3 Ads 106/2013 — Nejvyšší správní soud

65 Ad 13/2024- 93 - text  16 65 Ad 13/2024 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobkyně: MUDr. O. R. bytem X zastoupena advokátem JUDr. Pavlem Brachem, LL.M. sídlem Klapálkova 3132/4, 149 00 Praha 4 proti žalované: Česká lékařská komora sídlem Lužická 419/14, 779 00 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 4. 2024, č. j. 20/76-001/0464 ve věci vyloučení z ČLK, takto: I. Rozhodnutí Čestné rady České lékařské komory ze dne 12. 4. 2024, č. j. 20/76-001/0464, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Pavla Bracha, LL.M., sídlem Klapálkova 3132/4, 149 00 Praha 4. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V záhlaví označeným rozhodnutím Čestná rada České lékařské komory (dále jen „Čestná rada ČLK“), uznala žalobkyni vinnou ze spáchání disciplinárního provinění proti povinnostem člena České lékařské komory (dále jen „ČLK“), jehož se měla žalobkyně dopustit tím, že „svým diagnostickým a léčebným postupem v době od 27. 6. 2019 do 19. 7. 2019 postupovala při léčbě pana V. K. non lege artis, jak vyplývá ze závěru posudku oborové komise pro dermatovenerologii Vědecké rady ČLK č. 33/2021, když pro akutní prostatitidu neprovedla potřebná vyšetření, která ji mohou potvrdit, nespecifickou urethritidu léčila nestandardními výplachy močové trubice, což neodpovídá zásadám evidence based medicine a navíc léčení této diagnózy spadá do oboru urologie. Dále indikovala léčbu plicní chlamydiové infekce, přestože diagnostika a léčba tohoto onemocnění spadá do oboru pneumologie a onemocnění nebylo žádným z provedených vyšetření prokázáno, když pouhé titry protilátek nejsou podkladem k antibiotické léčbě. Za léčbu uretritidy a prostatitidy naúčtovala lékařka pacientovi částku 5 900 Kč, přestože byl pojištěncem VZP. Tím porušila ustanovení § 4 odstavce 5 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení § 9 odstavce 2 písmeno a) zákona č. 220/1991 Sb., České národní rady o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře (dále jen „zákon o ČLK“), protože nevykonávala lékařské povolání odborně a v souladu se zákony“. Za popsané disciplinární provinění uložila Čestná rada ČLK žalobkyni disciplinární opatření ve formě vyloučení z ČLK. II. Argumentace stran Žaloba 2. Žalobou se žalobkyně domáhala zrušení uvedeného rozhodnutí. Rozsáhlé odůvodnění žaloby a jednotlivých žalobních bodů soud stručně shrnuje takto: a) návrh na zahájení řízení nesplňuje z obsahového hlediska základní podmínky pro zahájení disciplinárního řízení u Čestné rady ČLK. Návrh na zahájení disciplinárního řízení navíc nebyl žalobkyni fyzicky doručen, doklad o doručení není součástí správního spisu; b) žalovaná se nevypořádala s otázkou časové působnosti disciplinárního řádu ČLK, neboť zřejmě byl použit stavovský předpis se změnami v roce 2022. V souvislosti s touto otázkou se žalovaná zejména nevypořádala s otázkou zániku odpovědnosti za disciplinární provinění z hlediska promlčení; c) žalovaná se dále nedostatečně vypořádala s námitkou žalobkyně, že nebyla přizvána k jednání Vědecké rady ČLK pro dermatovenerologii; d) žalovaná nerespektovala právo žalobkyně účastnit se jednání Čestné rady OS ČLK Praha 1 tak, aby se mohla bránit obvinění a aby se případně mohlo jednat o možnosti odklonu podle § 9 disciplinárního řádu ČLK; e) výslech žalobkyně na jednání Čestné rady ČLK měl být veden postupem podle § 82 odst. 1 a 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, resp. podle § 92 odst. 1 až 3 trestního řádu. Žalobkyně tvrdí, že jednání dne 12. 4. 2024 neprobíhalo jako prostor pro její obhajobu, ale jako jednostranné přesvědčování o její vině. Namísto výslechu či objektivního zjišťování skutkového stavu šlo podle ní o diskusi bez právní relevance, vedenou členy rady, kteří nebyli odborníky v daném oboru. Žalobkyně namítá, že jí nebylo poskytnuto poučení o právech, ani nebyla vyzvána k vyjádření k věci; f) napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť neobsahuje konkrétní vymezení, v čem měla žalobkyně porušit zákon, ani jaký postup by byl v dané situaci lege artis. Žalobkyně poukazuje na to, že skutkové závěry rozhodnutí vycházejí pouze ze stížnosti pacienta, doplnění stížnosti a sdělení praktické lékařky MUDr. I. B., aniž by tyto osoby byly v řízení vyslechnuty, nadto ani nebyl vyžádán znalecký posudek podle § 54 správního řádu. Podle žalobkyně pak nebyl dodržen postup podle § 36 odst. 3 správního řádu (možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a absence informovanosti žalobkyně o jejich sumarizaci v rozhodném období); g) odborný posudek, na kterém je založeno napadené rozhodnutí, je chybný, neboť činí právní závěry (postup non lege artis), aniž by uvedl, co jsou zákonným způsobem etablovaná pravidla vědy a uznávané medicinské postupy v daném případě. Odborný posudek je založen na spekulacích a zaujatém osobním názoru. Skutečnost, že pacient K. měl za úhradu platit, vůbec neměla být předmětem ovlivnění odborníků vyhotovující odborný posudek, neboť to se způsobem volby metody léčby nemá nic společného. Dále je sporné hovořit o psychickém dopadu na pacienta, pokud nebyl objektivizován a zkoumán ani jeho fyzický zdravotní stav (zdravotní stav pacienta nebyl komisi znám). Poukazuje na to, že pacient podal stížnost až téměř rok po skončení léčby, což podle ní svědčí o tom, že léčba neměla negativní dopad. Ekonomické dohody o platbách mezi žalobkyní a pacientem nemohou být hodnotícím kritériem zásady uvedené v § 4 odst. 5 zákona o zdravotních službách (definice lege artis); h) žalobkyně uvádí, že nebyla řádně informována o tom, že její věc bude projednávána před Čestnou radou ČLK, což považuje za porušení zásady transparentnosti řízení; ch) žalobkyně dále zpochybňuje, zda bylo napadené rozhodnutí Čestné rady ČLK přijato v souladu s § 10 odst. 4 disciplinárního řádu, neboť není patrné, kdy a jak bylo rozhodnutí přijato a vyhlášeno; i) žalobkyně uvádí, že napadené rozhodnutí jí přičítá další disciplinární provinění spočívající v účtování částky 5 900 Kč pacientovi K. za léčbu, přestože byl pojištěncem VZP. Podle žalobkyně však není z výroku rozhodnutí zřejmé, že se jedná o samostatné provinění, což má význam pro posouzení otázky promlčení. Platba byla provedena na základě dohody mezi ní a pacientem, v rámci smluvní svobody podle občanského zákoníku. Pacient byl informován o ceně, částku zaplatil dobrovolně a nebyl nucen k úhradě mimo rámec zákona. Žalobkyně namítá, že neúčtovala úkony dvakrát ani neodmítla úhradu ze zdravotního pojištění, což by mohlo být považováno za porušení zákona. Tyto skutečnosti nebyly v řízení prokázány ani uvedeny v odůvodnění rozhodnutí; j) žalobkyně tvrdí, že správní orgán nesprávně vyložil její vyjádření na jednání Čestné rady ČLK dne 12. 4. 2024, když jí přičetl podceňování standardního způsobu léčby, ačkoliv ona pouze hájila individuální přístup k pacientovi a možnost volby léčby na základě dohody. Podle žalobkyně nebyl postup doporučený členy Čestné rady ČLK podložen odbornými články, vědeckými poznatky ani odborným posudkem. Jednalo se spíše o subjektivní názory, které nemají právní relevanci. Zákon nevylučuje použití starších (obsolentních) metod léčby, pokud vyhovují konkrétnímu pacientovi a nejsou zakázány. Paušální hodnocení jejího postupu jako nesprávného je podle ní v rozporu se zákonem; k) žalobkyně namítá, že jí byla napadeným rozhodnutím uložena nejpřísnější sankce – vyloučení z ČLK – bez řádného a přezkoumatelného odůvodnění. Její aktivní obhajoba byla v napadeném rozhodnutí negativně hodnocena jako nedostatek sebereflexe, aniž by se správní orgán vypořádal s jejími argumenty. Podle žalobkyně rozhodnutí neobsahuje individuální posouzení její osoby ani okolností případu, a sankce se neopírá o zákonné důvody uvedené v § 10 odst. 3 disciplinárního řádu ČLK; l) žalobkyně dále namítá, že jednání konané u Čestné rady ČLK proběhlo za účasti lékařů, kteří nebyli odborností dermatovenerology. Dále zpochybňuje odbornost zpracovatelů odborného posudku, kteří taktéž nejsou dermatovenerology; m) žalobkyně dále namítá celou řadu odborných námitek proti napadenému rozhodnutí. Předně nesouhlasí s tím, že by nebyla oprávněna k léčení nespecifické urethritidy, neboť žalobkyně má na uvedenou diagnózu řádně uzavřenou smlouvu se všemi zdravotními pojišťovnami. Léčení nespecifické urethritidy (N341) není vyhrazeno pouze oboru urologie; n) informace uvedené ve stížnosti pacienta nejsou pravdivé, správní orgán je co do správnosti nezkoumal a bral je jako pravdivé (neprováděl dokazování). Stanovisko MUDr. B. absentuje ve správním spise, byť je podkladem pro napadené rozhodnutí. Tvrzení, že „pan K. léky užíval, al