2 As 164/2019 — Nejvyšší správní soud

65 A 91/2023- 61 - text  10 65 A 91/2023 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců JUDr. Markéty Fialové a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobce: Ing. V. M. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Lukášem Trojanem sídlem Na strži 2102/61a, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje sídlem tř. Kosmonautů 189/10, 771 36 Olomouc o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného takto: I. Určuje se, že zásah žalovaného spočívající v provedení identifikačních úkonů podle § 65 odst. 1 písm. a) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, v řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. X, a to sejmutí daktyloskopických otisků, pořízení fotografií a popisu žalobce dne 5. 10. 2023, za účelem zařazení a uchovávání osobních údajů žalobce v databázích Policie České republiky, byl nezákonný. II. Určuje se, že zásah žalovaného spočívající v uchovávání daktyloskopických otisků, fotografií a popisu žalobce v policejních databázích Policie České republiky, je nezákonný. III. Soud přikazuje žalovanému zlikvidovat veškeré vzorky a osobní údaje získané v souvislosti s provedením identifikačních úkonů podle § 65 odst. 1 písm. a) zákona č. 273/2008Sb., o Policii České republiky, dne 5. 10. 2023, v rámci trestního řízení vedeného žalovaným pod sp. zn. X, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 25 808,22 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, advokáta Mgr. Lukáše Trojana, sídlem Na strži 2102/61a, 140 00 Praha 4. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Žalobci bylo dne 11. 2. 2021 doručeno usnesení ze dne 10. 2. 2021, č. j. X, o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), jímž byl obviněn ze spáchání zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a zločinu dotační podvod podle § 212 odst. 1, 5 písm. c) trestního zákoníku. Dne 5. 10. 2023 byly žalobci žalovaným (konkrétně Odborem hospodářské kriminality SKPV) v rámci tohoto trestního řízení provedeny identifikační úkony podle § 65 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o policii“), konkrétně byl pořízen popis žalobce, jeho kriminalistické fotografie a byly mu sejmuty daktyloskopické otisky. Před provedením těchto úkonů byl žalobce poučen podle § 65 odst. 2 zákona o policii o tom, že nedostaví-li se, může být podezřelý z přestupku proti veřejnému pořádku a může být k provedení úkonu předveden, přičemž nebude- li možné úkony provést, je policejní orgán oprávněn provést předmětné úkony i přes jeho odpor. B) Shrnutí obsahu stanovisek účastníků Žaloba 2. Žalobce se žalobou podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. 3. Uvedl, že se dne 5. 10. 2023 na policii řádně dostavil a ve věci vypovídal. Po ukončení výslechu bylo policejním orgánem nařízeno provedení identifikačních úkonů podle § 65 zákona o policii. Přestože žalobce s poukazem na jejich rozpor se zákonem a ústavním pořádkem ČR s provedením úkonů vyslovil nesouhlas, byly tyto bez jakéhokoliv odůvodnění provedeny. Zdůraznil, že byl na základě výzvy povinen provedení úkonů strpět. Pokud by tak neučinil, hrozilo by mu překonání odporu ve smyslu § 65 odst. 2 zákona o policii. Tím, že získané vzorky a informace, resp. záznam o zajištění těchto úkonů byly následně vloženy do policejního informačního systému, kde jsou nadále evidovány, jedná se o zásah trvající. Domáhal se proto, aby soud určil, že provedení popsaných identifikačních úkonů a uchovávání získaných vzorků, fotografií a údajů v policejních databázích bylo/je nezákonné, a dále aby žalovanému přikázal veškeré vzorky a osobní údaje získané provedením identifikačních úkonů do 3 dnů od právní moci rozsudku zlikvidovat. 4. Nezákonnost provedení předmětných identifikačních úkonů shledal žalobce v porušení § 11 písm. c) zákona o policii při aplikaci § 65 odst. 1 tohoto zákona žalovaným. Podle žalobce je policejní orgán při aplikaci § 65 zákona o policii povinen postupovat vždy po předchozím uvážení, zda je z pohledu legality, legitimity a proporcionality v konkrétním případě vzhledem k okolnostem dané věci a osobě obviněného provedení identifikačních úkonů nutné. Žalovaný tak ale zjevně nepostupoval, o čemž svědčí i absence jakéhokoli zdůvodnění ve formuláři. Odkázal na čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod a na čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zakotvující právo jednotlivce na informační sebeurčení, tj. právo rozhodovat o tom, jaké údaje budou o něm jiné osoby pořizovat, shromažďovat a uchovávat, přičemž pořízení kriminalistických fotografií a odběr otisků prstů je zásahem do těchto základních práv. 5. Je-li účelem postupu dle § 65 zákona o polici případná budoucí identifikace při recidivě pachatele trestných činů, pak je podle žalobce na místě posuzovat, zda existuje u konkrétního pachatele riziko, že v budoucnu bude trestnou činnost opakovat a že právě zajištěné vzorky a informace mohou být v tomto směru využity. Podstatná tedy bude povaha trestné činnosti, jíž se měl obviněný opustit, jeho kriminální minulost či osoba obviněného. Údajný trestný čin žalobce má spočívat v tom, že měl jako statutární orgán žadatele o dotaci o tuto požádat, ačkoliv měl vědět, že v žádosti nejsou pravdivě, resp. úplně vyplněny některé údaje. Údajná trestná činnost se měla odehrát v roce 2009 a trestní stíhání žalobce bylo zahájeno usnesením ze dne 10. 2. 2021. Žalobce nebyl předtím stíhán, a tedy ani odsouzen pro žádný trestný čin, což platí dosud. Provedení identifikačních úkonů tak zjevně nebylo nezbytné k dosažení účelu předvídaného § 65 zákona o polici. Žalobce se tvrzené trestné činnosti neměl dopustil ve formě, kde by zajištěné informace a vzorky byly využitelné, a zjevně ani z kriminalistického hlediska není osobou nijak rizikovou. Pokud by skutečně povaha tvrzené trestné činnosti žalobce byla takové povahy, aby provedení identifikačních úkonů bylo vhodné, a toto by bylo na místě i vzhledem k osobě žalobce, pak by k němu jistě žalovaný přistoupil na počátku trestního stíhání žalobce, nikoliv až po více než dvou a půl letech. Je tedy zřejmé, že žalovaný postupoval automaticky, paušálně, což je nezákonné. 6. Dále žalobce poukázal na rozsudek ESLP v případu S. and Marper v. Spojené království, ve světle jehož závěrů nemůže obstát § 65 zákona o policii umožňující nepřiměřeně široké oprávnění policie nemůže pro rozpor s čl. 8 Úmluvy. Současně odkázal i na řešení dané problematiky SDEU z pohledu dodržování Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ve věci C-118/22. 7. Zkritizoval také to, že právní úprava nakládání s odebranými vzorky není obsažena v zákoně, ale pouze v neveřejných vnitřních pokynech Policie. Žalobce tak nemá jakoukoliv možnost zjistit, jak bude se vzorky nakládáno, které osoby a za jakých podmínek k nim budou mít přístup, jakým způsobem mohou být využity atd. A zcela nedostatečná je podle něj i právní úprava možnosti domoci se likvidaci vzorků a získaných údajů, neboť tato primárně závisí na uvážení policejního orgánu vázané na v § 65 odst. 5 zákona o policii vágně vymezenou okolnost „jakmile jejich zpracování není nezbytné pro účely předcházení, vyhledávání nebo odhalování trestné činnosti“. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Zdůraznil, že byl žalobce před provedením identifikačních úkonů řádně poučen o svých právech, přičemž uvedl, že se jejich provedení dobrovolně podrobí, což také stvrdil svým podpisem, nadto byl odběru přítomen jeho obhájce, který také neměl výhrady. 9. Dále uvedl, že v případě žalobce byly všechny předpoklady pro odebrání identifikačních úkonů naplněny, včetně účelnosti odběru pro plnění úkolů policie ve smyslu § 2 zákona o policii, byl respektován § 11 téhož zákona i aktuální judikatura. Závěr o přiměřenosti odebrání identifikačních úkonů učinil ještě před úkonem samotným kpt. Smolka na základě toho, že žalobce byl nejméně mediálně spojován s dalšími kauzami, že s ohledem na povahu trestné činnosti hrozilo, že by mohl činit kroky k jejímu zastření nebo se v budoucnu vyhýbat trestním řízením a jejich důsledkům, a že síla podezření odůvodňovala brzké podání návrhu na podání obžaloby. O vyhodnocení účelnosti podle žalovaného svědčí také fakt, že u žalobce nebyly provedeny ústní stěry ani jiný odběr biologického materiálu, nýbrž jen úkony v budoucnu využitelné. 10. Dále žalovaný odmítl, že by u něj k provádění identifikačních úkonů docházelo plošně. Jeho policisté jsou vedeni k tomu, aby případy před učiněním výzvy k provedení identifikačních úkonů individuálně posuzovali, což demonstroval i na statistikách let 2022 a 2023. 11. Výzva k provedení identifikačních úkonů je podle žal