelky není zřejmé, jak byl žalobce rozhodnutím žalovaného zkrácen na svých právech. Žalobce dle jejího názoru účelově a nepodloženě zpochybňuje sdělení vodoprávního úřadu o zahájení stavby rybníka, ačkoli je řádně podloženo. Vodoprávní úřad sdělením deklaroval určitý právní stav a jeho postup byl v souladu s § 142 odst. 2 s. ř. Dále se žadatelka dovolávala zásady presumpce správností aktů a principu ochrany dobré víry. Tvrzení žalobce, že nebyly vykonány žádné stavební práce směřující k realizaci stavby a že je staveniště neoznačené, jsou nepravdivá a nepodložená. Vodoprávní úřad potvrdil sdělením vydání stavebního povolení a změnu v osobě stavebníka, tudíž je žadatelka ve vztahu k platnosti stavebního povolení v dobré víře. Vodoprávní úřad měl nejpozději ke dni zaslání fotodokumentace prokazující zahájení stavby, tj. ke dni 7. 9. 2015, informace dostačující k potvrzení zahájení stavby, přičemž žalobce neoznačil důkazy o opaku. Stavba v současné době probíhá v souladu s příslušnými rozhodnutími správních orgánů a staveniště je v terénu řádně vyznačeno, což žadatelka doložila v rámci vedených řízení. 9. Podáním ze dne 22. 7. 2020 dále žadatelka navrhla, aby soud řízení přerušil. Jako předběžnou je totiž dle žadatelky třeba vyřešit otázku, zda je zákonné usnesení Rady města Velká Bystřice ze dne 11. 12. 2019, jímž bylo schváleno podání projednávané žaloby. Žadatelka doložila, že dne 21. 7. 2020 podala Ministerstvu vnitra podnět k provedení kontroly a výkonu dozoru nad žalobkyní,