5 As 126/2011 — Nejvyšší správní soud

72 A 30/2022- 28 - text  22 72 A 30/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou ve věci žalobce: Bc. M. K. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Petrem Hasalou sídlem Radniční 13, 787 01 Šumperk proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2022, č. j. X, ve věci přestupku takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. V projednávaném případě byly jádrem sporu otázky, jestli byly v souladu se zákonem prokázány a popsány spáchání přestupku a čas jeho spáchání, jestli svědkové byli věrohodní, jestli šlo o pokračující přestupek a jestli došlo k promlčení přestupku. 2. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Šumperk, odboru sociálních věcí, oddělení sociální pomoci (dále jen „městský úřad“) ze dne 13. 4. 2022, č. j. X, kterým městský úřad uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 59 odst. 1 písm. h) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálněprávní ochraně dětí, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „ZOSPOD“) a uložil mu pokutu ve výši 3 000 Kč. 3. Přestupku se měl žalobce dopustit tím, že v přesně nezjištěné době nejméně od roku 2016 do 7. 12. 2019 v místě bydliště v X na ulici X použil nepřiměřený výchovný prostředek tím, že ve společném obydlí v přesně nezjištěném počtu případů opakovaně používal nepřiměřené fyzické tresty vůči svému nezletilému synovi M. K., nar. X, konkrétně syna bil rukama do hlavy a mlátil několika ranami koženým řemenem se železnou přezkou tak, že syn měl podlitiny na hýždích a na nohách, občas na rukách, a to za špatné známky ve škole, lhaní a podvody, odmlouvání a při konfliktech po vzájemné výměně názorů; úmyslně tak použil vůči dítěti nepřiměřený výchovný prostředek. 4. Žalobce v žalobě namítal, že Policie ČR (dále jen „policie) zahájila prověřování trestního oznámení orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“), které vzniklo na základě anonymního telefonátu. Skutková podstata projednávaného přestupku není totožná jako u trestného činu týrání svěřené osoby. Pro odpovědnost za analyzovaný přestupek je třeba zjistit, za jaké výchovné provinění vůči dítěti rodič užil výchovný prostředek ve formě trestu a zda takový výchovný prostředek je adekvátní provinění. To se v posuzované věci nestalo. Správní orgány nezjišťovaly výchovné provinění a v přímé souvislosti s ním užitý výchovný prostředek. Žalobce přiznal, že v minulosti užil vůči nezletilému M. fyzické výchovné prostředky, avšak vždy v souvislosti se závažným proviněním a přiměřeně, a to nejdéle do 15 let věku (do 29. 1. 2019). Žalobce zcela vyloučil, že by se jednalo o fyzický trest, který způsobuje zranění, je ponižující a jinak neadekvátní a rozhodně vyloučil, že by jej uhodil kovovou sponou na opasku. 5. Vznikly pochybnosti o věrohodnosti výpovědí svědkyně P. K. a dětí žalobce – nezletilého M. K. a nezletilé K. K. U nezletilého M. K. nebyla prokázána žádná zranění, která by svědčila o systematickém a dlouhodobém bití. To vyplynulo z výpovědí spolužáka M. K. a učitelky Mgr. E. H. Z výpovědí vyplývala neskrývaná animozita svědkyně P. K. a nezletilého M. K. vůči žalobci. Svědčí o tom i postupný vývoj jejich výpovědí a neschopnost odpovědět na doplňující otázky a uvést konkrétní okolnosti a časové zařazení údajného nepřiměřeného fyzického trestání do bližšího rámce. Dokazují to i rozpory mezi výpovědí svědkyně P. K. a nezletilého M. K. Kovová spona na opasku by zanechala zcela jiné objektivní stopy na těle než jen modřiny. Svědkyně P. K. a nezletilý M. K. popsali pouze dva incidenty, ovšem odlišně a nedokázali je nijak časově blíže zařadit. Nezletilý M. K. uvedl, že k incidentu ve vstupní chodbě jejich bytu mělo dojít o jednom víkendu na podzim 2019, avšak současně uvedl, že k údajnému bití žalobcem mělo docházet od páté do deváté třídy. Na podzim 2019 však již nezletilý M. K. navštěvoval první ročník střední školy. Z výpovědi svědkyně K. K., babičky nezletilého M., vyplynulo, že M. u nich spával každý víkend. Ani tento rozpor s výpovědí nezletilého M. správní orgány neodstranily. K tomuto údajnému incidentu svědkyně P. K. z časového hlediska uvedla, že nezletilý M. byl v té době o hlavu menší než ona, z čehož lze odhadovat na výšku jeho postavy kolem 150 cm. Tomu neodpovídá ale jeho věk 15,5 roku. 6. Popis skutku v rozhodnutí městského úřadu vylučuje soustavnost. Z § 59 odst. 1 písm. h) ZOSPOD vyplývá, že užití nepřiměřeného výchovného opatření je ohraničený časový úsek. Při jiném provinění dítěte a užití dalšího výchovného trestu ze strany rodiče nastává další skutek a oblast pro zkoumání nepřiměřenosti trestu. Závěr žalovaného o pokračujícím přestupku neodpovídá obsahu ani smyslu § 59 odst. 1 písm. h) ZOSPOD ani skutkové větě výroku o vině. Výrazy „v přesně nezjištěné době nejméně od roku 2016 do 7. 12. 2019“, „v přesně nezjištěném počtu případů, opakovaně“ a „občas“ vylučují systematičnost a jednotící záměr či úmysl. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že jednání kladené žalobci za vinu pokračovalo až do 7. 12. 2019, ani to výslovně netvrdil žádný ze svědků. Otázka, zda se jedná o pokračující přestupek, je významná pro posouzení marného uplynutí promlčecí doby, kterou se měly správní orgány zabývat z úřední povinnosti. Pokud by i k nějakému jednání ze strany žalobce došlo do 29. 1. 2019, popřípadě do 30. 6. 2019 (konec školního roku v deváté třídě základní školy nezletilého M.), pak je otázka zániku odpovědnosti za přestupek zcela relevantní. 7. Žalobce namítal, že v rozporu se zákonem správní orgány neužily zákon č. 417/2021 Sb., který změnil § 32 odst. 2 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „ZOP“) tak, že „promlčecí doba se přerušuje vydáním rozhodnutí, jímž je obviněný uznán vinným; je-li prvním úkonem v řízení vydání příkazu, přerušuje se běh promlčecí doby jeho doručením“. Protože část za středníkem jako lex specialis mění část § 32 odst. 2 písm. b) ZOP před středníkem, vydání rozhodnutí městského úřadu z 13. 4. 2022 nemá za následek přerušení běhu promlčecí doby a počátek běhu promlčecí doby nové. Proto žalovaný vydal napadené rozhodnutí 7. 7. 2022 po uplynutí zákonné promlčecí doby. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na napadené rozhodnutí a výstižně poznamenal, že napadené rozhodnutí vychází ze všech skutečností, které jsou obsaženy ve správním spise městského úřadu. Z nich vyplývá, že tresty přicházely v souvislosti se školním prospěchem, chováním nezletilého M. K. vůči otci a podobně, jak je podrobně uvedeno v rozhodnutí. Sám žalobce doznal, že syna trestal opaskem, což je podle žalovaného nepřiměřený výchovný prostředek, jak uvedl v napadeném rozhodnutí. Jednání žalobce (trestání syna) vykazovalo zcela zřejmý jednotný záměr, jak bylo v řízení prokázáno. Nešlo o souhrn jednotlivých nahodilých selhání. K prekluzi nedošlo, protože vydáním každého rozhodnutí o vině, které není příkazem jakožto prvním úkonem v řízení, dochází k přerušení běhu promlčecí doby. 9. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). 10. Soud zjistil ze správního spisu z podnětu OSPOD k prošetření věci nasvědčující trestné činnosti – týrání nezletilých dětí, zaslanému městskému úřadu 13. 7. 2020, že anonymní oznamovatel sdělil telefonicky 3. 7. 2020, že v době soužití manželů docházelo k hádkám a domácímu násilí. Ke dni podnětu styk žalobce se synem neprobíhal. OSPOD spolupracoval s rodinou od 8. 4. 2020 na základě oznámení žalobce, že mu manželka bránila ve styku s dcerou. Žalobce upřesnil, že styk se synem neprobíhá, protože je navedený matkou. Dle OSPOD měl žalobce negativní vztah k matce jejich dětí a opakoval, že matka má bohatého milence. Matka vysvětlila, že od prosince 2019 manželé spolu nežijí, otec o syna nejeví zájem a s dcerou se stýká podle jejich dohody. OSPOD zjistil narušený vztah žalobce a jeho syna. Oba rodiče 19. 5. 2020 uzavřeli u OSPOD prozatímní dohodu o styku s dcerou. OSPOD uzavřel, že z pohovoru s dětmi vyplynulo, že žalobce se choval k matce a jejich dětem agresivně. Syn M. poukázal na hádky a facky od otce (ty by neřešil) a bití řemenem, ke kterému nebyl pádný důvod. Obě děti prospívají ve škole velice dobře. Syn studuje průmyslovku a prospěl s vyznamenáním. 11. Žalobce v podání vysvětlení policii dne 11. 11. 2020 objasnil, že jeho bývalá manželka má asi tři roky milence, od té doby intimně spolu nežili. Se žalobcem bydleli u jeho rodičů, kde měl žalobce vybudovanou půdní vestavbu. Manž