5 Afs 115/2006 — Nejvyšší správní soud

65 A 44/2024- 34 - text  7 65 A 44/2024 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudce Mgr. Bc. Vojtěcha Dědka a soudkyně JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobce: Ing. M. H. X zastoupen advokátem Mgr. Karlem Lažou sídlem Stará cesta 676, 755 01 Vsetín proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2024, č. j. KUOK 41014/2024, ve věci odstranění stavby, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Podstatou projednávané věci je rozhodnutí správních orgánů o odstranění stavby žalobce nazývané jako „mobilní dům“ z pozemku žalobce, neboť podle správních orgánů se jedná o výrobek plnící funkci stavby a jako takový vyžaduje ke svému umístění rozhodnutí stavebního úřadu. 2. Žalobce umístil na pozemek p. č. X v k. ú. X mobilní dům zn. W. G. 33, přičemž Městský úřad M., odbor stavebního řádu, oddělení stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 6. 6. 2019, č.j. MUMO-OSU/15607/19, žalobci nařídil odstranění stavby z tohoto pozemku. Žalobce toto rozhodnutí respektoval a stavbu přemístil na pozemek p. č. XA v k. ú. X. 3. Stavební úřad vydal dne 17. 4. 2023 v pořadí druhé rozhodnutí o nařízení odstranění stavby č. j. MUMO-OSU/14475/23, kterým nařídil žalobci odstranění stavby mobilního domu i z pozemku p. č. XA v k. ú. X. 4. Proti uvedenému rozhodnutí o odstranění stavby brojil žalobce odvoláním, které žalovaný napadeným rozhodnutím ze dne 27. 3. 2024, č. j. KUOK 41014/2024 zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. II. Obsah žaloby 5. Žalobce v projednávané žalobě namítl, že odvolací orgán se nevypořádal s odvolacími námitkami žalobce a napadené rozhodnutí je stiženo vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. 6. Namítl, že správní orgány považují mobilní dům (nebo také „mobilheim“) za stavbu, aniž by k tomu provedly jakékoliv dokazování a jakkoliv zkoumaly naplnění podmínek pro stavbu, popř. výrobek plnící funkci stavby. Konkrétně namítl, že se nevypořádaly s tím, zda je mobilheim umístěn na pozemku pouze dočasně jako movitá věc nebo zda je umístěn na pozemku trvale či dlouhodobě, zda se jako stavba užívá, a zda se tedy jedná o výrobek plnící funkci stavby. Žalobce má dle podané žaloby za to, že v souladu s konstantní judikaturou je nutné u mobilních domů zkoumat, zda mobilní dům je v daném místě výrobkem plnícím funkci stavby (tzn. že v daném místě plní funkci stavby) nebo zda je v daném umístěn pouze jako uskladněná movitá věc, která neplní funkci stavby a není tak využíván. 7. Objekt není stavbou v užším slova smyslu (stavbou spojenou se zemí pevným základem), ale za určitých okolností může být výrobkem plnícím funkci stavby tak, jako tomu bylo, když byl objekt umístěn na pozemku p. č. X v k. ú. X, byly k němu přistavěny terasy a byl jako stavba žalobcem užíván. V současné době tomu tak není. Objekt není spojen s pozemkem, nejsou na něm činěny žádné úpravy, který by objekt učinily nemobilním. Žalobce ho nevyužívá a aktuálně vyžaduje objekt interiérovou opravu s tím, že ho žalobce hodlá opravit a prodat. Objekt je na kolech a lze jej kdykoliv přemístit. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný vyložil právní úpravu a judikaturu vztahující se k institut odstranění stavby a definičním znakům stavby, resp. výrobkům plnícím tuto funkci. Uvedl, že je bezpředmětné, jak je stavba v rozhodnutí označena, pokud byla umístěna bez povolení stavebního úřadu. Žalobce byl seznámen již roce 2019, že nedisponuje příslušným oprávněním k umístění mobilního domu, tento proto přesunul na jiný pozemek. Vzhledem k délce řízení o odstranění stavby (více jak rok a půl) nelze předpokládat, že se jedná o mobilní stavbu dočasně uskladněnou na pozemku, jak tvrdí žalobce. 9. K samotné stavbě žalovaný uvedl, že mobilní dům je zakoupen jako zhotovený zkompletovaný celek a následně je umístěn na konkrétní pozemek, přičemž jej následně stavebník užívá jako klasickou stavbu vzniklou stavební činností. Mobilní dům v okamžiku osazení na pozemku ztratí mobilitu a značně plnit funkci stavby s konkrétním účelem využití. Otázka užívání je v tomto případě bezpředmětná, neboť nelze stavbu užívat dříve, než je povolena. 10. Navrhl proto, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Replika žalobce 11. Žalobce v replice na vyjádření žalovaného uvedl, že žalovaný definoval některé podmínky pro to, aby mohl být mobilní dům považován na konkrétním pozemku za výrobek plnící funkci stavby, tzn, že a) mobilní dům musí být umístěn (resp. osazen) na konkrétním pozemku, b) stavebník jej následně užívá jako klasickou stavbu vzniklou stavební činností. Přesně tyto podmínky však nejsou dle žalobce u předmětného objektu splněny. Předmětný objekt je sice na pozemku umístěn, ale nikoliv ve smyslu stavebně právních předpisů – tzn. není nikterak spojen (technicky ani funkčně) s pozemkem (není tedy osazen) a neslouží svému účelu, když jej žalobce nikterak jako stavbu neužívá. 12. Žalobce se dále oproti žalovanému domnívá, že u výrobků, které mohou plnit funkci stavby, je nutné zkoumat, zda je výrobek jako stavba na konkrétním pozemku užíván a zda tak plní na daném pozemku funkci stavby či nikoliv (proto se také jmenuje výrobek plnící funkci stavby). Jako příklad lze uvést karavan, který je do své podstaty totožný jako mobilní dům (jen menší). Pokud si vlastník karavanu odstaví karavan na zahradě z důvodu, že již není sezóna, z důvodu, že jej chce prodat, nebo z důvodu, že jej nyní nebude používat, pak se nejedná na daném pozemku o výrobek plnící funkci stavby a nevyžaduje se žádné povolení. Navíc by v takovém případě mělo být zcela lhostejno, po jakou dobu je takto karavan na pozemku umístěn. Naopak, pokud si vlastník pozemku osadí karavan na zahradu a zároveň jej užívá na této zahradě k bydlení či třeba k ubytování návštěv, pak již karavan funkci stavby plní a měl by mít příslušná povolení. Dle žalovaného by však jakékoliv odstavení karavanu (a to kdekoliv) vyžadovalo povolení – což je samozřejmě absurdní. V. Posouzení věci krajským soudem 13. Soud přezkoumal rozhodnutí žalovaného v mezích uplatněných žalobních bodů. Ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (ex offo), a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného. 14. O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“). 15. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 16. Soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného správního rozhodnutí [bod V. A) rozsudku] a poté se zabýval námitkou nesprávného posouzení podmínek pro odstranění stavby, resp. nenaplnění definice stavby či výrobku plnící funkci stavby [bod V. B) rozsudku]. V. A) Námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí 17. Žalobce v podané žalobě uplatnil mj. námitku nepřezkoumatelnosti, proto se soud nejprve zabýval otázkou, zda je napadené rozhodnutí žalovaného způsobilé soudního přezkumu. Případná nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí (ať už pro jeho nesrozumitelnost či pro nedostatek důvodů) by totiž byla vadou natolik závažnou, k níž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti a pro kterou by muselo být rozhodnutí žalovaného dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušeno (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2004, č. j. 5 A 157/2002-35). 18. Žalobce spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí ve skutečnosti, že se odvolací orgán nevypořádal s odvolacími námitkami žalobce stran toho, zda je předmětný mobilní dům užíván, zda je umístěn na pozemku trvale atd. Krajský soud proto musel posoudit, zda se žalovaný v rozhodnutí vypořádal se všemi okolnostmi, které uplatnil žalobce, a zda srozumitelným způsobem uvedl, jaké skutečnosti vzal při svém rozhodování za prokázané a kterým naopak nepřisvědčil, jakými úvahami byl ve svém rozhodování veden, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a které důvody jej vedly k vyslovení závěrů obsažených ve výsledném rozhodnutí. 19. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že z odůvodnění správního rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2007, č. j. 5 Afs 115/2006-91, ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008-71, či ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45). Nevypořádá-li se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku se všemi uplatněnými námitkami, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nedostatku jeho důvodů (rozsudky Nejvyššího s