10 As 36/2021 — Nejvyšší správní soud

38 A 2/2020- 109 - text  21 38 A 2/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D. ve věci žalobce: Umweltorganisation VIRUS - Verein Projektwerkstatt für Umwelt und Soziales c/o WUK-Umweltbureau sídlem Währingerstr.59, Wien, Rakousko zastoupený RNDr. M. P. proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, 601 82 Brno za účasti: 1) Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu sídlem Cejl 866/50a, 702 00 Brno 2) Ředitelství silnic a dálnic ČR sídlem Na Pankráci 56, 140 00 Praha o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 12. 2019 č. j. JMK 172852/2019 ve věci umístění stavby „Rychlostní silnice R52, stavba 5206 Perná – st. hranice ČR/Rakousko takto: I. Návrh na spojení věci ke společnému projednání s žalobami vedenými u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 38 A 1/2020, sp. zn. 38 A 2/2020, sp. zn. 39 A 4/2020, sp. zn. 39 A 5/2020, sp. zn. 39 A 6/2020 a sp. zn. 38 A 6/2020 se zamítá. II. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 3. 12. 2019 č. j. JMK 172852/2019 se ve výroku II. a ve výroku V. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 083 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A. Žaloba 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal soudního přezkumu rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 12. 2019 č. j. JMK 172852/2019, jímž bylo v odvolacím řízení přezkoumáno rozhodnutí Městského úřadu Mikulov ze dne 12. 9. 2018 č. j. MUMI 18034090, sp. zn. STU/9043/2010/ALEL, kterým byla umístěna stavba „Rychlostní silnice R52, stavba 5206 Perná – st. Hranice ČR/Rakousko“, zúžená na úsek projektového staničení km 34, 555 – 38,445, na pozemcích par. č. 8196, 8190, 7749,7757, 7758, 8202, 8215, 8241, 7749, 4376/26, 7745/2, 7745/3, 7745/4, 4511/2, 8729, 7767, 9000, 8197, 8220, 7833, 8201, 8232, 7794, 7895, 8207, 8189, 7836, 7844, 7733, 8191, 7759, 8187, 8203, 7744, 7716, 8240, 7847, 7849, 7855, 7856, 8210, 7822, 7824, 7838, 7862/1, 7862/2, 7862/3, 7881, 4442/63, 8180, 8236, 4505/13, 7746/1, 7746/2, 7747/4, 7750/4, 7743/1, 7755, 7777, 8198, 8248, 8266, 8999, 9020, st. 8231, 8195, 8208, 8211, 7737, 4515/2, 8200, 3372/9, 7734, 7741, 8229, 7791, 7768, 7775, 7779, 8237, 8268, 8678, 4513/1, 4528/37, 4528/41, 7702, 7703, 7731, 7739, 7740, 7742, 7745/1, 7750/1, 7752, 7753, 7761, 7770, 7771, 7772, 7774, 7780, 7789, 7792, 7815, 7829, 7830, 7850, 7851, 8188, 8206, 8209, 8260, 8661, 4442/47, 4442/48, 4511/1, 7723, 7726/2, 7728, 7743/2, 7751, 7754, 7762, 7773, 7776, 7784, 7785, 7801, 7821, 8173, 8183, 8227/2, 8233/2, 8235, 8263/2, 4442/44, 4442/45, 4508, 4997/1, 4442/24, 8205, v katastrálním území Mikulov na Moravě (dále jen „umisťovaná stavba“). 2. Žalobce navrhoval zrušení výroku II. označeného rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto jako nepřípustné jeho odvolání, a výroku V., jímž bylo rozhodnutí Městského úřadu Mikulov částečně změněno způsobem specifikovaným v tomto výroku napadeného rozhodnutí a ve zbytku potvrzeno. 3. Žalobce v podané žalobě v rámci rekapitulace průběhu řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, uvedl, že zaslal své námitky k řízení na základě veřejné vyhlášky ze dne 26. 6. 2017 č. j. MÚMI 17023595, která byla zveřejněna dne 3. 7. 2017 a kterou bylo oznámeno pokračování územního řízení pro umisťovanou stavbu a svoláno první ústní jednání na 9. 8. 2017. Žalobce zaslal své námitky dne 7. 8. 2016 doporučeně prostřednictvím držitelů poštovních licencí (dle obsahu správního spisu je správné datum 7. 8. 2017 – pozn. soudu), když dospěl k názoru, že stavba má přeshraniční vliv na životní prostředí. Žalobce podle svého přesvědčení splnil lhůtu pro podání námitek. 4. K podmínkám přípustnosti žaloby a ke své žalobní legitimaci žalobce uvedl, že je spolkem, který vznikl dne 30. 4. 1999 a je registrován v rakouském národním registru spolků pod registračním číslem 505949056, což doložil výpisem z předmětného registru. Předmětem činnosti žalobce je ochrana životního prostředí, což doložil rozhodnutím rakouského ministerstva životního prostředí ze dne 17. 12. 2019 č. j. GZ: BMLFUW-UW. 1.4.2/007Q-V/1/2013, podle kterého je na základě zákona o posuzování vlivů na životní prostředí oprávněn vykonávat práva stran v celém Rakousku. Žalobce tedy tvrdí, že je subjektem, který splňuje požadavky ust. § 3 písm. i) bod 2 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), v platném znění (dále jen „zákon č. 100/2001 Sb.“). Jako dotčená veřejnost pak žalobce dovozuje svá práva v řízení z ust. § 9c odst. 3, 4 a 9d odst. 1, 2 zákona č. 100/2001 Sb. Nad rámec této právní úpravy je termín „dotčená veřejnost“ z pohledu nadnárodního a přeshraničního navázán na Aarhuskou úmluvu a na evropskou směrnici EIA. 5. Žalobce je přesvědčen, že jeho aktivní žalobní legitimaci k podání žaloby proti napadenému rozhodnutí umožňuje ust. § 65 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“) a že podle zákona č. 100/2001 Sb., judikatury ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) a také podle čl. 9 odst. 2 Aarhuské úmluvy (příp. i odst. 3 a 4 tohoto článku) a čl. 11 směrnice EIA může namítat porušení nejen svých procesních práv, ale také svých práv hmotných. 6. Žalobce dále jako právní subjekt se sídlem v Rakouské republice poukázal na čl. 3 odst. 9 Aarhuské úmluvy, který garantuje „možnost se účastnit rozhodování a přístup k právní ochraně v záležitostech životního prostředí bez diskriminace, pokud jde o občanství, národnost nebo bydliště, v případě právnické osoby bez diskriminace vzhledem k jejímu místu registrace, nebo místu skutečného centra jejího působení“. Dále žalobce poukázal na význam spolků, které mají zájem na ochraně přírody a krajiny a příznivého životního prostředí, jenž vyplývá nejen z Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), ale také z judikatury Ústavního soudu, příkladmo nálezů ústavního soudu ze dne 30. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 59/14 a ze dne 13. 10. 2015 sp. zn. IV. ÚS 3572/14. Lze poukázat také na judikaturu NSS, a to rozsudek ze dne 19. 1. 2017 č. j. 6 As 62/2016. 7. K otázce aktivní legitimace rakouských subjektů v ČR žalobce odkázal příkladmo na rozsudek NSS ze dne 16. 11. 2018 č. j. 2 As 354/2018-20, kterým byla rakouskému občanovi přiznána aktivní legitimace pro podání žaloby proti schválení Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje (dále jen „ZÚR JMK“), a to právě z hlediska možných přeshraničních vlivů dálnice D52 na území Rakouské republiky v obci Steinebrunn. 8. V další části žaloby žalobce vznesl žalobní důvody proti výroku II. napadeného rozhodnutí, jímž bylo jeho odvolání zamítnuto jako nepřípustné: - Správní orgán I. stupně nijak nereagoval na námitky žalobce ze dne 7. 8. 2017, nevyžádal si doklady, ani další podklady, ani jej usnesením z územního řízení nevyloučil. - Správní orgán I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí (str. 90) k námitkám žalobce uvedl: „Vzhledem k tomu, že rakouská právní úprava nemá v české úpravě účinky a účastníci řízení jsou dle stavebního zákona jednoznačně definováni, stavební úřad se tímto podáním dále nezabýval.“ Proti tomuto závěru žalobce brojil v podaném odvolání ze dne 12. 10. 2018, žalovaný se však argumentací žalobce uvedenou v odvolání, ani jeho dříve podanými námitkami nezabýval a své odůvodnění postavil na opakování tvrzení správního orgánu I. stupně (str. 7 – 8 napadeného rozhodnutí). - Postup správních orgánů obou stupňů vůči žalobci byl nezákonný. Pokud správní orgán I. stupně nepovažoval žalobce za účastníka územního řízení, měl vydat usnesení o jeho vyloučení z územního řízení včetně uvedení důvodů, které by mohl žalobce svým odvoláním rozporovat. Tímto logickým postupem by se mimo „hlavní“ územní řízení a případně i před vydáním rozhodnutí žalovaného mohla řešit účast žalobce v tomto řízení, případně i jeho postavení a právo podat odvolání proti vydání územního rozhodnutí. Nesprávným postupem správního orgánu I. stupně došlo k situaci, kdy žalobce musí svá práva účastníka územního řízení napadnout až po jeho skončení správní žalobou. - Jelikož neproběhlo přeshraniční mezistátní posuzování vlivů dálnice R52 Pohořelice – Mikulov (Drasenhofen) na životní prostředí, přestože má vliv na území a obyvatelstvo Rakouska, nejsou informace o navazujícím správním řízení o umístění povolované stavby R5 206.1 oznamována na území Rakouské republiky v úředním jazyce tohoto státu. Žalobce dovozuje, že nemá rovnocennou právní pozici vinou pochybení českých úřadů, nicméně respektoval právní řád ČR a řádně a aktivně komunikoval se