2 As 10/2007 — Nejvyšší správní soud

60 A 21/2022- 118 - text  11 60 A 21/2022 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců JUDr. Markéty Fialové a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobce: M. R. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 1191/40a, 779 00 Olomouc za účasti: I. Mgr. K. Š. bytem X II. Ing. M. Š. bytem X III. město H. sídlem P. n. 1, X H. IV. D. R. bytem X V. C. a.s. sídlem Č. 2510/19, X P. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 1. 2022, č. j. KUOK 1294/2022, ve věci umístění a povolení stavby, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A. Vymezení věci a obsahu podání 1. Městský úřad H. rozhodnutím ze dne 17. 5. 2021, č. j. OSUZPD/28035/20-13 podle § 94p zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, povolil stavbu vodního díla H. IV D., vodovod a splašková kanalizace v ulici S. Š. na pozemcích parc. č. X, XA a XB (všechny pozemky včetně dále uvedených se nachází v k. ú. X, obec X). Žalobce je spolu s osobou zúčastněnou na řízení IV spoluvlastníkem pozemků parc. č. XC, XD, XE a st. XF, jehož součástí je rodinný dům, a jejich pozemky sousedí s pozemkem parc. XA. Vodovod a kanalizace byly umístěny pod pozemní komunikaci v ulici S. š., která je jedinou přístupovou cestou do lokality a také k pozemkům žalobce (vyobrazení lokality viz níže). 2. Žalobce proti společnému povolení brojil odvoláním, které napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl. Proto se žalobce obrátil na soud a domáhal se zrušení napadeného rozhodnutí. V žalobě zmínil, že záměr prochází částečně plochou přestavby P 115 vymezenou Územním plánem města H. (dále jen „ÚP H.“), přičemž v této části je ÚP H. nezákonný. Žalobce se v minulosti domáhal zrušení této části ÚP H. 3. Žalobce předně namítal vady procesní. Jednak žalovanému vytkl, že v průběhu odvolacího řízení do spisu doplnil nové podklady (závazná stanoviska vydaná nadřízenými orgány dotčených orgánů), o čemž nebyl žalobce vyrozuměn podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Dále se podle žalobce správní orgány nevypořádaly s navrženými důkazy, a to s videozáznamem couvajícího popelářského vozu, který byl přílohou odvolání, s fotografiemi a katastrálními mapy, které tvořily přílohu námitek ze dne 2. 9. 2020 a také přílohu odvolání, a konečně s výkresem nazvaným Podrobná situace vodovodu zmíněným v námitkách ze dne 2. 9. 2020 a v odvolání. Ve věci nebyl podle žalobce zjištěn reálný skutkový stav, protože stavební úřad neprovedl místní šetření, při němž by si učinil spolehlivější úsudek o tom, zda lze záměr umístit mimo pozemní komunikaci S. š. Žalovaný se podle žalobce nedostatečně vypořádal s námitkami žalobce a stavební úřad na některé námitky žalobce (viz níže) vůbec nereagoval. Podle žalobce se krajský úřad v roli nadřízeného dotčeného orgánu územního plánování v potvrzujícím stanovisku nedostatečně zabýval námitkami rozporu záměru s ÚP H. Vůbec se nezabýval námitkou nutnosti vybudovat volný pás o šíři 1,5 m v zastavitelné ploše P 115. Uvedl jen, že se jedná o plochu zastavěnou a že vedení vodovodu a kanalizace není možné mimo pozemní komunikaci na ulici S. š. To je ale názor nesprávný. Příliš obecně a povrchně se vypořádal se souladem předmětného záměru s § 19 odst. 1 písm. b), d) a i) stavebního zákona. 4. Věcně žalobce namítal, že stavby vodovodu a kanalizace měly být umístěny mimo pozemní komunikaci na ulici S. š., resp. na jejím okraji, nikoliv uprostřed této komunikace. Tuto povinnost stanoví body 2.1.2 a 2.1.3 ÚP H., které navíc preferují vedení sítí technické infrastruktury v plochách veřejných prostranství. Navíc stanoví povinnost zachovat volný pás pro vedení technické infrastruktury o šíři nejméně 1,5 m v zastavitelných plochách, kterou je také plocha P 115. Předně proto mělo být připraveno dostatečně široké veřejné prostranství a teprve poté mělo dojít k umístění vodovodu a kanalizace. Žalobce poukazuje na to, že veřejné prostranství v dané lokalitě nedosahuje minimální šířky 8 m podle 22 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů, a normy ČSN 73 6110. Tento požadavek lze rovněž dovodit z § 20 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Dosavadní vodovod je přitom umístěn při okraji komunikace. Tvrzení žalovaného, že lokalita S. š. neumožňuje vedení vodovodu a kanalizace mimo pozemní komunikaci, resp. na jejím okraji, je podle žalobce nepravdivé. Umístění vodovodu a kanalizace uprostřed pozemní komunikace je nadto rozporné s ČSN 73 6005 Prostorové uspořádání vedení technického vybavení, k jejímuž dodržení byl stavebník zavázán výrokem rozhodnutí stavebního úřadu, technickými zprávami a také § 6 odst. 6 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů. Názor žalovaného, že se předmětná norma neužije, je nesprávný. Proto se žalovaný měl námitkou žalobce vznesenou v průběhu řízení věcně zabývat. Z předmětné normy vyplývá požadavek, aby sítě technického vybavení byly navrženy tak, aby narušení dopravního prostoru na komunikacích bylo minimální s ohledem na zřizování, opravu a údržbu sítí. Svou polohou nesmí zhoršovat podmínky bezpečnosti a plynulosti provozu. Nebudou-li vodovod a kanalizace umístěny mimo prostor komunikace, bude to v případě budoucích zásahů do nich vyžadovat větší náklady na uvedení komunikace do původního stavu, dojde k rozsáhlejšímu omezení vlastníků pozemků a staveb v lokalitě s ohledem na přístup k jejich pozemkům, dopravní situaci a prašnost. Omezí se významné narušení bezpečnosti provozu a průjezdu vozidel IZS a vozidel pro svoz odpadu. Vedení technické infrastruktury sice umožňuje § 36 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ale jen když to vyžaduje veřejný zájem, resp. když jiné řešení není možné, a to jen způsobem co nejméně zasahujícím do práv vlastníků sousedních pozemků. V tomto případě však je možné vést vodovod a kanalizaci přinejmenším po okraji pozemní komunikace S. š. 5. Dále žalobce poukázal na to, že vodovod a kanalizace nebudou umístěny v bezpečné vzdálenosti od sloupů veřejného osvětlení, sloupů nízkého napětí a rozvodných skříní nízkého napětí. Podle žalobce pozemky v lokalitě S. š. nejsou napojeny na kapacitně vyhovující pozemní komunikaci ve smyslu § 20 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb., a to z důvodu nedostatečné šíře pozemní komunikace, nedostatečného veřejného prostranství, absence výhyben a obratiště, absence zákazu stání, nedostatečného odvodnění pozemní komunikace, neprůjezdností křižovatky ulic S. š. a Z. Proto mělo být provedeno komplexní řešení situace. Mělo by dojít k přeparcelaci pozemků a vedle vodovodu a kanalizace mělo dojít k vybudování nové pozemní komunikace a dešťové kanalizace. 6. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout a zopakoval svou argumentaci uvedenou v napadeném rozhodnutí. Podle žalovaného ÚP H. v plochách, ve kterých byl záměr umístěn, počítá s umístěním dopravní a technické infrastruktury, kterými jsou nepochybně vodovod a kanalizace. Stejně tak dotčené plochy připouští užití pozemků jako veřejných prostranství, proto v ÚP H. nebylo nutné tyto plochy v dané lokalitě zvláště vymezovat. Ustanovení § 22 vyhlášky č. 501/2006 Sb. se na věc neaplikuje. V dané lokalitě nebylo možné umístit vodovod a kanalizaci mimo hlavní dopravní prostor. Tyto stavby nijak nesnižují kvalitu prostředí a pohodu bydlení, jelikož jsou umístěny pod zemí. Podle § 36 odst. 1 a 4 zákona o pozemních komunikacích může místní komunikace křížit inženýrské sítě tak, aby byly co nejméně zatíženy zájmy zúčastněných osob. V zastavěných územích obce smí vést vedení i v pozemku pod pozemní komunikací, není-li možné jiné technické řešení. Norma ČSN 736005 není obecně závazná a žádný právní předpis nestanovil, aby byla v této věci předmětná norma dodržena. Technický stav pozemní komunikace na ulici S. š. nebyl předmětem řízení, stejně tak dešťová kanalizace. 7. Osoba zúčastněná na řízení IV vyslovila žalobě plnou podporu. Osoba zúčastněná na řízení III se ztotožnila s vyjádřením žalovaného a navrhla žalobu zamítnout. B. Posouzení věci krajským soudem 8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud rozhodl bez jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s. 9. Před vypořádáním jednotlivých námitek krajský soud uvádí, že žalobce u zdejšího soudu podal návrh na zrušení části ÚP H. v rozsahu plochy P 115, která byla i v této věci užita jako podklad. Žalobcův návrh byl ale v části plochy P 115 na pozemku parc. č. XA zamítnut. Zbylých pozemků, na nichž byly um