9 Afs 303/2017 — Nejvyšší správní soud

22 Af 17/2023- 42 - text  9 22 Af 17/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobce: UNIMEX-INVEST s.r.o. sídlem Svojsíkova 2/1596, 708 00 Ostrava-Poruba proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě na přezkum rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2023 č. j. 15628/23/5200-11432-711413, ve věci zastavení řízení takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2023 č. j. 15628/23/5200-11432-711413, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 25. 11. 2022 č. j. 4424938/22/3203-50524-809559, jímž bylo podle ust. § 106 odst. 1 písm. e) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, v platném znění (dále jen „daňový řád“) zastaveno řízení o návrhu žalobce na obnovu řízení ukončeného pravomocným rozhodnutím Finančního úřadu Ostrava III ze dne 22. 4. 2009 č. j. 73/09/390912/805098 (dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob – dále jen „DPPO“- za rok 2006), ze dne 30. 5. 2010 č. j. 90106/10/390911/806486 (rozhodnutí o odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na DPPO za rok 2006) a ze dne 16. 6. 2010 č. j. 93052/10/390911/806486 (platební výměr na daňové penále na DPPO zdaňovací období roku 2006). 2. V žalobě žalobce namítl, že právní závěry žalovaného ohledně plynutí lhůt pro podání návrhu na obnovu řízení jsou nezákonné a nesprávné. Daňovými orgány jsou opomíjeny základní argumenty žalobce, kterými se snaží poukázat na nezákonnost procesu původního daňového řízení a nezákonná rozhodnutí, která byla vydána. Zejména jde o to, že na straně žalobce po velmi dlouhou dobu absentovala osoba statutárního orgánu, což byl stav, který nezavinil, ani nevyvolal samotný žalobce. 3. Bývalý jednatel žalobce Petr Nevlud byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 8. 2009 č. j. F 4767/200–78/ C 2376, jež nabylo právní moci dne 28. 5. 2010, vymazán z funkce jednatele z důvodu, že rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 24. 9. 2007 č. j. 1 T 158/2006–657 byl uznán vinným pro trestný čin vydírání. V trestní věci byla následně povolena obnova řízení a rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 13. 1. 2012 č. j. 1 T 158/2006–1004, který nabyl právní moci dne 21. 2. 2012, byl P. N. obžaloby zproštěn. Následně byl rejstříkovým soudem znovu zapsán jako jednatel, o čemž Krajský soud v Ostravě rozhodl usnesením ze dne 8. 11. 2012 č. j. C 23764/RD-24/KSOS, Fj 65018/2012 ovšem tak, že za den vzniku funkce uvedl den 21. 2. 2012, tj. den nabytí právní moci zprošťujícího trestního rozsudku. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání, o němž rozhodoval Vrchní soud v Olomouci, který usnesením ze dne 29. 1. 2013 rozhodnutí rejstříkového soudu zrušil. Následně Krajský soud v Ostravě rozhodl o tom, že P. N. byl jednatelem se dnem vzniku funkce 8. 1. 2001, což ale bylo zapsáno soudem dne 3. 5. 2013 s tím, že v historii zápisů u statutárního orgánu je uvedeno, že jeho funkce zanikla dne 25. 4. 2008, což bylo soudem zapsáno dne 28. 5. 2010. P. N. byl tedy znovu zapsán do obchodního rejstříku jako jednatel žalobce a jako takový byl evidován až do 15. 3. 2018, kdy došlo k jeho výmazu jako jednatele s datem zániku funkce ke dni 4. 3. 2016. Z výpisu obchodního rejstříku tak plyne, že žalobce má od 8. 1. 2001 do 4. 3. 2016 osobu jednatele, jímž měl být P. N. Takové údaje však nejsou správné a neodpovídají skutečnosti, ani právním předpisům. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 15. 12. 2020, jímž zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2018 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2014, uvedl: „případné pozdější zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku (v ůsledku mimořádného opravného prostředku či zásahu Ústavního soudu) má za následek (pouze) odpadnutí překážky, pro níž se (odsouzená) osoba nepovažuje za bezúhonnou ve smyslu živnostenského zákona, nevede však (samo o sobě) k obnovení zaniklé funkce. Jinak řečeno, překážka výkonu funkce založená pravomocným odsuzujícím rozsudkem odpadá (v důsledku pozdějšího zrušení takového rozsudku) s účinky ex nunc. Chce-li společnost, aby taková osoba byla i nadále jejím jednatelem, musí ji valná hromada do této funkce (opětovně) ustanovit (§ 125 odst. 1 písm. f) obchodního zákoníku). Opačný výklad zastávaný soudy obou stupňů vede ke značné právní nejistotě, když především rezignuje na ochranu zájmu společnosti, která z pravomocného odsuzujícího rozsudku vycházela a případně na něj reagovala volbou nového jednatele, na stabilitě jejích vnitřních poměrů.“ Žalobce opětovně zdůraznil, že tato situace se týkala P. N., který byl po zproštění obžaloby znovu zapsán v obchodním rejstříku od 3. 5. 2013 jako jediný jednatel žalobce, ačkoliv se mu funkce jednatele neobnovila. Jeho funkce jednatele zanikla definitivně ke dni 25. 4. 2008 a od tohoto dne se již nikdy neobnovila. Z uvedeného plyne závěr, že žalobce žádného jednatele neměl a že P. N. jednatelem nebyl a nemohl za daňový subjekt jednat. V tomto případě se neuplatní zásada materiální publicity zápisu v obchodním rejstříku a nebylo tedy možné spoléhat na skutečnosti v obchodním rejstříku zapsané. 4. Žalobce dále odkázal na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2018 č. j. 21 Cdo 2646/2016-367, který zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2015 č. j. 8 Co 444/2014-330, jež se týkalo žalobce. Nejvyšší soud uzavřel, že P. N. nesplňoval podmínky pro výkon funkce jednatele v době od 25. 4. 2008 do 21. 2. 2012 a že zde nebyl ani nikdo jiný, kdo by za daňový subjekt mohl v řízení před soudem jednat, a proto měl soud ustanovit opatrovníka dle § 29 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), a to i bez návrhu. 5. Závěrem žalobce shrnul, že P.N. byl jeho jednatelem v období od 8. 1. 2001 do 25. 4. 2008. V době od 25. 4. 2008 do 4. 6. 2018 žalobce žádného jednatele neměl. Z údajů v obchodním rejstříku (ohledně P. N. jako jednatele) v soudním či správním řízení nelze vycházet, jelikož se pro tato řízení neuplatní princip materiální publicity zápisu v obchodním rejstříku. P.N. nebyl oprávněn po dni 25. 4. 2008 udělit jiné osobě plnou moc pro zastupování žalobce, a pokud tak učinil, byla plná moc udělena neoprávněně a oprávnění zastupovat žalobce na jejím základě nevzniklo. 6. Jelikož žalobce neměl od 25. 4. 2008 žádného jednatele, nemohlo dojít k účinnému doručení jakéhokoliv rozhodnutí, ani nemohlo probíhat zákonným způsobem jakékoliv řízení správce daně s žalobcem. Pokud bylo v uvedené době doručeno nějaké rozhodnutí správce daně, nemohlo nabýt právní moci, a stejně tak nemohla začít plynout žádná lhůta pro stanovení okamžiku pro podání návrhu na obnovu řízení. 7. Žalobce po dni 25. 4. 2008 neměl procesní subjektivitu, a přestože měl ještě dočasně po datu 25. 4. 2008 v obchodním rejstříku zapsanou osobu jako statutární orgán, publicita zápisu v obchodním rejstříku se pro řízení soudní či správní neuplatní. Podle žalobce proto jakékoliv řízení vedené správcem daně s žalobcem po datu 25. 4. 2008 bylo nezákonné, neboť žalobce neměl statutární orgán, ani jiného zástupce. Současně jakékoliv rozhodnutí správce daně vydané po datu 25. 4. 2008 nemohlo být žalobci účinně doručeno, jelikož žalobce neměl statutární orgán, ani jiného zástupce. Nelze proto vycházet z předpokladu, že napadená rozhodnutí byla žalobci doručena, nabyla právní moci a v důsledku toho začala plynout lhůta pro obnovu řízení. 8. Pokud správce daně vedl s žalobcem v období roku 2008 (konkrétně v období po 25. 4. 2008), a dále roku 2009 a roku 2010 daňové řízení, v jehož rámci vydával rozhodnutí, bylo takové daňové řízení stiženo závažnou vadou, která spočívala v absenci procesní způsobilosti daňového subjektu, jenž neměl žádnou osobu, která by byla oprávněna za něj jednat, což způsobuje nicotnost všech shora označených rozhodnutí (viz odst. 1 tohoto rozsudku – pozn. soudu) a zakládá důvod pro obnovu řízení, v němž musí být uvedená vada napravena. 9. Žalobce se domnívá, že nové skutečnosti a nová argumentace vyplývají z tvrzení, která mají oporu v citovaném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2020 č. j. 27 Cdo 791/2019-435, podle něhož funkce původního jednatele P. N. zanikla dne 25. 4. 2008 a od uvedeného dne se již nikdy neobnovila. S uvedenými právními a skutkovými závěry se správní orgány, ani soudy v původním řízení nevypořádaly a vypořádat ani nemohly, jelikož označené usnesení Nejvyššího soudu bylo vydáno až po skončení původního řízení. 10. Na základě uvedeného je podle žalobce nesprávný závěr správce daně, že došlo k naplnění důvodu pro zastavení řízení o návrhu na obnovu řízení. Stejně tak je nesprávný závěr napadeného rozhodnutí. 11. Žalovaný ve vyjádření uve