18 Az 13/2025 – Krajský soud v Ostravě

18 Az 13/2025- 24 - text  6 18 Az 13/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánovou, Ph.D., ve věci žalobce: Y. H. státní příslušnost Běloruská republika t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 20025, č. j. OAM-454/VL-VL12-VL14-Z-2025, o zajištění v zařízení pro zajištění cizinců, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky ze dne 23. 4. 20025, č. j. OAM-454/VL-VL12-VL14-Z-2025, se ruší. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhá přezkumu výše specifikovaného rozhodnutí žalovaného: žalovaný jím žalobce zajistil v zařízení pro zajištění cizinců dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Dobu trvání zajištění žalovaný stanovil dle § 46a odst. 5 zákona o azylu do 4. 8. 2025. II. Relevantní skutková zjištění vyplývající z obsahu správního spisu 2. Dne 16. 4. 2025 žalobce kontrolovala hlídka cizinecké policie. Žalobce se prokázal již neplatným cestovním pasem a neplatným průkazem k trvalému pobytu. Z lustrací hlídka zjistila, že žalobce nedisponuje žádným platným oprávněním k pobytu na území České republiky. Žalobce téhož dne policejní hlídka zajistila dle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 3. Dne 16. 4. 2025 rozhodla cizinecká police o zajištění žalobce dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) za účelem jeho správního vyhoštění. Rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce na dobu tří let cizinecká police vydala dne 11. 12. 2024, nabylo právní moci dne 21. 1. 2025; žalobce pobývá na území České republiky neoprávněně od 21. 2. 2025. 4. V řízení o zajištění policejní orgán žalobce slyšel jako účastník řízení. Po poučení a za účasti tlumočníka mj. vypověděl, že je asi 7 let rozvedený, aktuálně má přítelkyni, v České republice má dvě nezletilé děti, které byly svěřeny do péče matky, výživné neplatí, neměl by na svou obživu. S dětmi se stýká asi 10 x za rok. Naposledy to bylo na počátku roku 2025. Pracuje brigádně. Je zdravý. Je si vědom toho, že v České republice pobývá bez platného pobytového titulu. V Bělorusku žije jeho matka a hrozí mu tam vězení za pomoc Ukrajincům. Před policejním orgánem podala vysvětlení i bývalá manželka žalobce, potvrdila, že žalobce má dvě nezletilé děti (narozeny v roce 2008 a 2010), nesdílí s žalobcem již asi 8 let společnou domácnost, žalobce se s dětmi stýká asi 5x za rok. Na výživu dětem nepřispívá. 5. Z policejního spisu je dále patrné, že žalobce pobývá v České republice od roku 2004, disponoval různými formami pobytových oprávnění. V roce 2004 podal první žádost o mezinárodní ochranu; tu vzal zpět před rozhodnutím ve věci samé. Poslední povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana České republiky zaniklo pravomocně dne 23. 10. 2023. Žalobce byl odsouzen celkem za tři trestné činy (neplacení výživného, krádež a ohrožení pod vlivem návykové látky); též se dopustil přestupkových jednání. Dne 11. 12. 2024 byl žalobce správně vyhoštěn na tři roky, měl povinnost vycestovat do 20. 2. 2025. 6. Dne 17. 4. 2025 podal žalobce žádost o mezinárodní ochranu. 7. Dne 23. 4. 2025 rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím o (pře)zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců. Vycházel z informací poskytnutých mu policejními složkami, zejména z rozhodnutí o zajištění žalobce ze dne 17. 4. 2025 a protokolu o jeho výslechu ze dne 16. 4. 2025. Konstatoval, že žalobce pobýval na území České republiky bez platného oprávnění, nelegálně i pracoval, byl vyhoštěn, cítí se zdráv a nemá stálou adresu. Žalovaný výslovně uvedl, že žalobce není zranitelnou osobou ve smyslu § 2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu, přičemž v řízení o správním vyhoštění nenaznačil nic, z čeho by na jeho příslušnost k této kategorii bylo možno usuzovat. Je totiž zdráv. Žádost o mezinárodní ochranu podal až po svém zajištění cizineckou policií. Z jeho výpovědi nevyplynulo nic, co by mu bránilo v dřívějším podání žádosti o mezinárodní ochranu. Žalovaný usoudil, že žádost podal pouze ve snaze oddálit realizaci správního vyhoštění. Žalovaný dále konstatoval, že v případě žalobce nelze účinně uplatnit zvláštní opatření dle § 47 zákona o azylu. O neúčinnosti zvláštního opatření v případě žalobce svědčí nejen jeho vědomé nerespektování právního řádu, ale také jeho zjevně účelové jednání spočívající v tom, že se mezinárodní ochrany začal domáhat teprve po svém zajištění. Závěrem odůvodnil délku zajištění. 8. Dne 29. 4. 2025 žalobce poskytl údaje k žádosti o mezinárodní ochranu. Je proti Putinovi a Lukašenkovi, nesouhlasí s konfliktem na Ukrajině, Bělorusko opustil již v roce 2004, má strach o svůj život, pomáhal Ukrajině, s dodávkou a převážel věci medicínské potřeby a zbraně. Jeho matka v Bělorusku byla předvolána na policii. III. Žaloba 9. Žalobce s napadeným rozhodnutím nesouhlasí a domáhá se jeho zrušení. 10. Zdůrazňuje, že se žalovaný v řízení o zajištění dle zákona o azylu omezil jen na zjištění policie v řízení o zajištění žalobce dle zákona o pobytu cizinců. S informacemi navíc pracoval selektivně, zohlednil přednostně ty svědčící v jeho neprospěch a zcela opominul ty jdoucí v jeho prospěch. 11. Nesouhlasí s tím, že nebyl vyslechnut a s posouzením alternativ k zajištění. Napadené rozhodnutí má za nepřezkoumatelné z důvodu délky zajištění. Namítá též absenci účinného soudního přezkumu v rozumných intervalech. IV. Vyjádření žalovaného 12. Ve vyjádření k žalobě žalovaný navrhl její zamítnutí jako nedůvodné a odkázal na spisový materiál. Zdůraznil účelovost žalobcovy žádosti o azyl. V. Posouzení věci krajským soudem 13. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. O žalobě rozhodl krajský soud bez nařízení jednání, a to v souladu s § 46a odst. 8 zákona o azylu. 14. Co se týká rozsahu přezkumu napadeného rozhodnutí, postupoval soud v souladu s požadavky rozsudku Soudního dvora EU ze dne 8. 11. 2022 o předběžné otázce ve spojených věcech C-704/20 a C-39/21, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid. Z něho je nutno dovozovat, že správní soud je povinen při přezkumu rozhodnutí o zajištění cizince přihlížet i k vadám a nezákonnostem rozhodnutí, které zjistí sám, bez ohledu na námitky uplatněné žalobcem. V řízení o přezkumu rozhodnutí o zajištění cizince se proto s ohledem na specifika institutu zajištění neuplatní pravidlo soudního přezkumu v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) a správní soud je oprávněn, resp. povinen identifikovat případné další nezákonnosti zajištění (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2022, č. j. 34 Az 36/2022-32, č. 4439/2022 Sb. NSS). 15. Krajský soud v napadeném rozhodnutí zjistil takové vady, k nimž byl povinen přihlédnout i bez návrhu [srovnej § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Uzavírá proto, že žaloba je důvodná. 16. Žalovaný v narativní části svého rozhodnutí shrnuje skutkový stav, který zjistil z obsahu policejního spisu vedeného v řízení o zajištění žalobce dle zákona o pobytu cizinců. Konstatuje mj., že žalobce má na území České republiky dvě nezletilé děti, k nimž má vyživovací povinnost. 17. Z protokolu o výslechu žalobce před policejním orgánem ze dne 16. 4. 2025, jakož i z podaného vysvětlení jeho bývalé manželky, plyne, že žalobce má vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem, které byly svěřeny do péče matky a které žijí na území České republiky. Žalobce se s dětmi (občasně) stýká. 18. Na základě takto zjištěného stavu ovšem žalovaný činí závěr (srov. strana 4, druhý odstavec napadeného rozhodnutí), že žalobce není zranitelnou osobou dle § 2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu. Znění tohoto ustanovení cituje a k odůvodnění přijatého závěru dodává, že žalobce je zdráv (sic!). 19. Žalovaný nicméně zcela přehlíží, že dle § 2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu, který pro účely tohoto zákona vymezuje základní pojmy, se za zranitelnou osobu považuje i rodič s nezletilým dítětem. 20. Byť tedy žalovaný skutkově zjišťuje, že žalobce má nezletilé děti, které se nacházejí na území České republiky, k nimž má vyživovací povinnost (tedy nebyl zbaven své rodičovské odpovědnosti) a s nimiž se stýká, činí závěr o tom, že žalobce není zranitelnou osobou (tedy že není rodičem s nezletilým dítětem). 21. Takové odůvodnění napadeného rozhodnutí neobstojí. Je zcela nepřezkoumatelné pro svou vnitřní rozpornost. Právní závěry žalovaného tot