1 As 90/2011 — Nejvyšší správní soud

19 A 9/2023- 25 - text  7 19 A 9/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: T. A. státní příslušnost Marocké království t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, 331 65 Tis u Blatna, Balková 1 proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje sídlem 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava, 30. dubna 1682/24 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 3. 2023 č. j. KRPT-214697-58/ČJ-2022-070022, o zajištění takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž byla podle § 124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 326/1999 Sb.), prodloužena doba zajištění za účelem správního vyhoštění, stanovená rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odborem cizinecké policie, oddělením pobytové kontroly, pátrání a eskort, ze dne 7. 9. 2022 pod č. j. KRPT-214697-17/ČJ-2022-070022 o 40 dnů. Žalobce namítal, že délka trvání zajištění byla stanovena nepřiměřeně bez řádného odůvodnění. V rozhodnutí absentují dostatečně odůvodněné a podložené úvahy vedoucí žalovaného k závěru, že nebude s příslušným orgánem veřejné moci spolupracovat, nesplní podmínky zvláštního opatření a zmaří správní rozhodnutí o vyhoštění. Za celou dobu svého zajištění neobdržel náhradní cestovní doklad. Z napadeného rozhodnutí nevyplývá zřetelně, na základě čeho se žalovaný domnívá, že k vystavení náhradního cestovního dokladu a následné realizaci jeho vyhoštění dojde během lhůty prodlouženého zajištění. Není jasné, jaké konkrétní úvahy dovedly žalovaného k závěru, že vyhoštění bude možné realizovat právě ve lhůtě 40 dnů. Zdůvodnění doby prodloužení zajištění je neurčité. Tato doba se váže především na spolupráci s marockým velvyslanectvím, to však nedává žádnou časovou vyhlídku, kdy a zda vůbec by mohlo dojít k ověření jeho totožnosti. Má za to, že dosavadní postup v řízení spíše svědčí o nemožnosti uskutečnit vyhoštění. Neschopnost příslušného státu zajistit vydání náhradního cestovního dokladu má relevanci pro hodnocení reálného předpokladu uskutečnitelnosti vyhoštění. Žalovaný v napadeném rozhodnutí připouští, že Velvyslanectví Maroka spolupracuje laxně a veškeré úkony směřující k ověření totožnosti a vydání náhradního cestovního dokladu se neúměrně protahují. Žalovaný kromě jiného cituje ze sdělení Ředitelství služby cizinecké policie, že tomuto ředitelství je známo, že Velvyslanectví Marockého království spolupracuje a ověřuje totožnost, a proto nelze předjímat neověření totožnosti cizince. Toto odůvodnění považuje žalobce ve formě prostého tvrzení, že „je něco známo z úřední činnosti“ za zcela nedostačující a navíc odporující statistikám týkajících se ověřování totožnosti státních příslušníků Maroka. Rozhodnutí žalovaného je tak nepřezkoumatelné. Žalobce dále namítal, že namísto jeho zajištění měl žalovaný zejména s ohledem na aktuální délku trvání zajištění, použít některé z tzv. zvláštních opatření za účelem vycestování cizince z území podle § 123b odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. Jako důvod nemožnosti uložení zvláštních opatření žalovaný opakovaně uváděl pouze domněnku, že bude mařit správní vyhoštění, protože se na území České republiky pohyboval bez příslušných dokladů a že nebude respektovat orgány České republiky. Podle napadeného rozhodnutí důvodem k jeho zajištění je fakticky pouze již to, že se nacházel na území České republiky nelegálně. Nepáchal žádnou trestnou činnost ani žádnou jinou protiprávní činnost. Žalovaný nemá dostatečně prokázáno, že by v případě uložené povinnosti v rozhodnutí o správním vyhoštění toto nerespektoval. Žalobce dále poukázal na tu skutečnost, že trpí závažnými psychickými problémy a v důsledku zajištění u něho propukají sebevražedné sklony. V minulosti se kvůli psychické frustraci a trýzni zajištění opakovaně pokusil o sebevraždu. Konkrétně 12. 12. 2022 a 30. 1. 2023 v Zařízení pro zajištění cizinců ve Vyšních Lhotách a 15. 2. 2023 v Zařízení pro zajištění cizinců v Balkové, pročež byl dvakrát hospitalizován v Nemocnici ve Frýdku – Místku a jednou v Plzni. Obdržel v pořadí již čtvrté rozhodnutí o prodloužení zajištění, což má velice negativní dopad na jeho psychiku. Celou situaci ještě umocňuje skutečnost, že během zajištění mu zemřela matka. Všechny tyto faktory v kombinaci se stístěnými prostory zařízení a omezenou možností pohybu jej přivádějí k myšlenkám vzít si život. Dle žalobce žalovaný prodloužení doby zajištění zdůvodnil šablonovitě a vůbec z něj není patrné, zda žalovaný zohlednil jeho konkrétní situaci. 2. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Citoval skutková zjištění a závěry napadeného rozhodnutí. 3. O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 172 odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, bez jednání, neboť žalobce ve lhůtě do 5 dnů od podání žaloby nenavrhl konání ústního jednání. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 4. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 1. 3. 2023 č. j. KRPT-214697-58/ČJ-2022-070022 žalovaný podle § 124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., prodloužil dobu zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění stanovenou rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, ze dne 7. 9. 2022 pod č. j. KRPT-214697-17/ČJ-2022-070022, o 40 dnů. Co se týká skutkových zjištění, z nichž žalovaný vycházel, a jak jsou tato uvedena v napadeném rozhodnutí, soud na ně v podrobnostech odkazuje, neboť zcela korespondují s obsahem spisu a jsou správná. 5. Ze správního spisu se podává, že v rozhodnutí ze dne 7. 9. 2022 č. j. KRPT-214697-17/ČJ-2022-070022, jímž žalovaný rozhodl podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění a dobu zajištění podle § 124 odst. 3 téhož zákona stanovil na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody, žalovaný vycházel ze zjištění, že dne 7. 9. 2022 v katastru území obce Lanžhot v prostoru bývalého hraničního přechodu se Slovenskem, byl mezi cizinci kontrolován také žalobce. Byl vyzván k předložení cestovního dokladu a prokázání oprávněnosti vstupu na území České republiky. Totožnost žalobce byla zjištěna až po sepsání čestného prohlášení za přítomnosti tlumočníka. Žalobce k pobytové kontrole nepředložil žádný cestování doklad, ani povolení k pobytu. Vzhledem k podezření, že cizinec na území České republiky vstoupil nebo pobývá neoprávněně bez platného cestovního dokladu a bez platného oprávnění k pobytu, byl dne 7. 9. 2022 v 10.00 hodin zajištěn podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR. Dne 7. 9. 2022 bylo žalobci vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 3, 4 zákona č. 326/1999 Sb., ve kterém mu bylo uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce 1 roku. Rozhodnutí ze dne 7. 9. 2022 č. j. KRPT-214697-20/ČJ-2022-070022 nabylo právní moci dne 24. 9. 2022. V průběhu správního řízení byl s žalobcem sepsán protokol. Při výslechu žalobce kromě jiného uvedl, že Maroko opustil z ekonomických důvodů. Proto chtěl odejít do Španělska, kde má kamarády, aby tam pracoval na poli. V listopadu 2021 si zakoupil letenku a odletěl do Turecka. Tam bydlel na ubytovně 25 dnů. Následně přeplaval hraniční řeku do Řecka. Ze Soluně šel pěšky na hranice s Albánií. Tam zůstal 3 dny. Poté pokračoval do Černé Hory. Odtud se dostal až na hranice se Srbskem. Tam ve městě Tutim pracoval 4 měsíce v továrně, aby si vydělal peníze na další cestu a mohl je také poslat rodině. Po 4 měsících odešel do města Sobotika, které se nachází na hranici s Maďarskem. Čtyři dny pak šel pěšky, než se dostal na parkoviště, kde byly odstavené nákladní vozy. Tam si vlezl pod podvozek a vystoupil až v České republice. Myslel si, že nákladní vozidlo jede do Rakouska. Odtud by se dostal do Švýcarska, ze Švýcarska do Francie a z Francie do Španělska. Nemá žádný doklad. Je si vědom skutečnosti, že pro pobyt na území České republiky potřebuje platné vízum a cestovní doklad. Je si plně vědom skutečnosti, že je zde neoprávněně. V České republice nebo v Evropské unii nemá žádné příbuzné, ani osobu, kvůli které by případné ukončení jeho pobytu na území bylo z hlediska zásahu do soukromého nebo rodinného života nepřiměřené. V České republice nemá žádné vazby, ať již ekonomické, kulturní, společenské apod. Na dotaz, zda má dostatek finančních prostředků k vycestování, odpověděl, že má u sebe 10 Euro. Peníze by mu mohl poslat kamarád. Není mu známa žádná překážka nebo důvod, který by mu znemožňoval návrat do domovské země. Rovněž mu t