60 Af 13/2021 – Krajský soud v Ostravě

60 Af 13/2021- 211 - text  15 60 Af 13/2021 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobkyně: C. S. a. s., IČO: X sídlem P. 613, X H. zastoupená advokátem Mgr. Davidem Urbancem sídlem Na Poříčí 1046/24, 110 00 Praha proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 1387/7, 140 96 Praha o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 2. 2021, č. j. 11323/2021-900000-314, 11326/2021-900000-314 a 11327/2021-900000-314 ve věci cla, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A. Vymezení věci a obsahu podání účastníků 1. Celní úřad pro Olomoucký kraj přijal v období od ledna 2016 do prosince 2017 celkem 6 celních prohlášení žalobkyně s návrhy na propuštění bezešvých trubek z nerezavějící oceli s kruhovým průřezem tarifní položky 7304 41 harmonizovaného systému popisu a číselného označování zboží (dále jen „HS“) HS byl zaveden Mezinárodní úmluvou o harmonizovaném systému popisu a číselného označování zboží, která byla uzavřena v Bruselu dne 14. 6. 1983 [Recueil des traités des Nations unies, sv. 1503, s. 4, č. 25910 (1988)] v rámci Světové celní organizace (WCO) a společně s protokolem o její změně ze dne 24. 6. 1986 schválena jménem Evropského hospodářského společenství rozhodnutím Rady 87/369/EHS ze dne 7. 4. 1987 (Úř. věst. 1987, L 198, s. 1; Zvl. vyd. 02/02, s. 288). K HS byly vypracovány vysvětlivky v souladu s ustanoveními uvedené úmluvy. , u nichž byl deklarován nepreferenční indický původ a při propuštění zboží tak nebylo vyměřeno ani v jednom případě clo. Dne 22. 8. 2019 zahájil tentýž celní úřad u žalobkyně kontrolu po propuštění zboží ve vztahu ke 3 celním prohlášením. Na zbytek celních prohlášení byla kontrola rozšířena dne 3. 9. 2019. Správce daně dospěl k závěru, že dodavatel žalobkyně, spol. M. T. C. P. L., I. (dále jen „M. T.“) dovezla bezešvé trubky z nerezové oceli z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“) do Indie, kde tyto následně byly opracovány úběrem za studena, což však nebylo s to založit jejich nepreferenční indický původ a předmětným trubkám tak zůstal původ čínský. V důsledku tohoto závěru seznal, že v celních prohlášeních žalobkyně špatně deklarovala původ a rovněž, že nebylo vyměřeno antidumpingové clo ve výši 71,9 %, kterému čínské bezešvé trubky z nerezové oceli podléhaly podle nařízení Komise (EU) č. 2018/330, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz některých bezešvých trubek a dutých profilů z nerezavějící oceli pocházejících z ČLR (dále jen „nařízení o antidumpingovém clu“). Toto clo pak žalobkyni v odpovídající výši vyměřil 6 dodatečnými platebními výměry. 2. Proti nim brojila žalobkyně odvoláním, které bylo napadenými rozhodnutími zamítnuto a vydané dodatečné platební výměry jimi byly potvrzeny. - Rozhodnutí č. j. 11323/2021-900000-314 bylo vydáno zejména dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (dále jen „nový celní kodex“), nařízení Komise (EU) 2015/2446, jímž se provádí Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 (dále jen „prováděcí nařízení k novému celnímu kodexu“) a zákona č. 242/2016 Sb., celní zákon (dále jen „nový celní zákon“) – dále označováno jako rozhodnutí 1. - Rozhodnutí č. j. 11326/2021-900000-314 bylo vydáno zejména dle nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (dále jen „původní celní kodex“), nařízení Komise (EHS) č. 2454/93, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (dále jen „prováděcí nařízení k původnímu celnímu kodexu“), dohody mezi EU a WTO schválené rozhodnutím Rady EU č. 94/800/ES (dále jen „dohoda o pravidlech původu“) a zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění účinném do 28. 7. 2016 (dále jen „původní celní zákon“) – dále označováno jako rozhodnutí 2. - Rozhodnutí č. j. 11327/2021-900000-314 bylo vydáno zejména dle nového celního kodexu, prováděcího nařízení k novému celnímu kodexu a původního celního zákona – dále označováno jako rozhodnutí 3. 3. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zrušení napadených rozhodnutí a její žalobní námitky se dají shrnout následovně: - rozpor s prováděcím nařízením Komise (EU) č. 2017/2093, o ukončení šetření možného obcházení antidumpingových opatření uložených prováděcím nařízením Rady (EU) č. 1331/2011 na dovoz některých bezešvých trubek a dutých profilů z nerezavějící oceli pocházejících z ČLR dovozem zasílaným z Indie bez ohledu na to, zda je u něj deklarován původ z Indie, a o ukončení celní evidence tohoto dovozu uložené prováděcím nařízením Komise (EU) 2017/272 (dále jen „nařízení o ukončení šetření“). Toto nařízení bylo vydáno na základě šetření provedeného Evropskou komisí (EK), jehož předmětem bylo zjistit, zda dochází k obcházení nařízení o antidumpingovém clu. Tímto šetřením bylo zjištěno, že u zboží exportovaného M. T. žalobkyni je zemí původu Indie a že zpracování trubek za studena v Indii výrazným způsobem mění jejich základní charakteristiku (rozměry, fyzikální, chemické i metalurgické vlastnosti). Navíc šetření provedené EK mělo kvalitativně vyšší úroveň. EK zjistila, že indičtí zpracovatelé zpracovávali duté profily zpracovávané pouze za tepla. Také M. T. zpracovávala polotovary zpracované za tepla. Tyto závěry byly vyjádřeny v nařízení o ukončení šetření, které je závazné pro všechny členské státy. Namísto toho žalovaný vycházel ze Závěrečné zprávy OLAF, č. OF/2016/0680/B1 (dále jen „závěrečná zpráva OLAF“), ve které je prezentován závěr odlišný. - rozpor s původním a novým celním kodexem. Oba kodexy shodně upravují problematiku získávání původu v případech, kdy se na výrobě zboží podílí více zemí. Prováděcí nařízení k novému celnímu kodexu v čl. 32 a 33 konkretizuje pravidla určování původu pomocí vyvratitelné právní domněnky. Dle závěrečné zprávy OLAF ale nejsou rozhodující pravidla stanovená přímo v celních kodexech, nýbrž ta uvedená v dohodě o pravidlech původu, resp. uvedená v prováděcím nařízení k novému celnímu kodexu. Z judikatury Soudního dvora EU (SDEU) vyplývá, že k podstatnému opracování zboží, a tedy i ke změně původu, může dojít, aniž by došlo současně k tzv. tarifnímu skoku což je dle dohody o pravidlech původu a prováděcího nařízení k novému celnímu kodexu vyžadováno (rozhodnutí SDEU ve věcech C-260/08, C-49/76 a C-162/82). Žalobkyně v průběhu řízení prokázala, že zpracování čínských polotovarů uskutečněné M. T. v Indii představovalo podstatné zpracování zboží v podniku k tomu vybavenému a vyústilo v nový výrobek, resp. představovalo důležitý stupeň výroby. Proto předmětné trubky získaly indický původ. - žalovaný sice provedl některé žalobkyní navržené důkazy, ale vycházel výhradně ze závěrečné zprávy OLAF. Na zjištěný skutkový stav odmítl žalovaný aplikovat přiléhavé právní normy. Žalovaný uvedl, že pravidla určování původu nerozlišují mezi trubkami vyrobenými za tepla či za studena. To je názor nesprávný, protože pravidla v prováděcím nařízení k novému celnímu kodexu to u trubek položky 7304 41 rozlišují. - obdobná řízení založená na závěrečné zprávě OLAF probíhají po celé EU. Žalobkyně v řízení prokázala, že orgány polské celní správy dospěly u trubek dovezených M. T. k tomu, že mají indický původ v důsledku podstatného zpracování provedeného v Indii. K tomu dospěla polská celní správa až poté, co polské ministerstvo provedlo rozsáhlé šetření přímo v Indii, nedošlo tedy k posouzení od stolu jako v případě OLAF. Podle polské celní správy OLAF při svém šetření vážně pochybil a posoudil věc nesprávně. Žalovaný závěry orgánů polské celní správy označil za exces. To koresponduje s tím, že vycházel výhradně ze závěrečné zprávy OLAF. Podle žalobkyně se mají celní předpisy aplikovat totožně v celé EU, proto měla legitimní očekávání, že žalovaný bude postupovat obdobně. - došlo k nesprávné aplikaci 10leté prekluzivní lhůty. V řízení nevyvstaly žádné pochybnosti o tom, že údajný celní dluh vznikl v důsledku činu, který v době, kdy byl spáchán, mohl být důvodem pro zahájení trestního řízení, jak předpokládají oba celní kodexy. Žalovaný svou úvahu o možné trestnosti jednání, které vedlo ke vzniku celního dluhu, nevymezil přezkoumatelně. Úvaha o možném spáchání podvodu společností M. T. na žalobkyni, resp. o spáchání trestného činu zkrácení cla žalobkyní či jinou osobou podílející se na dotčených celních řízeních, je nesprávná. Až do vydání závěrečné zprávy OLAF, která byla vydána až po uskutečnění dovozů a je rozporná s nařízením o ukončení šetření, se všechny zainteresované subjekty důvodně domnívaly a byly v dobré víře, že předmětné trubky jsou indického původu. Nikdo proto zjevně nemohl jednat s podvodným úmyslem, resp. s úmyslem zkrátit clo. Clo navíc bylo doměřeno. 4. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout a zopakoval argumentaci uvedenou v napadených rozhodnutích, kterou soud pro přehlednost zmíní v hodn