6 Afs 156/2025 — Nejvyšší správní soud

25 Af 10/2023- 62 - text  9 25 Af 10/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobce: Ing. M. P. proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 10. 1. 2023, č. j. 848/23/5100-41451-711647, ve věci náhrady za dobu výkonu funkce ustanoveného zástupce, takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 10. 1. 2023, č. j. 848/23/5100-41451-711647 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Žalobní námitky: 1. Žalobce byl ustanoven zástupcem právnické osobě Geodetická kancelář Ing. Grygarové s. r. o. po úmrtí jediného jednatele a společníka této osoby. Po zrušení ustanovení vyúčtoval svou náhradu za dobu výkonu funkce a účelně vynaložených nákladů. Předmětem soudního sporu je neuznání některých vyúčtovaných položek, a to: · porada s bývalou účetní dne 19. 4. 2022 v rozsahu 0,75 hodiny (pol. c), · porada s bývalou účetní dne 29. 4. 2022 v rozsahu 1,7 hodiny (pol. g), · porada s pozůstalou dcerou dne 10. 5. 2022 v rozsahu 0,5 hodiny (pol. j), · náhrada za ztrátu času Opava – Ostrava a zpět (pol. i), · náhrada za ztrátu času Opava-Prahaa zpět (pol. l), · provedení vyúčtováníodměny (přesněji náhrady) · cestovní výdaje Opava – Praha a zpět (pol. k). 2. Žalobce v žalobě namítl nesprávné posouzení vyúčtovaných porad s účetní. Žalobce nemohl získat informace o účetnictví jinak než poradou s bývalou účetní, když o účetnictví daňového subjektu, jemuž byl ustanoven zástupcem, nic nevěděl. Na základě obou porad za zastoupeného konal a na účetní jej odkázal sám správce daně. Nelze podle něj hodnotit zpětně účelnost úkonu. K neuznané poradě s dcerou zemřelé jednatelky žalobce uvedl, že schůzka byla předem dohodnuta, dostavil se na ni místo dcery pan P., který však žádné podklady nedodal. K neuznaným cestám žalobce poukázal na to, že cesta musela být vykonána za účelem učinění účelných úkonů, a proto i cesta musela být účelná. 3. Žalobce namítl rovněž, že o sporných skutkových otázkách nemůže správce daně rozhodnout na základě své úvahy, ale musí o nich vést dokazování, což se nestalo v případě neuznané porady s účetní a pozůstalou dcerou. 4. Podle žalobce je § 6 odst. 5 zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství, speciálním ustanovením k § 107 odst.4 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, a proto žalobci náleží též náhrada za ušlý výdělek za dobu, kdy nemohl pracovat na jiné placené práci, protože pracoval jako ustanovený zástupce. Žalobci náleží též úhrada ušlého výdělku za podání vyúčtování po skončení zastupování a též náhrada za ztrátu času obecně. Žalobce namítl, že je nesprávná myšlenka, že když něco zákon ve veřejném právu neupravuje, může to jít k tíži občana. 5. Ohledně neuznaného cestovního výdaje žalobce namítl nevypořádání této otázky žalovaným, který se k ní vyjádřil maximálně mlčky, když za neúčelnou považuje i samotnou poradu s pozůstalou dcerou (resp. panem P.). Stanovisko žalovaného: 6. Žalovaný ve vyjádření odkázal na napadené rozhodnutí. Zdůraznil, že výslech pana P. neprovedl, protože jej považoval za nadbytečný, když se k poradě vyjádřil telefonicky sám pan P. Nešlo o doplnění dokazování, ale reakci na důkazní návrh žalobce. Výslech bývalé účetní žalovaný neprovedl, protože obsah porady uvedl sám žalobce (předání podkladů) a toto žalovaný nerozporoval. Účelnost porady s pozůstalou dcerou nevyplynula ani z žalobcových tvrzení. Náhrada ustanovenému zástupci náleží pouze za dobu výkonu této funkce, nikoliv za vyúčtování odměny po jeho ukončení. Ustanovenému zástupci náleží pouze náhrada účelně vynaložených nákladů a ušlého výdělku, nikoliv náhrada za veškerý čas, který s výkonem funkce souvisí. K nereflektování advokátního tarifu žalovaný uvedl, že tímto žalobce v odvolání neargumentoval, nadto užití této úpravy nebylo na místě, neboť se nevztahuje na daňové poradce. Napadené rozhodnutí je podle žalovaného plně přezkoumatelné. Rozsudek krajského soudu a Nejvyššího správního soudu 7. Krajský soud o žalobě rozhodl dne 27. 6. 2024, rozsudkem č. j. 25 Af 10/2023-29 zrušením napadeného rozhodnutí. Na základě posouzení vztahu zákona o daňovém poradenství a daňového řádu jako vztahu speciálního a obecném uzavřel, že náhrada ustanovenému daňovému poradci se odvíjí od počtu započatých hodin, ve kterých zástupci bránila účast na řízení nebo jiném postupu při správě daní výkonu jeho placené poradenské činnosti.Při posouzení účasti na řízení se neposuzuje účelnost této účasti, ale zda je přitom vykonávána funkce ustanoveného zástupce, přičemž za účast na řízení je třeba považovat veškerý čas, který se zastupováním nutně souvisí. Až při posouzení tohoto souvisejícího času se uplatní hledisko účelnosti, které je nutno posuzovat zdrženlivě tak, aby byly vyloučeny excesy, nikoliv aby správce daně ex post posuzoval efektivitu. Touto optikou považoval krajský soud poradu s účetní v časové dotaci 0,75 až 1,7 hod. za účast na řízení a časovou dotaci nikoliv extrémní. Poradu se pozůstalou dcerou ohledně dalšího majetku a přístupu k účtům v časové dotaci 0,5 hod. krajský soud rovněž považoval za účast na řízení po nikoliv extrémně dlouhý časový úsek. Následné setkání s panem P. místo dcery nelze a priori vyloučit, jak učinil žalovaný, protože jde o zpětné hodnocení. Cesty za účetní a dcerou jsou nezbytné související náklady, a tedy rovněž účastí na řízení, a úhradě podléhá i čas na nich strávený, protože žalobce nemohl vykonávat pro tuto účast na řízení jinou práci. Soud přisvědčil žalobci i v tom, že provedení vyúčtování svých nákladů je rovněž úkonem na řízení, za které mu náleží náhrada. 8. Nejvyšší správní soud s krajským soudem nesouhlasil a dne 26. 6. 2025 rozsudek zrušil svým rozsudkem č. j. 6 Afs 212/2024-70. Korigoval závěr krajského soudu ohledně kritéria účasti na řízení s tím, že kritérium účelnost je nutno posoudit vždy, neboť daňový řád a zákon o daňovém poradenství upravují kritéria ustanovenému zástupci komplexně. Přisvědčil krajskému soud v tom, že účelnost je nutno posuzovat ex ante, nikoliv ex post. Je proto nutno posoudit žalobcem uváděné odůvodnění účelnosti ve světle závěrů žalovaného a současně se vypořádat s možností využití komunikace na dálku. Nepřisvědčil však názoru krajského soudu ohledně náhrady za vyúčtování odměny, které vybočuje z mezí § 107 odst. 4 a § 6 odst. 5 zákona o daňovém poradenství. 9. Žalobce následně svou žalobní argumentaci rozhojnil. V doplnění žaloby poukázal na krátký časový úsek mezi ustanovením a termínem pro podání daňového přiznání k DPH. Znovu zdůraznil, že od správce daně při ustanovení žádné podklady nedostal. Poukázal na to, že požadovaná časová dotace je minimální s ohledem na běžný mezilidský kontakt. Použití e-mailu vyloučil vzhledem k jeho rizikovosti z podhledu povinnosti mlčenlivosti, nadto od správce daně dostal pouze telefonický kontakt na účetní a tím předurčil nutnost komunikovat verbálně. Zdůraznil rovněž, že k uvedenému žalovaný neprováděl vůbec žádné dokazování, neseznámil žalobce s podklady pro rozhodnutí, ačkoliv není žádný důvod, proč by řízení o odměně mělo být z normovaných postupů o daňové kontrole vyloučeno. Úvaha žalovaného je nepřezkoumatelná a nemá podklady ve spise. Vyúčtování druhé porady žalovaný vyloučil, aniž by respektoval odlišné důvody, které žalobce pro druhé setkání uvedl. Napadené rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelné. 10. K poradě s pozůstalou dcerou žalobce doplnil, že podstatou schůzky bylo zjištění a zhodnocení informací, které měl pozůstalá dcera „v hlavě“. Zároveň šlo o splnění zákonné povinnosti identifikace klienta ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Verbální komunikace s klientem je zcela obvyklá a osvědčila se i u účetní, u které za krátkou dobu žalobce zjistil mnoho relevantních informací včetně toho, že zesnulá měla dceru, což nebyl schopen zjistit samotný žalovaný. Setkání předcházely dva telefonické hovory s pozůstalou dcerou, které žalobce z důvodu střídmosti neúčtoval. Místo setkání navrhla sama dcera, čemuž žalobce neměl důvod nevyhovět, když po smrti matky bylo lze předpokládat, že nebude v psychické pohodě a pro zdar schůzky bylo lepší se přizpůsobit. Na schůzku přišel pan P., který se prokázal plnou mocí, nikoliv však průkazem totožnosti. Správní úvaha žalovaného je minimálně nepřezkoumatelná a nemá oporu ve spise. Žalobce opět navrhl výslech pozůstalé dcery. 11. Neuznání vyúčtování cesty žalovaný odůvodnil jejím výsledkem, tedy pohledem „ex post“, nikoliv „ex ante“. Výdaj nebyl překvapivý, protože o něm měl daňový orgán informaci z dopisu žalobce ze dne 24. 5. 2022.Pokud měl žalovaný pochybnosti o účelnosti cesty, měl