2 Azs 178/2022 — Nejvyšší správní soud

62 Az 13/2023- 56 - text  13 62 Az 13/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Hluštíkem, Ph.D. ve věci žalobců: a) A. B. státní příslušnost Ukrajina b) S. B. státní příslušnost Ukrajina c) nezl. Z.B. státní příslušnost Ukrajina d) nezl. H. B. státní příslušnost Ukrajina všichni bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 2. 2023, č. j. OAM-23804-8/ZR-2022, ze dne 17. 2. 2023, č. j. OAM-23812-8/ZR-2022, ze dne 17. 2. 2023, č. j. OAM-23815-8/ZR-2022 a ze dne 17. 2. 2023, č. j. OAM-23816-8/ZR-2022, ve věci odnětí oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 17. 2. 2023, č. j. OAM-23804-8/ZR-2022, ze dne 17. 2. 2023, č. j. OAM-23812-8/ZR-2022, ze dne 17. 2. 2023, č. j. OAM-23815-8/ZR-2022 a ze dne 17. 2. 2023, č. j. OAM-23816-8/ZR-2022 se zrušují a věci se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům a) – d) na náhradě nákladů řízení částku 156 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Specifikace věci 1. Výše označenými rozhodnutími žalovaný odňal žalobcům oprávnění k pobytu na území České republiky za účelem dočasné ochrany podle § 5 odst. 7 zákona č. 65/2002 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění účinném ke dni jeho rozhodování, (dále pro zjednodušení jen „zákon č. 65/2022 Sb.“), a to s odkazem na § 10 odst. 2 a § 9 odst. 2 písm. b) zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 221/2003 Sb.“). 2. Žalovaný tak učinil s odůvodněním, že žalobci jako žadatelé o poskytnutí dočasné ochrany uvedli nepravdivé údaje; konkrétně zamlčeli, že před podáním žádosti o udělení dočasné ochrany v České republice podali již takovou žádost na území Bulharska, kde měli dočasnou ochranu i získat. II. Relevantní skutková zjištění 3. Žalobcům byla na základě jejich žádosti podané v České republice udělena dne 18. 5. 2022 dle § 3 zákona č. 65/2022 Sb. dočasná ochrana, na jejímž základě v České republice žalobci pobývali až do současnosti. Dlužno z hlediska podstaty souzené věci dodat, že bodem III.3 tiskopisu žádosti o dočasnou ochranu odpověděli žalobci na otázku, zda žádala o dočasnou ochranu v jiném státě EU, negativně, a to formou zaškrtnutí políčka „ne“. 4. Žalovaný následně zahájil s žalobci správní řízení ve věci odnětí oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany, neboť dle zjištění jeho odboru azylové a migrační politiky žalobci před udělením dočasné ochrany v České republice požádali o udělení dočasné ochrany v jiném členském státě EU. 5. Ve správním spise je dále mj. založen výpis z databáze, jež má být podle žalovaného označena jako „platforma pro výměnu informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany mezi členskými státy (tzv. temporary protection platfom“ či „platforma TPD“) ze dne 28. 12. 2022, podle něhož byla dne 7. 4. 2022 registrována žádost o dočasnou ochranu žalobců v Bulharsku. 6. Ve spise figuruje též kopie cestovního dokladu žalobkyně. 7. Žalovaný ve věci rozhodl napadenými rozhodnutími dne 17. 2. 2023. Z odůvodnění napadených rozhodnutí se podává, že žalovaný prostřednictvím platformy TPD zjistil, že žalobci požádali o dočasnou ochranu již dne 7. 4. 2022 v Bulharsku, aniž by uvedenou skutečnost zmínili v tiskopise žádosti o dočasnou ochranu, kterou následně podali v České republice. Z uvedeného správní orgán dovodil, že žalobci v žádosti o dočasnou ochranu uvedli nepravdivé informace. Žalovaný je přesvědčen, že pokud by žalobci vyplnila tiskopis pravdivě, nikdy by dočasnou ochranu na území České republiky nezískali. Dle žalovaného by totiž žádost žalobců o dočasnou ochranu byla v případě, kdy by uvedli pravdivé informace, tj. že o udělení dočasné ochrany v jiném členském státě již požádali a byla jim udělena, vyhodnocena jako nepřijatelná dle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. Svým jednáním naplnili žalobci důvod pro odnětí dočasné ochrany předpokládaný v § 10 odst. 2 ve spojení s § 9 odst. 2 písm. b) zákona č. 221/2003 Sb. III. Obsah žaloby 8. Žalobci napadli rozhodnutí o odnětí oprávnění za účelem dočasné ochrany včasnou žalobou, v níž rozhodnutí žalovaného rozporuji v celém jeho rozsahu. 9. Uvedli, že na Ukrajině, jejíž jsou občany, žili ve městě Mariupol se svou rodinou. Po vypuknutí války se rodině podařilo opustit Mariupol dne 22. 3. 2022, přičemž následně žili v budově školky ve městě Černivci na západě Ukrajiny. Ředitelka školky nabídla rodině po prožitých událostech možnost vycestování na ozdravný pobyt do Bulharska v termínu 6. 4. 2022 – 25. 5. 2022 s tím, že rodina si uhradí cestu autobusem tam a zpět a ubytování v hotelu bude zdarma. Dne 7. 4. 2022 na hranici Bulharska byla rodina vyzvána k vystoupení z autobusu a registraci – ubytování v hotelu. Až po několika dnech žalobci s rodinou zjistila, že obdrželi dočasnou ochranu; v Bulharsku však zůstávat neplánovali. Při blížícím se odjezdu začala rodina zjišťovat potřebné kroky ke zrušení dočasné ochrany, nikdo jim však nebyl schopen sdělit relevantní informace. Při odjezdu z Bulharska jim však bylo sděleno, že dočasná ochrana zaniká při opuštění země. 10. Jelikož válka na Ukrajině sílila, nezvažovala rodina již návrat na Ukrajinu, ale odjeli do ČR, kde je kontaktoval jejich bývalý soused z Mariupolu – český státní občan. Po příjezdu do ČR s pomocí souseda vyřídili vše potřebné k legalizaci pobytu. Nechtěli uvést v žádném případě nepravdivé údaje při žádosti o dočasnou ochranu. Pro žalobce jako osoby neznalé práva byla dostatečná informace z Bulharska, že opuštěním Bulharska dočasná ochrana tam udělená zaniká. 11. Žalobci dále zdůraznili, že ustanovení zákona č. 65/2022 Sb. a zákona č. 221/2003 Sb. neodpovídají znění Směrnice Rady 2001/55/ES, ze dne 20. července 2001, o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále v textu jen „směrnice o dočasné ochraně“ či dle kontextu jen „směrnice“) a Prováděcího Rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. 3. 2022 (dále jen „rozhodnutí Rady EU ze dne 4. 3. 2022“). 12. Prováděcí rozhodnutí podle žalobců zavedlo okamžitou dočasnou ochranu pro všechny osoby uvedené v čl. 2 odst. 1 a 2 rozhodnutí. Podle Operačních pokynů k provádění citovaného rozhodnutí platí, že když se dotčená osoba přihlásí příslušným orgánům, aby využila práv spojených s dočasnou ochranou nebo odpovídající ochranou, musí pouze prokázat svou státní příslušnost, pobyt na Ukrajině nebo případnou rodinnou vazbu. Právo na dočasnou ochranu je okamžité; členský stát však může rozhodnout, že je třeba splnit určité požadavky, jako je registrační formulář a předložení důkazů. 13. Žalobci jsou tedy poživateli dočasné ochrany již na základě toho, že spadají do kategorie osob podle čl. 2 odst. 1 rozhodnutí Rady ze dne 4. 3. 2022. Směrnice přitom nezná jako důvod pro vyloučení nebo odebrání dočasné ochrany podání žádosti o dočasnou ochranu v jiném členském státě. Podstatný pro projednávanou věc je i čl. 11 Směrnice vyjadřující závazek zpětného přijetí osob, které na jeho území požívají dočasné ochrany. Tohoto závazku se totiž členské státy zřekly a výslovné použití čl. 11 Směrnice vyloučily. Znamená to, že sekundární pohyb a tím i získání dočasné ochrany v jiném členském státě je možné a nemůže být vyloučeno pouze na základě rozhodnutí jednoho členského státu v národní úpravě. Na uvedené reaguje také Komise v dokumentu Frequently asked questions received on the interpretation of the Temporary Protection Directive and Council Implementing Decision 2022/382. Podle žalobců, jak bohatě rozvinuli ve své žalobě, ostatní členské státy postupují v souladu se zněním a výkladem evropských předpisů a umožňují sekundární pohyb a získání dočasné ochrany i poté, co cizinec požádal anebo disponoval dočasnou ochranou již v jiném členském státě. Nadto česká právní úprava nezohledňuje individuální okolnosti případu žalobkyně. IV. Vyjádření žalovaného 14. Vyjádřením ze dne 28. 3. 2023 žalovaný navrhl žalobu zamítnout. 15. Poukázal na skutečnost, že teprve po udělení dočasné ochrany žalobcům prostřednictví databáze TPD zjistil, že žalobci již dne 7. 4. 2022 požádali o udělení dočasné ochrany v Bulharsku, kde jí i byla udělena. 16. Žalovaný zdůraznil, že žalobci sama připouští, že věděli, že v Bulharsku jim byla udělena dočasná ochrana a tedy do tiskopisu žádosti o udělení dočasné ochrany v ČR uvedli nepravdivé údaje. 17. Žalobci se podle žalovaného mýlí ve své argumentaci, neboť Směrnice nepředpokládá, že by osoba, které byl přiznán status osoby požívající dočasné ochrany, mohla tentýž status získat v jiném členském státě. Je sice pravdou, že se členské státy do