7 As 72/2006 — Nejvyšší správní soud

20 Ad 17/2024- 33 - text  10 20 Ad 17/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Volkovou ve věci žalobce: JUDr. J. J. proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 4. 2024, č. j. MPSV-2024/72338-421/1, o podpoře v nezaměstnanosti takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí žalovaného o podpoře v nezaměstnanosti dle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). Žalobce souběžně vykonával jak zaměstnání, tak samostatně výdělečnou činnost. Měl za to, že zaměstnání a samostatně výdělečnou činnost ukončil ve stejný den, a proto měl Úřad práce, pracoviště Ostrava (dále jen „správní orgán I. stupně“), postupovat v souladu s § 50 odst. 4 zákona o zaměstnanosti (tj. při výpočtu výše podpory v nezaměstnanosti zohlednit jak zaměstnání, tak samostnaně výdělečnou činnost žalobce). Správní orgán I. stupně však vypočetl podporu v nezaměstnanosti pouze ze zaměstnání dle § 50 odst. 1 zákona o zaměstnanosti, přičemž žalovaný tento postup rozhodnutím ze dne 18. 4. 2024, č. j. MPSV-2024/72338-421/1 (dále jen „napadené rozhodnutí“), potvrdil. 2. Žalobce se s takovým postupem neztotožnil a proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.) II. Napadené rozhodnutí a rozhodné skutečnosti ze správního spisu 3. V potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava z 2. 2. 2024 je uvedeno, že žalobce byl veden v evidenci jako osoba samostatně výdělečně činná v době od 14. 7. 2020 do 30. 1. 2024. 4. Dne 7. 2. 2024 žalobce podal žádost o zprostředkování zaměstnání. Z žádosti se podává, že ukončil zaměstnání u zaměstnavatele ŠRÁMEK LEGAL s. r. o., advokátní kancelář, dne 31. 1. 2024. Téhož dne doložil správnímu orgánu I. stupně další přílohy k jeho žádosti (zápočtový list, potvrzení o výši průměrného čistého výdělku). Dle dohody o rozvázání pracovního poměru skončil pracovní poměr žalobce dne 31. 1. 2024. 5. Dne 7. 2. 2024 podal žalobce žádost o podporu v nezaměstnanosti. Žalobce byl zaměstnán u zaměstnavatele od 1. 7. 2021 do 31. 1. 2024. Samostatnou výdělečnou činnost vykonával od 14. 7. 2020 do 30. 1. 2024. Ve výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku je uvedeno přerušení provozování živnosti od 31. 1. 2024 do 31. 12. 2099. 6. Dne 1. 2. 2024 byl žalobce vyrozuměn o zápisu do veřejného rejstříku tak, že provozování živnosti je přerušeno od 31. 1. 2024 do 31. 12. 2099. Ve změnovém listě z 31. 1. 2024 je uvedeno, že provozování živnosti bylo přerušeno od 31. 1. 2024 do 31. 12. 2099. 7. Dne 20. 2. 2024 se u správního orgánu I. stupně konalo ústní jednání, kde žalobce uvedl, že se 31. 1. 2024 dostavil na živnostenský úřad a oznámil přerušení živnosti k 31. 1. 2024. 8. Téhož dne se žalobce vyjádřil k podkladům a doručování. Ve vyjádření uvedl, že ukončil pracovní poměr i samostatnou výdělečnou činnost dne 31. 1. 2024. 9. Správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 28. 2. 2024, č. j. OTC-622/2024-KZ1 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“), přiznal žalobci podporu v nezaměstnanosti. V odůvodnění uvedl, že nelze použít § 50 odst. 4 zákona o zaměstnanosti, neboť žalobce samostatná výdělečnou činnost ukončil dne 30. 1. 2024. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně brojil žalobce dne 3. 3. 2024 odvoláním. 10. Žalovaný dne 18. 4. 2024 napadeným rozhodnutím odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Ze spisového materiálu, konkrétně ze „Žádosti o podporu v nezaměstnanosti“, v níž žalobce stvrdil svým podpisem, že „pravdivě vyplnil kolonky určené k vyplňování“, vyplývá, že žalobce ukončil pracovní poměr u zaměstnavatele dne 31. 1. 2024 a tuto skutečnost doložil. Dále žalobce ukončil dne 30. 1. 2024 samostatně výdělečnou činnost. Z Vyrozumění o zápisu do živnostenského rejstříku ze dne 1. 2. 2024 je uvedeno, že provozování živnosti je přerušeno od 31. 1. 2024 do 31. 1. 2099. Žalobce se 31. 1. 2024 dostavil na živnostenský úřad k přerušení živnosti a požádal, aby mu byla k tomuto dni (31. 1. 2024) živnost přerušena. Žalovaný předně poukázal, že řízení o podpoře v nezaměstnanosti je svojí povahou řízení o žádosti, a proto je na žalobci, aby unesl důkazní břemeno. Žalovaný odkázal na § 31 odst. 11 zákona č. 455/1991 Sb. (dále jen „živnostenský zákon“), dle kterého je provozování živnosti přerušeno dnem doručení oznámení nebo pozdějším datem v oznámení uvedeným. Žalobce doručil oznámení o ukončení samostatně výdělečné činnosti živnostenskému úřadu dne 31. 1. 2024 a tímto dnem bylo provozování živnosti přerušeno, přičemž poslední den provozování živnosti byl den 30. 1. 2024. Žalovaný má za to, že pokud by zákonodárce zamýšlel, že k ukončení provozování živnosti dojde až v den následujícím po dni podání žádosti o přerušení živnosti, jistě by tento úmysl v příslušném ustanovení zakotvil. Žalobce si měl být vědom toho, že samostatně výdělečnou činnosti ukončil 30. 1. 2024, neboť tuto skutečnost uvedl do Žádosti o podporu v nezaměstnanosti. Na základě veškerých podkladů, které které měly správní orgány k dispozici, považoval žalovaný za prokázané, že provozování živnosti žalobce bylo přerušeno od 31. 1. 2024. Žalobce byl osobou samostatně výdělečně činnou toliko do 30. 1. 2024. Žalobce nepředložil žádný důkaz na podporu svého tvrzení, z něhož by bylo možno seznat, že provozoval živnost ještě dne 31. 1. 2024. Žalovaný zopakoval, že odpovědnost za uplatňování rozhodných skutečností a jejich dokládání navrhovanými důkazy leží na účastníku řízení. Nadto byl žalobce při podání žádosti o podporu v nezaměstnanosti výslovně poučen o povinnosti doložit rozhodné skutečnosti, což osvědčil svým podpisem. Toto ovšem nezbavuje správní orgány povinnosti postupovat tak, aby byl zjistěn skutečný stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Doklady provedené k důkazu najisto prokazují, že samostatně výdělečnou činnost žalobce dne 31. 1. 2024 nevykonával. Žalovaný dospěl k závěru, že správní orgán I. stupně postupoval v souladu se zákonem o zaměstnanosti. 11. K námitce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalovaný uvedl, že při vypořádání námitek účastníka je třeba, aby správní orgány vysvětlily své závěry a vyvrátily verzi účastníka řízení komplexně. Žalovaný odkázal na charakter správního řízení, kdy rozhodování správního orgánu I. stupně a odvolacího orgánu tvoří jeden celek a je zásadně ukončeno až pravomocným rozhodnutím (v případech, bylo-li rozhodnutí správního orgánu I. stupně napadeno řádným opravným prostředkem, až rozhodnutím o tomto opravném prostředku). Ve svém souhrnu i během odvolacího řízení byly všechny žalobcovy námitky vypořádány. III. Žaloba 12. Žalobce předně poukázal na jeho odlišný výklad § 50 odst. 4 zákona o zaměstnanosti. Sdělil, že dne 31. 1. 2024 ukončil zaměstnání. Zároveň vykonával samostatnou výdělečnou činnost, kterou přerušil taktéž dne 31. 1. 2024. Žalovaný ovšem uvádí, že k přerušení samostatné výdělečné činnosti došlo o den dříve, tedy 30. 1. 2024, a proto se § 50 odst. 4 zákona o zaměstnanosti neuplatní. 13. Žalobce odkázal na § 31 odst. 11 živnostenského zákona, dle kterého je provozování živnosti přerušeno dnem doručení oznámení o přerušení živnostenskému úřadu. K tomu uvedl, že se dne 31. 1. 2024 osobně dostavil na živnostenský úřad a oznámil přerušení provozování živnosti ke dni 31. 1. 2024. Žalobce má tedy za to, že bylo provozování živnosti přerušeno dne 31. 1. 2024, a proto byl žalovaný povinen použít § 50 odst. 4 zákona o zaměstnanosti, neboť žalobce ukončil samostatnou výdělečnou činnost ve stejný den jako zaměstnání. Žalovaný ovšem napadené rozhodnutí opírá o nesprávnou úvahu, že samostatná výdělečná činnost je ve smyslu § 50 odst. 4 zákona o zaměstnanosti přerušena den před dnem, kdy bylo její přerušení oznámeno živnostenskému úřadu. Nic takového ale ze zákona nevyplývá (resp. ze zákona právě jednoznačně vyplývá, že k přerušení živnosti dochází dnem oznámení tohoto přerušení živnostenskému úřadu). Úvahy žalovaného jsou v rozporu s instrukcemi Ministerstva průmyslu a obchodu, které uvádí, že živnost se nedá přerušit zpětně. Dále poukázal, jaký negativní dopad by měla teze žalovaného na další právní vztahy napříč právním řádem (např. úprava podnikatele dle občanského zákoníku či lhůty v daňovém řádu). 14. Žalobce v prvotně podané žádosti uvedl, že vykonával samostatnou výdělečnou činnost od 14. 7. 2020 do 30. 1. 2024. K tomu vysvětlil, že se jednalo o formální chybu, která však nezbavuje správní orgán povinnosti dokazováním zjistit materiální pravdu ve smyslu § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Žalobce v dostatečném předstihu před vydáním rozhodnutí správního orgánu I. stupně tuto chybu odstranil písemným podáním ze dne 20. 2. 2024, které je součástí správního