1 As 55/2012 — Nejvyšší správní soud

39 A 5/2023- 146 - text  19 39 A 5/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobce: Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu sídlem Körnerova 219/2, 602 00 Brno zastoupený advokátkou JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D. sídlem Štěpánská 640/45, 110 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1 za účasti: 1) Ředitelství silnic a dálnic, se sídlem Na Pankráci 546/56, 145 05 Praha zastoupené JUDr. Martinem Janouškem, advokátem, se sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4 2) Obec Třebětice, sídlem Třebětice 51, 769 01 Holešov 3) Egeria, z.s. sídlem Obchodní 1324, 765 02 Otrokovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2023 č. j. MD-8371/2022-930/41, ve věci územního rozhodnutí, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Předmětem sporu je změna rozhodnutí Městského úřadu Holešov z 15. 11. 2004, jímž byla umístěna stavba Rychlostní silnice R49, stavba 4901 Hulín-Fryšták, týkající se tří stavebních objektů – protihlukových stěn, konkrétně SO 701,1 protihluková stěna Třebetice na km 4,057-4,500 vpravo, SO 703,2 protihluková stěna Horní Lapač v km 11,301-11,921 vlevo a SO 703,4 protihluková stěna Dolní Ves v km 16,360-16,600 vpravo. Změnu umístění stavby povolil Krajský úřad Zlínského kraje dne 19. 11. 2021 k žádosti Ředitelství silnic a dálnic ČR, které je v tomto řízení zúčastněnou osobou, a stanovil nové podmínky pro změnu umístění stavby a pro provedení stavby. Proti jeho rozhodnutí podal odvolání žalobce, Společnost pro ekologii Kostelec a Egeria, z.s., v tomto řízení osoba zúčastněná na řízení. O jejich odvolání rozhodl žalovaný nyní napadeným rozhodnutím tak, že prvostupňové rozhodnutí částečně změnil, částečně doplnil a částečně potvrdil. 2. Žalobce v žalobě vznesl celkem šest okruhů žalobních námitek. Krajský soud se bude pro přehlednost věnovat každému jednotlivému okruhu zvlášť. 3. Krajský soud bezprostředně před vyhlášením rozsudku obdržel žádost Ředitelství silnic a dálnic (dále též „ŘSD“) o prodloužení lhůty k doplňujícímu vyjádření. S ohledem na nutnost přednostního vyřízení věci a s ohledem na to, že požadavek se týkal prodloužení lhůty k vyjádření k stanovisku žalobce, které nepřinášelo novou argumentaci, krajský soud žádosti nevyhověl. K vyjádření, došlému po vyhlášení rozsudku, již přihlédnout nemohl. I. Námitka systémové podjatosti. 4. Žalobce vznesl námitky systémové podjatosti proti Krajskému úřadu Zlínského kraje včetně ředitele. O námitkách podjatosti nebylo rozhodnuto zákonně. Nebyly zohledněny věcné a časové souvislosti. 5. Podle žalobce je 19 mediálních výstupů s politickými a mediálními aktivitami politiků působících ve Zlínském kraji od dubna do září roku 2021 jedním z indikátorů systémové podjatosti; žalobce se odkázal mj. na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) z 21. 12. 2018 č. j. 4 As 302/2018-55, podle kterého pro systémovou podjatost stačilo, aby šlo o kontroverzní stavbu. 6. Memorandum ze dne 5. 5. 2021 o spolupráci při přípravě a povolování dálnice D49, podepsané náměstkem hejtmana pro dopravu za Zlínský kraj a ministrem dopravy svědčí podle žalobce o tom, že stát bude stavbu nadstandardně urychlovat věcně i časově. Již samo memorandum představuje nadkritické riziko systémové podjatosti. Tomu přisvědčil např. Krajský soud v Plzni dne 25. 7. 2014 v rozsudku č. j. 30 A 76/2012-266 a dne 2. 2. 2015 v rozsudku č. j. 30 A 58 2013-187, když uznal systémovou podjatost všech zaměstnanců Krajského úřadu v Plzni při umístění a povolování spalovny komunálního odpadu z důvodu, že politická a mediální činnost, včetně různých slibů představuje dostatečné podezření na systémovou podjatost. 7. Petice ze dne 15. 2. 2021 za urychlení výstavby dálnice D49 byla organizována vysokými politiky, poslancem za Zlínský kraj, primátorem Zlína a náměstkem hejtmana Zlínského kraje, a její účel je vytvořit politický tlak a zkrátit délku probíhajících řízení, aby při vydání správních rozhodnutí ještě platilo závazné stanovisko EIA ze dne 22. 11. 2016. Směřuje k urychlení výstavby dálnice, když mediální činnost má zastrašující a výhružné prvky proti účastníkům správního řízení (ekologické spolky). Petice je navíc v rozporu s petičním zákonem. 8. Příprava a dálnice D49 je ovlivněna legislativní snahou některých poslanců k novele §23a zákona č. 100/2001 Sb. 9. Žalobce argumentuje obdobnou situací v případě dálnice D0136 Říkovice – Přerov, kde Krajský úřad v Olomouci shledal systémovou podjatost u primátora Přerova a všech zaměstnanců Magistrátu Města Přerov, když shledal nadkritický vliv vedení Přerova a celého magistrátu při rozhodování o dálnici D0136. 10. V druhé linie námitek týkající se podjatosti žalobce namítal, že ve třech případech nebylo rozhodnuto o opravném prostředku proti námitce podjatosti před vydáním napadeného rozhodnutí. Stanovisko žalovaného: 11. Žalovaný se vyjádřil k prvním linii námitek podjatosti ve vztahu k stavebním úřadům tak, že neshledal riziko podjatosti v nadkritické míře. Uvážil, že záměr je tvořen pouze třemi novými protihlukovými stěnami. Jejich rozsah je s ohledem na celý záměr stavby D49 marginální a samy o sobě nejsou kontroverzní. Uvážil, že aktivity citovaných osob nemohu mít vliv na všechny úřední osoby Krajského úřadu Zlínského kraje. Vliv nelze vyloučit u Ing D. Nicméně neprojednává se přímo dálnice. Podle rozsudku NSS č. j. 1 As 89/2010-152 z 30. ledna 2013 je třeba rozlišovat mezi různými stavbami dálnice. 12. Co se týče petice, pak tato v podstatě parafrázuje rozsudek NSS č. j 6 As 299/2018-69. U stavby dálnice D1 0136 šlo o skutkově velmi odlišný případ, neboť primátor města Přerova nechal vyvěsit plakáty, v nichž nabádal, ať lidé volají nebo píší přímo RNDr. P., kterého označil za viníka stavu dopravy v Přerově. Podle názoru žalovaného je spekulativní hledat souvislosti s územním řízení ve věci tří nových protihlukových stěn s novelizací zákona č. 100/2001 Sb. 13. Žalovaný dále poukázal na to, že shodnout námitku podal žalobce též v řízení proti územnímu rozhodnutí o změnách číslo 1 a 2 téhož rozhodnutí o umístění stavby rychlostní silnice R49, o kterých rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem č.j. 31 A 10/2023-159 dne 30. ledna 2024 a námitku neshledal důvodnou. 14. Co se týče druhé linie námitek žalovaný zdůraznil, že usnesení o námitce podjatosti působí předběžně, protože opravný prostředek nemá odkladný účinek. Odvolal se na rozsudek NSS č.j. 1As 55/2012-32 ze dne 14. června 2012. Vyjádření Ředitelství silnic a dálnic 15. V řízení se z osob zúčastněných na řízení vyjádřilo pouze ŘSD. Poukázalo na to, že samotná existence systémového rizika podjatosti neimplikuje, že systémová podjatost skutečně v rámci správního orgánu vznikla. Územní rozhodnutí se týká pouze tří protihlukových stěn, které řeší ochranu obyvatel v dané oblasti před hlukem, a nejedná se tak o povolení celého záměru výstavby dálnice. ŘSD poukázalo na vypořádání shodné námitky, kterou žalobce uplatnil proti rozhodnutí stavby dálnice D49 jako celku. Tuto zcela shodnou námitku za nedůvodnou považoval Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 27. dubna 2022 č. j. 9 A 135/2021-210 a jeho závěry potvrdil NSS v rozsudku ze dne 16. května 2024, č. j. 9 As 110/2022-101. 16. Co se týče druhé linie námitek, podle ustanovení § 76 odstavec 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, odvolání proti usnesení o námitce podjatosti nemá odkladný účinek. Rozhodnutí před jejím vypořádáním tak nemůže vést k jeho nezákonnosti. Posouzení krajským soudem 17. O námitce podjatosti rozhoduje podle § 14 odst. 3 správního řádu představený usnesením. Podle § 76 odst. 5 správního řádu, odvolání proti usnesení nemá odkladný účinek. Nemá – li odvolání proti usnesení o námitce podjatosti odkladný účinek, nic nebránilo žalovanému v řízení pokračovat poté, co o námitce bylo rozhodnuto bez ohledu na podané odvolání (rozklad). Uvedené potvrdil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4. 6. 2012, č.j. 1 As 55/2012-32, když uzavřel, že správní orgán může pokračovat v řízení již po (nepravomocném) rozhodnutí o námitce podjatosti podle § 14 správního řádu z roku 2004, byť samozřejmě nese riziko, že odvolací orgán bude mít na námitku podjatosti jiný názor. Námitka proto důvodná není. 18. Krajský soud nepovažuje za důvodnou ani námitku systémové podjatosti Krajského úřadu Zlínského kraje. 19. Podle § 14 odst. 1 správního řádu každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu (dále jen „úřední osoba“), o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž