1 As 89/2010 — Nejvyšší správní soud

65 A 37/2020- 60 - text  10 65 A 37/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobce: J. N., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Markem Pourem sídlem Bartošova 1729/9, 750 02 Přerov proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 2. 2020, č. j. 5038/20/5000-10610-711361, ve věci přestupku na úseku evidence tržeb, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení předmětu řízení 1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 20. 4. 2020 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 2. 2020, č. j. 5038/20/5000-10610-711361 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Olomoucký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 26. 6. 2019, č. j. 1481163/19/3100-11480-809929, jímž byl žalobce podle ustanovení § 28 odst. 2 ve spojení s § 18 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o evidenci tržeb“), uznán vinným ze spáchání přestupku ztížení nebo zmaření evidence tržeb závažným způsobem, za což byla žalobci v souladu s ustanovením § 28 odst. 3 zákona o evidenci tržeb uložena pokuta ve výši 170 000 Kč. II. Žalobní body 2. Žalobce zprvu namítá nezákonnost výzev učiněných správcem daně podle ustanovení § 57 odst. 1 písm. d) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), v důsledku čehož odpovědi na tyto výzvy představují nezákonně získané důkazní prostředky, na základě kterých bylo správní řízení z moci úřední zahájeno. V případě osob, jimž správce daně předmětné výzvy adresoval, se nejedná o osoby, které získávají jiné údaje nezbytné pro správu daní, a nelze je tudíž podřadit pod citované ustanovení. Adresáty výzev byli svatebčané, kteří měli nepochybně jiné záměry než získávat údaje nezbytné pro správu daní. Předmětné ustanovení dopadá např. na osoby dlouhodobě či pravidelně evidující údaje o ubytovacích službách, evidující technické prověření automobilů apod., u nichž je získávání údajů trvalou, běžnou a opakovatelnou součástí jejich činnosti a povinnost takové údaje získávat a současně je dlouhodobě evidovat jim stanoví speciální zákon. Žádná taková povinnost přitom není v právním řádu zakotvena, proto občan není povinen získávat tyto informace a nesmí být nucen je poskytovat správci daně. Správce daně tak postupoval v rozporu s platným právním řádem a založil na svém nezákonném postupu celé správní řízení, neboť nemůže být vydáno zákonné rozhodnutí o spáchání přestupku a uložení pokuty, když základ, na kterém celé rozhodnutí stojí, byl získán nezákonným postupem. Celkem 18 svědků při výpovědi poté sdělilo, že se cítili zastrašeni či ovlivněni obsahem výzev a výhružkou sankce do 500 000 Kč, bez této pohrůžky by správci daně o své svatbě ničeho nesdělovali a výzvu by ponechali bez odpovědi. V dané věci se tak jednalo o nucené poskytování informací správci daně, a to s ohledem na hrozbu vysoké sankce, které většina oslovených občanů podlehla a svou součinnost správci daně z důvodu obav z uložení pokuty poskytla. 3. Žalobce dále poukazuje na neúplnost správního spisu. Pracovnice správce daně opakovaně telefonicky kontaktovala občany oslovené výše uvedenými výzvami s urgencí jejich odpovědi v případě, že tak ve stanovené lhůtě neučinili, a nabádala je telefonicky k poskytnutí požadovaných informací. O těchto telefonátech správce daně s osobami obeslanými nezákonnými výzvami není ve správním spise žádný záznam, v důsledku čehož je spis neúplný a nezachycuje všechny kroky, které správce daně učinil. Lze jen odhadovat, jaké další kroky správce daně v průběhu řízení učinil a nezachytil je ve spise. Tím je ohrožena zákonnost celého postupu správce daně a i z tohoto důvodu lze považovat napadené rozhodnutí za nezákonné. Tento nedostatek správce daně bagatelizoval tím, že se jedná o skutečnosti, které jsou zřejmé z jiných dokumentů založených ve spise. Takový přístup ovšem neobstojí ve vazbě na zákonnou povinnost vedení obsahu správního spisu a všech kroků, které správce daně vedl. 4. V poslední řadě je namítána podjatost zaměstnanců finanční správy. V průběhu řízení před správcem daně již probíhala veřejná debata o zákonnosti či vhodnosti postupu (učiněných výzvách) správce daně. Opakovaně deklarované stanovisko Generálního finančního ředitelství (dále jen „GFŘ“) a Ministerstva financí bylo neměnné a pro všechny podřízené pracovníky při jejich činnosti závazné, a to včetně prohlášení ministryně financí pro server novinky.cz, že prokáže-li se překročení zákonných kompetencí, bude apelovat na vyvození personálních a pracovněprávních důsledků. Po tomto vyjádření probíhaly u správce daně výslechy výzvami obeslaných svatebčanů, které vedly úřednice, o nichž ministryně financí veřejně prohlásila, že jimi učiněné výzvy představovaly přílišnou úřednickou horlivost, a tudíž vůči nim mohou být potenciálně vyvozeny personální a pracovněprávní důsledky. S ohledem na tyto skutečnosti žalobce již ve správním řízení vnesl námitku podjatosti vůči všem pracovníkům správce daně, přičemž všechny tyto námitky byly zamítnuty, což bylo potvrzeno i odvolacím správním orgánem. V dané věci lze důvodně předpokládat, že pracovníci správce daně mají s ohledem na své vlastní osobní a rodinné poměry k dané věci již předem určený, resp. nadřízenými naoktrojovaný právní názor. Tito pracovníci nemohou ve věci rozhodnout podle svobodného správního uvážení, nestranně a spravedlivě, protože nelze současně vyhovět zákonu a pokynům ředitele GFŘ a ministryně financí. Osobní vztah pracovníků správce daně ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 správního řádu je takový, že přijetí rozhodnutí ve věci samé, odlišného od vyjádření ředitele GFŘ a ministryně financí, znamená možnou ztrátu jejich zaměstnání a ztrátu jejich stávajících sociálních jistot. Tyto osoby tak nemají jinou možnost než bojovat za legálnost učiněných výzev všemi silami a všemi prostředky až do poslední chvíle. Z dikce ustanovení § 14 správního řádu přitom judikatura dovozuje, že k vyloučení úřední osoby postačuje, lze-li o její podjatosti logicky pochybovat. Žalobce dále na podporu svých tvrzení poukazuje na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012, č. j. 1 As 89/2010-119, usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. II. ÚS 1062/08, a v poslední řadě také na nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94. Postavení úředních osob je srovnatelné s postavením soudce, na nestrannosti úředníků je tedy nutno trvat se stejným důrazem. III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Předně uvádí, že žalobní námitky jsou ryze procesního charakteru, žalobce tedy nikterak nebrojí proti tomu, že ke spáchání přestupku skutečně došlo, ani proti výši uložené sankce. Předmětné výzvy byly vydány v rámci vyhledávací činnosti správce daně, přičemž bylo dbáno na zásadu zdrženlivosti a přiměřenosti, neboť informace nebylo možné získat jinak. Výzvy vč. odpovědí sloužily toliko jako podklad pro úvahu, zda má být vůbec s žalobcem zahájeno řízení o přestupku. Proces vydání výzev a hodnocení odpovědí stojí v podstatě vně předmětného řízení o přestupku. Po zahájení přestupkového řízení byly provedeny výslechy svědků, na základě nichž bylo spolehlivě zjištěno, že se žalobce přestupku dopustil. Žalovaný odmítá i námitku žalobce stran neúplnosti spisového materiálu, přičemž odkazuje na odůvodnění rozhodnutí správce daně, které považuje za adekvátní. Žalobce přitom ani netvrdí, že by obsah telefonických hovorů hrál nějakou zásadní roli v posouzení dané věc nebo že by ve správním spisu chyběly nějaké písemnosti, z nichž by správce daně potažmo žalovaný při svém rozhodování vycházel. Stran namítané podjatosti odkazuje žalovaný na odůvodnění jednotlivých rozhodnutí, jimiž byly tyto námitky vypořádány. Žalobce dovozuje podjatost úředních osob na základě jím tvrzené nezákonnosti výzev ve spojení s medializací dané kauzy a pracovním či služebním zařazením úředních osob ve struktuře orgánů Finanční správy, čímž argumentace žalobce směřuje k tzv. systémové podjatosti, neboť dle žalobce neexistuje v rámci Finanční správy nepodjatá úřední osoba. Žalovaný dále poukazuje na zneužívání institutu systémové podjatosti, jakož i na ustanovení § 14 odst. 2 správního řádu, účinného od 1. 11. 2018. Závěrem žalovaný s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu dodává, že institut vyloučení úřední osoby z projednávání a rozhodování věci není prostředkem ochrany, který by sloužil k nápravě vadných (nezákonných) postupů či rozhodnutí správního orgánu. IV. Skutková zjištění 6. Z obsahu správních spisů krajský soud zjistil, že dne