1 Afs 38/2006 — Nejvyšší správní soud

25 Ad 16/2023- 38 - text  17 25 Ad 16/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph. D. a JUDr. Bc. Jany Zonkové, ve věci žalobce: Sofistic sorting CZ, s.r.o., IČ 07301405 sídlem Vršovců 2120/1 a, 709 00 Ostrava zastoupený advokátem: JUDr. Branislav Samec sídlem Národná 15, 010 01 Žilina proti žalovanému: Statní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. 5616/1.30/23-3 ze dne 25. 9. 2023 takto: I. Rozhodnutí žalovaného č. j. 5616/1.30/23-3 ze dne 25. 9. 2023 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 9 800 Kč, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta: JUDr. Branislav Samec, sídlem Národná 15, 010 01 Žilina. Odůvodnění: Napadené rozhodnutí 1. Žalobou došlou soudu dne 21. 12. 2023 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zrušil rozhodnutí žalovaného č.j. 5616/1.30/23-3, sp. zn. S 9-2023-51 ze dne 25. 9. 2023, kterým bylo opraveno a potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj č.j. 2165/9.30/23-8 ze dne 20. 4. 2023, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Rozhodnutím v prvním stupni byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků podle § 140 odst. 1 písm. c) a písm. g) zákona o zaměstnanosti a byla mu uložena pokuta ve výši 290 000 Kč, řízení bylo rovněž částečně zastaveno. Žalobce rovněž navrhoval, aby bylo zrušeno i Rozhodnutí vydané správním úřadem v prvním stupni (dále jen „správní úřad“). Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že v uvedeném případě šlo o závislou činnost pro žalobce, případně že žalobce zastřeně zprostředkovával zaměstnání, žalobce navrhl, aby soud ve smyslu ustanovení § 78 odst. 2 s.ř.s. upustil od trestu, resp. snížil trest za správní delikt. Žaloba Nepřezkoumatelnost rozhodnutí 2. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že má za to, že žalobce byl rozhodnutím žalovaného i správního úřadu zkrácen na svých právech, protože žalovaný nesprávně věc vyhodnotil a dospěl k nesprávným skutkovým a právním závěrům, ze kterých napadené rozhodnutí vychází. Žalobce namítal, že žalovaný pouze odkázal rozhodnutí vydané v prvním stupni a nevypořádal se relevantním způsobem s námitkami, které byly uvedeny v odvolání žalobce, v zásadě se ztotožnil se argumentací, kterou formuloval správní úřad v rozhodnutí vydaném v prvním stupni. Žalobce toto zpochybňuje, uvádí, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí chybí konkrétní myšlenkové pochody žalovaného, kdy žalovaný bez konkrétních argumentů k jednotlivým námitkám v odvolání odkázal na stranu 16-28 rozhodnutí vydaného v prvním stupni, což nesplňuje požadavky kladené na odůvodnění rozhodnutí správního orgánu, v důsledku čehož je rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalobce nesouhlasí se závěrem, ke kterému dospěl správní úřad a který následně převzal žalovaný v napadeném rozhodnutí, tj. že mělo dojít ze strany žalobce k naplnění znaku nelegálního zaměstnávání a zastřeného zprostředkování zaměstnávání. Žalobce ve svých písemnostech adresovaných žalovanému, respektive správnímu úřadu, podrobně popsal způsob spolupráce a předkládal důkazy, kterými vyvracel skutečnosti uváděné správním úřadem. K výkonu nelegální práce 3. Žalobce zdůraznil, že mezi ním a kontrolovanými osobami nebyl a není žádný pracovněprávní vztah. Mezi žalobcem a dotčenými osobami je čistě obchodněprávní vztah založený obchodněprávní dodavatelsko-odběratelskou smlouvou, uzavřenou mezi dvěma podnikateli. 4. Tuto skutečnost dokazuje také projev vůle dotčených osob nad rámec uzavřených smluv se žalobcem, který projevily ve formě čestného prohlášení, které je součástí správního spisu. Dotčené kontrolované osoby si byly vědomy, na základě, jakého režimu a pravidel vykonávají svoji činnost, tj. že vykonávají činnost jako obchodněprávní vztah na základě uzavřené rámcové smlouvy. Z nejasných důvodů správní úřad vyvodil závěry bez jakéhokoliv logického zdůvodnění a logického uvážení a svévolně vzal za „fakt“, že kontrolované OSVČ vykonávají pro žalobce závislou práci, přičemž uvedené skutečnosti zčásti odůvodnil odkazem na provedené výslechy či vyjádření dotčených OSVČ a tato tvrzení přizpůsobil svým potřebám; určité skutečnosti však vynechal, aby zjištění vedla k porušení některého ustanovení zákona. 5. Žalobce uvedl, že nelegální prací je práce bez pracovní smlouvy či dohody, přičemž výkon závislé práce je charakterizována následujícími znaky: soustavnost, osobní výkon, podle pokynů zaměstnavatele a pod jeho kontrolou, jménem zaměstnavatele, ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti zaměstnance. S odkazem na současnou judikaturu žalobce poukazuje na to, že všechny pro závěr, aby v určitém případě šlo o výkon závislé práce, musí být naplněny všechny právě uvedené charakteristické znaky závislé práce. Žalobce odkázal na judikaturu ve vztahu k naplnění vyjmenovaných znaků závislé práce, a to konkrétně na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2014, sp. zn. 6 Ads 46/2013-35. 6. Ve vztahu ke znaku „soustavnosti“ žalobce poukázal na to, že i v případě výkonu jakékoliv živnosti je jednou z podmínek vykonávat tuto činnost soustavně, nejenom příležitostně. Skutečnost, že obchodní partneři spolupracují delší dobu, nemůže být důvodem vytváření jakýchkoliv indicií a závěrů v rámci vzájemné spolupráce o závislé práci. 7. K prvku osobního výkonu žalobce poukázal na skutečnost, že i v případě výkonu živnosti je v určitých případech upřednostňován osobní výkon. Žalobce citoval § 2652 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého „Smlouvou o kontrolní činnosti se kontrolor zavazuje zjistit nestranně stav určité věci nebo ověřit výsledek určité činnosti a vydat o tom kontrolní osvědčení a objednatel se zavazuje zaplatit mu odměnu.“ K těmto závěrům vedou i důkazy zajištěné správním úřadem v rámci kontroly obsažené ve správním spise. Paní Š., ředitelka závodu AVX uvedla: „Externí kontrolu najímají pouze v případě chyb u nestandardního výskytu vady, kterou definuje zákazník nebo interní kontrola…dodala, že tato kontrola má přísná pravidla, že vyžadují přesnou odbornou kvalifikaci u těchto pracovníků, a že zadávají specifikaci chyby a počet zkontrolovaných kusů.“ Z toho žalobce dovozuje, že kontrolované osoby vykonávají pro žalobce v rámci předložených rámcových smluv dohodnutou vysoce kvalifikovanou službu, v rámci, které se zavazují nestranně zjistit stav určité věci, případně zjistit výsledek určité činnosti, a to výrobní činnosti kmenových zaměstnanců AVX. 8. Dalším definičním znakem závislé práce je, že zaměstnanec vykonává práci podle pokynů zaměstnavatele a jménem zaměstnavatele. Žalobce poukazoval na skutečnost, že v posuzovaném případě OSVČ samy rozhodují o tom, kdy žalobci poskytnou plnění, ke kterému se zavázaly odsouhlasením objednávek předložených žalobcem; určí si podle potřeby, kdy službu vykonají. OSVČ nenaplňovaly uvedený znak „jménem zaměstnavatele“. Žalobce v tomto směru odkazuje na výpovědi kontrolované osoby, že si OSVČ samy na své náklady zabezpečily pracovní oděv a obuv, což vyplývá z vyjádření pana B. a paní B., kteří vykonávali služby ve vlastním pracovním oděvu. 9. Posledním znakem závislé práce je vztah nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance. OSVČ pro žalobce neposkytují služby ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti. Samy rozhodují o tom, kdy žalobci, že poskytnou plnění, ke kterému se zavázaly; odsouhlasením objednávek předložených žalobcem si určí samy podle potřeby, kdy službu vykonají. Potvrzují to výpovědi samotných kontrolovaných osob, konkrétně pana B., který na otázku: „Jakou máte pracovní dobu na tomto pracovišti a kdo Vám ji stanovuje?“, uvedl: „Pracovní dobu na tomto pracovišti nemáme. Ráno začínáme obvykle s ostatními v 6 ráno a pracujeme, do 18 19 nebo 20 hodin do podle potřeby…“. Ve stejném smyslu se vyjádřila i paní B. která uvedla: „Pracovní dobu si určím podle zadaného objemu kontrolovaných komponentů s ohledem na ubytování, snažíme se kontrolu provést v co nejkratším čase…“ Žalobce k tomu uvedl, že možnost, respektive přípustnost udílení pokynů jedním subjektem, není typické pouze pro pracovněprávní vztahy. Možnost udílet pokyny, kdy je jedna smluvní strana povinna řídit se pokyny druhé smluvní strany, je charakteristická i pro obchodněprávní závazkové vztahy. Žalobce odkázal na § 2592 občanského zákoníku, podle kterého: Zhotovitel postupuje při provádění díla samostatně. Příkazy objednatele ohledně způsobu provádění díla je zhotovitel vázán, jen plyne-li to ze zvyklostí, anebo bylo-li to ujednáno.“ Pokud je OSVČ tedy smluvně zavázána povinností řídit se pokyny žalobce při plnění smluvních povinností, tato skutečnost sama o sobě nezakládá vztah nadřízenosti a podřízenosti ve smyslu § 2 zákoníku práce. 10. Co se týče přidělování práce OSVČ, žalobce ve smyslu zásady pacta sunt servanda pouze plnil svoji smluvní po