64 A 4/2025 – Krajský soud v Ostravě

ECLI: ECLI:CZ:KSOS:2025:64.A.4.2025.65
Datum: 2025-06-23
Z rozhodnutí: 1. Žalobou došlou soudu dne 30. 1. 2025 ve znění doplnění ze dne 25. 3. 2025 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zrušil rozhodnutí žalovaného č.j. MV-187955-4/SO-2024 ze dne 15. 1. 2025, kterým bylo I. zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky č.j. OAMP-667-9/PP-2024 ze dne 18. 11. 2024, kterým byla I. zamítnuta ž…
64 A 4/2025- 65 - text  10 64 A 4/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou v právní věci žalobce: H. A. E. K. proti žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem Náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2025 č. j. MV-187955-4/SO-2024, o povolení k přechodnému pobytu takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. České republice se právo na náhradu nákladů nepřiznává. Odůvodnění: Napadené rozhodnutí 1. Žalobou došlou soudu dne 30. 1. 2025 ve znění doplnění ze dne 25. 3. 2025 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zrušil rozhodnutí žalovaného č.j. MV-187955-4/SO-2024 ze dne 15. 1. 2025, kterým bylo I. zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky č.j. OAMP-667-9/PP-2024 ze dne 18. 11. 2024, kterým byla I. zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU na území ČR, neboť žalobce nebyl oprávněn pobývat na území v době podání žádosti; II. byla stanovena lhůta 30 dnů ode dne oznámení rozhodnutí k vycestování z území ČR; výrokem II napadeného rozhodnutí bylo odvolání žalobce proti výroku ad. III. rozhodnutí v prvním stupni, kterým byl vyloučen odkladný účinek odvolání (§ 85 odst. 2 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb.), zamítnuto jako nepřípustné. Žalobce navrhoval, aby byla po zrušení napadeného rozhodnutí věc vrácena k dalšímu řízení žalovanému. Napadené rozhodnutí bylo doručeno žalobci (do DS jeho zástupce) dne 15. 1. 2025. Žaloba 2. Žalobce namítal, že žalobce byl v přechozím řízení jako účastník zkrácen na svých právech, neboť žalovaný nezjistil stav ve věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu (§ 3 s.ř.), přijaté řešení není v souladu s veřejným zájmem a rozhodnutí neodpovídá okolnostem daného případu (§ 2 odst. 4 s.ř.), správní orgán nezohlednil skutečnosti hovořící ve prospěch žalobce a nepřihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo (§ 50 odst. 3 a 4 s.ř.), žalobce splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu (§ 12, § 14 a 14a zákona o azylu). Žalovaný ve svém odůvodnění neuvedl dostatečně, jakými úvahami byl beden při hodnocení podkladů a výkladu zákona o azylu. 3. V doplnění žaloby v podobě podání ze dne 25. 3. 2025 žalobce doplnil, že rozhodnutí žalobce je nepřezkoumatelné, přepjatě formalistické a nepřiměřené z hlediska dopadů do žalobcova soukromého a rodinného života, navázal, že žalovaný nezohlednil jeho družský poměr s D. G. a nikterak nepřihlédl ve svém rozhodnutí, že žalobce má z předchozího vztahu dceru Y., která je občankou EU a ke které má žalobce zákonem vymezené povinnosti a chce se podílet na její výchově. Žalovaný nepostupoval správně, pokud nezhodnotil rodinné poměry žalobce a nepřihlédl k okolnostem svědčícím pro zachování rodiny. Stanovisko žalovaného 4. Žalovaný se ve věci vyjádřil podáním ze dne 5. 5. 2025, sdělil, že s žalobou nesouhlasí, navrhoval její zamítnutí, odkazoval na odůvodnění svého rozhodnutí. 5. Dále k námitkám žalovaný uvedl, že žalobce pobýval na území České republiky od 11. 4. 2015 na základě povolení k přechodného pobytu, kdy mu tento byl pravomocně zrušen dne 6. 11. 2019. Následně dne 17. 1. 2020 žalobce požádal o mezinárodní ochranu, kdy řízení o této žádosti skončilo dne 24. 6. 2021 odmítnutím kasační stížností pro nepřijatelnost u Nejvyššího správního soudu. Opakovaná žádost o mezinárodní ochranu podaná 7. 8. 2021 byla dne 27. 1. 2022 zastavena pro nepřípustnost už v I. stupni azylového řízení. Další opakovaná žádost o mezinárodní ochranu ze dne 22. 4. 2024 byla dne 24. 4. 2024 opět usnesením zastavena v první instanci. Proti uvedenému usnesení žalobce podal žalobu, vedenou pod sp. zn. 19 Az 19/2024, která byla Krajským soudem v Ostravě dne 17. 9. 2024 pravomocně zamítnuta. Z cizineckého informačního systému bylo dále zjištěno, že žalobce podal žádost v době, kdy s ním bylo zahájeno dne 22. 4. 2024 řízení o správním vyhoštění (č. j. CPR-22478-14/ČJ-2024-931200-SV) a dne 24. 8. 2024 bylo uloženo Rozhodnutí o správním vyhoštění na dobu 4 let z území České republiky z důvodu jeho neoprávněného pobytu na území (§ 119 odst. 1 písm. b) bod 3, 4, 9 zákona č. 326/1999 Sb.). Komise připomíná, že ačkoliv v průběhu řízení o správním vyhoštění může cizinec, proti němuž se takové řízení vede, setrvat na území, neznamená to však, že jeho pobyt je oprávněný. Dle Komise byl postup správního orgánu I. stupně, jenž příslušnou žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu na území České republiky zamítl z důvodu, že ji žalobce podal v době neoprávněného pobytu na území České republiky, v souladu se zákonem. Jestliže bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění žalobce z důvodu neoprávněného pobytu na území (§ 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb.), pak zahájením tohoto řízení se žalobci jeho pobyt na území nelegalizoval. Správní orgán I. stupně při svém rozhodování vycházel z právní úpravy, která je v souladu s právem Evropské unie, tudíž se nejedná o formalistický postup. K namítané zákonnosti či nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí Komise uvádí, že současná právní úprava oprávněnost pobytu cizince na území České republiky stanovuje jako hmotněprávní podmínku, jejíž nesplnění vede k věcnému zamítnutí žádosti. Zákonodárce byl oprávněn stanovit uvedenou hmotněprávní podmínku pro udělení přechodného pobytu (vzdáleným) rodinným příslušníkům občanů České republiky a vyžadovat, aby žadatelé o tento druh přechodného pobytu nejprve přicestovali a pobývali na území České republiky legálně Tuto podmínku shledává nynější judikatura přiměřenou legitimnímu cíli efektivní kontroly migrace a pořádku na úseku cizineckého práva. 6. Komise doplňuje, že situace, kdy je postaveno na jisto, že žalobce v době podání žádosti nebyl oprávněn pobývat na území České republiky podle zákona č. 326/1999 Sb., nebyl správní orgán I. stupně dále povinen zkoumat trvalost tvrzeného partnerského vztahu žalobce s občankou Evropské unie. Zkoumání této podmínky již totiž postrádalo jakýkoliv smysl a žádost žalobce musela být podle § 87e odst. 1 písm. i) bod 1 zákona č. 326/1999 Sb. bez dalšího zamítnuta. Jakákoliv zjištění v této otázce by nemohla na rozhodnutí ve věci ničeho změnit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 7. 2024, č. j. 4 Azs 411/2023). Žalobce neuvedl, kdy navázal partnerský vztah s družkou, ani kdy začali sdílet společnou domácnost. Nicméně, ke zrušení přechodného pobytu žalobce došlo již dne 6. 11. 2019 (a všechny jeho žádosti o mezinárodní ochranu byly odmítnuty), navzdory tomu žalobce soukromé vazby započal budovat v nejistotě stran možnosti jeho dalšího setrvání na území České republiky. Počátek vztahu tedy patrně proběhl v době, kdy žalobce pobytovým oprávněním formálně nedisponoval, a musel si být vědom skutečnosti, že k získání požadovaného pobytového oprávnění nemusí dojít. Dceru, občanku České republiky, zmiňuje žalobce až v rámci odvolání, avšak k této rodinné vazbě neuvádí žádné bližší informace, pouze křestní jméno dcery a dále, že se chce podílet na její výchově a má k ní zákonem vymezené povinnosti, byť tyto povinnosti nyní neplní. Skutečnosti, které žalobce uvádí v odvolání v souvislosti s dcerou, nejsou dostatečné pro závěr, že by k zásahu do jeho rodinného života vůbec mohlo dojít. Žalobce nenavrhl, jakkoliv doplnit dokazování ke zjištění skutečného stavu věci, a to ani v rámci odvolání. Žalobce navíc netvrdil žádné výjimečné okolnosti, které by svědčily pro nepřiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života i v situaci jeho vědomého budování v nejistých podmínkách. Správný je tedy závěr, že zamítnutí žádosti žalobce nepředstavuje nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života. Námitky žalobce hodnotí Komise jako nedůvodné. 7. Komise shrnuje, že v daném případě byly splněny veškeré podmínky pro zamítnutí žádosti žalobce, že napadená rozhodnutí byla vydána na základě dostatečně zjištěného stavu věci, byla dostatečně a řádně odůvodněna a jsou v souladu s platnými právními předpisy. Je rovněž toho názoru, že z její strany nedošlo k pochybení při aplikaci zákonných ustanovení a v daném případě neshledala porušení základních zásad správního řízení. Zjištění ze správního spisu 8. Dne 29. 4. 2024 byla správnímu úřadu v prvním stupni doručena žádost žalobce ze dne 29. 4. 2024, kterou žádá jako rodinný příslušník občana EU o vydání povolení k přechodnému pobytu. Uvedl, že se narodil v Egyptě, je rozvedený, muž, žije na adrese Dr. M. X, O.- H. Považuje se za rodinného příslušníka občana EU: D. G., narozená X, státní občanství CZ, jde o nesezdaného partnera. Je uvedeno, že má dítě: E.Y., narozené X, státní příslušnost CZ, žije v U. H. Je uvedeno, dříve (od 29. 4. 2015 do 25. 4. 2019) žil v ČR na adrese X) účel pobytu – manželství). 9. Čestným prohlášením ze dne 19. 4. 2024 p

Citovaná ustanovení

§ 34 (150/2002 Sb.)§ 60 (150/2002 Sb.)§ 64 (150/2002 Sb.)§ 71 (150/2002 Sb.)§ 75 (150/2002 Sb.)§ 76 (150/2002 Sb.)§ 78 (150/2002 Sb.)§ 11a (325/1999 Sb.)§ 119 (326/1999 Sb.)§ 15a (326/1999 Sb.)§ 172 (326/1999 Sb.)§ 20 (326/1999 Sb.)