5 Afs 16/2003 — Nejvyšší správní soud

65 Ad 5/2019- 64 - text  9 65 Ad 5/2019 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobce: MUDr. Z. M. bytem X zastoupen advokátem prof. JUDr. Ivo Telcem, CSc. sídlem Solniční 14, Brno proti žalované: Česká lékařská komora sídlem Lužická 419/14, Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 6. 2019, č. j. 17/55-001/1030 takto: I. Rozhodnutí čestné rady České lékařské komory ze dne 14. 6. 2019, č. j. 17/55-001/1030 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13 200 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám prof. JUDr. Iva Telce, CSc., sídlem Solniční 14, Brno. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V záhlaví označeným rozhodnutím čestná rada České lékařské komory (dále jen „čestná rada ČLK“), uznala žalobce vinným ze spáchání disciplinárního provinění proti povinnostem člena České lékařské komory (dále jen „ČLK“), stanoveným v § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., České národní rady o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře (dále jen „zákon o ČLK“) a podle § 7 odst. 2 písm. a) Stavovského předpisu č. 1 ČLK – Organizačního řádu ČLK, jehož se měl žalobce dopustit tím, že dne 15. 11. 2016 odeslal pacientku A. N., nar. ..., k odbornému vyšetření s poukazem na vyšetření/ošetření, který nebyl věcně správně vyplněn a neobsahoval důležité údaje ohledně aktuálně zjištěného zdravotního stavu (dále také byl sémanticky a fakticky nesrozumitelný, chyběla skutečná pracovní diagnóza) a naopak obsahoval údaje, které nevyplývají z obsahu zdravotnické dokumentace (zejména febrilní křeče a krátkodobé poruchy vědomí), a dále také obsahoval nepravdivý údaj o tom, že očkování provedl otec – lékař, přičemž k opravám faktických nesprávností ve zdravotnické dokumentaci došlo až zhruba po dvou letech, tedy nikoli bez zbytečného odkladu, čímž se dopustil porušení § 53 odst. 2 písm. d) a § 54 odst. 2 a 4 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen „zákon o zdravotních službách“, a přílohy č. 1 odst. 2 vyhlášky č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci. Od uložení disciplinárního opatření čestná rada ČLK upustila s odůvodněním, že se jedná o méně závažné disciplinární provinění a samotné disciplinární řízení splnilo svůj účel i bez uložení disciplinárního opatření. II. Žaloba a vyjádření žalovaného 2. Žalobou odeslanou soudu dne 26. 9. 2019 se žalobce domáhal zrušení uvedeného rozhodnutí. Uvedl, že již samotné uznání viny disciplinárním proviněním je způsobilé přivodit následek na jeho činnost a postavení jakožto lékaře. Žalobní body soud shrnuje takto: a) Čestná rada ČLK rozhodla v nesprávném obsazení, neboť se rozhodování účastnilo jen 8 jejích členů, ačkoli dle § 18 odst. 2 zákona o ČLK jich má Čestná rada ČLK 9; b) rozhodnutí obsahuje nesprávné poučení o opravném prostředku; c) atrahováním věci k rozhodnutí v prvním stupni Čestnou radou ČLK bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces, neboť byl zbaven možnosti odvolání. Čestná rada se měla atrakce zdržet, obzvláště označila-li jednání žalobce v napadeném rozhodnutí za formální pochybení; d) Čestná rada ČLK nezohlednila obsah žalobcova podání ze dne 6. 6. 2019, zejména skutečnost, že poukaz na vyšetření/ošetření ze dne 15. 11. 2017 obsahoval též přílohu, kde jsou bližší údaje, a dále skutečnost, že žalobce provedl zákonem předvídaný opravný zápis, přičemž odklad, s jakým zápis učinil, byl přiměřený náročnosti a nestandardnosti případu; e) chybí společenská škodlivost provedení opravného zápisu, provedl-li jej žalobce s odkladem ospravedlnitelným kontextem celkové stresové situace (otec nezletilé učinil 26 podání, v nichž si stěžoval na žalobce a další osoby); g) zdravotnická dokumentace včetně opravných záznamů souvisí s plněním soukromoprávního závazku péče o zdraví (§ 2647 a násl. občanského zákoníku), tudíž má být na eventuální vadné závazkové plnění nahlíženo občanskoprávní cestou; h) z hlediska správního trestání ve spojení se zdravotnickou dokumentací postupovala Čestná rada ČLK excesivně, neboť jednání žalobce není ani přestupkem podle zákona o zdravotních službách. 3. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. Předně namítla nedostatek své pasivní legitimace z důvodu, že právní subjektivita náleží toliko ČLK jako takové, nikoli jejím orgánům. K žalobním bodům uvedla, že dle § 2 odst. 4 Jednacího řádu ČLK, vydaného na základě zmocnění v § 15 odst. 2 písm. a) zákona o ČLK je orgán ČLK usnášeníschopný, je-li přítomna nadpoloviční většina jeho členů, a jeho rozhodnutí je platné, hlasovala-li pro něj nadpoloviční většina jeho členů, přičemž obě podmínky byly splněny. Poučení o opravném prostředku bylo souladné se zákonem, což vyplývá i z usnesení soudu ze dne 9. 10. 2019. Atrahování věci k rozhodování Čestnou radou v prvním stupni nelze považovat za nezákonné, neboť je zakotveno v Disciplinárním řádu ČLK, jehož existenci předpokládá zákon. Ve zbytku žalovaná odkázala na obsah napadeného rozhodnutí. 4. Žalobce v replice uvedl, že žalovaná je označena v žalobě správně, neboť žalovaným je dle s. ř. s. správní orgán, nikoli zájmová veřejnoprávní korporace jako taková. Naopak namítl, že vyjádření k žalobě bylo podepsáno „za právní kancelář ČLK“, a tudíž není zřejmé, zda se jedná o podání učiněné osobou oprávněnou jednat za správní orgán. Dále namítl rozpor mezi nahrávkou jednání ve věci a jeho písemným přepisem, který nezahrnuje zejména ústní podání lékařského zástupce žalobce prof. MUDr. T. III. Posouzení věci krajským soudem 5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl soud bez nařízení jednání. 6. Krajský soud se předně zabýval otázkou pasivní legitimace žalované. Vycházel přitom z § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle něhož soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech v oblasti veřejné správy (dále jen "správní orgán"). Citované ustanovení tedy výslovně označuje za správní orgán pouze „orgán moci výkonné“ a „orgán územního samosprávného celku“ (což ČLK není), a následně pod legislativní zkratku „správní orgán“ řadí mj. „právnickou osobu, pokud jí bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech v oblasti veřejné správy“, tj. právnickou osobu jako takovou, nikoli orgán této právnické osoby. To je právě případ profesních komor, tedy i ČLK (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2005, č. j. 1 As 21/2004-38). Disciplinární pravomoc svěřuje sice zákon o ČLK konkrétním orgánům ČLK, a to čestným radám okresních sdružení ČLK a Čestné radě ČLK, to však neznamená, že tím zákon utváří automaticky samostatný správní orgán. Určuje-li zákon o ČLK, který orgán v rámci subjektu veřejné správy, jímž je ČLK jako taková, plní určitou pravomoc, jedná se toliko o úpravu funkční příslušnosti. Správní soudy tudíž za správní orgán pasivně legitimovaný v řízeních o žalobách proti rozhodnutím orgánů ČLK považují ČLK jako takovou (srov. Kühn, Z., Kocourek, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 36). 7. Z výše uvedeného plyne, že žalobce označil žalovaného nesprávně. To však není důvodem pro zamítnutí žaloby. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu náleží postavení žalovaného dle § 69 s. ř. s. správnímu orgánu, jenž vydal žalobou napadené rozhodnutí. Žalovaný tak není určen tvrzením žalobce, nýbrž kogentně přímo zákonem (usnesení RS NSS 5 Afs 16/2003-56, srov. též usnesení NSS Nad 45/2014-47) a je povinností soudu, aby bez ohledu na to, koho žalobce označil jako žalovaného, jednal v řízení jako s žalovaným s tím, komu toto postavení skutečně náleží. Krajský soud proto za žalovanou v záhlaví rozsudku označil v souladu s § 69 s. ř. s. ČLK. Písemné vyjádření k žalobě učinila za ČLK osoba pověřená k jednání před soudem prezidentem ČLK, tj. v souladu s § 33 odst. 4 s. ř. s. 8. Dále krajský soud ve vztahu k žalobnímu bodu b) zdůrazňuje, že úkolem správního soudnictví je poskytovat ochranu veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob zasaženým jednáním veřejné správy. Žaloba byla žalobcem podána včas, a proto se soud nezabýval obsahem poučení o opravném prostředku, jehož se žalobci v napadeném rozhodnutí dostalo, neboť obsah tohoto poučení neměl na využití práva žalobce podat žalobu ve správním soudnictví žádný vliv. 9. Z obsahu správního spisu zjistil soud násled