8 As 37/2011 — Nejvyšší správní soud

62 Az 14/2023- 31 - text  12 62 Az 14/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Hluštíkem, Ph.D. ve věci žalobkyně: M. S. státní příslušnost Ukrajina proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2023, č. j. OAM-975-9/ZR-2023, ve věci odnětí oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 24. 2. 2023, č. j. OAM-975-9/ZR-2023 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 77 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Specifikace věci 1. Výše označeným rozhodnutím žalovaný odňal žalobci oprávnění k pobytu na území České republiky za účelem dočasné ochrany podle § 5 odst. 7 zákona č. 65/2002 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění účinném ke dni jeho rozhodování, (dále pro zjednodušení jen „zákon č. 65/2022 Sb.“), a to s odkazem na § 10 odst. 2 a § 9 odst. 2 písm. b) zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 221/2003 Sb.“). 2. Žalovaný tak učinil s odůvodněním, že žalobce jako žadatel o poskytnutí dočasné ochrany uvedl nepravdivé údaje; konkrétně zamlčel, že před podáním žádosti o udělení dočasné ochrany v České republice podal již takovou žádost na území Bulharska, kde měl dočasnou ochranu i získat. Na důvodu pro odnětí podle žalovaného nezměnila nic ani skutečnost tvrzená žalobcem, že se dočasné ochrany v Bulharsku před odjezdem do České republiky vzdal. II. Relevantní skutková zjištění 3. Žalobci byla na základě jeho žádosti podané v České republice udělena dne 25. 5. 2022 dle § 3 zákona č. 65/2022 Sb. dočasná ochrana, na jejímž základě v České republice žalobce pobývá až do současnosti. Dlužno z hlediska podstaty souzené věci dodat, že bodem III.3 tiskopisu žádosti o dočasnou ochranu odpověděl žalobce na otázku, zda žádal o dočasnou ochranu v jiném státě EU, negativně, a to formou zaškrtnutí políčka „ne“. 4. Dne 17. 1. 2023 žalovaný zahájil s žalobcem správní řízení ve věci odnětí oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany, neboť dle zjištění jeho odboru azylové a migrační politiky žalobce před udělením dočasné ochrany v České republice požádal o udělení dočasné ochrany v jiném členském státě EU. 5. Ve správním spise je dále mj. založen výpis z databáze, jež má být podle žalovaného označena jako „platforma pro výměnu informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany mezi členskými státy (tzv. temporary protection platfom“ či „platforma TPD“) ze dne 17. 1. 2023, podle něhož byla dne 20. 4. 2022 registrována žádost o dočasnou ochranu žalobce v Bulharsku. 6. Ve spise figuruje též kopie cestovního dokladu žalobce. 7. Žalovaný ve věci rozhodl napadeným rozhodnutím dne 24. 2. 2023, které nabylo právní moci dne 16. 3. 2023. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že žalovaný prostřednictvím platformy TPD zjistil, že žalobce požádal o dočasnou ochranu, již dne 20. 4. 2022 v Bulharsku, aniž by uvedenou skutečnost zmínil v tiskopise žádosti o dočasnou ochranu, kterou následně podal v České republice. Z uvedeného správní orgán dovodil, že žalobce v žádosti o dočasnou ochranu uvedl nepravdivé informace. Žalovaný je přesvědčen, že pokud by žalobce vyplnil tiskopis pravdivě, nikdy by dočasnou ochranu na území České republiky nezískal. Dle žalovaného by totiž žádost žalobce o dočasnou ochranu byla v případě, kdy by uvedl pravdivé informace, tj. že o udělení dočasné ochrany v jiném členském státě již požádal a byla mu udělena, vyhodnocena jako nepřijatelná dle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. Svým jednáním naplnil žalobce důvod pro odnětí dočasné ochrany předpokládaný v § 10 odst. 2 ve spojení s § 9 odst. 2 písm. b) zákona č. 221/2003 Sb. III. Obsah žaloby 8. Žalobce napadl rozhodnutí o odnětí oprávnění za účelem dočasné ochrany včasnou žalobou, v níž rozhodnutí žalovaného rozporuje v celém jeho rozsahu. 9. Uvedl, že do Bulharska odjel s rodinou pouze z důvodu, že tam rodinnému známému vezl automobil, který tento nechal na Ukrajině. Měli přitom v úmyslu jet do České republiky. V Bulharsku se zdrželi měsíc; ubytovatel, kterému poskytli doklady, je zaregistroval jako žadatele o dočasnou ochranu, což ale odmítli, protože pokračovali v cestě do ČR. Žalobce má za to, že napadené rozhodnutí je výrazem přepjatého formalismu, když žalobce považoval řízení o udělení dočasné ochrany v Bulharsku (navíc zahájeného nikoliv z jeho podnětu) za neexistující, neboť předtím třetí osobou podanou žádost vzal zpět. Postihovat žalobce odnětím dočasné ochrany je za této situace nepoměrně přísné, když by dle žalobce jím nesdělená informace měla být takového významu, že při jejím uvedení by tato dočasná ochrana nebyla žalobci udělena, což však není posuzovaný případ. IV. Vyjádření žalovaného 10. Vyjádřením ze dne 6. 4. 2023 žalovaný navrhl žalobu zamítnout. 11. Poukázal na skutečnost, že teprve po udělení dočasné ochrany žalobci prostřednictví databáze TPD zjistil, že žalobce již dne 20. 4. 2022 požádal o udělení dočasné ochrany v Bulharsku, kde mu i byla udělena. 12. Žalovaný zdůraznil, že žalobcova žalobní tvrzení působí poněkud nevěrohodně, neboť žalobce poté, co se dne 25. 1. 2023 seznámil se spisovým materiálem, doložil dokumenty, které podle žalobce prokazovaly, že dočasnou ochranu v Bulharsku nemá. Podle žalovaného však dokumenty svědčí o opaku. Žalobce totiž předložil Potvrzení ministerstva vnitra Bulharské republiky ze dne 22. 5. 2022 o vrácení registračního průkazu cizince s udělenou dočasnou ochranou č. 825066328, udělenou dne 22. 4. 2022. Z uvedeného podle žalovaného jednoznačně vyplývá, že žalobce na území Bulharska o udělení dočasné ochrany požádal. Podle žalovaného odevzdání průkazu dočasné ochrany nemá zjevně za následek ztrátu oprávnění pobývat na území Bulharska. Žalobce tak připustil, že věděl, že mu byla v Bulharsku udělena dočasná ochrana, přesto do tiskopisu při podání žádosti v ČR uvedl nepravdivé informace. 13. Tvrzení žalobce, že nevěděl, že požádal o udělení dočasné ochrany v Rumunsku, má žalovaný za nevěrohodné a rozvíjí právní názor o tom, že dle dikce § 9 odst. 2 písm. b) zákona č. 221/2003 Sb. je nerozhodné, zda uvedení nepravdivých údajů žalobcem bylo úmyslné či nikoliv. 14. Pokud by disponoval informací o tom, že žalobci byla před podáním žádosti o dočasnou ochranu v České republice udělena dočasná ochrana v jiném členském státě, pak by žalovaný žádost žalobce ze dne 22. 9. 2022 vyhodnotil jako nepřijatelnou ve smyslu § 5 odst. 1 písm. d) zákon č. 65/2022 Sb. a tuto mu vrátil dle § 5 odst. 2 téhož zákona. V. Posouzení věci krajským soudem 15. Krajský soud přezkoumal napadená rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“). O žalobě rozhodl krajský soud bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. 16. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 17. Z hlediska procesního krajský soud předně uvádí, že dle závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2023, č. j. 10 As 290/2023-30, je namístě dočasnou ochranu zahrnout do pojmu věc mezinárodní ochrany, kterýžto výklad dopadá též na pravidla soudního řádu správního, která hovoří o věcech mezinárodní ochrany, tedy i na § 31 odst. 2 s. ř. s. (rozhodování specializovaného samosoudce) a § 56 odst. 3 s. ř. s. (přednostní rozhodování ve věcech mezinárodní ochrany). 18. K institutu dočasné ochrany úvodem soud též v obecné rovině (shodně s výše citovaným rozhodnutím kasačního soudu) konstatuje, že ji lze charakterizovat jako „flexibilní nástroj mezinárodní ochrany, který poskytuje útočiště na omezenou dobu osobám prchajícím před humanitární krizí“. 19. Po zkušenostech s poskytováním dočasného útočiště uprchlíkům ze zemí bývalé Jugoslávie se členské státy EU shodly na přijetí Směrnice Rady 2001/55/ES, ze dne 20. července 2001, o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími ,(dále v textu jen „směrnice o dočasné ochraně“ či dle kontextu jen „směrnice“), a provedly ji do svých právních řádů. Jde patrně o dosud jediný mezinárodní formalizovaný režim dočasné ochrany. Česká republika přijala zákon o dočasné ochraně č. 221/2003 Sb. k provedení směrnice o dočasné ochraně. 20. Rada EU rozhodnutím 2022/382 ze dne 4. 3. 2022 (dále jen „rozhodnutí Rady EU ze dne 4. 3. 2022“) podle článku 5 směrnice o dočasné ochraně stanovila, že na území EU nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob, které musely opustit Ukrajinu v důsledku ozbrojeného