25 Af 20/2024 – Krajský soud v Ostravě

25 Af 20/2024- 63 - text  28 25 Af 20/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph. D. a JUDr. Bc. Jany Zonkové, ve věci žalobce: ROTOCAST a.s., IČ 267 92 508 sídlem Holečkova 2234/56, Smíchov, 150 00 Praha 5 zastoupený advokátem JUDr. Jiřím Miketou, sídlem Jaklovecká 1249/18, 710 00 Ostrava – Moravská Ostrava proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. 19511/24/5200-11431-712136 ze dne 18. 6. 2024, ve věci daně z příjmu právnických osob takto: I. Rozhodnutí žalovaného č. j. 19511/24/5200-11431-712136 ze dne 18. 6. 2024 se zrušuje. II. Rozhodnutí Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj - č. j. 2740293/23/3216-50524-801734 ze dne 7. 6. 2023, - č. j. 2748303/23/3216-50524-801734 ze dne 7. 6. 2023, - č. j. 2749291/23/3216-50524-801734 ze dne 7. 6. 2023, se zrušují. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11 228 Kč, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Jiřího Mikety, sídlem Jaklovecká 1249/18, 710 00 Ostrava – Moravská Ostrava. Odůvodnění: Napadené rozhodnutí 1. Žalobou došlou soudu dne 16. 8. 2024 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zrušil rozhodnutí žalovaného č.j. 19511/24/5200-11431-712136 ze dne 18. 6. 2024, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí – dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, kterými byla vždy doměřena daň z příjmů právnických osob vyšší o částku 570 000 Kč a současně vznikla daňovému subjektu zákonná povinnost uhradit penále ve výši 20% z částky doměřené daně, tj. 114 000 Kč, a to konkrétně č.j. 2740293/23/3216-50524-801734 ze dne 7. 6. 2023 za zdaňovací období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014, č.j. 2748303/23/3216-50524-801734 ze dne 7. 6. 2023 za zdaňovací období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015 a č.j. 2749291/23/3216-50524-801734 ze dne 7. 6. 2023 za zdaňovací období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016. Žaloba 2. Žalobce tvrdí, že mu nezákonným rozhodnutím napadeným touto žalobou ve spojení s rozhodnutími správce daně, o nichž žalovaný jako odvolací správní orgán rozhodl napadeným rozhodnutím, byly doměřeny daně z příjmů právnických osob za roky 2014 až 2016, aniž pro to byly splněny procesní a hmotněprávní podmínky stanovené v právních předpisech. 3. Tyto daně mu byly doměřeny proto, že správce daně neuznal jako náklad podle § 24 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), úroky z tzv. korunových dluhopisů, které žalobce emitoval v roce 2012 a které nabyl F. P., jediný akcionář a jediný statutární zástupce žalobce. Správce daně dospěl k závěru, že žalobce tyto dluhopisy emitoval, aniž by pro jejich emisi vyvstala ekonomická potřeba, a že převažujícím důvodem jejich emise bylo získání neoprávněné daňové výhody. Žalobce tak měl zneužít právo a takové zneužití práva vylučuje, aby náklady spočívající v úrocích, které žalobce zaplatil vlastníkovi dluhopisů, byly považovány za daňově uznatelný náklad. 4. Žalobce spatřuje nezákonnost napadeného rozhodnutí v nesprávné interpretaci zákona o daních z příjmů ve vztahu k uznatelnosti úroků placených vlastníkovi korunových dluhopisů, které žalobce emitoval, jako daňově uznatelných nákladů. 5. Žalobce dále žalovanému vytýká, že v rozporu se zákonem posoudil otázku zákonnosti postupu správce daně, který vyzval žalovaného k podání dodatečného daňového přiznání a poté zahájil postup k odstranění pochybností ve vztahu ke dluhopisům v roce 2022, ač u žalobce v letech 2017 a 2019 proběhla daňová kontrola (dále v textu označovaná jako první daňová kontrola) právě k daňové uznatelnosti úroků placených ze stejných dluhopisů, aniž by došlo k doměření daně. Tato daňová kontrola byla vedena k daním z příjmů právnických osob za roky 2012 až 2016. Byla tedy provedena i ve vztahu k daním, které byly doměřeny v řízení skončeném v napadeném rozhodnutí. 6. Dále žalobce tvrdí, že, že dodatečné platební výměry nejsou řádně odůvodněny (nebyly vydány na základě daňové kontroly, proto ta nemůže sloužit jako jejich odůvodnění), což způsobuje jejich nepřezkoumatelnost. Rozhodnutí žalovaného neobsahuje přiměřenou reakci na tvrzení žalobce, že v době emise cenných papírů žalobce (resp. F. P. jako jediný statutární orgán žalobce) nemohl vědět, že emise korunových dluhopisů je v rozporu s právními předpisy a že jeho počínání vede k neoprávněné ("neoprávněné" zdůrazněno žalobcem) daňové výhodě. Žalobce v odvolání tvrdil, že zneužít právo v jakékoli oblasti lidského počínání lze jen úmyslným jednáním, nikoli nedbalostí. Pachatel obcházení zákona musí znát obsah příslušných právních předpisů, musí znát jejich správný výklad a musí vědět, že jeho jednání jako celek je contra legem, byť dílčí jednání mohou být v souladu s právem. Nevědomé zneužití práva ze své povahy nemůže existovat. Omyl o skutečném obsahu právního předpisu nemůže vést k závěru, že jednající osoba zneužila právo. Proto bylo třeba dokazovat, že F. P. věděl, že jeho jednání, byť v jednotlivostech v souladu s právem, je fakticky protiprávní. 7. Žalovaný se s touto argumentací žalobce v napadeném rozhodnutí nevypořádal, byť žalobce v odvolání poukazoval na důvody, pro které se žalobce mohl důvodně domnívat, že emise dluhopisů a zahrnutí z nich vyplacených úroků do daňově uznatelných nákladů, je zcela po právu. 8. Žalobce dále v žalobě popsal průběh řízení a skutkové okolnosti, následně formuloval žalobní body, které rozdělil na body týkající se nesprávné aplikace ustanovení procesního práva a nesprávné aplikace hmotného práva. K nesprávné aplikaci procesního práva 9. Žalobce tvrdí, že správce daně nebyl oprávněn dodatečně doměřit daně 2014 až 2016, protože správce daně nebyl oprávněn žalobce vyzvat k podání dodatečného daňového přiznání a následně zahájit další navazující postup k odstranění pochybností z důvodů níže vymezených První procesní námitka žalobce: Žalobce tvrdí, že správce daně nebyl oprávněn vydat výzvu k DODAP, protože všechny rozhodné okolnosti zjistil během skryté první daňové kontroly vykonané u žalobce v roce 2017 a 2019. 10. Správce daně a žalovaný tvrdí, že výzvy k podaní dodatečného daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2014 až 2016 vydali na základě zjištění, která správce daně zjistil mimo daňovou kontrolu z místních šetření, která u žalobce učinil během místních šetření v roce 2017 a 2019 a z daňové kontroly k dani z příjmů právnických osob (dále též "DPPO") za zdaňovací období roku 2013. 11. Ve skutečnosti výzvy k podání dodatečného daňového přiznání (dále též "DODAP") byla vydána na základě výsledků daňové kontroly, která u žalobce proběhla v roce 2017 až 2019. Šetření, která správce daně označil za místní šetření, byla ve skutečnosti daňovou kontrolou k daním z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2012 až 2016. Tato daňová kontrola byla zaměřena výlučně na kontrolu daňové uznatelnosti úroků vyplácených z korunových dluhopisů, které žalobce emitoval v roce 2012. 12. U žalobce tak proběhla daňová kontrola ke všem daním za roky 2013 až 2016, tedy také k daním, které byly žalobci doměřeny v řízení předcházející této žalobě. Správce daně v jiném řízení žalobci doměřil také DPPO za rok 2013 (též výlučně z důvodů neznatelnosti nákladů na úroky ze stejných dluhopisů). 13. Žalovaný zrušil jako odvolací orgán dodatečný platební výměr správce daně (dále též "DOPLVY") na DPPO za rok 2013 a řízení o doměření této daně bylo zastaveno, protože sám žalovaný označil kontrolu, která proběhla u žalobce k DPPO za rok 2013, za opakovanou daňovou kontrolu ve vztahu k první daňové kontrole označované správcem daně za místní šetření, aniž pro opakování daňové kontroly byly splněny zákonné podmínky. 14. Mezi žalobcem a žalovaným tak není sporu o tom, že místní šetření, které proběhlo u žalobce v roce 2017 a 2019, bylo daňovou kontrolou, na jejímž základě žádná daň nebyla doměřena. 15. Žalobce nadto tvrdí, že onou skrytou daňovou kontrolou byla kontrolována také DPPO za roky 2014 až 2016, která byla žalobci doměřena v řízení předcházejícím této žalobě. 16. Správce daně tak zjistil všechny podstatné okolnosti, které v něm musely vzbudit přesvědčení, že daň bude doměřena, již v průběhu první daňové kontroly. Měl tedy v této kontrole pokračovat. Žalovaný se domnívá, že správce daně kontrolu ukončil proto, že na emisi dluhopisů neshledal nic, co by svědčilo o nezákonnosti či poctivosti emitenta, a že by tedy měl DPPO doměřit. Podle žalobce to bylo proto, že tehdy bylo obecně přijímáno, že pokud měla emise dluhopisů ekonomicky racionální základ (zde úhrada dluhu), mohl žalobce zvolit nejvýhodnější daňové řešení. 17. Proto postup správce daně, který nepokračoval v místních šetřeních ani nepřešel do daňové kontroly, (nevěděl-li, že ji právě provádí, což je pravděpodobné) je významný z hlediska posouzení poctivosti zá