8 Afs 75/2005 — Nejvyšší správní soud

22 A 22/2022- 72 - text  11 22 A 22/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D. a JUDr. Miroslavy Honusové ve věci žalobce: Ing. R. D., Ph.D. zastoupený advokátkou Mgr. Karolínou Babákovou sídlem Bucharova 1314/8, 158 00 Praha 13 proti žalovanému: Ministr spravedlnosti ČR sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 o žalobě na přezkum rozhodnutí Ministryně spravedlnosti ze dne 25. 11. 2021 MSP-562021-ODKA-ROZ/7, ve věci pozastavení práva vykonávat činnost znalce takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo změněno rozhodnutí předsedy Krajského soudu v Ostravě (dále „správní orgán I. stupně“) ze dne 8. 4. 2020 č. j. Spr 2353/2019 tak, aby výrok odpovídal novelizované právní úpravě podle ust. § 13 odst. 2 písm. a) zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „zákon č. 254/2019 Sb.“) s tím, že odvolání žalobce bylo výrokem III. napadeného rozhodnutí meritorně zamítnuto. Správní orgán I. stupně rozhodl o pozastavení výkonu činnosti znalce podle ust. § 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „zákon č. 36/1967 Sb.“). 2. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť se správní orgán I. stupně ani žalovaný nevypořádali s jeho námitkami a též všemi rozhodnými skutečnostmi způsobem odpovídajícím míře jejich závažnosti. Správní orgány pak zneužily správní uvážení. 3. Při rozhodování měly správní orgány podle nové právní úpravy vyhodnotit jako první podmínku existenci trestního stíhání a jako druhou podmínku, že se jedná o odůvodněný případ, kde je třeba zohlednit, zda se jedná o trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem znalecké činnosti nebo o trestný čin ohrožující důvěru v řádný výkon znalecké činnosti. Správní orgány mají podle žalobce posuzovat, do jaké míry mohou samotný skutek, v usnesení o zahájení trestního stíhání tvrzené okolnosti a právní kvalifikace porušit chráněný zájem. Je proto třeba, aby správní orgán jednoznačně a přezkoumatelně vyložil své správní uvážení s ohledem na to, že užívá neurčité právní pojmy. Správní orgány obou stupňů pak zcela rezignovaly na test proporcionality. 4. V řízení byla porušena zásada dvojinstančnosti. Rozhodující ministryně spravedlnosti měla rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušit a vrátit věc žalovanému (ministerstvu spravedlnosti). 5. Poté, co byl žalobce dne 28. 2. 2020 vyrozuměn o shromáždění podkladů pro vydání rozhodnutí, se ve věci ještě vyjádřil vedlejší účastník (společnost Value Consulting a. s.), který doplnil spis o nové podklady. S těmito žalobce nebyl seznámen, a přesto správní orgán I. stupně přistoupil k vydání rozhodnutí. Tím bylo porušeno ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen „správní řád“). 6. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně nesplňuje požadavky ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu. Nejsou v něm uvedeny podklady pro vydání rozhodnutí, úvahy, kterými se správní orgán I. stupně řídil, ani to, jak se vypořádal s námitkami žalobce. Jediná uváděná podmínka spočívající v existenci trestního stíhání je pro pozastavení výkonu znalecké činnosti nutná, nikoliv sama dostatečná. Ze závěrů rozhodnutí správního orgánu I. stupně plyne, že každé trestní stíhání pro úmyslný trestný čin je důvodem k pozastavení znalecké činnosti. Odůvodnění je proto zcela obecné. 7. Ministr spravedlnosti pak měl přezkoumat nejen správnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně, ale též posoudit naplnění podmínek podle nové právní úpravy. Náznak takového posouzení sice je v odst. 62, 67 a 82 napadeného rozhodnutí, chybí však jakékoliv úvahy vedoucí k závěrům v těchto odstavcích uvedeným, což činí rozhodnutí nepřezkoumatelným. 8. K právním závěrům v napadeném rozhodnutí uvedeným žalobce namítl, že domnělá trestná činnost neohrožuje důvěru v řádný výkon znalecké činnosti. Správní orgány jsou totiž povinny případné pochybnosti o trestním stíhání promítnout do svého rozhodování v rámci správního uvážení. Konstatování v napadeném rozhodnutí, že podle § 57 odst. 1 písm. c) správního řádu nepřísluší správním orgánům zkoumat otázky trestného činu, podle žalobce nepostačuje. K tomu žalobce odkázal na odst. 40 rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 15 8. 2019 č. j. 3 As 277/2017-49. V podání ze dne 3. 3. 2020 žalobce navrhl doplnit dokazování o dva znalecké posudky, jimiž se však správní orgány nezabývaly. Taktéž není podle žalobce nikde definováno, co se rozumí řádným výkonem znalecké činnosti, a proto není jasné, jak má být výkon znalecké činnosti ohrožen. Jednání kladená žalobci za vinu nejsou složitá, ani v rozporu se zákonem. Jednalo se o jednoduchý dohledatelný bankovní převod, také smlouva o zápůjčce je jednoduchý reálný kontrakt a pro vznik právního vztahu je proto nerozhodné, kdy byla sepsána v písemné podobě, což platí obdobně o darovací smlouvě, jejíž dodatečné sepsání (po uzavření ústní smlouvy) není v rozporu se zákonem. 9. Správní orgány obou stupňů v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí rezignovaly na posouzení intenzity údajného ohrožení důvěry v řádný výkon znalecké činnosti. Přitom se v rámci této intenzity měly zabývat dosavadní minulostí znalce. Pro srovnání žalobce odkázal na případy jiných znalců a na případy soudců a státních zástupců projednávané před kárným senátem NSS. Konkrétně případ jiného znalce žalobce dále rozvedl v replice k vyjádření žalovaného. 10. Smyslem pozastavení znaleckého oprávnění je podle žalobce prevence škody. V posuzované věci přitom trestní stíhání nemá žádný vliv na zákonem stanovené povinnosti znalce. Pokud tedy ministryně konstatovala, že v případě pokračování ve znalecké činnosti žalobce hrozí vznik újmy, porušila tím presumpci neviny žalobce. K tomu žalobce odkázal na případ Karaman v. Německo. 11. Chybný závěr o tom, že domnělé jednání znalce ohrožuje důvěru ve znaleckou činnost, navíc není podpořen testem proporcionality, a to s ohledem na zásah do práv žalobce a také do práv společnosti Value Consulting a. s. v poměru k tvrzené potřebě ochrany veřejného zájmu. 12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že správní orgán I. stupně rozhodoval podle zákona č. 36/1967 Sb. (účinný do 31. 12. 2020) a o odvolání žalobce rozhodoval žalovaný již podle zákona č. 254/2019 Sb. Změna právní úpravy však nemůže být důvodem pro zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně v odvolacím řízení, s čímž se žalovaný vypořádal již v odst. 34 a násl. napadeného rozhodnutí. V důsledku změny právního předpisu došlo sice k rozšíření důvodů pro pozastavení výkonu oprávnění pro znaleckou činnost i o nedbalostní trestné činy, to se však netýká případu žalobce. Předmět řízení se tedy nezměnil. Z argumentace žalobce není zřejmé, proč by prvostupňové rozhodnutí mělo být zrušeno. 13. K námitce porušení práva podle § 36 odst. 3 správního řádu žalovaný uvedl, že z vyjádření vedlejšího účastníka nebyly zjištěny žádné nové relevantní skutečnosti, pro opakování výzvy k vyjádření se k podkladům pro rozhodnutí tak nebyl důvod. Nadto je žalobce statutárním ředitelem vedlejšího účastníka a ve správním řízení byl zastoupen stejným právním zástupcem. S obsahem vyjádření vedlejšího účastníka správního řízení tedy žalobce musel být seznámen. 14. Žalobci je podle usnesení o zahájení trestního stíhání kladeno za vinu, že se měl dopustit zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti (§ 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2019, ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku) a dále pokusu zločinu maření spravedlnosti (podle § 21 odst. 1, § 347a odst. 1, odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku). Správní orgán I. stupně postupoval v souladu s tehdy platnou právní úpravou, když žalobci pozastavil právo vykonávat znaleckou činnost, a to na základě jediné zákonné podmínky, tj. trestního stíhání pro úmyslný trestný čin, přičemž se zabýval důvodností a přiměřeností přijatého ochranného opatření. Po správních orgánech nelze požadovat, aby se zabývaly důvodností a kvalitou vzneseného obvinění. Ze stejného důvodu nemohou být relevantní ani k důkazu navrhované znalecké posudky. 15. Žalovaný posuzoval, zda v usnesení vymezený trestný čin byl spáchán v souvislosti s výkonem znalecké činnosti, a zda se jednalo o trestný čin, který ohrožuje důvěru v její řádný výkon. Závažnosti předmětné trestné činnosti se žalovaný věnoval v odst. 62 a 63 napadeného rozhodnutí. Trestná činnost, ze které je žalobce viněn, představuje zásadní zpochybnění kvalit žalobce jako znalce, jedná se o tři případy jednání ve vzájemné souvislosti v období pěti let. Institut znalce není primárně úpravou podnikatelské